OSPH02 37 C 87/2023-55

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_007⟫ o zaplacení 30 375 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 30 375 Kč zastavuje.

II. Žádost žalobkyně ze dne datum o vrácení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 375 Kč od datum do datum do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 583,2 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala zaplacení částky 30 375 Kč s příslušenstvím coby náhradu škody za vynaložené náklady na obhajné a náklady na vypracování znaleckého posudku v trestním řízení později vedeného u název soudu sp. zn. spisová značka v celkové výši 30 375 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne datum konstatovala, že v trestním řízení později vedeném u název soudu sp. zn. spisová značka došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, pročež žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále také„ OdpŠk“), přiznala žalobkyni nárok na vyplacení náhrady škody z uvedeného titulu v částce 30 375 Kč.

3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně svoji žalobu co do částky 30 375 Kč zpět.

4. S ohledem na § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání, neboť s tím účastnící souhlasili (žalobkyně výslovně, když ve svém podání ze dne datum navrhla o věci rozhodnout bez nařízení jednání a žalovaná konkludentně, když se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, ač byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí).

5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. s. ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. Procesní úkon žalobkyně, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby ještě před zahájením jednání ve věci samé, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v požadovaném rozsahu zastavil.

7. Soud dále výrokem II. zamítl žádost žalobkyně ze dne datum o vrácení soudního poplatku (k tomu viz Usnesení Ústavního soudu ze dne 8. června 2012, sp. zn. IV ÚS 1890/12), neboť jí neshledal důvodnou. Žalobkyně totiž svojí žalobou uplatnila následující samostatné nároky; konkrétně (i) nárok na náhradu škody v podobě obhajného a (ii) nárok na náhradu škody v podobě nákladů na vypracování znaleckého posudku. V souladu s § 4 odst. 1 ve spojení s § 6a odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. jí tak okamžikem podání žaloby vznikla poplatková povinnost ve výši 4 000 Kč. Proto pokud doposud zaplatila soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, rozhodně nebylo namístě část doposud zaplaceného soudního poplatku vrátit. K tomu soud zdůrazňuje, že je-li v žalobě kumulováno více nároků se samostatným skutkovým základem, je třeba vybrat soudní poplatek podle Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. za každý takto žalovaný nárok, neboť každý z nároků by mohl být žalován zvlášť. Dlužno poznamenat, že na tomto výkladu obecných soudů neshledal nic protiústavního ani název soudu (k tomu viz rozhodnutí název soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 634/19). Pouze pro úplnost pak soud dodává, že nebyl namístě postup podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně nevzala svoji žalobu zpět zcela, přičemž poměrné vrácení zaplaceného soudního poplatku nepřipadá v úvahu, neboť soudní poplatek dle Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. se odvíjí nikoliv od výše žalované částky, nýbrž od počtu uplatněných nároků. Za nárok ve smyslu Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. je přitom třeba požadovat i nárok na úroky z prodlení vážící se k tomu kterému samotnému nároku na náhradu újmy ve smyslu OdpŠk.

8. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

9. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce u žalované podáním doručeným žalované dne datum uplatnil nárok na náhradu škody za vynaložené náklady na obhajné a náklady na vypracování znaleckého posudku v trestním řízení později vedeného u název soudu sp. zn. spisová značka v celkové výši 30 375 Kč.

10. Z obsahu likvidační doložky soud zjistil, že částka 30 375 Kč, coby náhrada škody za vynaložené náklady na obhajné a náklady na vypracování znaleckého posudku v trestním řízení později vedeného u název soudu sp. zn. spisová značka, byla uhrazena žalobkyni dne datum.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

12. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

13. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. S ohledem na to, že nárok žalobkyně byl u žalované uplatněn dne datum, byla žalovaná povinna žádost žalobkyně projednat a vyřídit do dne datum. Jelikož tak však žalovaná v uvedené lhůtě neučinila, nalézala se ode dne datum v prodlení. Prodlení žalované trvalo až do dne datum, kdy žalovaná uhradila žalobkyní požadovanou náhradu škody za vynaložené náklady na obhajné a náklady na vypracování znaleckého posudku v trestním řízení později vedeného u název soudu sp. zn. spisová značka v celkové výši 30 375 Kč.

16. Soud tedy na základě výše uvedených skutečností a zákonných ustanovení uzavřel, že žalobkyně má nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 375 Kč od datum do datum žalovanou, neboť se žalovaná v této době nacházela v prodlení se zaplacením pohledávky z titulu požadovaného nároku na náhradu škody.

17. O nákladech řízení rozhodl soud dle 146 odst. 2 o. s. ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

18. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno pro chování žalované, neboť ta nárokovanou částku uhradila až po podání žaloby a rovněž po lhůtě jí dané zákonem, rozhodl soud tak, že žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení.

19. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby, přičemž za každý úkon náleží částka 2 340 Kč vypočítaná z tarifní hodnoty 30 375 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) zpětvzetí žaloby, dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková částka za náklady zastoupení žalobkyně 7 920 Kč pak byla navýšena o 21% DPH v částce 1 663,2 Kč. Celková částka nákladů řízení žalobkyně tak činí 13 583,2 Kč.

20. Pouze pro úplnost se dodává, že soud žalobkyni nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk), jak požadovala. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení název soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 445/16).

21. Lhůta k plnění byla stanovena ve výroku III. a IV. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. patnáctidenní, když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k název soudu prostřednictvím název soudu.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.