OSPH02 47 C 109/2023-35

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 70 409,90 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 70 409,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou z datum domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 70 409,90 Kč s příslušenstvím s tím, že v soudním řízení vedeném u název soudu (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn. spisová značka se právnická osoba, IČO, v pozici žalobkyně, domáhala zaplacení peněžité pohledávky ve výši 518 126,06 Kč s příslušenstvím po panu jméno příjmení, datum narození. Ve věci byl obvodním soudem vydán dne datum elektronický platební rozkaz, č. j.: EPR číslo, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne datum (dále jen„ exekuční titul“). Na základě zmíněného elektronického platebního rozkazu vydal na návrh právnická osoba dne datum obvodní soud pověření zdejšího žalobce jako soudního exekutora, exekutorský úřad, č. j. číslo jednací, a to k vymožení pohledávky ve výši 518 126,06 Kč s příslušenstvím. Usnesením obvodního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací byla exekuce zastavena a současně bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že zdejší žalobce jakožto soudní exekutor pověřený předmětnou exekucí nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem zastavení exekuce bylo, že u exekučního titulu byla nesprávně vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti, v důsledku čehož v den zahájení exekuce nebyl exekuční titul dosud vykonatelný. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2696/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 923/2007 žalobce uvedl, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nesprávně vyznačené doložce právní moci a vykonatelnosti exekučního titulu vznikla škoda spočívající v tom, že se jeho majetek o uvedenou částku nákladů exekuce očekávaným způsobem nezvětšil. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že tak učinil dne datum, přičemž žalovaná dosud nárok žalobce neprojednala. S ohledem na výše uvedené žalobce uzavřel, že se na žalované domáhá náhrady škody v celkové výši 70 409,90 Kč z titulu nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen„ OdpŠk“), když nesprávný úřední postup představuje vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti na rozhodnutí, které dosud nebylo pravomocné.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v celkové výši 70 409,90 Kč spočívající v náhradě nákladů exekuce. Dále uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne datum a nebylo jí vyhověno ani z části. Po stručné rekapitulaci exekučního řízení žalovaná uvedla, že na rozhodnutí obvodního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací nelze pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí, neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno. Pokud jde o exekuční titul, v tomto směru žalovaná poukázala na to, že sice došlo k nesprávnému vyznačení doložky právní moci, nicméně právo na náhradu škody mají pouze účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Nadto uvedla, že po formální stránce byla sice na exekučním titulu vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti nesprávně, neboť nebyl doručen do vlastních rukou žalovaného, nicméně Českou poštou, s. p. bylo deklarováno, že zásilka byla doručena do vlastních rukou adresáta - povinného. Příčinná souvislost tak byla přetržena pochybením České pošty, a. p. v souvislosti s doručováním exekučního titulu.

3. V replice ze dne datum žalobce zdůraznil, že se nedomáhá náhrady škody vzniklé nezákonným rozhodnutím, jak uvádí žalovaná, nýbrž náhrady škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu soudu spočívajícího v nesprávném vyznačení doložky vykonatelnosti na exekučním titulu. Se zřetelem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu žalobce shrnul, že účastníkům nelze klást k tíži náklady řízení, pakliže důvod zastavení, tj. chybné vyznačení doložky právní moci na exekučním titulu nezapříčinili (srovnej I. ÚS 799/11, I. ÚS 899/11). K námitce přetržení příčinné souvislosti žalobce uvedl, že s ohledem na objektivní charakter odpovědnosti státu v režimu zák. č. 82/1998 Sb. při nesprávném úředním postupu v souvislosti s vadným vyznačením doložky právní moci a vykonatelnosti na exekučním titulu a s ním související absenci nutnosti zavinění je zcela nevýznamné, jak k nesprávnému vyznačení doložky na rozhodnutí došlo. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 890/2004). Žalobce na podané žalobě setrval v plném rozsahu.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci výslovně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (žalovaná ve vyjádření k žalobě, žalobce v replice), soud věc rozhodl podle § 115a o. s. ř., aniž jednání nařizoval.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že k nesprávnému vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti elektronického platebního rozkazu, č. j.: EPR číslo ze dne datum, došlo, že byl žalobce pověřen provedením exekuce podle tohoto exekučního titulu, u něhož později vyšlo najevo, že v den zahájení exekuce nebyl ještě vykonatelný a dále, že z tohoto důvodu došlo k zastavení exekuce a že rozhodnutím obvodního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, bylo rozhodnuto tak, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů exekuce. Nesporným bylo i uplatnění nároku u žalované dne datum a skutečnost, že žalovaná nárok projednala, přičemž stanoviskem ze dne datum sdělila, že odškodnění neposkytne pro absenci odpovědnostního titulu a příčinné souvislosti.

6. Soud učinil z listinných důkazů následující další skutková zjištění.

7. Dne datum byl žalobce coby soudní exekutor exekutorský úřad pověřen provedením exekuce na základě exekučního titulu, kterým byl elektronický platební rozkazu, č. j.: EPR číslo ze dne datum, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne datum. Exekuce byla vedena pod sp. zn. spisová značka. Usnesením obvodního soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací, které nabylo právní moci dne datum, byla exekuce zastavena. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že exekuce byla zastavena z toho důvodu, že exekuční titul byl chybně doručen, neboť místo povinného jej převzala jiná osoba (přítelkyně povinného), ačkoli byla zásilka výhradně určena do vlastních rukou adresáta. Žádost o pověření a nařízení exekuce oprávněný podal obvodnímu soudu dne datum, přičemž tímto dnem bylo zahájeno exekuční řízení. Exekuční návrh tak byl podán v době, kdy ještě nemohla být doložka právní moci a vykonatelnosti na rozhodnutí vykonávaném v tomto exekučním řízení vyznačena, neboť exekuční titul k uvedenému dni nebyl doručen povinnému. Protože u exekučního titulu byla nesprávně vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti, soud návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne datum vyhověl a exekuci jako nedůvodnou a předčasně podanou usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací zastavil (výrok I.). Současně obvodní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), že zdejší žalobce jakožto pověřený soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.) a výrokem IV. pak rozhodl o nákladech státu. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že exekuční soud vyšel z judikatury Ústavního soudu, kdy z hlediska základního práva na spravedlivý proces nelze dávat oprávněné k tíži, že se rozhodl využít svých práv zaručených ústavním pořádkem a uplatnit svůj nárok u soudu, když spoléhal na správnost předchozího soudního rozhodnutí, včetně vyznačení doložky právní moci. Uvedené záruky platí i pro povinného, proto by vzniklé náklady neměly zůstat zcela ani na bedrech povinného, neboť ani jím nebylo způsobeno, že došlo k chybnému vyznačení právní moci na rozhodnutí soudu. Dle závěrů Ústavního soudu není možné shledat zavinění na zastavení exekuce v takovémto případě ani na straně oprávněné ani na straně povinného, pročež žádnému z nich nelze uložit povinnost k úhradě nákladů exekuce vzniklých soudnímu exekutorovi. Toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Ze spisu sp. zn. spisová značka soud zjistil, že žádný opravný prostředek ve věci podán nebyl.

8. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce, jakožto soudní exekutor, byl Obvodním soudem pro Prahu 4 pověřen vedením exekuce, a to k vymožení pohledávky na základě exekučního titulu – elektronického platebního rozkazu, č. j.: EPR číslo ze dne datum, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne datum. Usnesením název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j.: číslo jednací, byla exekuce zastavena pro nedůvodnost a předčasnost, neboť u exekučního titulu byla nesprávně vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti. Žalobci coby soudnímu exekutorovi nebyly přiznány náklady exekuce. Žalobce se obrátil se svým nárokem na žalovanou, a to žádostí doručenou žalované dne datum, přičemž žalovaná žádost neshledala důvodnou a žalobci náhradu škody neposkytla.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

15. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

17. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

20. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

21. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

22. V řízení bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

23. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

24. Žalobce se v tomto řízení domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným vyznačením doložky právní moci, resp. vykonatelnosti elektronického platebního rozkazu, č. j.: EPR číslo ze dne datum, který byl exekučním titulem v předmětném exekučním řízení. Mezi účastníky nebylo sporné, že k nesprávnému vyznačení doložky právní moci předmětného elektronického platebního rozkazu došlo. Soud dospěl k závěru, že chybné vyznačení doložky právní moci na soudní rozhodnutí představuje nesprávný úřední postup, za nějž je stát podle OdpŠk odpovědný. Judikatura je dlouhodobě ustálena v závěru, že nesprávným úředním postupem je i vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které není dosud pravomocné (srovnej Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 923/2007, či Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 6 Co 704/97, publ. pod č. 42/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). V souzené věci chybné vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti spočívalo v tom, že rozhodnutí nebylo doručeno povinnému. V případě nesprávného úředního postupu, na rozdíl od nezákonného rozhodnutí, není podmínkou, aby poškozený byl účastníkem řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo (s výjimkou nepřiměřené délky řízení, což však není případ souzeného sporu). Podmínka odpovědnostního titulu je splněna a soud se tak dále zabýval otázkou, zda jsou splněny i další podmínky pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, což bylo mezi účastníky sporné. Soud zdůrazňuje, že úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace skutkových tvrzení je věcí soudu. Žalobce již v žalobě uvedl, a poté v replice zdůraznil, že se náhrady škody nedomáhá z titulu nezákonného rozhodnutí, ale právě z titulu chybně vyznačené doložky právní moci a vykonatelnosti, v čemž spatřuje nesprávný úřední postup. Z těchto žalobních tvrzení soud vycházel. Soud právně posoudil nárok žalobce jako požadavek na náhradu škody – ušlého zisku - v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Soud se proto otázkou vzniku škody a příčinné souvislosti zabýval výlučně ve vztahu k žalobcem tvrzenému pochybení, které je třeba v souladu se shora citovanou judikaturou a komentářovou literaturou (srov. Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) třeba právně kvalifikovat jako nesprávný úřední postup.

25. Ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Poškozenému tak musejí náklady skutečně vzniknout a zároveň k jejich vypořádání nedojde v dotčeném řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu (k tomu srov. bohatou judikaturu dovolacího soudu, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3178/2009, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3598/2009, nebo ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2447/2021, či rozsudky ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3092/2010, a ze dne 6. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 272/2012). V posuzovaném řízení bylo o nákladech řízení rozhodnuto usnesením exekučního soudu ze dne datum tak, že žalobci nebyla náhrada nákladů exekuce přiznána. Toto rozhodnutí je pravomocné, nebylo zrušeno a ani nelze nijak dovodit jeho materiální nezákonnost. I pokud by žalobce tvrdil, že mu škoda vznikla v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, činit si případně úvahu o nezákonnosti rozhodnutí soudu v kompenzačním řízení ani nepřísluší, neboť je takovým rozhodnutím v souladu s § 8 odst. 1 věta poslední OdpŠk vázán. Soud však znovu opakuje, že žalobce se nároku nedomáhal na skutkovém základě, že rozhodnutí exekučního soudu je nezákonné, či že na něj tak má být pohlíženo, naopak výslovně uvedl, že na tomto skutkovém základě se nároku nedomáhá.

26. Žalobce ve své žalobě vycházel z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, avšak toliko ve vztahu oprávněného či povinného a jejich povinnosti hradit náklady řízení. Nicméně v poměrech právní věci je žalobce v postavení soudního exekutora a nikoliv účastníka exekučního řízení, přičemž z historické judikatury Ústavního soudu vyplývá, že i Ústavní soud připouští možnost, že v některých případech k úhradě nákladů exekuce soudnímu exekutorovi nedojde (srov. usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1619/11). V tomto usnesení Ústavní soud uvedl, že„ (ú) stavní soud se ve svém stanovisku pléna ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl ÚS-st. 23/06, zabýval ústavněprávní konformitou řešení otázky, za jakých podmínek mohou obecné soudy v případě zastavení exekuce uložit povinnému nebo oprávněnému nahradit exekutorovi její náklady. Vypořádal se zde i s námitkou, že exekutor, jako nositel veřejné moci, má mít vždy zajištěnu úhradu nákladů exekuce, jak tvrdí stěžovatel, a uvedl, že je to exekutor, který má z úspěšného provedení exekuce zisk, ale současně nese i riziko, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce, přičemž jej nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou. Skutečnost, že v konečném důsledku nebudou uspokojeny všechny jeho nároky, není protiústavní. Riziko, které exekutor nese, je odůvodněno a do značné míry kompenzováno jeho, v podstatě monopolním, postavením při provádění exekucí. Citované stanovisko odkazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci van der Mussele proti Belgii (rozsudek ze dne 23. 11. 1983), v němž bylo zdůrazněno, že rizika podstupovaná v souvislosti s výkonem určité profese, včetně rizika neuhrazení odměny za odvedenou práci, jsou vyvažována výhodami souvisejícími s touto profesí. Tyto závěry lze bez dalšího vztáhnout i na činnost a postavení exekutora (usnesení sp. zn. I. ÚS 9/06, II. ÚS 254/06), jenž svým návrhem a provedením zápisu do seznamu exekutorů dal souhlas s prováděním exekuční činnosti a s tím spojenými riziky, i takovými, že ne ve všech případech dosáhne uspokojení svých zákonných nároků. V souladu s ustanovením § 23 zákona o Ústavním soudu je citovaným stanoviskem I. senát, projednávající tuto ústavní stížnost, vázán.“.

27. Soud tak uzavírá, že o nákladech řízení již bylo rozhodnuto, nelze se již jejich náhrady domáhat jako náhrady škody podle OdpŠk, a to ani na základě jiného odpovědnostního titulu. Žalobci tak v této souvislosti škoda vzniknout nemohla, pročež není splněna jedna z kumulativních podmínek odpovědnosti státu za škodu. Soud se proto již nezabýval otázkou příčinné souvislosti, a to jednak pro nadbytečnost a jednak proto, že pokud škoda nevznikla, logicky nemohla ani mít příčinu v nesprávném úředním postupu. Podmínky odpovědnosti za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. tudíž naplněny nebyly a soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou výrokem I. zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., t.j. 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé (§ 1 odst. 3 písm. a/ cit. vyhlášky). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.