OSPH02 48 C 13/2022-59

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ zastoupen obecným zmocněncem příjmení jméno celé jméno žalobce, DrSc. ⟪LB:lb_003⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 87 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 87 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 87 000 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal na žalované zaplacení částky 87 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši z částky 87 000 Kč od datum do zaplacení coby odškodnění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) ve znění pozdějších předpisů („ OdpŠk“). Nemajetková újma měla být žalobci způsobena v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení o výplatě svědečného ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 22/2011, kdy svědečné ve výši 672 EUR bylo vyplaceno až téměř po 5letých průtazích dne datum. Žalobce požaduje částku 87 000 Kč za dobu 58 měsíců, kdy mu svědečné nebylo vyplaceno, tj. částku 1 500 Kč za 1 měsíc. Žalobce nárok uplatnil u žalované podáním ze dne datum, doručeným žalované dne datum. V doplnění žaloby ze dne datum žalobce uvedl, že úrok z prodlení požaduje od datum v zákonné výši.

2. Žalovaná uvedla, že podáním ze dne datum, doplněným podáním ze dne datum, u ní žalobce uplatnil nárok na odškodnění ve výši 88 000 Kč, sestávající z nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 87 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení o výplatě svědečného vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 22/2011 a z nároku na náhradu škody ve výši 1 000 Kč představující nevrácenou část soudního poplatku v řízení vedeném u zdejšího soudu, které žalobce nespecifikoval. Dále žalovaná uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne datum, přičemž této nebylo vyhověno ani z části. Žalovaná dále uvedla, že dne datum bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení mezi totožnými účastníky o totožném nároku, který žalobce uplatnil v tomto řízení, a to pod sp. zn. 15 C 145/2020. V uvedeném řízení následně na místo žalobce do řízení vstoupila právnická osoba s. r. o., na kterou žalobce nárok postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovaná proto namítla, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť uplatňovaný nárok postoupil. Dále žalovaná namítla, že s ohledem na pravomocné skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 145/2020 je ve věci dána překážka věci rozhodnuté a řízení by mělo být zastaveno. V neposlední řadě žalovaná vnesla námitku promlčení a navrhla zamítnutí žaloby, neboť dospěla k závěru, že rozhodnutí, kterým bylo žalobci přiznáno svědečné, nabylo právní moci dne datum, avšak žalobce nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu u žalované uplatnil až datum, tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty.

3. Usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 48 C 13/2022-43, rozhodl zdejší soud o zastavení řízení z důvodu překážky věci rozhodnuté, neboť o nároku žalobce bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 145/2020. Usnesením Městského soudu ze dne 29. 3. 2023, č. j. 91 Co 83/2023-51, bylo výše uvedené rozhodnutí zdejšího soudu změněno tak, že řízení se nezastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že překážka věci rozhodnuté v projednávané věci není dána, jelikož ve věci vedené pod sp. zn. 15 C 145/2020 se soud nárokem žalobce uplatněným v tomto řízení nezabýval věcně, nýbrž toliko procesně, a zamítl jej z důvodu nedostatku aktivní legitimace procesní žalobkyně, která na místo žalobce do řízení vstoupila.

4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy a účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřili, a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Mezi účastníky bylo nesporné uplatnění nároku u žalované a stanovisko žalované, a to tak, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne datum, a to žádostí o odškodnění ze dne datum, jíž se domáhal mj. částky 87 000 Kč za dobu 58 měsíců, kdy mu nebylo vyplaceno svědečné. Žalovaná na toto reagovala stanoviskem ze dne datum, kterým žalobci sdělila, že nároku nevyhověla. Žaloba byla soudu doručena dne datum

6. Ze spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 7 T 22/2011 soud zjistil a má za prokázané tyto pro posouzení věci podstatné skutečnosti a skutkové okolnosti: dne datum v 9:00 hod. (číslo listu číslo) se žalobce se zúčastnil jako svědek tohoto hlavního líčení a na konci k dotazu soudu účtoval svědečné a předložil k tomuto doklady. Usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. 7 T 22/2011-3703, bylo žalobci přiznáno svědečné ve výši 672 EUR, toto rozhodnutí nabylo právní moci datum. Z přípisu Krajského soudu v Praze ze dne datum má soud za prokázané, že účtárna Krajského soudu v Praze odmítla vyplatit svědečné, pokud soudu žalobce nezašle čestné prohlášení, které mu nemohlo být zasláno, protože celý spis se v danou dobu nacházel u Nejvyššího státního zastupitelství. Dále má soud za prokázané, že přípisem ze dne datum soudkyně dala pokyn k proplacení svědečného. Dne datum celé jméno žalobce žádal o zaslání čestného prohlášení k možnosti vyplacení svědečného. Dne datum účtuje žalobce svědečné, k tomuto přikládá čestné prohlášení, toto je soudu doručeno dne datum. Dne datum je vystaven platební poukaz pro výplatu svědečného (č. l. 3757).

7. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že žalobce v posuzovaném řízení vypovídal jako svědek dne datum a téhož dne uplatnil nárok na přiznání svědečného. O svědečném bylo rozhodnuto usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. 7 T 22/2011-3703, které nabylo právní moci téhož dne. Svědečné bylo následně žalobci vyplaceno dne datum. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne datum, žaloba soudu došla dne datum.

8. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.

9. Podle § 5 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 32 odst. 3 věta OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

13. Podle § 35 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

14. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

15. V řízení bylo nesporné, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

16. Žalobce se v tomto řízení domáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud posoudil tento nárok v podobě požadovaného zadostiučinění ve výši 87 000 Kč s příslušenstvím jakožto nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tvrzeném neučinění úkonu (rozhodnutí o svědečném) zákonem stanovené lhůtě, resp. ve lhůtě přiměřené. Dále bylo ze spisu posuzovaného řízení zjištěno, že rozhodnutí o svědečném nabylo právní moci dne datum. Žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované dne datum žaloba byla soudu doručena dne datum.

17. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla k žalovaná k uplatněnému nároku. V souladu se závěry vyjádřenými ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne datum, sp. zn. Sc číslo, publikované pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.2021, sp.zn. 25 Cdo 3497/2020) soud primárně posuzoval důvodnost námitky promlčení, neboť je-li nárok promlčen, nelze žalobci právo přiznat a pozbývá smyslu zabývat se předpoklady odpovědnosti státu za škodu.

18. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. O nároku žalobce na přiznání svědečného bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2018, č.j. 7 T 22/2011-3703, které nabylo právní moci téhož dne. Tento den je také dnem, kdy byl učiněn úkon, jehož průtažnost žalobce tvrdil, současně tento úkon i nabyl právní moci. Tímto dnem rovněž ve vztahu k žalobci pominula nejistota o tom, kdy bude úkon učiněn. V případě, kdy poškozený tvrdí, že úkon nebyl učiněn v zákonné, případně přiměřené době, je stěží myslitelné, že by se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě a jejím rozsahu dozvěděl později, než okamžikem skončení řízení, neboť nemajetková újma spočívá právě v nejistotě ohledně výsledku řízení a skončením řízení (v tomto případě učiněním (úkonu) je tato nejistota odstraněna a újma dovršena (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2011, sp.zn. 30 Cdo 96/2011). Nic na tom nemůže změnit skutečnost, kdy reálně k vyplacení svědečného žalobci došlo. V té době již žalobce v žádné nejistotě nebyl, neboť úkon, na jehož vydání čekal, byl vydán a nabyl právní moci a byl po uplynutí stanovené doby vykonatelný. Dobu od pravomocného přiznání svědečného do jeho vyplacení nelze směšovat s nejistotou pramenící z čekání na vydání rozhodnutí o svědečném. Zákon č. 82/1998 Sb. zná toliko nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení nebo v nevydání rozhodnutí či neučinění úkonu v zákonné, případně přiměřené době. Úkon, kterým v tomto případě bylo vydání usnesení ze dne datum, učiněn byl, čímž veškerá nejistota z čekání na jeho vydání pominula. Svědečné má povahu nároku, protože po splnění stanovených podmínek a předložení potřebných dokladů musí být svědkovi vyplaceno, a nestane-li se tak, může je svědek vymáhat (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 4700 s., dostupné v systému beck-online, komentář k § 104). Bylo pouze věcí žalobce, že tak na základě pravomocného soudního rozhodnutí neučinil. Je však třeba dodat, že i kdyby soud vycházel z žalobcem tvrzeného data, kdy mu svědečné mělo být vyplaceno, tedy dne datum, s ohledem na datum doručení žaloby soudu dne datum by nárok i tak byl promlčen. V této souvislosti soud zjistil, že žalobce si musel být běhu promlčecích dob dobře vědom, neboť žalobu podal ke zdejšímu soudu již dne 22.8.2018 (pod sp.zn. 10 C 178/2018), nicméně řízení bylo pro zpětvzetí žaloby žalobcem zastaveno. Tuto skutečnost sdělila žalobci i žalovaná ve stanovisku ze dne datum. Ode dne datum tak začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011), která uplynula dne datum (§ 32 odst. 3 OdpŠk), což byl také poslední den k podání žaloby. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne datum (tento den tvrdil i sám žalobce), tj. téměř rok poté, co uplynula promlčecí doba k uplatnění nároku. Soud proto uzavírá, že vzhledem k tomu, že k uplatnění nároku žalobce u žalované došlo až dne datum, když promlčecí lhůta k jeho uplatnění uplynula již dne datum, je nárok žalobce promlčen, přičemž žalovaná námitku promlčení nároku vznesla. Pro úplnost soud dodává, že na rozdíl od žalované neposoudil žádost žalobce ze dne datum adresovanou ministryni spravedlnosti, o šetření týkající se výplaty svědečného, jako předběžné uplatnění nároku ve smyslu § 14 OdpŠk, jelikož žalobce se touto žádostí nedomáhal poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, ale toliko šetření ze strany ministryně spravedlnosti ve věci výplaty svědečného. K uplatnění nároku došlo až později právě dne datum, avšak ani případné uplatnění nároku u žalované již dne datum by na závěru soudu o tom, že nárok žalobce byl promlčen již při uplatnění u žalované nic nezměnilo.

19. Soud současně nedospěl k závěru, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze datum, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. I ÚS 2330/2016).

20. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobci muselo být dne datum, kdy mu bylo doručeno usnesení o přiznání svědečného, zřejmé, zda a pokud ano, jaká újma mu vznikla, neboť jak soud výše rozvedl, právě tímto okamžikem odpadl pocit nejistoty žalobce ohledně výsledku řízení a nemajetková újma byla dovršena. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobce o trvání nemajetkové újmy až do okamžiku vyplacení svědečného dne datum, neboť řízení o nároku žalobce pravomocně skončilo dne datum a následně již u žalobce nemajetková újma z důvodu nejistoty ohledně výsledku řízení nemohla trvat. Žalobce v té době disponoval pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím a vyplacení svědečného tak mohl vymáhat., jak vyplývá i z výše citované komentářové literatury. Rovněž soud již výše poukázal na to, že žalobce se nároku uplatněného touto žalobou domáhal již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 178/2018, které však bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno. I z toho je zcela zjevné, že žalobci v rozhodné době od datum nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu, kdy naopak je zjevné, že žalobce původně svůj nárok u soudu uplatnil včas a bylo pouze jeho rozhodnutím, že žalobu vzal zpět. Toto v žádném případě nelze klást k tíži žalované a dovozovat z toho uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Žalobce tak neměl podanou žalobu brát zpět, případě měl poté, co bylo jím očekávané rozhodnutí o svědečném vydáno, svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u žalované uplatnit dříve, případně neotálet s opětovným podáním žaloby.

21. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dne datum, žalobce uplatnil nárok u žalované až dne datum a žalobu u soudu podal až dne datum, je jeho nárok v celém rozsahu promlčen, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě ze dne datum (podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., výrok II.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod a ani žalobce o jinou lhůtu nežádal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.