OSPH02 48 C 44/2022-59

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa státního zastupitelství ⟪LB:lb_006⟫ za niž jedná anonymizováno 7 slov ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 100 279 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 100 279 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou po všech doplněních na žalované domáhal odškodnění za majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 100 279 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Břeclavi (dále jen„ okresní soud“) v řízení vedeném pod sp.zn. 15 Nc 2345/2002 (dále jen„ posuzované řízení“). V tomto řízení se okresní soud dle žalobce dopustil nesprávného úředního postupu, spočívajícího v tom, že okresní soud nezkoumal, zda soudní exekutor (patrně míněn JUDr. příjmení, pozn. soudu) právně existuje. Nebýt nesprávního úředního postupu, exekuce by skončila již dne datum, přičemž žalobce v exekuci uhradil žalobou požadovanou částku.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum k žalobě učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne datum, že nárok žalobce projednala a dospěla k závěru o jeho nedůvodnosti, což sdělila stanoviskem ze dne datum. Žalovaná po stručné rekapitulaci spisu posuzovaného řízení namítla, že exekuční řízení bylo vedeno po právu, nedošlo v něm k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu ani ke vzniku škody na straně žalobce. Žalobcem namítané nesprávné rozhodnutí okresního soudu nebylo pro nezákonnost zrušeno ani změněno. Předmětné usnesení okresního soudu ze dne datum nabylo právní moci dne datum. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání. Jelikož se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, aniž by se omluvil a žádal o odročení jednání, soud žalobu projednal v nepřítomnosti žalobce. Soud usnesením ze dne 28.2.2023, č.j. 48 C 44/2022- 53, zamítl návrh žalobce na připuštění změny žaloby ze dne datum, spočívající v jejím rozšíření o částku 38 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení a o částku 25 724 753 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny pro procesní postup spočívající v připuštění změny žaloby. Žalobce se nedomáhal na témže skutkovém základu vyššího plnění, nýbrž se dalších částek domáhal zjevně na odlišném skutkovém základě, který nadto z návrhu na rozšíření žaloby ani neplynul, resp. byl zcela nejasný. Soud by tak nemohl ve věci jednat, ale musel by nejprve v rámci výzvy žalobci k odstranění vad podání zjišťovat, na jakém skutkovém základě se žalobce dalších částek domáhá. Soudu je současně z jeho úřední činnosti známo, že žaloba o 38 000 000 Kč s příslušenstvím byla v jiném řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 44 C 32/2022, pravomocně odmítnuta. Žalobcem navržený procesní postup by tak byl i v rozporu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie. Ze všech shora uvedených důvodů soud změnu žaloby nepřipustil a rozhodl o původním nároku žalobce, jak jej žalobou v tomto řízení uplatnil.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne datum předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne datum nevyhověla. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo došlo k nesprávnému úřednímu postupu a pokud ano, zda v souvislosti s nimi došlo k majetkové škodě na straně žalobce.

5. Ze spisu Okresního soudu v Břeclavi, sp.zn. 15 Nc 2345/2002, soud učinil následující skutková zjištění.

Usnesením OS v obec ze dne 31.1.2013 č. j. 15 Nc 2345/2002-156 bylo rozhodnuto, že, a to ve věci oprávněného příjmení jméno příjmení proti povinnému žalobci, tak, že výrokem (I) soud zprostil JUDr. jméno příjmení pověření k provedení exekuce na majetek povinného a výrokem (II) byl provedením exekuce nařízené usnesením OS v obec ze dne datum na č.l. 13 pověřen Mgr. jméno příjmení, soudní exekutor exekutorského úřadu obec. Z odůvodnění zjištěno, že bylo vyhověno návrhu oprávněného na nařízení exekuce na majetek povinného, kdy provedením exekuce byl pověřen JUDr. jméno příjmení, soudní exekutor exekutorského úřadu ve obec. Dne datum nabylo právní moci rozhodnutí ministra spravedlnosti o zamítnutí rozkladu podaného JUDr. jméno příjmení proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne datum, kterým byl JUDr. jméno příjmení odvolán z funkce soudního exekutora. Soud považoval odvolání soudního exekutora za důvod hodný zvláštního zřetele. Z tohoto důvodu byl z funkce odvolán, a to na návrh oprávněného, který o změnu v osobě exekutora požádal. Podle vyznačené doložky PM toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Usnesením OS v obec ze dne 16.4.2014 č.j. 12 Nc 2345/2002-169 bylo rozhodnuto výrokem (I) tak, že návrh povinného ze dne datum na zastavení exekuce nařízené usnesením OS v obec ze dne datum na č.l. 14 se zamítá, a dále výrokem (II) bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Proti usnesení ze dne datum na č.l. 169 podal žalobce coby povinný odvolání, o kterém bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16.6.2015, č.j. 26 Co 376/2014-195, a to tak, že usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle doložky právní moci toto usnesení nabylo právní moci dne datum. Usnesením OS v obec ze dne 27.11.2015, č.j. 15 Nc 2345/2002-215 byl návrh žalobce coby povinného na zastavení exekuce ze dne datum, ve znění doplnění ve znění z datum, datum, datum, datum a datum, zamítnut. O odvolání žalobce coby povinného proti tomuto usnesení bylo Krajským soudem v Brně rozhodnuto usnesením ze dne 23.6.2017, č.j. 26 Co 84/2016-236 tak, že usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno. Proti tomuto usnesení podal žalobce coby povinný dovolání, o němž rozhodl NS ČR usnesením ze dne 11.1.2018, č.j. 20 Cdo 5034/2017-273, a to tak, že dovolání žalobce coby povinného odmítl. Podle vyznačené doložky právní moci toto usnesení nabylo právní moci dne datum.

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že žalobcem označené rozhodnutí okresního soudu, při jehož vydání se měl soud dopustit nesprávného úředního postupu, je pravomocné a vykonatelné a nebylo v žádném k tomu předepsaném řízení zrušeno ani změněno. Dovolání žalobce bylo odmítnuto.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

19. Soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v souzené věci dán není ani z titulu žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu ani případného nezákonného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že nesprávným úředním postupem je, že okresní soud nezkoumal, zda soudní exekutor JUDr. příjmení právně existuje. Platí, že vyústil-li nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí, může být důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk jen toto rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3199/2009, či sp.zn. 30 Cdo 1761/2016). Proto je jediným v úvahu přicházejícím odpovědnostním titulem nezákonné rozhodnutí, neboť i pokud by postup okresního soudu v posuzovaném řízení před vydáním předmětného usnesení byl procesně či věcně nesprávný, pak by se v tomto usnesení projevil (změna v osobě soudního exekutora), kdy proti takovým postupům je žalobci umožněno brojit opravnými prostředky, či specifickými postupy v exekučním řízení. Podle vyznačené doložky právní moci toto usnesení nabylo právní moci dne datum Ani v dalším průběhu řízení nedošlo k žádnému zpochybnění vedené exekuce, či k jinému rozhodnutí v rámci posuzovaného řízení, v důsledku čehož by bylo třeba na žalobcem označené usnesení nahlížet jako na nezákonné. Ani k vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení proto nedošlo. Soudu v kompenzačním řízení pak nepřísluší věcně hodnotit či posuzovat postup soudů v posuzovaném řízení. K tomu slouží opravné prostředky, kterých žalobce využíval, ale nebyl s nimi úspěšný. V posuzovaném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, žalobcem označení usnesení ze dne datum nikdy zrušeno ani změněno nebylo a platí o něm v důsledku vyznačené doložky právní moci, která nijak zpochybněna nebyla, presumpce jeho správnosti (k této problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3193/2010; z rozhodovací praxe Ústavního soudu snapř. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 541/08, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1015/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3057/13).

20. Jelikož žalobcem označené rozhodnutí nesplňuje podmínku zrušení pro nezákonnost, která je nezbytná k tomu, aby mohla být vyvozena odpovědnost státu za škodu, přičemž o nesprávný úřední postup před jeho vydáním se v tomto případě jednat nemůže, jak soud výše vyložil, žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne datum a za přípravu a účast na soudním jednání dne datum (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem tedy ve výši 900 Kč. Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.