OSPH02 48 C 48/2022-26

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa státního zastupitelství ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 17 000 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba a zaplacení částky 17 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou na žalované domáhal odškodnění za majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 17 000 000 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Co 168/2020 (dále jen„ posuzované řízení“). V tomto řízení městský soud nepostupoval v souladu se zákonem, když proti usnesení ze dne 22. 5. 2020, č. j. 13 Co 168/2020-15, nepřipustil dovolání k Nejvyššímu soudu. Vzhledem k tomu, že tímto postupem městského soudu žalobce přišel o možnost zvrátit pravomocné odmítnutí žaloby, jejímž předmětem bylo zaplacení částky ve výši 17 000 000 Kč, žalobci vznikla tomu odpovídající majetková škoda.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum k žalobě učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne datum. Žádosti žalobce nebylo z její strany vyhověno, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne datum. Žalovaná namítla, že v posuzovaném řízení nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu. Uvedla, že o nesprávný postup může jít jen tehdy, pokud se neprojeví v obsahu rozhodnutí, jinak lze odpovědnost státu zvažovat jen z titulu nezákonného rozhodnutí. Po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedla, že žalobcem namítané nezákonné rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zrušeno ani změněno, nejedná se tudíž o nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk, přičemž žalovaná nemá pravomoc takové rozhodnutí soudu přezkoumávat z hlediska jeho zákonnosti. Žalovaná nárok žalobce posoudila jako nárok na náhradu nemajetkové újmy a v této souvislosti vznesla i námitku promlčení podle § 32 odst. 3 OdpŠk vzhledem k době od právní moci usnesení městského soudu v posuzovaném řízení a dnem kdy došlo k podání žaloby.

3. Soud ve věci rozhodl na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání (§ 115a o. s. ř.), neboť žalobce i žalovaná s takovým postupem vyslovili souhlas a věc je dostatečně objasněna listinnými důkazy.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne datum předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne datum nevyhověla. Tato shodná tvrzení účastníků soud vzal za svá skutková zjištění podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo došlo k nesprávnému úřednímu postupu a pokud ano, zda je či není nárok žalobce promlčen. Žalovaná dále zpochybňovala nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od datum, když žalovaná má za to, že se v případném prodlení ocitla až od datum.

5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 17 C 22/2020, soud učinil následující skutková zjištění.

Dne datum podal žalobce u zdejšího soudu žalobu o zaplacení částky ve výši 17 000 000 Kč s příslušenstvím. Zdejší soud vydal dne 3.4.2020 usnesení č. j. 17 C 22/2020-10, kterým žalobu odmítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne datum odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.5.2020, č. j. 13 Co 168/2020- 15, usnesení zdejšího soudu potvrdil a poučil žalobce, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Žalobce podal proti usnesení Městského soudu v Praze dne datum dovolání, přičemž dovolací řízení bylo zdejším soudem usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. 17 C 22/2020- 28, zastaveno, neboť žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení nebylo vyhověno a žalobce si k výzvě soudu zástupce pro dovolací řízení ve stanovené lhůtě nezvolil, když o následcích nevyhovění byl poučen. Dne datum Ústavní soud usnesením, sp. zn. II. ÚS 2416/20, odmítl ústavní stížnost žalobce jako zjevně neopodstatněnou.

6. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu posuzovaného řízení s tím, že rozhodnutí městského soudu je pravomocné a vykonatelné a nebylo v žádném k tomu předepsaném řízení zrušeno ani změněno. Řízení o dovolání žalobce bylo pravomocně zastaveno a ústavní stížnost proti témuž rozhodnutí městského soudu byla odmítnuta.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

11. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

13. Podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 citovaného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 26 OdpŠk platí, že pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly splněny tří podmínky: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

19. Soud dospěl k závěru, že odpovědnostní titul v souzené věci dán není ani z titulu žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu ani nezákonného rozhodnutí. Žalobce tvrdil, že nesprávným úředním postupem je, že Městský soud v Praze v posuzovaném řízení postupoval chybně, když nepřipustil dovolání proti usnesení ze dne 22. 5. 2020, č. j. 13 Co 168/2020-15. Z § 237 a 238 o.s.ř. lze dovodit, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, kterým byla odmítnuta žaloba, je dovolání přípustné. Lze tak dospět k závěru, že poučení, které bylo v předmětném odvolacím usnesení dáno žalobci o možnosti podat dovolání, bylo nesprávné. Současně však platí, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projeví v obsahu rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 3199/2009, či sp.zn. 30 Cdo 1761/2016). Důvodem pro uplatnění nároku na náhradu škody podle OdpŠk a jediným v úvahu přicházejícím odpovědnostním titulem pak může být jen toto rozhodnutí. K vydání nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení však nedošlo, neboť žalobcem napadané usnesení městského soudu ze dne 22. 5. 2020, č. j. 13 Co 168/2020-15, nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. Soudu v kompenzačním řízení předně nepřísluší věcně hodnotit či posuzovat postup soudů v posuzovaném řízení. K tomu slouží opravné prostředky, kterých žalobce využil, ale nebyl s nimi úspěšný. V posuzovaném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí nedošlo, pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, které žalobce za nezákonné označil a považuje, nikdy zrušeno ani změněno nebylo a platí o něm presumpce jeho správnosti (k této problematice srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3193/2010; z rozhodovací praxe Ústavního soudu např. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3622/12, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 541/08, usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1015/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 3057/13).

20. K žalovanou vznesené námitce promlčení soud podotýká, že se jí nezabýval vzhledem k tomu, že ve věci neshledal vůbec existenci odpovědnostního titulu. Pro posouzení a rozhodnutí věci by tak bylo na místě se jí zabývat až v okamžiku, kdy by soud nějaký žalobcem tvrzený odpovědnostní titul shledal.

21. Jelikož žalobcem označené rozhodnutí nesplňuje podmínku zrušení pro nezákonnost, která je v tomto případě nezbytná k tomu, aby mohla být vyvozena odpovědnost státu za škodu, přičemž o nesprávný úřední postup tvrzený žalobcem se jednat nemůže, jak soud výše vyložil, žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž by zjišťoval splnění podmínek dalších.

22. Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že žalobce v souvislosti s nesprávným poučením žádnou majetkovou újmu ani utrpět nemohl, neboť § 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř. pamatuje na případy, kdy rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné. V takovém případě lze podat dovolání do tří měsíců od doručení. Z předmětného spisu bylo zjištěno, že žalobce dovolání podal, přičemž dovolací řízení bylo zastaveno, neboť žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení nebylo vyhověno a žalobce si k výzvě soudu zástupce pro dovolací řízení ve stanovené lhůtě nezvolil, když o následcích nevyhovění byl poučen. K žádné újmě na procesních právech žalobce nedošlo a ani k žádné majetkové újmě tak rovněž nemohlo dojít.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě ze dne datum (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.