OSPH02 10 C 143/2024-43

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 000 Kč společně se smluvním úrokem ve výši 250 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 500 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 154 679 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 500 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 250 000 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 500 000 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne datum do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o zápůjčce. K této smlouvě o zápůjčce byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen dne datum dodatek č. hodnota. Spolu se smlouvou o zápůjčce došlo dne datum k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávce. Zastavená pohledávka spočívala v pohledávce žalované vůči společnosti právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právnická osoba.“). Na základě smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalované částku 1 500 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni tuto částku vrátit spolu s dohodnutým fixním úrokem ve výši 250 000 Kč, a to do datum. Na základě dodatku č. hodnota došlo ke změně splatnosti do datum. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaná na předžalobní výzvu reagovala vyjádřením ze dne datum, ve kterém mj. uvedla, že „bylo v průběhu obchodního vztahu jak ústně, tak formou dodatků s paní jméno FO (žalobkyně) sepsáno a dohodnuto, že finance, které společně poskytovali na konkrétní případ, kdy se jedná o klienta p. jméno FO (s největší pravděpodobností se jedná o společnost právnická osoba.), budou vyplacené z vymožení.“.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žaloba je předčasná, když částka se nestala ještě splatnou. Splatnost zápůjčky byla stanovena dohodou stran na vymožení finančního plnění od společnosti právnická osoba. Za tímto účelem je i ve smlouvě o zápůjčce označen dlužník společnost právnická osoba. K tomu sloužilo i zajištění – zastavená pohledávka. Ve smlouvě o zápůjčce figurují 3 subjekty, věřitel – žalobkyně, žalovaná – klient, dlužník – společnost právnická osoba. Z čl. 4. 2 smlouvy o zápůjčce vyplývá, že se předpokládá platba dlužníka. Splatnost pohledávky tak byla vázána právě na plnění společnosti právnická osoba. Z následujícího bodu pak vyplývá, že platba je zaplacena v den odeslání z účtu dlužníka. K tomu dále žalovaná uvedla, že společnost právnická osoba. měla žalované její pohledávku plnit v krátkém časovém úseku po uzavření smlouvy o zápůjčce. Tedy se nepočítalo s tím, že splatnost nenastane. Nyní se však vede spor mezi žalovanou a společností právnická osoba. u Obvodního soudu pro adresa kvůli vymožení pohledávky, která je odkládací podmínkou pro splatnost předmětné pohledávky.

3. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby uhradila částku 1 500 000 Kč společně s dohodnutým fixním úrokem ve výši 250 000 Kč.

4. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná uznala, že byla dne datum mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 1 500 000 Kč.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou a je podepsána žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně je ve smlouvě označena jako věřitel a žalovaná jako klient, ve smlouvě je pak jako dlužník označena společnost právnická osoba., za kterou má žalovaná pohledávku ve výši 2 800 000 Kč. V čl. 1.1 je uvedeno, že na základě této smlouvy se věřitel zavazuje poskytnout klientovi finanční prostředky a klient se zavazuje finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok (dále jen „zápůjčka“). V čl. 2.1 je uvedeno, že věřitel poskytne klientovi zápůjčku ve výši 1 500 000 Kč (dále jen „jistina“). V čl. 2. 2 je uvedeno, že peněžní prostředky budou poskytnuty do 2 dnů od podpisu této smlouvy na číslo účtu klienta č. účtu. V čl. 2.3 je uvedeno, že klient se zavazuje věřiteli zápůjčku vrátit v den splatnosti spolu s dohodnutým fixním úrokem, který je po celou dobu trvání této Smlouvy sjednán v jednorázové výši 250 000 Kč. Zápůjčka je poskytnuta bez určení. V čl. 4. 1 je uvedeno, že klient se zavazuje věřiteli vrátit vyčerpanou jistinu jednorázově, a to za 6 měsíců počítaných ode dne připsaná poskytnuté částky na účet klienta. V čl. 4. 4 je uvedeno, že klient bere na vědomí, že je jeho povinností hradit své závazky z této Smlouvy výhradně prostřednictvím bezhotovostního převodu, a nikoliv jiným způsobem. V čl. 4. 5 je uvedeno, že klient je oprávněn splatit zápůjčku nebo jakoukoli její část i v dřívějším termínu, kdy se poměrně snižují úroky dohodnuté v této smlouvě. V čl. 7. 8 je uvedeno, že tuto smlouvu lze měnit nebo doplňovat pouze písemně se souhlasem věřitele a klienta.

6. Z dodatku č. hodnota ke smlouvě o zápůjčce ze dne datum bylo zjištěno, že tímto dodatkem č. hodnota se mění splatnost celé jistiny na den datum. V ostatním zůstává smlouva nedotčena. Dodatek byl uzavřen žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jako klientem a je podepsán žalobkyní a žalovanou.

7. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne datum bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena žalobkyní jakožto zástavním věřitelem a žalovanou jakožto zástavcem, smlouva je podepsána žalobkyní a žalovanou. Dle smlouvy se pohledávkou rozumí pohledávka zástavce za společností právnická osoba., za kterým má pohledávku ve výši 2 800 000 Kč. Pro účely této smlouvy je pak dále uvedeno v čl. 1, že „ÚS“ se pro účely této Smlouvy rozumí smlouva o zápůjčce mezi zástavním věřitelem a zástavcem, na základě které byla zástavci poskytnuta částka 1 500 000 Kč. V čl. 2. 1 je uvedeno, že smluvní strany prohlašují, že mezi zástavcem a zástavním věřitelem byla uzavřena ÚS, na základě které byla zástavním věřitelem zástavci poskytnuta zápůjčka ve výši 1 500 000 Kč. V čl. 4. 1 je uvedeno, že zástavce prohlašuje, že za účelem zajištění uhrazení jistiny ve výši 1 500 000 Kč poskytnuté zástavním věřitelem vyplývající z ÚS zástavce, zastavuje ve prospěch zástavního věřitele pohledávku a zřizuje tím zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele k pohledávce. V čl. 4. 3 je uvedeno, že dle dohody smluvních stran se zástavní právo k pohledávce zřizuje za účelem zajištění uhrazení částky ve výši 1 500 000 Kč.

8. Z potvrzení o platbě z právnická osoba bylo zjištěno, že žalobkyně dne datum odeslala na účet žalované č. č. účtu částku 1 500 000 Kč. V poznámce pro příjemce uvedla: výplata dle smlouvy o zápůjčce p. jméno FO.

9. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

10. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

12. Podle ustanovení § 1724 odst. 1 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o zápůjčce ze dne datum ve znění dodatku č. hodnota ze dne datum, kdy se jedná o smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z. Smlouva o zápůjčce vyžaduje, aby zapůjčitel vydlužiteli věc přenechal. Teprve přenecháním věci vzniká smlouva o zápůjčce, neboť jde o reálný kontrakt. Bez přenechání věci by smlouva o zápůjčce vůbec nevznikla. V dané věci bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala dne datum na účet žalované částku 1 500 000 Kč, ostatně toto ani nijak žalovaná nesporovala (potvrzení o platbě z právnická osoba). Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum má pak soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření této smlouvy, což stvrdily svými podpisy. Jiná osoba nebyla účastníkem této smlouvy. Toliko tedy žalobkyně a žalovaná projevily vůli mezi sebou zřídit závazek a řídit se obsahem této smlouvy (§ 1724 odst. 1 o. z.). Ze smlouvy o zápůjčce pak ani nevyplývají žádná vzájemná práva a povinnosti mezi společností právnická osoba. a žalobkyní. To se nijak ani nezměnilo v souvislosti s uzavřením dodatku č. hodnota, když tímto dodatkem bylo toliko ujednáno, že žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky do datum. V dané věci nemůže obstát argumentace žalované, že ještě nenastala splatnost pohledávky, která měla být vázána na odkládací podmínku, když ani tato odkládací podmínka ze smlouvy o zápůjčce ani jejího dodatku nevyplývá. V řízení ani nebylo prokázáno, že splatnost zápůjčky byla stanovena dohodou stran na vymožení finančního plnění od společnosti právnická osoba., když ze smlouvy o zápůjčce a jejího dodatku vyplývá jednoznačně splatnost a současně dle čl. 2. 3 věta druhá smlouvy o zápůjčce bylo ujednáno, že zápůjčka je poskytnuta bez určení. Tento závěr lze i podpořit smlouvou o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne datum, když z čl. 1 bod 4 a čl. 2. 1 vyplývá, že na základě smlouvy o zápůjčce byla žalované (zástavci) poskytnuta částka 1 500 000 Kč. Obrana žalované, že formou dodatků se žalobkyní bylo sepsáno, že finance, které společně poskytovaly na konkrétní případ, kdy se jedná o klienta HUMR, budou vyplacené z vymožení, nebyla prokázána, naopak v řízení bylo prokázáno, že dodatkem byla měněna toliko splatnost, a to na konkrétní datum datum, jinak v ostatním zůstala smlouva o zápůjčce nezměněna. K tomu soud dále doplňuje, že jiný dodatek ke smlouvě nebyl k důkazu navržen, natož předložen. Argumentace žalované o dotváření výkladu smlouvy s tím, že ve smlouvě nedopatřením chybí jedno slovo, popřípadě celé jedno ujednání, je nesprávná, když ze smlouvy jednoznačně vyplývá splatnost zápůjčky. Ostatně, kdyby došlo k nějaké nesprávnosti ve smlouvě o zápůjčce, byla by jistě napravena dodatkem č. hodnota, což se však nestalo, když žalobkyně i žalovaná shodně v dodatku č. hodnota prohlásily, že v ostatním zůstává smlouva o zápůjčce nedotčena. Na daném ani nemůže ničeho změnit, že ve smlouvě o zápůjčce v bodě 4. 2 bylo ujednáno, že platba je zaplacena v den odeslání z účtu dlužníka, kterým byla ve smlouvě o zápůjčce označena společnost právnická osoba., neboť ničeho nevylučuje, aby za jiného plnila 3. osoba. K tomu soud uvádí, že nelze vyloučit, aby se smluvní strany dohodly např., […] že peníze, které již byly dlužníkovi předány z jiného důvodu a které je povinen věřiteli vrátit, budou nadále (od uzavření smlouvy o půjčce) tvořit předmět půjčky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 209/2005). Jestliže konstantní judikatura, ve shodě s odbornou literaturou (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Občanský zákoník, komentář, II. díl, Praha, C.H.Beck 2008, str. 1690) nevyžaduje fyzické předání předmětu půjčky dlužníkovi, bylo by zbytečným a neodůvodněným omezením autonomie vůle smluvních stran nepřipustit, aby za žalovanou plnila 3. osoba, když tímto je toliko vyjádřeno, že v případě, že na dluh žalované bude plnit společnost právnická osoba., nedojde k bezdůvodnému obohacení ze strany žalobkyně. Nicméně v případě, že nebude takto plněno, stíhá dluh toliko žalovanou, neboť ona je účastníkem této smlouvy, které byla poskytnuta zápůjčka a zavázala se tuto zápůjčku vrátit. Ostatně pak v bodě 1. 1 smlouvy o zápůjčce je uvedeno, že na základě této smlouvy a za podmínek v ní stanových se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky a žalovaná se zavazuje finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky, z daného tak jednoznačně vyplývá, že ze smlouvy je zavázána toliko žalovaná, kdy toto je podpořeno i čl. 4. 5 smlouvy o zápůjčce, kde je uvedeno, že žalovaná je oprávněna splatit zápůjčku nebo jakoukoli její část i v dřívějším termínu, kdy se poměrně snižují úroky dohodnuté v této smlouvě. Na této skutečnosti ničeho ani nemění to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce ze dne datum, když realizace zástavního práva ve smyslu ustanovení § 1359 odst. 1 a násl. o. z. je právem, nikoliv povinností věřitele; věřiteli nadále zůstává otevřena cesta domoci se uspokojení své pohledávky skrze nalézací a posléze i vykonávací civilní řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2021).

14. K samotné tvrzené podmínce pak soud nad rámec shora uvedeného dále uvádí, že podmínku lze v právním jednání sjednat, resp. pojmout do obsahu právního jednání v zásadě vždy, pokud to však zákon nezakazuje. Soudní praxe dovodila, že na podmínku nelze vázat podstatnou náležitost právního vztahu, kterou je sjednání doby trvání jako v daném případě – např. soudní praxe nepřipustila ujednání, podle kterého byla doba užívání zapůjčené věci (u smlouvy o výpůjčce) vázána na nejistou událost. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 35/2011). Nicméně soud znovu zdůrazňuje, že v daném případě soud neshledal, že byla vůbec sjednána odkládací podmínka.

15. Soud se dále zabýval sjednaným smluvním úrokem a výší smluveného úroku v jednorázové výši 250 000 Kč. Sjednání smluvního úroku u zápůjčky připouští ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. Soud pak ani neshledal ve výši sjednaného úroku rozpor s dobrými mravy. Při tomto posouzení postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění ani zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 588 o. z. Soud v daném případě uzavřel, že v případě uzavření smlouvy o zápůjčce ani jedna ze stran nevystupovala jako slabší strana, když podnikatelé vystupovali v rovném postavení, ostatně žalovaná ani v řízení netvrdila, že by v rámci smlouvy vystupovala jako slabší strana. K tomu soud dále uvádí, že k výši úroku se vyjádřil např. Vrchní soud v Olomouci, ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2015, č. j. 12 VSOL 71/2015-45, ve kterém soud uvedl, že již opakovaně ve své předešlé rozhodovací činnosti zaujal názor, že považuje za přiměřenou sazbu ročního úvěru ve výši 40 % ročně (viz např. Vrchní soud v Olomouci sp. zn. 36 ICm 9/2010, 12 VSOL 53/2011, KSOS 36 INS 8249/2009). Soud k tomu uvádí, že v daném případě po zohlednění dodatku roční úroková sazba činila 16,66 %, kdy soud má při zohlednění poskytnuté částky ve výši 1 500 000 Kč a doby trvání zápůjčky v délce 12 měsíců za přiměřený smluvní úrok v jednorázové výši 250 000 Kč. Soud by ke stejnému závěru dospěl i v případě, kdyby nebyl sjednán dodatek, neboť v takovém případě by činila roční úroková sazba 33,33 %.

16. Požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1968 a násl. o. z., když dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala od datum, když zápůjčku včetně smluvního úroku měla vrátit do datum. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Soud pak k důkazu neprovedl výslech jméno FO pro nadbytečnost, když tento se měl vyjádřit k samotné splatnosti zápůjčky, neboť samotná splatnost jednoznačně vyplývá ze smlouvy o zápůjčce a dodatku č. hodnota. Soud pak dále neprovedl k důkazu emailovou korespondenci, na kterou žalovaná odkazovala ve svém vyjádření k žalobě, když tato ani k výzvě soudu při jednání nebyla předložena a žalovaná ani při jednání neuvedla, že tuto emailovou korespondenci soudu napříště doloží. Vzhledem k tomu, že žalovaná nepředložila tuto emailovou korespondenci a je zároveň zřejmé, že touto emailovou korespondencí disponuje, soud vyšel z toto, že se sama žalovaná rozhodla emailovou korespondenci nepředložit v rámci její procesní taktiky. Soud však k takovému chování žalované přihlédl, když má takové chování žalované jako účelové, což samo o sobě je důvodem pro menší věrohodnost tvrzení té strany, která se rozhodla zastírat pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

18. Soud tak na základě shora uvedeného žalobě zcela vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 154 679 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 75 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 000 Kč sestávající z částky 14 300 Kč za každý ze čtyř úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne datum, účast na jednání dne datum) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 7 150 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 850 Kč ve výši 13 828,50 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.