OSPH02 10 C 200/2023-261

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: orgán veřejné moci, IČO IČO adresa ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 533 932 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se částečně zastavuje, a to do částky 20 000 Kč.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do datum, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou vazbou a nezákonným odposlechem telefonního čísla žalobce v trestním řízení vedeném u Anonymizováno pod sp. zn. sp. zn., a to v celkové výši 10 563 352 Kč s úrokem z prodlení od datum. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uplatnil svůj nárok u žalované, kdy ta do data podání žaloby o nároku žalobce nerozhodla. Dále uvedl, že dne datum podala Policie České republiky, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci – pobočka v Brně (dále jen „VSZ Olomouc“) žádost č. j. Anonymizováno, o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mj. žalobcova telefonního čísla. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo dne datum, č. j. Anonymizováno, návrh Okresnímu soudu Brno – venkov na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mj. jeho telefonního čísla. Okresní soud Brno – venkov vydal dne datum příkaz č. j. Anonymizovánosp. zn., k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mj. jeho telefonního čísla („dále jen příkaz“). Z odůvodnění adresa vyplynulo, že důvodem pro vydání Příkazu byla nutnost zjištění, kdy bude žalobce přítomen na území ČR, aby bylo možno vůči němu vést úkony trestního řízení. Usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne datum, sp. zn. sp. zn., byl vzat do vazby, když soud současně nepřijal nabídnutou peněžitou záruku. Usnesením Okresního soudu Brno – venkov ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, bylo rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě, o přípustnosti peněžité záruky ve výši 10 000 000 Kč (dále jen „Kauce“) a o omezení spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí a povinnosti vydat soudu cestovní doklady. Následně dne datum žalobce zajistil složení Kauce prostřednictvím tchyně paní jméno FO, přičemž dne datum byl propuštěn z vazby, a to na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. sp. zn.. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, byl uznán vinným zločinem podílnictví dle ustanovení § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody 3 let s odkladem na zkušební dobu 4 let a dále peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 10 000 Kč, tedy celkem 5 000 000 Kč; rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, mu byl ponechán podmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest byl ponížen na 300 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 10 000 Kč, tedy celkem 3 000 000 Kč; usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno byl předchozí rozsudek krajského soudu částečně zrušen co do výroku o uložení peněžitého trestu. Dne datum byl přípisem Městského soudu v Brně informován o tom, že Okresním soudem Brno – venkov byl dne datum vydán Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho telefonního čísla. Dne datum ve smyslu ustanovení § 314m odst. 1 trestního řádu podal u Nejvyššího soud návrh na přezkoumání zákonnosti Příkazu vydaného Okresního soudu Brno – venkov. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, soud konstatoval, že vydáním adresa k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho telefonního čísla byl porušen zákon. Za nezákonné rozhodnutí tedy považuje Příkaz vydaný Okresním soudem Brno – venkov k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž obsah nezákonně získaných odposlechů byl jediným důkazem, eventuálně důkazem zcela zásadním pro vydání usnesení o vzetí vazby, tato skutečnost vyplývá z odůvodnění usnesení, jakož i z obsahu soudního spisu Okresního soudu Brno – venkov, sp. zn. sp. zn., za nezákonné rozhodnutí lze tedy považovat rovněž i usnesení o vzetí do vazby. Na tomto stavu nic nemění fakt, že vazba byla vykonávána v souladu s trestním řádem a nikdy nebyla označena za nezákonnou, jelikož tato se stává předpokladem odškodnění až v důsledku deklarace nezákonnosti rozhodnutí Okresního soudu Brno – venkov ze dne datum sp. zn. sp. zn. ve věci vydání adresa k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Po ukončení trestního řízení tak neměl právně relevantní prostředek odklizení usnesení Okresního soudu Brno-venkov či vyslovení jeho nezákonnosti (když právní úprava trestního řádu pamatuje pouze na možnost vyslovení nezákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu ustanovení § 314m trestního řádu). Za nezákonná rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk jsou však považována rovněž rozhodnutí, jejichž nezákonnost je deklarována v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Za nezákonné rozhodnutí dále považuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, kterým mu byl uložen peněžitý trest 300denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby se stanoví na částku 10 000 Kč, tedy celkem 3 000 000 Kč. V této části byl rozsudek Krajského soudu v Brně zrušen usnesením Nejvyššího soud pro nezákonnost takto uloženého peněžitého trestu. V příčinné souvislosti s nezákonnými rozhodnutími mu vznikla škoda, a to ušlá odměna za výkon činnosti výkonného ředitele ve výši 191 800 Kč, náklady spojené s financováním Kauce, kdy tchýně uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 10 000 000 Kč, kdy takto požaduje částku 9 990 132 Kč, která je tvořena smluvním úrokem z jistiny Kauce ve výši 6 % p.a. za dobu od datum do datum (celkem 248 219,18 Kč) a ve výši 10 % p.a. za dobu od datum do datum (celkem 5 509 589,04 Kč), celkem tedy 5 757 808 Kč a zákonným úrokem z prodlení z jistiny Kauce ve výši 8,05 % p.a. za dobu od datum do datum, celkem 4 232 315 Kč, dluh žalobce uhradil dne datum, přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou vydáním nezákonného adresa ve výši 100 000 Kč, nemajetkovou újmu v důsledku omezení svobody vazbou nařízenou na základě nezákonného adresa a Usnesení o vazbě ve výši 252 000 Kč, kdy za každý den vazby požaduje částku 1 500 Kč, celkem dní ve vazbě strávil 168, a nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o uložení nedobytného peněžitého trestu ve výši 29 600 Kč, kterou vypočetl z částky 200 Kč za každý den, kdy musel žít ve strachu z přeměny nezákonného peněžního trestu na trest odnětí svobody, kdy toto trvalo 148 dnů.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil nárok. Projednání žádosti žalobce došlo dne datum, kdy žalobci poskytla odškodnění ve výši 20 000 Kč, tuto částku poukázala žalobci na účet. Ohledně ušlého zisku za dobu vazebního omezení osobní svobody ve výši 191 800 Kč žalovaná uvedla, že musí být splněny 2 zákonné podmínky, a to vznik újmy a současně musí být trestní stíhání zastaveno, nebo být zproštěn obžaloby anebo věc postoupena jinému orgánu. Při posuzování tohoto nároku je zcela bezpředmětné, zda byla či nebyla vazba vykonána v souladu se zákonem, podstatným znakem důvodnosti nároku je výsledek trestního řízení, z daného důvodu nemá žalobce nárok na náhradu tvrzeného ušlého zisku. Ohledně náhrady škody ve výši 9 990 132 Kč představující náklady na obstarání peněžní záruky žalovaná uvedla, že uhrazení peněžní kauce není povinností, avšak pouze právem žalobce v případě, že již nechce setrvat ve vazbě. Vzetí si půjčky na úhradu peněžní záruky bylo dobrovolným rozhodnutím rodiny žalobce, aby tento již nemusel ve vazbě dále setrvat, nikým ze státních orgánů či příslušníků k tomu nebyla nucena. Dále pak žalovaná uvedla, že úrok z prodlení není škodou ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy žalovaná plně odkazuje na rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno. Ohledně náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výši 100 000 Kč, že ve svém Stanovisku konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, a to Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne datum, č. j. Anonymizovánosp. zn.. Za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná omluvila a současně poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Při posuzování vzniklé újmy nemohla žalovaná odhlédnout od pravomocného odsouzení, které podstatně snižuje žalobcem tvrzenou újmu. Žalobce pak ve své žádosti, potažmo ani žalobě žádnou konkrétní nemajetkovou újmu netvrdí ani neprokazuje. Ke stanovení výše přiměřeného zadostiučinění byl aplikován rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne datum, č. j. Anonymizováno ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. Anonymizováno. Ohledně náhrady nemajetkové újmy ve výši 252 000 Kč představující náhradu za omezení osobní svobody uvedla, že absentuje odpovědnostní titul, neboť žalobce byl v trestním řízení pravomocně odsouzen, a tudíž nemá právo na náhradu této majetkové újmy.

3. Podáním doručeným soudu dne datum vzal žalobce částečně žalobu zpět, a to do částky 20 000 Kč týkající se nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když žalovaná uhradila žalobci tuto částku, dále vzal žalobu zpět, co do částky 29 600 Kč společně s příslušenstvím, a to z důvodu vznesené námitky promlčení. Současně v tomto podání žalobce rozšířil žalobu o nárok z titulu nesprávného úředního postupu, když Městský soud v Brně nerozhodl včas o vrácení peněžité záruky.

4. Usnesením ze dne datum soud řízení zastavil co do částky 29 600 Kč s příslušenstvím, soud však nezastavil tímto usnesením řízení co do částky 20 000 Kč týkající se nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, soud tak výrokem I. tohoto rozsudku zastavil řízení do částky 20 000 Kč dle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud při jednání dne datum nepřipustil rozšíření žaloby ohledně nároku z titulu nesprávného úředního postupu, když Městský soud v Brně nerozhodl včas o vrácení peněžité záruky, neboť by si toto vyžádalo rozsáhlé dokazování.

6. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok na zadostiučinění za vykonanou vazbu a nezákonný odposlechem předběžně uplatnil, a to dne datum. Rovněž bylo mezi stranami nesporné, že žalovaná vyplatila žalobci částku 20 000 Kč z titulu nezákonného odposlechu jeho telefonního čísla.

7. Mezi stranami bylo dále nesporné, že usnesením policejního orgánu ze dne datum, č. j. Anonymizováno bylo zahájeno trestního stíhání mj. proti žalobci pro zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, který měl spáchat formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Žalobce byl usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne datum, č. j. sp. zn. vzat do vazby. Proti usnesení o vzetí do vazby si žalobce podal stížnost, která byla Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, zamítnuta. Dne datum byl podán návrh na prodloužení vazby. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno bylo rozhodnuto o ponechání žalobce ve vazbě s tím, že přijetí peněžité záruky nabídnuté žalobcem je přípustné, a to ve výši 10 000 000 Kč, zároveň žalobci bylo uloženo omezení spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí a zároveň byl povinen vydat všechny cestovní doklady. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, byl žalobce uznán vinným, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, byl zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ve výroku o trestu a nově byl uložen podmíněný trest odnětí svobody a peněžitý trest ve výši 3 000 000 Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno, byl částečně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.Anonymizováno zrušen, a to v části výroku o uložení peněžitého trestu.

8. Z likvidační doložky bylo zjištěno, že žalobci byla dne datum vyplacena částka 20 000 Kč.

9. Z potvrzení orgán veřejné moci ze dne datum bylo zjištěno, že žádost žalobce o náhradu škody 1 034 369 Kč z titulu nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně v řízením vedeném pod sp. zn. sp. zn., resp. sp. zn. byla u žalované přijata dne datum.

10. Ze zprávy Městského soudu v Brně ze dne datum bylo zjištěno, že soudu nelze zapůjčit spis Městského soudu v Brně sp. zn. Anonymizováno. Ze zprávy Okresního soudu Brno – venkov ze dne datum bylo zjištěno, že žádají o vrácení spisu sp. zn. sp. zn..

11. Z protokolu o vazebním zasedání bylo zjištěno, že vazba byla započítána od datum.

12. Z usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne datum, sp. zn. sp. zn., bylo zjištěno, že z důvodů uvedených v § 67 písm. a) trestního řádu byl žalobce vzat do vazby a nebyla přijata nabídnutá peněžitá záruka. Vzetí do vazby bylo odůvodněno tím, že je zde obava, že žalobce uprchne a bude se trestnímu stíhání vyhýbat, současně při hrozící trestní sazbě s ohledem na výši finančních prostředků, jež mají být předmětem trestné činnosti, hrozí žalobci vysoký trest. Žalobce je státním občanem Kanady, vlastní cestovní doklad vydaný tímto státem a žalobce projevil zájem o vycestování do Kanady. Soud dále vyšel z dosud zjištěných skutečností, zejména z usnesení o zahájení trestního stíhání, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. sp. zn., zpráv bankovních institutů, ze kterých vyplývá, že trestné činnosti se dopustil žalobce.

13. Z usnesení Okresního soudu adresa – venkov ze dne datum, č. j. sp. zn.-9, bylo zjištěno, že žalobce byl ponechán ve vazbě, neboť je stále dán důvod vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, dále bylo rozhodnuto o přijetí peněžité záruky, přičemž výše peněžité záruky byla určena částkou 10 000 000 Kč, současně žalobci bylo uloženo omezení spočívající v zákazu vycestovat do zahraničí a zároveň vydat soudu všechny cestování doklady. Ponechání ve vazbě bylo odůvodněno tím, že důvody, které shledal soud ve věci vzetí do vazby stále trvají. Nezměnilo se nic na tom, že obviněný se připravoval vycestovat do Kanady, jak se zmínil ve svém rozhovoru s přítelem a zjištěno bylo, že má jak kanadský, tak i český cestovní pas. Dále je dána obava, že by mohl uprchnout a skrývat se rovněž faktem hrozící trestní sazby, tedy hrozbou relativně vysokého trestu.

14. Z usnesení Okresního soudu adresa-venkov ze dne datum, č. j. sp. zn.-82, bylo zjištěno, že žalobce byl propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí složené záruky ve výši 10 000 000 Kč, za současného stanovení dohledu probačního úředníka, za současného stanovení omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí a za současného přijetí žalobcem odevzdaných cestovních pasů České republiky a Kanady do úschovy.

15. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-96 bylo zjištěno, že bylo zrušeno usnesení ze dne datum a bylo nově rozhodnuto tak, že žalobce se propouští z vazby na svobodu za současného přijetí již složené peněžité záruky ve výši 10 000 000 Kč, za současného dohledu probačního úředníka a za současného stanovení omezení spočívajícího v zákazu vycestovat do zahraničí.

16. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. sp. zn., bylo zjištěno, že se mění výše peněžité záruky za vazbu žalobce ve výši 10 000 000 Kč přijatá usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. sp. zn., na částku ve výši 5 000 000 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-10083, bylo rozhodnuto, že usnesení ze dne datum zrušuje a ruší se peněžitá záruka za vazbu žalobce ve výši 10 000 000 Kč přijatá usnesením ze dne datum.

17. Z protokolu o hlavním líčení ze dne datum bylo zjištěno, že k důkazu byly přehrány telefonní hovory žalobce.

18. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-8821, bylo zjištěno, že byl žalobce obžaloby zproštěn. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-9182, bylo zjištěno, že byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-8821 v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-9597, bylo zjištěno, že byl žalobce uznán vinným. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-9900, byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-9597 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně.

19. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-10353, bylo zjištěno, že žalobce byl odsouzen za zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a současně mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 5 000 000 Kč. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-10698, bylo zjištěno, že byl zrušen výrok o trestech uložených žalobci rozsudkem ze dne datum a byl mu uložen nově trest odnětí svobody v trvání 3 let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a současně mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 3 000 000 Kč, ve zbytku rozsudek zůstal nezměněn.

20. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.-10844 bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne datum, sp. zn. sp. zn., byl částečně zrušen, a to v části výroku o uložení peněžitého trestu z důvodu nedobytnosti peněžitého trestu, a to s ohledem na příjmové, majetkové, sociální a osobní poměry žalobce.

21. Z návrhu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočka adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo zjištěno, že byl podán návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonní stanice žalobce a jeho ženy. Z příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu Brno – venkov, sp. zn. Anonymizováno bylo zjištěno, že se přikazuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu telefonních stanic žalobce a jeho ženy. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.-19, bylo zjištěno, že vydáním příkazu soudkyně Okresního soudu Brno – venkov ze dne datum, sp. zn. sp. zn. k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonní stanice žalobce a jeho ženy byl porušen zákon.

22. Z rozhovoru státního zástupce tituly před jménem jméno FO ze dne datum, deník Anonymizováno, bylo zjištěno, že státní zástupce uvedl, že v dané věci jsou jasné odposlechy a že se v dané věci žalobce se svou manželkou obohatili.

23. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobci bylo velmi nepříjemné, že odposlechy byly založeny ve spise a byly prováděny při hlavním líčení k důkazu, kdy tyto byly zmíněny i v rozsudku. A to navždy ve spise zůstane. Hovory jsou soukromou věcí žalobce, v rozhovorech se bavil s kamarádem, kdy používali i vulgarity. V důsledku odposlechů ztratit i kamarády, jeho společenský život je od té doby třetinový, bojí se telefonovat, má z toho trauma, bojí se cokoliv říkat do telefonu. Má tak cca 2 telefonáty za týden, a to jenom z nutnosti, když musí zvednout telefon, vždy však přemýšlí, jestli ho někdo neposlouchá. Obdobně na tom je i jeho manželka. Když se již nacházel v České republice, tak požádali o jeho vzetí do vazby, zrušili odposlechy jeho stanice, nicméně dále odposlouchávali jeho manželku. Dále uvedl, že státní zástupce opakovaně v médiích uváděl, že má odposlechy žalobce.

24. Z prohlášení žalobce ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce souhlasil, aby peněžitou záruku ve výši 10 000 000 Kč za žalobce složila paní jméno FO.

25. Ze smlouvy o úvěru mezi společností právnická osoba a jméno FO ze dne datum bylo zjištěno, že jí byla poskytnuta částka 10 000 000 Kč. Při sjednání smlouvy se jméno FO zavázala uhradit úvěrující společnosti smluvní úrok ve výši 6 % p. a.

26. Ze záruky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce vystavil záruku za veškeré závazky vzniklé z navrhované smlouvy o úvěru se společností právnická osoba ve výši 10 000 000 Kč za účelem složení peněžité záruky nahrazují vazbu žalobce.

27. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum se věřitelem stala společnost právnická osoba.

28. Z dohody o změně smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne datum paní jméno FO uzavřela s novým věřitelem společností právnická osoba změnu úvěrové smlouvy, kdy se nově zavázala ke smluvnímu úroku 10 % p.a.

29. Z dohody o převzetí dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce převzal dluh jméno FO ze smlouvy o úvěru ze dne datum, přičemž ke dluhu přistoupila manželka žalobce.

30. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce byl vyzván k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy. Pohledávka měla být uhrazena na účet č. účtu.

31. Z potvrzení o odchozí úhradě bylo zjištěno, že žalobce uhradil dne datum částku 9 990 132 Kč na účet č. č. účtu.

32. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení, výkonu vazby. Pokud jde o zásahy vyvolané vazbou (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení tohoto nároku níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

33. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle ustanovení § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Podle ustanovení § 9 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).

Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

35. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

36. Soud se nejprve zabýval nárokem žalobce v podobě nezákonného rozhodnutí, a to příkazu Okresního soudu Brno – venkov ze dne datum, č.j. Anonymizováno-sp. zn., k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Žalobce v souvislosti s tímto nárokem požadoval částku ve výši 100 000 Kč. Rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, č. j. sp. zn.-19, je nepochybná existence odpovědnostního titulu pro možný vznik nároku na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, soud tak výhradně posuzoval, zda je poskytnutá částka 20 000 Kč žalovanou dostatečná, a to zejména s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Přesto, že se soud shoduje se závěrem žalobce, že předmětný zásah do práv žalobce lze klasifikovat jako zásah závažný, považuje soud částku 20 000 Kč jako dostačující přiměřené zadostiučinění. Žalobce se ve vztahu ke zdůvodnění požadavku na poskytnutí zadostiučinění v penězích omezil toliko na to, že odposlechy byly založeny v soudním spisu a tím byly zpřístupněny účastníkům řízení. Nezákonně získané odposlechy byly na žádost státního zástupce přehrány v hlavním líčení za účastni veřejnosti a médií, když i státní zástupce do deníku Anonymizováno uvedl, že v dané věci jsou jasné odposlechy a že se v dané věci žalobce se svou manželkou obohatili. Žalobce také dále uvedl, že se bojí telefonovat, neboť má strach, že jej někdo bude poslouchat, když v důsledku toho přišel i o část kamarádů. Žalobce uplatnil především tvrzení, která se týkala zásahu do práva na ochranu soukromí, nicméně prokázat v daném případě vznik újmy, která je subjektivní psychickou kategorií, je velmi obtížné. Soud tak rovněž dospěl k závěru, že je namístě nárok žalobce odškodnit. S ohledem na závažnost zásahu do práv žalobce, odposlech jeho telefonu, aniž by o tom věděl, se nemůže proti této situaci nijak bránit a pokud není naplněna zákonná povinnost po ukončení odposlechu jej o tom informovat, se o uvedeném ani nedozví. Tuto skutečnost považuje soud za natolik závažnou, že odůvodňuje finanční plnění. Nelze však odhlédnout od toho, že žalobce byl v dané věci pravomocně odsouzen, což podstatně snižuje žalobcem tvrzenou újmu. Soud tak dospěl k závěru, že odpovídají částkou zadostiučinění je částka ve výši 20 000 Kč. Soud k této částce dospěl na základě rozhodovací praxe Městského soudu v Praze, kdy v obdobných případech přiznává částku v této výši (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. sp. zn.-125).

37. Žalobce se dále domáhal náhrady škody ve výši 191 800 Kč představující ušlý zisk za dobu vazebního omezení osobní svobody. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin podílnictví podle ustanovení § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-10353 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-10698, v právní moci dne datum, byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4 let a současně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 3 000 000 Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.-10844, byl zrušen toliko výrok o uložení peněžitého trestu, a to z důvodu jeho nedobytnosti, když bylo konstatováno, že stran dobytnosti peněžitého trestu bylo možno zvažovat využitelnost prostředků složených jako peněžitou záruku za vazba obviněného ve výši 10 000 000 Kč, kdy mj. peněžitá záruka, nerozhodne-li soud jinak trvá do dne, kdy obviněný nastoupí výkon trestu odnětí svobody, zaplatí peněžitý trest a náklady trestního řízení. Nezaplatí-li obviněný peněžitý trest, na jeho zaplacení se použijí prostředky z peněžité záruky. V dané věci však byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne datum rozhodnuto o zrušení peněžité záruky v uvedené výši a tato byla následně fakticky složitelce vyplacena zpět dne datum, kdy od této doby tyto prostředky nejsou k dispozici eventuální úhradě peněžitého trestu.

38. Pro vznik nároku podle ustanovené § 9 OdpŠk je podstatné, zda byla na poškozeném vykonána vazba, zda mu v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda, přičemž rozhodujícím kritériem je pozdější výsledek trestního řízení. Základní podmínkou pro vznik práva na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě je takový výsledek trestního řízení, při němž nedochází k odsouzení dotyčné osoby, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek (v souvislosti s nímž byl vzat do vazby). Této situaci odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby či postoupení věci jinému orgánu.

39. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno, a to odsuzujícím rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-10353 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. sp. zn.-10698, v právní moci dne datum, a to pro trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, a to pro stejný skutkem, pro který byl vzat do vazby. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. sp. zn.-10844, pak byl toliko zrušen výrok o uložení peněžitého trestu. Základní podmínkou pro vznik práva na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě je tedy takový výsledek trestního řízení, při němž nedochází k odsouzení dotyčné osoby, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek (v souvislosti s nímž byl vzat do vazby). Této situaci odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby či postoupení věci jinému orgánu. K tomu je dále nutné zmínit, že rozhodnutí o vazbě nebylo zrušeno ani pro nezákonnost, kdy nezákonnosti se lze domáhat i před Ústavním soudem ČR, tudíž pokud se žalobce domníval, že vazba byla nezákonná, měl se domáhat jejího zrušení (§ 8 OdpŠk). V případě jejího zrušení by tak bylo možné posoudit uplatněný nárok právě i z hlediska ustanovení § 7 odst. 1 uvedeného zákona, podle nějž právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o vazbě nebylo zrušeno, nelze tento uplatněný nárok odškodnit, když vazba nikdy nebyla označena za nezákonnou (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. sp. zn.). Nemůže tak ani obstát argumentace žalobce, že z odůvodnění usnesení o vazbě jednoznačně vyplývá, že jediným (zásadním) důvodem pro vydání rozhodní o vazbě byly odposlechy, které byly následně Nejvyšším soudem označeny za nezákonné. Deklaratorní rozhodnutí Nejvyššího soudu o zákonnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu ustanovení § 314m odst. 1 trestního řádu je dle platné právní úpravy vydáváno po ukončení trestního řízení, přičemž právní úprava pozitivně neumožňuje obviněnému obdobným způsobem se domáhat vydání deklaratorního rozhodnutí o nezákonnosti samotného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o vazbě. K tomu soud uvádí, že soud nijak nepolemizuje se žalobcem, že se nelze domáhat deklaratorního rozhodnutí jako u odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nicméně soudního přezkumu zákonnosti vazby se lze domáhat před Ústavním soudem, když soudní přezkum rozhodnutí o vazbě má význam i pro dotčenou osobu bez ohledu na to, zda vazba stále trvá. Skutečnost, že žalobce již není ve vazbě, nečiní ústavní stížnost proti takovémuto rozhodnutí či jinému zásahu neopodstatněnou, když zájem poškozeného (obviněného) na posouzení zákonnosti vazby může být dán i poté (k tomu srov. nález ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 385/03 (N 59/33 SbNU 95), nález ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 1348/07 (N 124/50 SbNU 79), nález ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2208/13 (N 215/71 SbNU 517) či nález ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. I. ÚS 1692/19]. Soud pak závěrem opětovně zdůrazňuje, že podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. V daném případě však rozhodnutí o vazbě pro nezákonnost nebylo zrušeno ani změněno. Soud tak tento nárok žalobce zcela zamítl.

40. Soud se dále zabýval nárokem na náhradu škody ve výši 9 990 132 Kč představující náklady na obstarání peněžní záruky, kterou žalobce vyvozoval z nezákonného rozhodnutí. Podle ustanovení § 73a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil. Se souhlasem obviněného může peněžitou záruku složit i jiná osoba, musí však být před jejím přijetím seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, v nichž je shledáván důvod vazby (odstavec 1, věta prvá a třetí). Na návrh obviněného nebo osoby, která nabízí složení peněžité záruky, orgán uvedený v odstavci 1 rozhodne, že a) přijetí peněžité záruky je přípustné, a zároveň s přihlédnutím k osobě a k majetkovým poměrům obviněného nebo toho, kdo za něho složení peněžité záruky nabízí, k povaze a závažnosti trestného činu, pro který je obviněný stíhán, a závažnosti důvodů vazby určí výši peněžité záruky v odpovídající hodnotě od 10 000 Kč výše a způsob jejího složení, nebo b) vzhledem k okolnostem případu nebo závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu nabídku peněžité záruky nepřijímá (odstavec 2).

41. Mezi práva obviněného patří tedy i právo za zákonem stanovených podmínek navrhnout nahrazení vazby peněžitou zárukou podle § 73a trestního řádu. Ze shora uvedeného pak vyplývá, že stát za podmínek ustanovení § 7 a násl. OdpŠk zásadně odpovídá i za škodu, která obviněnému vznikla v souvislosti s podáním návrhu na peněžitou kauci a jejím složením podle § 73a trestního řádu. Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Této situaci odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby či postoupení věci jinému orgánu, jak je uvedeno výše. Tedy v případě nezákonného rozhodnutí (zde usnesení o zahájení trestního stíhání) je jeho protiprávnost dovozována nikoliv z jeho obsahu či jednání škůdce (státu), ale až z výsledku řízení (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4274/2014). V daném případě absentuje nezákonné rozhodnutí, na základě kterého by měl žalobce nárok na odškodnění, z daného důvodu byl žalobcům nárok představující náklady na obstarání peněžní záruky zamítnut. Soud se pak již nezabýval nárokem žalobce ohledně nesprávného úředního postupu, neboť nepřipustil rozšíření žaloby, viz bod 5 rozsudku.

42. Soud se v neposlední řádě zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 252 000 Kč představující náhradu za omezení osobní svobody nezákonnou vazbou. K tomu opět soud uvádí, že základní podmínkou pro vznik práva na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě je tedy takový výsledek trestního řízení, při němž nedochází k odsouzení dotyčné osoby, resp. k pravomocnému vyslovení jeho viny za skutek (v souvislosti s nímž byl vzat do vazby). Této situaci odpovídá zastavení trestního stíhání, zproštění obžaloby či postoupení věci jinému orgánu. K tomu je dále nutné zmínit, že rozhodnutí o vazbě nebylo zrušeno ani pro nezákonnost, kdy nezákonnosti se lze domáhat i před Ústavním soudem ČR, tudíž pokud se žalobce domníval, že vazba byla nezákonná, měl se domáhat jejího zrušení (§ 8 OdpŠk). V případě jejího zrušení by tak bylo možné posoudit uplatněný nárok právě i z hlediska ustanovení § 7 odst. 1 uvedeného zákona, podle nějž právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda.

43. Nadto soud uvádí, že z ustálené soudní praxe vyplývá, že vždy je třeba se domáhat nezákonnosti takového rozhodnutí, když bylo i judikatorně dovozeno, že i v případě, že byl-li skutek, pro který byl obviněný vzat do vazby, posouzen při konečném rozhodnutí tak, že by takové posouzení vzetí do vazby neumožňovalo, nepřísluší odškodnění za vykonanou vazbu pravomocně odsouzenému pachateli trestného činu dle zákona č. 82/1998 Sb., pokud rozhodnutí o vzetí do vazby nebylo pro datum, sp. zn. 30 Cdo 3171/2014). Ze shora uvedeného je zřejmé že zákonodárce měl v úmyslu odškodnit pouze ty obviněné, kteří v trestním řízení nebyli shledáni vinnými, tudíž se žádného trestného činu nedopustili. Nezákonnost vazby pak nebyla ani výslovně v jiném rozhodnutí deklarována, jak mylně uvádí žalobce. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o vazbě nebylo zrušeno a jeho nezákonnost nebyla ani jinak deklarována nelze tento uplatněný nárok odškodnit a soud i v tomto nároku žalobu zamítl.

44. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z částky, kterou žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o. z. uznala tímto žalovaná i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky. O lhůtě k plnění ve výroku II. rozsudku bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

45. V souzeném případě tak byla žalovaná zcela úspěšná, vyjma částky 20 000 Kč, kterou vzal žalobce pro chování žalované zpět, a co do části úroku z prodlení, když plnila částku 20 000 Kč až po uplynutí 6měsíční lhůty, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5x režijního paušálu 300 Kč dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne datum, přípravu na něj, účast u jednání dne datum a příprava na něj, tedy celkem 1 500 Kč. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.