OSPH02 27 C 182/2023-181

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ b) Ing. Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_003⟫ oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalované: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 2 x 360 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce b) domáhal po žalované zaplacení částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se podanou žalobou ze dne datum domáhali zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka s příslušenstvím pro každého z žalobců, která jim vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení později vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. Anonymizováno (dále také jako „řízení“). Nesprávný úřední postup soudu žalobce spatřoval jednak v nepřiměřené délce řízení, které trvalo 12 let, a jednak ve způsobení nemajetkové újmy nezákonným trestním stíháním. K výzvě soudu žalobci upřesnili, že se každý domáhá částka z titulu nepřiměřené délky řízení a částka coby zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Jejich tr. stíhání bylo zahájeno dne datum na základě rozhodnutí policejního orgánu č. j. Anonymizováno. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. Anonymizováno byli oba žalobci zproštěni obžaloby pro zločin podplácení dle § 322 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V počátku řízení byli oba žalobci omezeni na osobní svobodě po dobu 48 hodin. Poslední rozhodnutí bylo žalobci a) doručeno datum a žalobci b) datum. K dopadům nezákonné tr. stíhání uvedli, že jim bylo zasaženo do jejich soukromého a osobního života. V době tr. stíhání se setkávali s projevy odsouzení, pohoršení, úsměšky. Čelili dotazům na tr. stíhání i od obchodních partnerů, zákazníků, bankéřů a konkurenčních firem. To se projevilo v dodavatelsko odběratelských vztazích. Věc byla medializovaná. Trestní stíhání zasáhlo psychiku žalobců a jejich zdravotní stránku. Žalobci nesouhlasili s námitkou promlčení žalované a domnívají se, že je v rozporu s dobrými mravy. Žalobci se dovolávají co do počítání lhůt dopadu a významu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16, podle kterého je vždy nutno respektovat složitou situaci, v jaké se obvykle poškození ocitají a jejich právo na zvážení, zda a z jakých důvodů svá práva na zadostiučinění, příp. práva na náhradu škody uplatnit. Podle nich musí být v předmětné věci lhůta počítána nikoli od vyhlášení konečného rozhodnutí, nýbrž od doručení písemného vyhotovení konečného rozhodnutí. Žalobci uplatnili nároky u žalované dne datum.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu promlčení uplatněného nároku. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobci předběžně uplatnili dne datum své nároky na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalovaná však nároku na poskytnutí zadostiučinění nevyhověla, neboť byl promlčen s odůvodněním, že posuzované řízení pravomocně skončilo dne datum, lhůta pro uplatnění nároku u žalované uplynula dne datum, ale žalobci nárok u žalované uplatnili až dne datum.

3. Soud ve věci rozhodl jen na základě účastníky navržených (předložených) listinných důkazů, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jako „o. s. ř.“), neboť žalobci i žalovaná s takovým postupem vyslovili souhlas.

4. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění:

5. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne datum bylo zahájeno trestní stíhání žalobců v trestním řízení později vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 6/2012.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, který nabyl právní moci ve vztahu k žalobcům dne datum, a to ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byli žalobci zproštění obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu pro spáchání zločinu podplácení dle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (viz. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. Anonymizováno, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne datum, č. j. Anonymizováno). Žalobci vč. jejich obhájců byli přítomni u veřejného zasedání u Vrchního soudu v Olomouci dne datum, na kterém došlo k vyhlášení rozsudku. Písemné vyhotovení konečného rozsudku bylo žalobci a) doručeno datum, žalobci b) datum (viz. zpráva Městského soudu v Brně ze dne datum a datum)

7. Dále z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že nároky, jež byly předmětem této žaloby, žalobci uplatnili ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, u žalované dne datum. Žalovaná nárokům nevyhověla z důvodu, že je má za promlčené, což sdělila žalobci ve stanovisku ze dne datum (viz. stanovisko žalované ze dne datum).

8. Skutkový závěr se shoduje se shora popsanými skutkovými zjištěními.

9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

10. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako „OdpŠk“) odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle ust. § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 téhož ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle ust. § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk neběží promlčecí doba ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

14. V první řadě soud posuzoval, zda byl nárok žalobců uplatněn u žalované po uplynutí promlčecí lhůty dle § 32 odst. 3 OdpŠk.

15. O nemajetkové újmě týkající se nepřiměřené délky řízení i nezákonného tr. stíhání se žalobci dozvěděli dne datum, tedy v den nabytí právní moci rozsudku odvolacího soudu, neboť promlčecí doba nároku na náhradu škody proti státu ze strany obviněného, který byl zproštěn obžaloby, počíná podle běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nabyl právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 30 Cdo 962/2012). U vyhlášení konečného rozhodnutí dne datum u Vrchního soudu v Olomouci byli žalobci i přítomni. Ode dne následujícího žalobcům počala běžet šestiměsíční subjektivní promlčecí doba k uplatnění jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 96/2011-I.). Dle judikatury je lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk lhůtou hmotněprávní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 639/2012). Žalobci uplatnili nárok u žalované až dne datum. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že nároky žalobců byly u žalované uplatněny opožděně, a to oba nároky na náhradu nemajetkové újmy.

16. Soud se dále zabýval argumentací žalobců, kteří důvodnost žaloby a nedůvodnost uplynutí promlčecí lhůty k uplatnění nároku opírají o nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16 ze dne datum. V předmětném nálezu Ústavní soud uzavřel, že stěžovatelka si marné uplynutí promlčecí doby nezavinila. Stěžovatelka totiž před uplynutím promlčecí lhůty neměla k dispozici žádné odůvodnění svého zproštění obžaloby, a proto nemohla svůj nárok na náhradu újmy náležitě uplatnit. Zároveň skutečnost, že potřebné informace k uplatnění nároku (odůvodnění zprošťujícího rozhodnutí) stěžovatelka získala až po uplynutí šestiměsíční lhůty, bylo zapříčiněno výlučně státem samotným. Městský soud vypracoval a odeslal písemné vyhotovení rozsudku až osm měsíců po jeho vyhlášení. Ústavní soud nehodnotil, zda soud pochybil, nicméně to nemá vliv na skutečnost, že k marnému uplynutí lhůty došlo zejména v důsledku jednání státu, na které stěžovatelka neměla vůbec žádný vliv. Jinými slovy Ústavní soud zdůrazňuje, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Zdejší soud zvážil aplikaci zmíněného nálezu Ústavního soudu na případ žalobců a došel k závěru, že jeho uplatnění je v konkrétním případě nepřiléhavé. Žalobce a) byl seznámen s odůvodněním svého zproštění dne datum, zatímco žalobce b) byl s těmito důvody seznámen dne datum, tedy oba žalobci byly s důvody zproštění obžaloby seznámeni více než 2 měsíce před uplynutím promlčecí lhůty ve vztahu k jejich nároku. Přesto nárok u žalované uplatnili až dne datum. Nejenže tedy žalobci byli obeznámeni s důvody zproštění obžaloby v dostatečném předstihu před uplynutím promlčecí lhůty, navíc svůj nárok uplatnili až 8 měsíců po začátku běhu promlčecí lhůty (dne datum počala běžet 6ti měsíční promlčecí lhůta, přičemž nárok byl u žalované uplatněn dne datum), jinými slovy zameškali promlčecí lhůtu o celé 2 měsíce. Nad rámec soud uvádí, že i kdyby byl počátek běhu promlčecí lhůty vázán na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, jak uvádí žalobci (tedy 12. a datum), závěr soudu by byl stejný. V tomto případě by promlčecí šestiměsíční lhůta ve vztahu k žalobci a) začala běžet ode dne datum (1. den následující po doručení rozhodnutí žalobci a)), jejíž běh by byl přerušen pouze ode dne datum do datum (vydání stanovisko žalované) dle 35 odst. 1 OdpŠk. Ze zbytku šestiměsíční lhůty zbývaly 3 dny (tj. od datum do datum, resp. pondělí datum), přičemž žaloba byla podána až datum. Ve vztahu k žalobci b) by tímto způsobem zbývalo z šestiměsíční lhůty 6 dnů a žaloba byla podána taktéž až datum.

17. Byť zdejší soud nikterak nezlehčuje situaci žalobců vyvolanou trestním řízení, tak zároveň konstatuje, že meritorní projednání jejich nároku by vedlo k porušení principu právní jistoty a také k porušení principu rovného zacházení. Soudu nezbývá než uzavřít, že žalobci zavinili uplynutí promlčecí lhůty svým nekonáním, pročež jejich žalobu musel v plném rozsahu zamítnout.

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení zcela úspěšné žalované s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada jednoho režijního paušálu ve výši částka za podání vyjádření k žalobě podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud uložil žalobcům zaplatit částku částka na náhradě nákladů řízení žalované na základě poměru jejich účastenství na věci, tedy 50:50 ve smyslu 140 odst. 1 o. s. ř. per analogiím, tj. částka každému.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, má oprávněný právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na nařízení exekuce.