OSPH02 28 C 117/2022-97

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A zastoupená obecným zmocněncem Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a omluvu

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku částka s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni b) částku částka s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna se žalobcům omluvit: „Žalovaná se omlouvá za útrapy spojené s délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 6 C 21/2016“, se zamítá.

IV. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobci se podanou žalobou (po částečném zastavení řízení pro litispendenci) domáhali po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím pro každého z žalobců a omluvy z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 6 C 21/2016. Žalobci uvedli, že toto řízení trvalo celkem šest let, když bylo skončeno dne datum, přičemž přiměřená doba řízení je do dvou let. Také sdělili, že pakliže by nedošlo ke zrušení rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo by řízení ukončeno nejpozději k datu datum. Žalobcům v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení vznikla nemajetková újma, kterou vyčíslili částkou částka za měsíc (se zohledněním inflace), tedy celkem za 72 měsíců x částka částkou částka pro každého žalobce. Současně po žalované nárokovali i omluvu za nepřiměřenou délku podkladového řízení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobci dne datum předběžně mj. uplatnili nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši částka, jakožto nemateriální újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 6 C 21/2016. K projednání žádosti žalobců došlo dne datum, přičemž žalovaná dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a žádosti žalobců o poskytnutí zadostiučinění nevyhověla, což jim sdělila stanoviskem z téhož data. Žalovaná k věci samé uvedla, že toto řízení bylo zahájeno dne datum a jeho předmětem bylo zaplacení částky částka, přičemž žalobci v řízení vystupovali v procesním postavení žalobců. Řízení pravomocně skončilo dne datum. Průběh tohoto řízení žalovaná stručně popsala ve svém vyjádření a dospěla k závěru, že řízení trvalo celkem šest let a šest měsíců a probíhalo na všech třech stupních soudní soustavy. Odvolací soud rozhodoval nejenom o odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání, ale opakovaně též o odvolání žalobců proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jejich žádost o osvobození od soudních poplatků a také proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení. V průběhu řízení nebyly zjištěny na straně soudu průtahy ve smyslu nečinnosti, i když je pravdou, že dovolací řízení probíhalo delší dobu, avšak i za tohoto stavu byla žalovaná závěru, že délka dovolacího řízení byla ještě přiměřená. Žalobci se na délce řízení značnou měrou podíleli, neboť ačkoli věděli, že žalovaná se na pražské adrese nezdržuje, označili tuto adresu v žalobě a nesdělili soudu, že tato dlouhodobě žije v USA. Také žalobci opakovaně žádali o přiznání osvobození od soudních poplatků, což v předmětném řízení Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne datum vyhodnotil jako obstrukční jednání.

3. Ústní jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, přičemž žalobce a) požádal o odročení jednání z důvodu péče o nezletilou dceru. Této žádosti bylo soudem vyhověno a jednání bylo odročeno na den datum. Z tohoto jednání se žalobce a) a současně jako zástupce žalobkyně b) omluvil a požádal soud o projednání věci v jeho nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud jednal bez účasti žalobce a) podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobci předběžně u žalované dne datum uplatnili nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši částka pro oba žalobce z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 6 C 21/2016. Žalovaná po projednání dané žádosti dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, což bylo žalobcům sděleno stanoviskem ze dne datum.

5. Soud provedl dokazování spisem Obvodního soudu pro adresa sp. zn. 6 C 21/2016. Z tohoto spisu se podává, že žalobci dne datum podali k Obvodnímu soudu pro adresa žalobu o zaplacení částky částka. Dne datum byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz. Tento byl zrušen usnesením ze dne datum. Dne datum učinili žalobci dotaz na stav řízení. Pokynem soudce ze dne datum bylo nařízeno ústní jednání na den datum. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek pro zmeškání. Následně na základě pokynu soudce ze dne datum byl rozsudek zasílán žalované do Spojených států amerických formou mezinárodní právní pomoci. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání dne datum. Usnesením ze dne datum vyzval soud žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Tato soudní poplatek zaplatila dne datum a podáním ze dne datum navrhla zrušení rozsudku pro zmeškání. Žalobci se k vyjádření žalované vyjádřili podáním ze dne datum. Usnesením ze dne datum byl návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítnut. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu dne datum. Tento usnesením ze dne datum usnesení soudu I. stupně ze dne datum potvrdil. Věc byla opětovně s odvoláním žalované předložena Městskému soudu v Praze dne datum. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne datum bylo nařízeno ústní jednání na den datum. Při tomto jednání byl napadený rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala žalovaná dovolání ze dne datum. Usnesením ze dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Žalovaná dne datum podala žalobu pro zmatečnost. Opatřením místopředsedy soudu ze dne datum byla žaloba pro zmatečnost přidělena dalšímu předsedovi senátu. Tento usnesením ze dne datum řízení o žalobě pro zmatečnost přerušil do rozhodnutí o dovolání žalované. Žalobci se vyjádřili k dovolání žalované podáním ze dne datum. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne datum. Podáním ze dne datum navrhla žalovaná odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum byl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum a Obvodního soudu pro adresa ze dne datum zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne datum bylo rozhodnuto o pokračování v řízení o žalobě pro zmatečnost. K dotazu soudu ze dne datum žalovaná podáním ze dne datum uvedla, že na žalobě pro zmatečnost prozatím trvá. Následně byl spis zapůjčen ke spisové značce 3 T 49/2019. Podáním ze dne datum žádali žalobci o nařízení jednání. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala žalovaná dne datum dovolání. Přípisem ze dne datum byli žalobci vyzváni, zda trvají na žalobě s ohledem na závěry Nejvyššího soudu. Přípisem ze dne datum byla vyzvána žalovaná, zda trvá na podané žalobě pro zmatečnost. Tato podáním ze dne datum vzala žalobu pro zmatečnost zpět. Usnesením ze dne datum bylo řízení o žalobě pro zmatečnost zastaveno. Na přípis soudu žalobci odpověděli podáním došlým soudu dne datum. Pokynem soudce ze dne datum bylo nařízeno ústní jednání na den datum. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo za účelem připojení spisu Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. 3 T 49/2019 odročeno na den datum. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byla žaloba zamítnuta. Současně byla žalobcům uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání dne datum. Usnesením ze dne datum byli žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání. Na to reagovali podáním doručeným soudu dne datum, dne datum a následně ještě dne datum. Usnesením ze dne datum byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Podáním ze dne datum požádala žalobkyně b) o osvobození od soudních poplatků. Podáním ze dne datum pak žalobce a). Pokynem soudce ze dne datum byl žalobcům zaslán formulář týkající se jejich žádosti o osvobození od soudních poplatků. Tento formulář zaslal žalobce soudu vyplněný zpět dne datum. Usnesením ze dne datum nebylo žalobcům přiznáno osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání došlé soudu dne datum. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze dne datum s odvoláním žalobců. Tento usnesením ze dne datum napadené usnesení potvrdil. Usnesením ze dne datum byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Podáním došlým soudu dne datum požádali žalobci o osvobození od soudních poplatků z důvodu změny poměrů. Na základě pokynu soudu ze dne datum byl žalobcům opětovně zaslán formulář týkající se žádosti o osvobození. Usnesením ze dne datum nebylo žalobcům přiznáno osvobození od soudních poplatků. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání dne datum. Toto odvolání doplnili podáním došlým soudu dne datum. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne datum. Tento usnesením ze dne datum napadené usnesení potvrdil. Usnesením ze dne datum byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za odvolání, přičemž v mezidobí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro adresa ke sp. zn. 15 C 126/2021. Podáním ze dne datum požádali žalobci o osvobození od soudních poplatků z důvodu změny poměrů. Usnesením ze dne datum bylo odvolací řízení zastaveno. Proti tomuto usnesení podali žalobci odvolání dne datum. Usnesením ze dne datum byli žalobci vyzváni k odstranění vad odvolání. K žádosti Městského soudu v Praze byl dne datum zapůjčen spis ke sp. zn. 28 Co 7/2022. Tento byl Obvodnímu soudu pro adresa vrácen dne datum. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze s odvoláním dne datum. Městský soud v Praze usnesením ze dne datum napadené usnesené potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

6. Dále soud provedl dokazování rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum, č. j. 45 C 134/2020 – 72 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. 36 Co 89/2023 – 93. Z těchto listinných důkazů má soud za osvědčené, že žalobce a) byl rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, sp. zn. 3 T 49/2019 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. 7 To 241/2020 uznán vinným z pokusu zločinu podvodu podle § 31 odst. 1 k § 209 odst. 1,4. písm. d) tr. zák., neboť v období od března do června 2015, během kterého s poškozenou jméno FO (žalovaná v podkladovém řízení), dlouhodobě pobýval v USA, jednal o prodeji bytu č. hodnota, adresa, který měl se souhlasem poškozené dlouhodobě k užívání a následně s ní na předmětný byt uzavřel dne datum kupní smlouvu, kterou oproti předchozím verzím a vzájemné dohodě pozměnil a doplnil mimo jiné o smluvní pokutu ve výši částka za každý den prodlení až do výše kupní ceny bytu v případě nepředání bytu poškozenou obviněnému /žalobce a)/, ačkoliv mělo dojít na základě požadavku společnosti právnická osoba., pouze k doplnění kupní smlouvy o dalšího kupujícího - manželku žalobce a), Jméno žalobce B /žalobkyně b)/ a podpisu poškozené v zastoupení, kterým byl pověřen pan jméno FO, jehož důvěřivosti a přesvědčení o podpisu odsouhlasené smlouvy žalobce využil v úmyslu se neoprávněně obohatit. Na základě uvedeného pak svoji tetu – žalovanou v podkladovém řízení žaloval o zaplacení částky částka, jakožto smluvní pokuty. Žalobce a) také při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu v podkladovém řízení podle zjištění orgánů činných v trestním řízení vyplnil bydliště žalované – adresa, ačkoliv věděl, že se nejedná o faktické bydliště žalované, neboť tato měla faktické bydliště v USA, tedy žalobce a) úmyslně soudu zamlčel, jak doručovací adresu do USA, tak emailovou adresu žalované, přičemž mohl důvodně předpokládat, že žalované bude doručováno na její adresu trvalého bydliště v České republice, kde se nezdržovala a k čemuž ostatně došlo. Žalobce a) a žalobkyně b) se podanou žalobou u zdejšího soudu vedenou pod sp. zn. 45 C 134/2020 domáhali po České republice – Ministerstvu spravedlnosti nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce dovolacího řízení, jež bylo součástí podkladového řízení a také z důvodu, že rozsudky Obvodního soudu pro adresa ze dne datum a Městského soudu v Praze ze dne datum, vydané rovněž v podkladovém řízení, byly zrušeny pro nezákonnost rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum. Zdejší soud rozsudkem ze dne datum, č. j. 45 C 134/2020 – 72 ve spojení s rozsudkem Městský soud v Praze ze dne datum, č. j. 36 Co 89/2023 – 93 předmětnou žalobu zamítnul a uložil žalobcům zaplatit žalované náklady nalézacího a odvolacího řízení. Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí mj. vyzdvihl amorálnost požadavku žalobce a) a žalobkyně b) na jakékoli odškodnění nemajetkové újmy, když zahájení a vedení podkladového řízení bylo zjevným zneužitím práva a snahou o těžení nejen z nepoctivého, ale dokonce trestného jednání /v případě žalobce a)/.

7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne datum, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

9. Po zjištěném skutkovém stavu a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se odškodňuje celková délka řízení, vyšel soud z toho, že zkoumané řízení trvalo od data podání žaloby žalobci dne datum do datum, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, tedy celkem šest let a šest měsíců. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky částka představující smluvní pokutu.

10. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 o.s.ř. přihlíží, uvádí následující:

Postup orgánů státu v rámci řízení v řízení bylo prokázáno, že orgány státu v rámci podkladového řízení postupovaly v přiměřených procesně odpovídajících lhůtách a jejich postup směřoval k rozhodnutí ve věci samé. V rámci řízení tedy nedocházelo k průtahům či bezdůvodné nečinnosti orgánů státu. Jedinou prodlevu soud zaznamenal v době, kdy se věc nacházela s dovoláním u Nejvyššího soudu v období od datum do datum.

Počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela ve věci samé rozhodoval soud I. stupně dvakrát (z toho jednou rozsudkem pro zmeškání) a odvolací soud rovněž dvakrát, Nejvyšší soud jedenkrát. Stran procesních rozhodnutí se věc nacházela čtyřikrát u soudu odvolacího (2x s odvolání do usnesení o nepřiznání soudních poplatků žalobcům, s odvoláním do zastavení odvolacího řízení soudem I. stupně a s odvoláním do usnesení, kterým byla žalované zamítnut návrh zrušení rozsudku po zmeškání). Toto kritérium proto podle názoru soudu podstatným způsobem zasáhlo do celkové délky řízení, tedy se na ní podílelo. Ve vztahu k počtu stupňů soudní soustavy Nejvyšší soud již ve svém stanovisku uvedl, že je třeba vnímat, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledku přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí.

Kritérium složitosti řízení soud uvedenou věc hodnotil jako částečně obtížnou po stránce procesní, když opakovaně rozhodoval o procesních návrzích žalobců a žalované – žádost o zrušení rozsudku pro zmeškání, žádost o osvobození od soudních poplatků, o žalobě pro zmatečnost (tj. o přerušení řízení týkající se této žaloby a o zastavení tohoto řízení z důvodu zpětvzetí návrhu). Také se na částečné procesní obtížnosti věci podílela skutečnost, že žalovaná bydlela ve Spojených státech amerických a soud musel doručovat do USA.

Kritérium chování poškozených v rámci řízení žalobci se částečným způsobem podíleli na délce řízení, když dvakrát žádali o osvobození od soudních poplatků za odvolání, čemuž nebylo soudy vyhověno (ani po podaném odvolání žalobců) a tito následně bezprostředně poté, co odvolací soud rozhodl podruhé o potvrzení usnesení soudu I. stupně, kterým nebylo dané žádosti vyhověno, podali novou žádost o osvobození od soudních poplatků z důvodu změny poměrů, ačkoli k žádné takovéto změně nedošlo. Toto chování žalobců soud I. stupně zohlednil tak, že řízení o dané žádosti zastavil, neboť šlo o věc již rozhodnutou. Sám odvolací soud v rámci svého rozhodnutí o odvolání žalobců, kterým napadené usnesení o zastavení řízení o této žádosti potvrdil, se zmínil o obstrukční chování žalobců v rámci podkladového řízení týkající se této žádosti.

Kritérium významu řízení pro poškozené obecně Evropských soudem pro lidská práva není s tímto typem řízení – žaloba na plnění spojován vyšší význam pro jeho účastníky oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne datum, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne datum, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne datum, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne datum, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno FO proti Portugalsku ze dne datum, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010).

Soud současně s ohledem na zjištěný průběh podkladového řízení, dospěl k závěru, že řízení nemělo pro žalobce ze subjektivního pohledu žádný význam. V tomto směru snad může soud jen odkázat na zjištění protiprávního jednání žalobce a), které bylo předmětem posuzování orgánů činných v trestním řízení a pro které byl pravomocně odsouzen. Žalobce a) tedy svým vlastním nepoctivým (protiprávním) jednáním, vyvolal samotné podkladové řízení, ze kterého nyní nárokuje odškodnění. Uvedené zjištění lze samozřejmě vztáhnout i na žalobkyni b), která v podkladovém řízení také vystupovala v procesním postavení žalobce a žalované částky se po žalované domáhala ze stejných důvodů jako žalobce a), tedy i ona vyvolala soudní řízení, které bylo zcela nadbytečné, vyfabulované a postavené na základě protiprávního jednání žalobce. Soud proto musí konstatovat, že řízení, které žalobci na základě popsaného vyvolali, pro ně nemohlo mít žádný význam.

11. Celkově shrnuto s odkazem na popsanou délku podkladového řízení, která čítala šest let a šest měsíců a jeho podrobně rozebraný průběh, zejména počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, částečnou procesní složitost a chování žalobců v rámci řízení, dospěl soud k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a délku uvedeného řízení pro tento konkrétní případ ohodnotil ještě jako přiměřenou. Průtah, který byl pak zjištěn ve fázi řízení před dovolacím soudem, lze s ohledem na skutečnost, že celková doba řízení nebyla nepřiměřená ještě tolerovat (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne datum, Krča proti České republice ze dne datum).

12. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby podkladové řízení shledal jako nepřiměřeně dlouhé, s ohledem na nepoctivý úmysl obou žalobců by musel dospět k závěru, že žádná nemajetková újma jim v podkladovém řízení v důsledku jeho délky nemohla vzniknout, a proto není důvod pro jejich odškodnění. Soud připomíná zásadu občanského práva stojící v § 6 odst. 2 o. z., podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Rovněž také soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015, podle něhož „omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení“. Jinými slovy, jestliže žalobci zahájili podkladové řízení na základě jejich nepoctivého jednání (když do kupní smlouvy žalobce a) vložil ustanovení o sjednané smluvní pokutě, ačkoliv žalovaná o daném nevěděla a na základě tohoto pak žalobci podali žalobu na plnění této smluvní pokuty a nad to dosáhli vydání rozsudku pro zmeškání, když uvedli adresu pobytu žalované, ačkoliv věděli, že se na této adrese nemůže zdržovat) nemohla jim podkladovým řízením, i kdyby byla zjištěna jeho nepřiměřená délka, žádná nemajetková újma vzniknout. K tomuto závěru ostatně dospěl i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne datum, č. j. 36 Co 89/2023 – 93. Naposledy soud dodává, že přiznání takovéhoto odškodnění by bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 177/2012 a sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). Obdobně soud smýšlí i o žalobci nárokované omluvě.

13. Z těchto výše popsaných důvodů proto soud žalobu zamítl jako neopodstatněnou výrokem I., II. a III. rozsudku.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši částka podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po částka – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.