OSPH02 28 C 139/2023-56

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 35 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 35 000 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 1.6.2023 ve znění jejího doplnění ze dne 2.8.2023 domáhal po žalované v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2023, č. j. Anonymizováno, když se jmenovaný soud v tomto rozhodnutí neřídil zákony a požadoval po žalobci to, co mu zákon neukládá, což žalobce považoval za urážku. Žalobce předběžně nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 1. 6. 2023.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně dne 7. 6. 2022 podáním ze dne 1.6. 2022 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 35 000 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. Anonymizováno. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku shledala, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, neboť ve věci není dána existence nezákonného rozhodnutí. Žalovaná poukázala na skutečnost, že požadavek žalobce je třeba posuzovat z tohoto titulu, když žalobce napadá postup Obvodního soudu pro Prahu 2, který měl své vyústění v rozhodnutí ze dne 25. 5. 2023, č. j. Anonymizováno, kterým byla odmítnuta žaloba žalobce z důvodu neodstranění jejích vad na výzvu soudu. Toto rozhodnutí však bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, pročež napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 7. 2023. Žalovaná pak uvedené žalobci sdělila svým zamítavým stanoviskem ze dne 30.8.2023.

3. Soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 11.8.2023, č.j. Anonymizováno ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2023, č.j. Anonymizováno, kterým žalobu žalobce ze dne 1.6.2023 doplněnou podáním ze dne 2.8.2023, odmítl (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Nejvyšší soud na základě žalobcem podaného dovolání usnesením ze dne 13.2.2024 č. j. Anonymizováno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.9.2023 a usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne 11.8.2023 zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že žaloba žalobce, i přes svou stručnost a ztíženou srozumitelnost, je projednatelná, když z jejího obsahu se podává, že žalobce se domáhá nemajetkové újmy ve výši 35 000 000 Kč, spočívající v psychické újmě, kterou žalobci mělo způsobit vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25.5.2023, č. j. Anonymizováno, které pro něj bylo urážlivé a žije tak v právní nejistotě. Uvedené usnesení žalobce považuje za nezákonné, neboť po něm soud vyžadoval něco, co mu zákon neukládal.

4. Soud veden závazným právním názorem dovolacího soudu značícím, že žaloba žalobce je způsobilá k projednání, nařídil ve věci ústní jednání na den 15.4.2024, ke kterému se žalobce dostavil a žalovaná se z jednání omluvila; soud proto jednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce dne 7. 6. 2023 uplatnil u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 35 000 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou mu vydáním rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 25.5.2023, č. j. Anonymizováno. Dále nebylo mezi účastníky v rozepři, že žalovaná stanoviskem ze dne 30. 8. 2023 nárok žalobce odmítla z důvodu neexistence odpovědnostního titulu.

6. Soud provedl dokazování usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne 25. 5. 2023, č. j. Anonymizováno a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, č. j. Anonymizováno Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žaloba žalobce, která byla zdejšímu soudu doručena dne 4.5.2023 byla zdejším soudem odmítnuta podle § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce přes poučení soudu, na jeho výzvu, usnesením ze dne 10.5.2023, č. j. Anonymizováno vady své žaloby neodstranil a tato zůstala neprojednatelná. Městský soud v Praze jako soud odvolací pak svým usnesením ze dne 29. 6. 2023 odvoláním napadené usnesení ze dne 25.5.2023 jako věcně správné potvrdil.

7. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 7 odst. 1 zákona platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle § 8 odst. 3 zákona platí, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

12. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákon č. 82/1998 Sb. rozeznává dva odpovědnostní tituly upravené konkrétně v § 8 odst. 1 a v § 13 odst. 1 zákona, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, ale neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Není proto vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, avšak pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Naopak nesprávnost úředního postupu či vady úkonů při úředním postupu, které směřující k vydání rozhodnutí, jež nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být posuzovány toliko z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Pokud tedy orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí a případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samy o sobě však odpovědnostní titul představovat nemohou.

13. Jestliže žalobce brojil proti tomu, že Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci vedené pod sp. zn. Anonymizováno postupoval nesprávně, když vydal uvedené usnesení, kterým žalobu žalobce odmítnul, resp. vyzval žalobce k odstranění vad jeho žaloby, ačkoli tak učinit neměl, je evidentní, že postup soudu, který žalobce označuje jako nesprávný, se promítnul do rozhodnutí soudu ze dne 25.5.2023 o odmítnutí žaloby. Nárok žalobce je proto s odkazem na výše uvedené třeba posuzovat z hlediska případné existence nezákonného rozhodnutí nikoli nesprávného úředního postupu.

14. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu (nemajetkovou újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím je pak naplnění těchto tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí, 2) vznik škody (nemajetkové újmy) a příčinná souvislost mezi vznikem škody (nemajetkové újmy) a nezákonným rozhodnutím. Tyto podmínky pak musí být splněny kumulativně. Aby se jednalo o rozhodnutí nezákonné ve smyslu § 8 zákona, musí takovéto rozhodnutí nejen nabýt právní moci, aby mohlo svými účinky závazně působit do práv a povinností účastníků, a tedy být i způsobilé zapříčinit vznik škody (vyjma případu podle § 8 odst. 2 zákona viz níže), ale též musí dojít k jeho následnému zrušení či změně. V řízení o odpovědnosti státu za škodu totiž soud nemůže sám posuzovat správnost rozhodnutí, kterým měla být způsobena škoda, jelikož je obecně vycházeno z tzv. principu presumpce správnosti rozhodnutí. Lze odkázat na přiléhavý rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3370/2014, kde bylo konstatováno, že: „Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem“, či na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, kde se uvádí, že: „Podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je, že toto pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Soud, rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem.“ Ze zmiňovaného principu presumpce správnosti pak vychází při své rozhodovací praxi i Ústavní soud ČR (viz například usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. III. ÚS 3622/12).

15. Vzhledem k tomu, že zde absentuje pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno (neboť v případě žalobcem zmiňovaného rozhodnutí, které považuje za nezákonné, se tak nestalo), není naplněn již první z odpovědnostních předpokladů - existence nezákonného rozhodnutí a žaloba proto nemůže být již opodstatněná. Soud proto rozhodl o jejím zamítnutí výrokem I. rozsudku, aniž by se zabýval existencí dalších dvou výše vyjmenovaných odpovědnostních předpokladů.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč, tedy nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (vyjádření k žalobě) podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.