OSPH02 37 C 169/2023-67

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce, Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ zastoupena advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 3 640 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení náhrady škody ve shora uvedené výši. V žalobě tvrdil, že jeho právním předchůdcům, konkrétně společnostem Anonymizováno Anonymizováno, bylo na základě podnětu Ministerstva financí zablokovány účty v celkové hodnotě částka, a to z podnětu právnická osoba, Finančního a analytického útvaru, předloženého na Policejní presidium ČR, úřad služby kriminální policie a vyšetřování, pod č. j. FAU-č. účtu/24-2402 dne datum, kterým bylo podáno trestní oznámení na jméno FO, s následným převodem na účet orgánů činných v trestním řízení. Dne datum a datum kontaktovali právní předchůdci Policii s jejich analýzou, proč by jim měli být prostředky vráceny. S ohledem na informaci, že podle usnesení Policie ČR, KŘP hlavního města Prahy, SKPV – OHK, 6. oddělení, č. j. KRPA-478196-144/TČ-2016-000096-BU ze dne datum došlo k uložení peněž do úschovy Obvodního soudu pro adresa, podali právní předchůdci dne datum návrh na zahájení řízení o uvolnění peněžních prostředků z úschovy soudu. Usnesením Obvodního soudu pro adresa č. j. 34 Sd 12/2020-126 ze dne datum, doručené k rukám zástupce právních předchůdců žalobce dne datum, byl návrh na vydání peněžních prostředků z úschovy zamítnut, přičemž toto rozhodnutí bylo usnesením Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 326/2020-138 ze dne datum potvrzeno. Usnesením Obvodního soudu pro adresa č. j. 34 Sd 12/2020-187 ze dne datum pak byly uschované peněžní prostředky právním předchůdcům vydány, Tyto peněžní prostředky byly potom v ekvivalentu v EUR právním předchůdcům žalobce převedeny, a to na účet jejich právního zástupce, dne datum. Z výše uvedeného vyplynulo, že cedenti byli, a to jeden každý z nich, omezeni v disposicích se svými prostředky od data datum do data datum, a to bez právního důvodu, pročež žalobce požaduje ušlý zisk po dobu, kdy byly finanční prostředky zadrženy dle výše uvedeného. Na závěr uvedla, že nárok předběžně u žalované uplatnil dne datum.

2. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne datum uplatnil předmětný nárok. Žalovaná zrekapitulovala řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa vedené pod sp. zn. 34 Sd 12/2020. Soudní úschova nebyla nezákonná, neboť postup Obvodního soudu pro adresa byl v souladu se zákonem č. 292/2013 Sb. Předmětné finanční prostředky byly zajištěny za účelem zjišťování vlastnického práva k nim, přičemž obě strany trvaly na tom, že právě jim předmětné právo svědčí. Tento stav byl pak zhojen dohodou o narovnání ze dne datum.

3. Soud dále poznamenává, že rozhodl ve smyslu § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalovaná totiž výslovně s tímto postupem souhlasila ve svém podání ze dne datum. Žalobce se pak na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil. Byl přitom poučen, že pokud se na výzvu ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutečnosti.

5. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované dne datum.

6. Ze stanoviska žalované ze dne datum soud zjistil, že toto bylo doručeno žalobci dne datum, a ve kterém jeho žádost shledala nedůvodnou.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že společnost Anonymizováno poustoupila na žalobce pohledávku ve výši částka z titulu náhrady škody.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že společnost Anonymizováno postoupila na žalobce pohledávku ve výši částka z titulu náhrady škody.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že společnost Anonymizováno postoupila na žalobce pohledávku ve výši částka z titulu náhrady škody.

10. Ze spisu Obvodního soudu pro adresa vedeného pod sp. zn. 34 Sd 12/2020 soud zjistil, že společnosti Anonymizováno, s bankovním účtem u právnická osoba., byl zajištěn bankovní účet číslo účtu: č. účtu, na němž byla uložena částka USD Anonymizováno. Dále z tohoto spisu soud zjistil, že společnosti Anonymizováno, s bankovním účtem u právnická osoba., byl zajištěn bankovní účet s číslem účtu č. účtu, na němž byla částka USD Anonymizováno soud z uvedeného spisu zjistil, že společnosti Anonymizováno, s bankovním účtem u právnická osoba, byl zajištěn bankovní účet s číslem účtu č. účtu, částka USD Anonymizováno. Dále z tohoto spisu soud zjistil, že shora uvedené peněžní prostředky byly zajištěny rozhodnutím orgánů činných v trestním stíhání postupem podle § 79a odst. 1 trestního řádu, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že peněžní prostředky na těchto účtech jsou výnosem z trestné činnosti. Dále z tohoto spisu soud zjistil, že Usnesením právnická osoba ze dne datum bylo rozhodnuto u uložení finančních prostředků žadatelů do úschovy za účelem objasnění vlastnického nebo jiného práva k věci. Dne datum byl podán právními předchůdkyněmi žalobce návrh na vydání peněžních prostředků z úschovy. Dne datum se společnost Anonymizováno domáhala vydání předmětu úschovy. Podáním ze dne datum společnost Anonymizováno sdělila, že nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy právním předchůdkyním žalobce. Usnesením Obvodního soudu pro adresa č. j. 34 Sd 12/2020-126 ze dne datum bylo rozhodnuto tak, že se návrhy na vydání z úschovy zamítají, neboť ve věci absentuje souhlas s vydáním soudním úschovy. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 326/2020-138 ze dne datum bylo rozhodnuto tak, že se usnesení soudu I. stupně potvrzuje. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne datum. Podáním ze dne datum právní předchůdkyně soud informovaly, že došlo k uzavření dohody o narovnání se společností Anonymizováno dne datum. Usnesením Obvodního soudu pro adresa č. j. 34 Sd 12/2020-187 ze dne datum bylo rozhodnuto tak, že se ze soudní úschovy vydávají žadatelům uschované finanční prostředky, neboť přihlašovatelka udělila souhlas s vydáním úschovy a byly tak splněny procesní podmínky pro vydání úschovy uvedené v zákoně, které podmiňují vydání předmětů úschovy příjemci na jeho žádost souhlasem ostatních označených příjemců. Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne datum.

11. Na základě předložených listin soud dospěl ke skutkovému závěru, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), § 5 písm. b) OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk. Podstata projednávané věci pak spočívá v posouzení nároku žalobce na zaplacení náhrady škody za postup, jenž měl mít za následek nesprávné rozhodnutí. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Pro odpovědnost státu podle zákona musí být vždy splněny tři předpoklady - 1) deliktní jednání státu, 2) škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a 3) příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Odpovědnost státu ve smyslu jeho konkrétní povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy je objektivní, bez ohledu na zavinění.

14. Ačkoliv žalobcova tvrzení stran škody (ušlého zisku) jsou zcela nedostatečná, soud ve věci nenařizoval jednání a nedával výzvu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť by takový postup byl v rozporu s principem procesní ekonomie. V projednávané věci totiž není naplněna již první podmínka vyžadovaná zákonem, tj. existence odpovědnostního titulu. K tomu soud v podrobnostech uvádí následující.

15. V napadených řízeních k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Nesprávný úřední postup je soudní praxí definován jako porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud k případným nesprávnostem či vadám v postupu dojde a tyto se projeví v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. K tomu se vyjádřil již i Nejvyšší soud ČR v jeho opakovaně citovaném usnesení, že rozhodovací činnost samu o sobě nelze posuzovat jako nesprávný úřední postup (usnesení ze dne datum sp. zn. 25 Cdo 1018/2007, publikované v Souboru rozhodnutí NS pod č. C 7530). Názor sdílí i Ústavní soud (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 3625/17). Přitom je zřejmé, že se žalobce domáhal ušlého zisku, který mu měl vzniknout v důsledku zajištění bankovních účtů a peněžní prostředků na nich uložených orgány veřejné moci. Soud konstatuje, že tvrzený ušlý zisk nemohl vzniknout z titulu nesprávného úředního postupu, neboť zajištění peněžních prostředků, v jehož důsledku měla právě vzniknout tvrzená škoda, byla projevem rozhodnutí vydaného v rámci trestního řízení, jež spočívá v zajištění bankovních účtů v rámci trestního řízení, potažmo následně rozhodnutí vydaných v rámci řízení o úschově.

16. Soud se proto dále zabýval nárokem z pohledu nezákonného, respektive nezákonných rozhodnutí. Podle judikatury Nejvyššího soudu v sobě podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení nebo změnu rozhodnutí a nezákonnost původního rozhodnutí. Podmínka prvá vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí - soud v řízení o odpovědnosti podle komentovaného zákona nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícími či měnícími rozhodnutími je ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán. Otázku nezákonnosti původního rozhodnutí tak nemůže posuzovat samostatně ani jako otázku předběžnou (NS 29 Cdo 2778/2010). Avšak žádné z rozhodnutí, které žalobce označil jako rozhodnutí nezákonné, nebylo ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk zrušeno ani změněno, a tak z něj nelze nárokovat odpovědnost státu za škodu.

17. K tomu soud zdůrazňuje, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu prostá ztráta hodnoty peněz v čase není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozsudek ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 38/2000, a ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 1272/2001). Vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ustálenost tohoto závěru přitom vyplývá také z novější judikatury dovolacího soudu, představované např. jeho usnesením ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4428/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3110/18, dále usnesením ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1076/2019, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 609/20, jakož i usnesením ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1504/2019, nebo ze dne datum, sp. zn. 29 Cdo 341/2020, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 591/21.

18. Dále je třeba poznamenat, že Ústavní soud se ve své nálezové judikatuře přiklonil k obecnému závěru, že „pokud se v kterékoli fázi trestního řízení ukáže, že účel prostředků trestního procesu nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 590/08, a plenární nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 11/10).

19. Nelze však odhlédnout od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněného pod číslem 8/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém byl výše uvedený obecný závěr (zejména v okolnostech dvou posledně jmenovaných nálezů Ústavního soudu) podroben detailní analýze se závěrem, že „zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 590/08, na ‚všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly,‛ by ve svých důsledcích znamenalo, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, např. byly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádné důsledky apod. Je nepochybné, že takové důsledky, které by mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů, Ústavní soud svojí judikaturou nesledoval.

20. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. Odkázal v něm však také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007, ze kterého vyplývá, že bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

21. V poměrech projednávané věci pak platí, že finanční prostředky byly na účtech zajištěny postupem podle § 79a odst. 1 trestního řádu. Toto rozhodnutí přitom nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost (ostatně to žalobce ani netvrdí). Další postup orgánů činných v trestním řízení byl takový, že tyto finanční prostředky byly uloženy do úschovy, a to v souladu s § 80 odst. 1 trestního řádu (k tomu viz rozhodnutí Ústavního osudu sp. zn. II. ÚS 2813/18). S ohledem na skutečnost, že z předložených listin (konkrétně ze spisu právnická osoba 4, sp. zn. 34 Sd 12/2020) jednoznačně plyne, že si předmět úschovy nárokovala společnost Anonymizováno, lze konstatovat, že postup policejního orgánu byl správný.

22. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu za škodu, neboť nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ani k nezákonnému rozhodnutí či k nezákonným rozhodnutím, a proto soud žalobu kterou se žalobce domáhal zaplacení částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, a proto má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši částka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon ve věci, konkrétně za vyjádření se k žalobě.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).