OSPH02 43 C 186/2023-78

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1) Anonymizováno, IČO: Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_005⟫ insolvenční správce dlužníka Jméno žalované A, narozeného Datum narození žalované A, bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_006⟫ 2) Jméno žalované B Jméno žalované C, IČO IČO žalované C ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalované C ⟪LB:lb_008⟫ o určení

I. Žaloba o určení, že nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor na adrese adresa v období od 1. 7. 2016 do 30. 4. 2019 uplatňovaný žalovanou 1) vůči žalované 2) zde není, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 6. 10. 2023 domáhal určení, že nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor na adrese adresa v období od 1. 7. 2016 do 30. 4. 2019 uplatňovaný žalovanou 1) vůči žalované 2), zde není. Žalobce žalobu označil jako žalobu o hlavní intervenci do řízení adresa sp. zn. Anonymizováno. Žalobu odůvodnil tím, že právo užívat nemovitost na adrese adresa svědčí společnosti Jméno žalované C, IČO IČO, sídlem Adresa žalobce, a to na základě smlouvy o prodeji podniků uzavřené mezi žalobcem a jmenovanou společností dne 10. 6. 1998 a smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené mezi žalobcem a jmenovanou společností dne 30. 6. 2000.

2. Žalovaná 1) ve vyjádření uvedla, že žalobce a žalovaná 2) mají v řízení společný zájem a v řízení budou jednat ve shodě, a to vzhledem k jejich spřízněnosti. Žalobci ve skutečnosti dle žalované 1) nejde o zaplacení bezdůvodného obohacení ze strany žalované 2) tak, jak předpokládá § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění. Proto není žaloba z hlediska obsahu žalobou z hlavní intervence, nýbrž je žalobou na určení. Žalovaná 1) má společně s insolvenční správkyní dlužnice tituly před jménem jméno FO dispoziční právo k převzetí a správě předmětných nemovitostí včetně práva užívání, vyklizení a inkasování užitků a plodů. Smlouvy o prodeji podniku fyzických osob Jméno žalované A a tituly před jménem jméno FO ze dne 10. 6. 1998 jsou dle žalované 1) absolutně neplatné pro neurčitost kupní ceny. Na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 30. 6. 2000 nikdy nevzniklo věcné břemeno užívání k předmětným nemovitostem ve prospěch společnosti Jméno žalované C Žalovaná 1) tvrdí, že žalobce netvrdil a neprokázal naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1) požadovat po žalované 2) bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitostí. Dle žalované 1) nelze odhlédnout od skutečného účelu podání žaloby, kdy zásahem do sporného řízení sp. zn. Anonymizováno není sledován legitimní cíl podle § 91a občanského soudního řádu. Žalobce při své činnosti jedná ve shodě s dalšími spřízněnými osobami, pomocí nichž jsou obcházeny účinky a důsledky konkursů prohlášených na majetek Jméno žalované A a tituly před jménem jméno FO a prostřednictvím nichž jsou odkláněny toky finančních prostředků, které by měly podle práva připadat do majetkových podstat dlužníka Jméno žalované A (potažmo jeho věřitelům), mimo tuto majetkovou podstatu. Skutečný cíl podání žaloby je ryze obstrukční (tj. protiprávní), konkrétně dopomoci tomu, aby sporné řízení sp. zn. Anonymizováno trvalo bez pravomocného ukončení co nejdéle. Žalovaná 1) navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalovaná 2) se k žalobě nevyjádřila.

4. Podle § 91a o. s. ř. platí, kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.

5. V § 91a o. s. ř. je upravena tzv. žaloba o hlavní intervenci, která je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Petit žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Hlavní intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1042/2008).

6. V řízení vedeném Anonymizováno adresa pod sp. zn. Anonymizováno se žalovaná 1) coby procesní žalobkyně domáhá po žalované 2) coby procesní žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti na adrese Adresa žalované C, mimo jiné v období od 1. 7. 2016 do 30. 6. 2019.

7. Předmětem řízení sp. zn. Anonymizováno, do něhož se žalobce pokoušel podat žalobu o hlavní intervenci, je spor o vydání bezdůvodného obohacení spočívající v užívání nemovitosti žalovanou 2) bez právního důvodu. Otázku vlastnictví nemovitosti bude soud řešit jako otázku předběžnou. Pro posouzení důvodnosti žaloby je podstatný rovněž právní titul, na jehož základě nebo bez něj, žalovaná 2) coby procesní žalovaná užívá předmětné nemovitosti. Podstatné však je, že předmětem řízení sp. zn. Anonymizováno není určení vlastnického práva, práva držby, ale plnění bezdůvodného obohacení.

8. Na základě shora uvedeného dospěl nalézací soud k závěru, že žaloba podle obsahu není žalobou o hlavní intervenci, kdy v tomto směru není podstatné, jak žalobce žalobu označil, ale to, čeho se podanou žalobu fakticky domáhá. Podstatou žaloby o hlavní intervenci je, aby soud rozhodl spor, který se vede o právo mezi dosavadními účastníky a osobou, která si činí nárok na „věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami“.

9. V usnesení ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 16 Co 366/2022, dospěl Městský soud v Praze k závěru, že „žaloba se nestává žalobou dle § 91a o. s. ř. již jen tím, že ji žalobce takto označí, ale tehdy, když splňuje kritéria ustanovení § 91a o. s. ř., tedy když jde o žalobu, kterou si třetí osoba činí zcela nebo částečně nárok na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami. Pro posouzení žaloby jako žaloby dle § 91a o. s. ř. tedy není rozhodné jen to, že žalobce žalobu takto označil, ale předmět původního řízení a předmět intervenční žaloby. Petit intervenční žaloby nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního poměru nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Žalobou dle § 91a o. s. ř. musí být sledován smysl ustanovení § 91a o. s. ř., tzn. Vyřešit spor o určité právo či věc mezi více subjekty najednou tak, aby nemuselo být po skončení původního řízení vedeno další. Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. Rozhodnutím o hlavní intervenci má být dosaženo v případě úspěchu interventa konečného řešení sporu mezi všemi účastníky. Typickým případem řízení, kde dochází k hlavní intervenci, jsou řízení zahájená tzv. reivindikační žalobou (žalobou na vydání věci), kdy se dva účastníci přou o své právo věc držet a třetí osoba se domnívá, že toto právo náleží jí.“ K obdobnému závěru dospěl Městský soud v Praze v usnesení ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 54 Co 38/2023.

10. Vztaženo na poměry nyní souzené věci, soud prvního stupně dospěl k závěru, že podaná žaloba není ve své podstatě žalobou dle § 91a o. s. ř do řízení sp. zn. Anonymizováno. Žalobce se domáhá určení dispozičního oprávnění k požadavku na zaplacení bezdůvodného obohacení a zároveň toho, že dispoziční oprávnění k výběru finančních prostředků nemá žalovaná 1) (insolvenční správce žalobce), a celou žalobou se dále prolíná tvrzení žalobce, že nedošlo k účinkům prohlášení konkurzu dle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona; domáhá se tedy současně určení toho, o čem je zjevně spor pouze mezi žalobcem a žalovanou 1), nikoli žalovanou 2). Žaloba proto nemůže být žalobou o hlavní intervenci, a je podle svého obsahu určovací žalobou.

11. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

12. Podle § 80 o. s. ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem, tedy je třeba, aby žalobce tvrdil a prokázal naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor nenáleží žalované 1).

13. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba dle § 80 o. s. ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, a judikaturu v něm citovanou). Určovací žaloba nemůže naplnit preventivní funkci spočívající v zabránění vzniku budoucích sporů účastníků, pokud spory mezi účastníky neodstraňuje; ty již probíhaly, resp. další z nich aktuálně probíhá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3502/2020), jako je tomu i v případě žalobkyně.

14. Žalobce se žalobou domáhá určení, že dispoziční oprávnění k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání jím označených nemovitostí nenáleží žalované 1), přičemž brojí proti účinkům usnesení o prohlášení konkursu na majetek manželů jméno FO, jakož i proti samotnému vedení insolvenčních řízení a usnesením o ustanovení insolvenčního správce, proti soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníků – manželů jméno FO, kdy namítá i absenci elektronických podpisů na řadě usnesení insolvenčního soudu, z čehož dovozuje jejich neúčinnost.

15. Nalézací soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil v potřebném rozsahu povinnost tvrzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, který je primárním předpokladem pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno. Jelikož se žalobce k jednání nedostavil, nemohl mu soud poskytnout procesní poučení o tom, že v potřebném rozsahu uvedenou povinnost tvrzení neplní a neunáší tak břemeno tvrzení. Nemohla mu tak být ze strany soudu poskytnuta ani výzva podle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby svá tvrzení v tomto směru doplnil. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutích sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 či sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Jelikož nebyla ze strany žalobce v potřebné míře splněna povinnost tvrzení, neprováděl soud ani žádné dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (srov. NS ČR sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 115/2012).

16. Nad rámec shora uvedeného soud prvního stupně uvádí, že z dosavadních tvrzení žalobce je zřejmé, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1) požadovat po žalované 2) bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitostí, když podle § 80 o. s ř. platí, že „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem a žalobce nemá a ani nemůže mít naléhavý právní zájem na určení neexistence práva žalované 1) požadovat po žalované 2) bezdůvodné obohacení za užívání předmětných nemovitostí, když právo k požadavku na vydání bezdůvodného obohacení může žalobce požadovat sám ve sporech k tomu určených (na vynětí z majetkové podstaty, na vyklizení, na plnění) a to zejména žalobou na plnění, která je primárně určena k vymožení pohledávky a není žádného důvodu vyvolávat zbytečné spory o určení, které mají mít preventivní charakter.

17. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byly zcela úspěšné žalované, proti kterým byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) přiznal soud žalované 1) výrokem II. náhradu nákladů řízení ve výši jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření ze dne 4. 6. 2024. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) soud výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované 2) žádné náklady nevznikly.

19. Povinnost k plnění v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněná právo domáhat se splnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.