OSPH02 10 C 216/2024-73

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno., reg. č. Anonymizováno, sídlem Anonymizováno, Jméno žalobkyně, Anonymizováno zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně, Anonymizováno Irska zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 147 507,18 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 147 507,18 Kč spolu s úrokem ve výši 25 % ročně z částky 147 507,18 Kč od datum do zaplacení a dále se smluvním úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 147 507,18 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 507,18 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba. IČO: IČO (dále jen „Banka“), a žalovaným jako podnikatelem došlo dne datum k uzavření Smlouvy o běžném účtu vedeném pod číslem Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Ke Smlouvě byl následně dne datum uzavřen Dodatek ke Smlouvě, na základě kterého se Banka zavázala poskytnout žalovanému povolený debet ke sjednanému běžnému účtu. Na základě smluvního ujednání ve Smlouvě jsou jeho nedílnou součástí také Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. (dále jen „Podmínky“) a Oznámení právnická osoba., o úrokových sazbách (dále jen „Oznámení o úrokových sazbách“). V souladu se Smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový limit k běžnému účtu ve sjednané výši 100 000 Kč. Tento povolený debet byl úročen úrokovou sazbou pro povolený nezajištěný debet ve výši 25,00 % zveřejňovaný Bankou v Oznámení o úrokových sazbách. Žalovaný však své smluvní povinnosti porušil, když přečerpal povolený limit. V souladu se Smlouvou a ujednáním v čl. XI. Podmínek tak došlo dne datum ke zrušení běžného účtu a debetní zůstatek ve výši 147 507,18 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. č. účtu. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne datum nazvaným Výpověď smlouvy a dopisem ze dne datum nazvaným Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek. Ani poté však nebyla dlužná částka řádně a včas uhrazena. Banka tak byla oprávněna úročit nepovolený debetní zůstatek úrokem z nepovoleného debetu ve výši, která je stanovena v Oznámení o úrokových sazbách a činí 25,00 % ročně. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s ní spojených byla ze strany právnická osoba. na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena společnosti právnická osoba. (dříve s.r.o.), posléze byla postoupena na společnost Anonymizováno., a následně dne datum z této společnosti dále žalobkyni jako novému věřiteli. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní rovněž písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě vznesl námitku promlčení a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Žalobkyně v reakci na vznesenou námitku promlčení následně doplnila, že právní předchůdce žalobkyně uplatnil splatnou pohledávku z této smlouvy před uplynutím obecné promlčecí doby dne datum žalobou v rozhodčím řízení. Ve věci byl vydán rozhodčí nález. Na základě rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce na majetek žalovaného k uspokojení pohledávky oprávněného (právní předchůdce žalobkyně). V souzené věci byl vykonávaný rozhodčí nález vydán a návrh na zahájení předmětné exekuce byl podán před okamžikem rozhodným pro dovození sjednoceného přístupu rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčích doložek, kterým je okamžik vydání usnesení ve věci sp. zn. Anonymizováno dne datum. Vzhledem k této skutečnosti má dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp.zn. 23 ICdo 19/2015, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp.zn. 29 ICdo 41/2014 a nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 1091/19 podání rozhodčí žaloby a následné exekuční řízení, založené na takto vydaném rozhodčím nálezu, účinky stavění běhu promlčecí doby podle § 403 obchodního zákoníku a § 14 zákona o rozhodčím řízení. Usnesením soudního exekutora ze dne datum, č. j. Anonymizováno-157, které bylo žalobci doručeno dne datum, pak bylo rozhodnuto o zastavení této exekuce.

4. Soud po provedeném dokazování vzal ze smlouvy o běžném účtu včetně dodatku za prokázané, že společnost právnická osoba. IČO: IČO se žalovaným uzavřela jako s podnikatelem dne datum smlouvu o běžném účtu vedenou pod číslem Anonymizováno. Ke smlouvě byl následně dne datum uzavřen dodatek, na základě kterého se Banka zavázala poskytnout žalovanému povolený debet ke sjednanému běžnému účtu, a to až do výše 100 000 Kč za podmínek stanovených v dodatku. Tento povolený debet byl úročen sazbou pro povolený nezajištěný debet ve výši 25,00 % zveřejněný Bankou v oznámení o úrokových sazbách, když nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky a oznámení o úrokových sazbách Banky (důkaz: dodatek, všeobecné obchodní podmínky a oznámení Banky o úrokových sazbách). V souladu se Smlouvou a ujednáním v čl. XI. Podmínek tak došlo dne datum ke zrušení běžného účtu a debetní zůstatek ve výši 147 507,18 Kč byl převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. č. účtu, když o této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne datum nazvaným Výpověď smlouvy a dopisem ze dne datum nazvaným Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek (důkaz: výpověď smlouvy ze dne datum a oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne datum). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s ní spojených byla ze strany právnická osoba. na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena společnosti právnická osoba. (dříve s.r.o.), posléze byla postoupena na společnost Anonymizováno., a následně dne datum z této společnosti dále žalobkyni jako novému věřiteli (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek Anonymizováno včetně dodatku ke smlouvě, smlouva o postoupení pohledávek Anonymizováno včetně dodatku ke smlouvě, smlouva o postoupení pohledávek Anonymizováno včetně dodatku ke smlouvě). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován písemným oznámením učiněným předchozím věřitelem. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní rovněž písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena (důkaz: předžalobní výzva).

5. Dále má soud za prokázané, že ve věci žalované pohledávky, tedy o zaplacení částky 147 507,18 Kč, byl vydán rozhodčí nález rozhodcem tituly před jménem adresa ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno/Anonymizováno/02332, kterým zavázal žalovaného k úhradě částky 147 507,18 Kč, kdy žalující stranou byla právnická osoba. Rozhodčí nález nabyl formálně právní moci dne datum a stal se vykonatelným dne datum (důkaz: rozhodčí nález sp. zn. Anonymizováno/02332). Na základě tohoto rozhodčího nálezu byl podán oprávněnou Bankou návrh na provedení exekuce, která byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne datum. č. j. Anonymizováno-14. (důkaz: návrh na provedení exekuce ze dne datum a usnesení Obvodního soudu pro adresa ze dne datum. č. j. Anonymizováno-14). Nařízená exekuce byla ukončena usnesením soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa ze dne datum. č. j. Anonymizováno-157, kdy v řízení již vystupovala nynější žalobkyně. Usnesení o zastavení exekuce bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne datum a nabylo právní moci dne datum (důkaz: usnesení exekutora ze dne datum včetně doručenky).

6. Soud proto předně dospěl k závěru, že právnická osoba. a žalovaný ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku mezi sebou platně uzavřeli úvěrovou smlouvu ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. V souladu s ustanovením § 273 odst. právnická osoba zákoníku přitom část obsahu smlouvy její účastníci určili odkazem na obchodní podmínky Banky. Tento jejich závazkový vztah se přitom i po datum řídí obchodním zákoníkem, a to s přihlédnutím k přechodným ustanovením části páté, hlava II, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník. Banka žalovanému úvěr ve sjednané výši poskytla, žalovaný tento úvěr řádně nesplatil, respektive ani netvrdil, že by jej zcela uhradil, nebo uhradil ve větší míře, než jak tvrdí žalobkyně; existence této úvěrové pohledávky proto v řízení byla prokázána, jakož i její postoupení na žalobkyni.

7. Soud se dále zabýval samotnou rozhodčí doložkou a případným namítaným promlčením ze strany žalovaného.

8. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18 jasně deklaroval, že od 11. května roku 2011 muselo být každému zřejmé posuzování rozhodčích doložek u úvěrových smluv, zejména subjektům, které se touto činností zaobírají jako svou hlavní činností a mající dominantní, či významné postavení na trhu. Takovou společností bezesporu je i žalobkyně, resp. i její právní předchůdci. Jestliže tedy tento nález Ústavního soudu deklaroval, že od 11. května roku 2011 muselo být – tedy i žalobkyni – zřejmé posuzování rozhodčích doložek z úvěrových smluv, pak žalobkyně, resp. její právní předchůdci, od tohoto data nemohla být v dobré víře, že po tomto datu vede oprávněně exekuci na základě vilidního podkladového rozhodnutí. V duchu hesla, že jen bdělým náležejí práva (vigilantibus iura scripta sunt) proto nelze logicky dojít k jinému závěru, než že po tomto datu žalobkyni začala běžet jak obecná čtyřletá promlčecí doba pro zahájení nalézacího řízení podle obchodního zákoníku ve smyslu ustanovení v § 397 obchodního zákoníku, tak ale i absolutní desetiletá promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 408 odst. právnická osoba zákoníku a že v této době je proto nutno pro úspěšné vymožení pohledávky zahájit nalézací řízení před obecnými soudy, neboť vydaný rozhodčí nález je vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, což způsobuje jeho právní bezúčinnost (o níž bude ještě částečně pojednáno dále), tedy jinými slovy nicotnost. Jestliže tento nález Ústavního soudu výslovně stanoví, že exekuční řízení zahájeno po datu datum nezpůsobí stavění běhu promlčecí doby, pak ale není důvod pohlížet na exekuční řízení zahájená před tímto datem tak, že požívají této ochrany donekonečna, například že exekuční řízení zahájené dne datum způsobí stavění promlčecí doby až do doby jeho formálního ukončení (lhostejno z jakého důvodu), tedy například jako i v tomto případě po dobu překračující desítku let a oproti tomu řízení zahájené dne datum tento účinek nezpůsobí vůbec. Jde o naprosto odlišné posuzování téhož, prima facie neudržitelné. Takto nález Ústavního soudu nebyl jistě zamýšlen, o exekucích zahájených před tímto datem se nezmiňuje. Nelze však z něj dovodit nic jiného, než že ochranu v podobě stavění běhu promlčecí doby poskytuje pouze do data datum. Jestliže proto zjevně uplynula i nejdelší možná promlčecí doba, jaké lze ve smyslu ustanovení § 408 odst. právnická osoba zákoníku (s výjimku uvedenou v § 408 odst. 2 ohledně běžících nalézacích řízení) dosáhnout pro zahájení nalézacího řízení, tedy absolutní a nepřekročitelná desetiletá promlčecí doba, jejíž běh začal na základě oznámení Banky ze dne datum doručeného žalovanému (oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek), soud žalobu ke vznesené námitce promlčení zamítl. Soud dále uvádí, že prodloužení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 408 odst. 2 se týká jen lhůty pro zahájení exekučního řízení až po vydání podkladového rozhodnutí v řízení nalézacím. Žádné jiné skutečnosti však nejsou skutkovou podstatou tohoto ustanovení, respektive stavění promlčecí lhůty na základě jakéhokoliv předcházejícího ustanovení obchodního zákoníku, jak jsou uvedeny v § 387 - 408 obchodního zákoníku, tedy včetně ustanovení § 402 obchodního zákoníku, nemůže způsobit průlom do lhůty uvedené v ustanovení § 408 odst. právnická osoba zákoníku (srov. cit.: „Bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.“

9. K tomu také nelze, i ve světle nového občanského zákoníku, než dodat, že podle jeho ustanovení § 6 odst. 2 (které se podle přechodných ustanovení k tomuto zákonu použije i na právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona) nikdo nesmí těžit z protiprávního činu, nebo z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, což je i daný případ, neboť zajisté sjednání rozhodčí doložky inicioval nikoliv žalovaný, ale Banka, neboť úvěrová smlouva uzavřená se žalovaným má zcela jasně charakter adhezní smlouvy, na níž žalovaný není schopen ničeho změnit. Sjednáním neplatné rozhodčí doložky tak byl vyvolán stav, který nebyl právem aprobován a jestliže poté Banka tuto rozhodčí doložku využila, využila tak zjevně protiprávního stavu, z něhož se navíc žalobkyně také pokouší těžit i nyní tím, že zpochybňuje uplynutí promlčecí doby s ohledem na běžící rozhodčí a následné exekuční řízení. K tomu také nelze než uvést, že pokud žalobkyně argumentovala dále tím, že do doby ustálení judikatury vysokých soudů nebyla otázka neplatnosti těchto rozhodčích doložek jasná, pak podepsaný soud tento názor nezastává, ba právě naopak (žalobkyně pak tímto svým vyjádřením také naprosto rezignuje na jakýkoliv svůj předběžný právní úsudek jako adresáta právní normy – přeci smlouva není neplatná od okamžiku, kdy je její neplatnost vyslovena soudem, ale od počátku - soudní rozhodnutí tuto neplatnost jen deklaruje, nikoli konstituuje a tuto neplatnost by tudíž i účastník právního vztahu měl sám a předem být schopen rozpoznat). Soud pro tuto chvíli bude argumentovat na jiném příkladu: jestliže smlouva vyžadující obligatorně písemnou formu je uzavřena pouze ústně, pak je z tohoto důvodu neplatná – nelze se ale dovolávat toho, že smluvní strany nebo některá z nich ji po celou dobu považovaly za platnou a že by se tedy z ní mělo v posuzování určitých otázek vycházet. Je jasné, že tak tomu nebude. Jedná se totiž bohužel jen o negativní právní omyl účastníka smlouvy, který jde k jeho tíži, a to v duchu zásady, že neznalost zákona neomlouvá (ignoracia iuris neminem excusat).

10. Výše uvedené pak zároveň znamená, že rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky nemá jakékoliv právní účinky (byť nález Ústavního soudu těmto neplatným rozhodčím nálezů přeci jen jisté právní účinky přiznal právě v časově omezeném stavění promlčecí doby do datum, byť i tento účinek je pro vše výše uvedené značně polemický), což pak dále také znamená, že tento rozhodčí nález nemůže založit překážku věci rozsouzené, což ostatně dovodila i judikatura vysokých soudů ve svých rozhodnutích.

11. Řízení v této věci bylo zahájeno dne datum. Námitka promlčení vznesená žalovaným je proto plně důvodná a plnění požadované žalobkyní jí proto nemůže být přiznáno (§ 388 odst. právnická osoba zákoníku). Soud proto podanou žalobu zamítl, přičemž s ohledem na vše výše uvedené je již zbytečné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly případně dále účastníky v řízení tvrzeny.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (vyjádření k žalobě) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

13. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.