OSPH02 10 C 218/2024-65

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 287 246 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 287 246 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 287 246 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení celkové částky 287 246 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení o návrhu žalobce na zastavení exekuce vedené proti žalobci došlo k nárůstu exekučně vymáhané částky, oproti stavu, kdyby řízení probíhalo přiměřenou dobu. Usnesením Okresního soudu v anonymizováno (dále jen „exekuční soud“) ze dne datum, č. j. anonymizováno-19 byla nařízena exekuce ve věci oprávněné právnická osoba proti žalobci jako povinnému, pro zaplacení částky 356 151,53 Kč s příslušenstvím dle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. anonymizováno-41. Návrhem ze dne datum se žalobce domáhal zastavení této exekuce z důvodu, že vymáhaná pohledávka zanikla ještě před nařízením exekuce, a to zápočtem oproti jeho vlastní pohledávce za právním předchůdcem oprávněné. Řízení o tomto návrhu (dále také jen „naříkané řízení“) skončilo až datum, kdy nabylo právní moci usnesení exekučního soudu ze dne datum, č. j. anonymizováno-343, kterým byl návrh žalobce zamítnut. Celková doba naříkaného řízení činila 4158 dní. Žalobce se následně u Obvodního soudu pro adresa, v řízení pod sp. zn. anonymizováno, domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena v důsledku nepřiměřené délky naříkaného řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací v rozsudku ze dne datum, č.j. anonymizováno–68 shledal, že naříkané řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, a přiznal žalobci zadostiučinění ve formě omluvy a peněžité satisfakce. V důsledku nepřiměřené délky naříkaného řízení tak vznikla žalobci vedle nemajetkové újmy též hmotná škoda. V průběhu řízení o zastavení exekuce došlo totiž k významnému nárůstu výše exekučně vymáhané částky. Ta vzrostla o úroky z prodlení a potažmo též o náklady exekuce. Podle vyčíslení soudního exekutora z datum činila k tomuto dni celková vymáhaná částka již 1 053 941 Kč. Žalobce tuto částku zaplatil soudnímu exekutorovi dne datum. Pokud by však řízení o návrhu na zastavení exekuce trvalo přiměřenou dobu, za kterou žalobce považuje dva roky, tj. skončilo by do datum, činila by výše vymáhané částky nejvýše 766 695 Kč. Pokud by tedy řízení skončilo v přiměřené době, žalobce by nemusel zcela zbytečně platit navíc částku 1 053 941 Kč - 766.695 Kč = 287 246 Kč. Ta tak představuje hmotnou škodu, kterou žalobce utrpěl v důsledku porušení jeho práva na spravedlivý proces. Dne datum pak žalobce svůj nárok uplatnil u žalované.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobkyně neuznává a navrhla, aby žaloba byla zcela zamítnuta. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne datum uplatnil nárok na náhradu škody. Uvedla, že není splněna jedna z podmínek odpovědnosti státu za škodu, jelikož mezi újmou, která má spočívat ve zvýšeném kapitalizovaném příslušenství pohledávky v důsledku nepřiměřené délky řízení a případným nesprávným úředním postupem absentuje příčinná souvislost. Existence odpovědnostního titulu, v daném případě nesprávného úředního postupu, který lze spatřovat v porušení práva žalobce na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, neznamená bez dalšího, že je zde příčinná souvislost mezi takovým nesprávným úředním postupem a žalobcem tvrzenou škodou. Povinnost žalobce, která spočívala v úhradě příslušenství pohledávky, tj. úroku z prodlení, je v daném případě následek skutečnosti, že dlužník nesplnil svou povinnost řádně a včas. Žalobce tak nemohl utrpět tvrzenou majetkovou újmu, neboť se jedná o zákonem předvídaný následek nesplnění závazku, jehož existence byla ve sporném nalézacím řízení na základě pravomocného rozhodnutí soudu konstatována. Z tohoto pohledu je tedy vyloučeno, aby na povinnost dlužníka uhradit svému věřiteli úrok z prodlení jakožto sankci za nedodržení povinnosti splnit svůj závazek řádně a včas, bylo pohlíženo jako na škodu, která měla vzniknout v majetkové sféře žalobce. Z výše uvedeného je pak rovněž zřejmé, že povinnost zaplatit věřiteli úrok z prodlení není a nemůže být v příčinné souvislosti s délkou posuzovaného řízení, když jak je rozvedeno výše, přirůstání úroku z prodlení k jistině pohledávky souvisí s okolností, že dlužník svůj závazek včas nesplnil a nadále tento po určitou dobu neplní, nikoli s délkou řízení, v němž je existence pohledávky jakožto sporná otázka řešena. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 4. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4659/2009 je třeba též poukázat na skutečnost, že možnost dlužníka disponovat po celou dobu prodlení s jistinou pohledávky mohlo dlužníkovi pohledávky přinést i finanční prospěch v podobě úrokového či jiného zhodnocení. Ze všech výše popsaných důvodů proto nelze žalobcem tvrzenou újmu považovat za relevantní ve vztahu k tvrzenému odpovědnostnímu titulu státu.

3. Z usnesení Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno-19 bylo zjištěno, že soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku ze dne datum, č. j. anonymizováno-41, který vydal Krajský soud v adresa, k uspokojení pohledávky oprávněné společnosti právnická osoba exekuci na majetek povinného jakožto žalobce.

4. Z návrhu na zastavení exekuce, návrhu na odklad exekuce ze dne datum bylo zjištěno, že žalobce jakožto povinný podal návrh na zastavení exekuce a současně navrhl, aby exekuce s ohledem na to, že lze očekávat, že exekuce bude zastavena, byla odložena. Návrh odůvodnil tím, že vymáhaná pohledávka zanikla před nařízením exekuce zápočtem oproti pohledávce povinného.

5. Z usnesení Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno-343, bylo zjištěno, že návrh povinného na zastavení exekuce se zamítá.

6. Z rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. anonymizováno-56, bylo zjištěno, že soud dospěl k závěru, že řízení vedené u Okresního soudu v anonymizováno pod sp. zn. anonymizováno nebylo nepřiměřeně dlouhé a žalobu zcela zamítl.

7. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-68, bylo zjištěno, že rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. anonymizováno-56, byl změněn, kdy soud dospěl k závěru, že délka exekučního řízení byla nepřiměřená a přiznal žalobci omluvu a současně přiznal žalobci odškodné ve výši 109 375 Kč s příslušenstvím.

8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-68 se v rozsahu výroku II., jímž byl potvrzen výrok I. rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. anonymizováno-56, a ve výroku III. o nákladech řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení odvolací soud zjistí, z jakého důvodu byla exekuce odložena, a promítne tento svůj skutkový závěr do úvahy o modifikaci základní částky z důvodu odkladu exekuce. Odvolací soud se rovněž znovu bude zabývat poměrem, v němž je na místě provést snížení základní částky odškodnění z důvodu složitosti věci, a naopak její zvýšení pro prodlevy při postupu orgánů veřejné moci během řízení, které přispěly k tomu, že řízení trvalo celkem hodnota let a 5 měsíců tak, aby úprava základní částky zadostiučinění podle těchto dvou kritérií odrážela poměr, ve kterém se složitost věci a postup orgánů veřejné moci podílely na celkové délce řízení.

9. Dále soud k důkazu provedl průběh exekučního řízení, kdy rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. anonymizováno-68, dospěl soud k závěru, že exekuční řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, konkrétně soud učinil tento závěr: v posuzované věci byla usnesením Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno-19, nařízena exekuce na majetek žalobce jakožto povinného, a to podle vykonatelného a pravomocného rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. anonymizováno-41, k uspokojení pohledávky oprávněné právnická osoba ve výši 356 151,53 Kč s příslušenstvím. Dne datum podal žalobce návrh na zastavení exekuce (společně s návrhem na její odklad), neboť podle něj vymáhaná pohledávka zanikla ještě před nařízením exekuce zápočtem této pohledávky oproti pohledávce povinného za právním předchůdcem oprávněné společnosti právnická osoba Usnesením Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno-75, byl návrh povinného na odklad a zastavení exekuce zamítnut. Povinný podal proti tomuto usnesení odvolání dne datum, dne datum byla věc předložena Krajskému soudu v adresa. Usnesením tohoto krajského odvolacího soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno-98, bylo napadené usnesení částečně změněno tak, že exekuce byla odložena až do právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na její zastavení. Ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce bylo usnesení zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen okresnímu soudu dne datum. Referátem ze dne datum bylo nařízeno jednání na datum, ve věci poté proběhlo šest jednání a usnesením Okresního soudu v anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno-343, byl návrh povinného (žalobce) na zastavení exekuce zamítnut. Proti tomuto usnesení podal povinný dne datum odvolání. Dne datum byla věc předložena odvolacímu krajskému soudu. Usnesením Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. Anonymizováno-394, bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Právní moc tohoto usnesení nastala dne datum. Proti usnesení odvolacího soudu podal dne datum povinný dovolání, následně byl spis dne datum předložen Nejvyššímu soudu. Jeho usnesením ze dne datum, č. j. Anonymizováno-505, bylo dovolání odmítnuto. Při jednání dne datum pak účastníci řízení učinili nesporným průběh exekučního řízení.

10. Soud pak pro nadbytečnost zamítl tyto důkazy: příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. Anonymizováno-181, příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. Anonymizováno-206 a dále návrh žalobce ze dne datum včetně příloh a usnesení soudního exekutora tituly před jménem adresa, č. j. Anonymizováno-149, když z provedeného dokazování měl soud dostatečně zjištěný skutkový stav, na základě kterého byl schopen rozhodnout

11. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém a právním stavu:

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.

Podle ustanovení § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle ustanovení § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ustanovení § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Podle ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

14. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

15. Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobcem vyčíslená škoda může být v příčinné souvislosti s majetkovou škodou, která má spočívat ve zvýšeném kapitalizovaném příslušenství pohledávky v důsledku nepřiměřené délky řízení, a případným nesprávným úředním

16. Základním předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je krom nesprávného úředního postupu a vzniku škody též příčinná souvislost mezi pochybením orgánu veřejné moci a újmou vzniklou na straně osoby, do jejíž majetkové sféry bylo tímto způsobem zasaženo. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005). V řízení nebylo pochyb o tom, že na straně Okresního soudu v anonymizováno v řízení vedeném pod sp. zn. anonymizováno došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v průtazích v řízení (řešeno u zdejšího soudu pod sp. zn. anonymizováno), to však neznamená bez dalšího, že právě tento postup byl příčinou toho, že žalobce musel zaplatit věřiteli i tvrzené navýšené úroky z prodlení, a stát tak lze činit odpovědným za takto vzniklou majetkovou újmu na straně žalobce. Povinnost platit úroky z prodlení je ustanovením § 517 odst. 1 starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (§ 1970 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Tvrdí-li tedy žalobce, že utrpěl újmu tím, že musel zaplatit věřiteli na úrocích z prodlení vyšší částku, než kdyby řízení trvalo přiměřenou dobu, je třeba příčinu vzniku této újmy spatřovat právě ve skutečnosti, že z jeho strany nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, a nikoliv v nesprávném úředním postupu soudu (k tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1421/2004). K tomu rovněž srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3987/2017, ze kterého plyne, že stát nelze činit odpovědným za újmu dlužníka spočívající v zaplacených úrocích z prodlení v řízení, v němž došlo k průtahům, neboť příčinou vzniku této újmy byla skutečnost, že ze strany dlužníka nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, a nikoli nesprávný úřední postup státu.

17. Soud dále odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, a též rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, ze kterých vyplývá, že vykonávací řízení nemuselo být vůbec zahajováno, pokud by žalobce jakožto povinný plnil dobrovolně na základě vykonatelného exekučního titulu. Tím, že žalobce dobrovolně nesplnil řádně a včas povinnost, která mu byla tímto rozhodnutím uložena, zavinil a způsobil, že oprávněný podal návrh na výkon rozhodnutí. I poté v průběhu vykonávacího řízení, pokud by žalobce splnil uvedený dluh, mohl tak přispět k urychlenému skončení vykonávacího řízení.

18. V neposlední řadě je třeba podotknout, že ponechal-li si žalobce dlužnou částkou po značnou dobu po lhůtě její splatnosti, mohl mu disponováním s touto částkou vzniknout prospěch (nehledě na to, že reálná hodnota přisouzené částky byla za dobu trvání řízení pravděpodobně snížena v důsledku inflace), její pozdní zaplacení tak pro něho nemuselo znamenat jen úbytek v majetkové sféře, a není tak možné jednoznačně říci, že opožděným uhrazením závazku došlo na jeho straně k majetkové újmě ve výši zaplaceného úroku z prodlení.

19. Jelikož již z výše uvedeného vyplývá, že nárok žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem v tomto případě není s ohledem na absenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem po právu, soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

21. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.