OSPH02 10 C 44/2025-65

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 59 608 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 59 608 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 608 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 59 608 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od datum do zaplacení z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení – kompenzačního řízení. Žalobu odůvodnil tím, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. anonymizováno vystupoval v pozici žalobce. Kompenzační řízení se týkalo jeho nezákonného trestního stíhání, kdy svůj nárok u žalované uplatnil dne datum, naříkané řízení pak skončilo až dne datum, kdy byla Ústavním soudem odmítnuta jeho ústavní stížnost. Celková délka řízení byla 6 let a 11 měsíců, přičemž započetl do celkové délky řízení i předběžné uplatnění nároku u žalované. Nárok z daného řízení pak uplatnil u žalované datum ve výši 130 608 Kč, přičemž ta dobrovolně před podáním žaloby plnila v částce 71 000 Kč. Při výpočtu zadostiučinění vyšel ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení, přičemž základní částku navýšil o 20 %.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne datum v částce 130 608 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne datum, přičemž žalovaná na nárok žalobce dobrovolně plnila částku 71 000 Kč. Uvedla, že vyšla ze základní částky 15 000 Kč, když naříkané řízení trvalo 6 let a 11 měsíců. Základní částku pak ponížila o 20 % z důvodu, že bylo rozhodováno 2krát soudem I. stupně, 2krát soudem odvolacím, 2krát soudem dovolacím a 2krát Ústavním soudem. Žalovaná pak dále uvedla, že význam řízení pro žalobce shledala jako standardní.

3. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne datum, a to ohledně částky 130 608 Kč, když žalovaná ještě před podáním žaloby dobrovolně žalobci plnila ve výši 71 000 Kč.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro adresa sp. zn. anonymizováno bylo zjištěno: dne datum žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 4 500 000 Kč a dále nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení ve výši 250 000 Kč. Dne datum podal žalobce kompenzační žalobu k soudu, a to ohledně nároků uplatněných u žalované. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Dne datum žalobce zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Dne datum se žalovaná vyjádřila k podané žalobě. Dne datum byl vyžádán přílohový trestní spis od Městského soudu v Praze. Dne datum Městský soud v Praze sdělil, že přílohový spis nemůže prozatím zapůjčit, neboť ve věci bylo podáno dovolání a spis bude předkládán Nejvyššímu soudu. Dne datum zaslal žalobce repliku k vyjádření žalované. Dne datum vzal žalobce částečně žalobu zpět z důvodu částečného plnění ze strany žalované ve výši 60 000 Kč. Dne datum přišlo soudu doplnění žaloby. Dne datum byla zaslána Nejvyššímu soudu žádost ohledně zapůjčení přílohového trestního spisu. Dne datum Nejvyšší soud sdělil, že požadovaný přílohový spis se u Nejvyššího soudu nenachází. Dne datum byl vyžadován přílohový spis od Městského soudu v Praze a od Vrchního soudu v Praze. Dne datum Vrchní soud v Praze sdělil, že přílohový spis nelze zapůjčit, neboť byl vrácen Městskému soudu v Praze k předložení dovolání odsouzených k Nejvyššímu soudu. Dne datum byl ve spise učiněn úřední záznam, že přílohový spis bude předložen Nejvyššímu soudu s dovoláním. Dne datum byla učiněna žádost o zapůjčení přílohového spisu od Nejvyššího soudu. Dne datum bylo nařízeno jednání na datum. Dne datum proběhlo jednání ve věci, které bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum byli k jednání nařízeného na datum předvoláni svědci. Dne datum žalobce doplnil důkazy. Dne datum proběhlo jednání, které bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum proběhlo jednání, které bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum proběhlo jednání, které bylo odročeno na datum za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozhodnutí ve věci. Dne datum došel soudu závěrečný návrh žalované a dne datum žalobce. Dne datum proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým soud žalobu výrokem I. co do částky 60 000 Kč zastavil, výrokem II. žalobci přiznal částku 140 000 Kč s příslušenstvím, výrokem III. žalobu co do částky 4 525 000 Kč příslušenstvím zamítl a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení. Dne datum požádala vyřizující soudkyně o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do datum z důvodu složitosti věci a dovolené soudkyně, žádosti o prodloužení bylo vyhověno. Dne datum bylo opětovně požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do datum z důvodu dovolené vyřizující soudkyně, složitosti věci a většího množství skončených věcí, žádosti bylo opět vyhověno. Dne datum byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne datum došla soudu odvolání žalované a žalobce. Dne datum došlo soudu vyjádření žalobce k odvolání žalované. Dne datum byla odvolání předložena Městskému soudu v Praze. Dne datum odvolací soud nařídil na datum jednání ve věci, při kterém rozhodl tak, že odvolání žalované se zastavuje a rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé a výroku o nákladech řízení potvrzuje, současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu byl rozeslán dne datum. Dne datum došlo soudu dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu. Usnesením ze dne datum byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne datum zaplatil žalobce soudní poplatek za dovolání. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalobce k předložení plné moci pro dovolací řízení. Dne datum předložil žalobce plnou moc advokáta pro dovolací řízení. Dne datum bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu. Usnesením ze dne datum Nejvyšší soud dovolání odmítl. Spis byl soudu I. stupně vrácen dne datum a usnesení Nejvyššího soudu bylo účastníkům rozesláno dne datum. Dne datum požádal žalobce o poskytnutí doručenek k rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dne 2 Datum narození advokáta došla soudu žádost od Ústavního soudu k vyjádření k ústavní stížnosti žalobce a zapůjčení spisu. Dne datum byl Ústavnímu soudu zapůjčen spis včetně vyjádření k ústavní stížnosti. Nálezem ze dne datum Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a soudu I. stupně s tím, že bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu. Nález byl odůvodněn zejména tím, že obecné soudy nezohlednily intenzitu zásahu do rodinného života žalobce a dostatečně nezohlednily, že žalobce byl stíhán pro skutek, který nebyl trestným činem. Současně se pak řádně nezabývaly dalšími obsáhlými námitkami žalobce. Obecné soudy tak musí dostatečným způsobem zohlednit veškeré klíčové a jedinečné okolnosti daného případu a své rozhodnutí odůvodnit způsobem, který nebude vykazovat ústavněprávní nedostatky. Dne datum byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne datum bylo soudem I. stupně ve věci nařízeno jednání na datum. Dne datum ve věci proběhlo jednání, které bylo odročeno na datum za účelem dalšího dokazování. Dne datum proběhlo ve věci další jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým soudu výrok I. řízení co do částky 60 000 Kč zastavil, výrokem II. žalobci přiznal částku 340 000 Kč s příslušenstvím, výrokem III. žalobu co do částky 4 325 000 Kč s příslušenstvím zamítl a výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení, rozsudek byl účastníkům rozeslán dne datum. Dne datum podala žalovaná proti rozsudku odvolání. Dne datum podal proti rozsudku odvolání žalobce. Dne datum došlo soudu ze strany žalobce doplnění odvolání a vyjádření k odvolání žalované. Dne datum vzala žalovaná odvolání v plném rozsahu zpět. Dne datum bylo odvolání předloženo Městskému soudu v Praze. Dne datum odvolací soud nařídil jednání ve věci na datum. Dne datum proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým odvolací soud řízení o odvolání žalované zastavil a rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil, současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu byl účastníkům rozeslán dne datum. Dne datum došlo soudu dovolání žalobce. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za dovolání. Dne datum zaplatil žalobce soudní poplatek za dovolání. Usnesením ze dne datum soud vyzval žalovanou k vyjádření dovolání žalobce. Dne datum požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Dne datum soud zaslal žalobci formulář k osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne datum soud rozhodl, že žalobci se osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznává. Dne datum bylo vyhotoveno opravné usnesení ohledně usnesení ze dne datum. Dne datum bylo dovolání předloženo Nejvyššímu soudu. Usnesením ze dne datum bylo dovolání žalobce odmítnuto. Dne datum byl spis vrácen soudu I. stupně, dovolání bylo rozesláno dne datum. Dne datum došla soudu žádost od Ústavního soudu k vyjádření k ústavní stížnosti žalobce a zapůjčení spisu. Dne datum byl spis zapůjčen Ústavnímu soudu. Ústavní soud usnesením ze dne datum odmítl ústavní stížnost žalobce. Dne datum Ústavní soud vrátil spis soudu I. stupně.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

6. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

8. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

11. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od datum, když při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je tak v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk). K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne datum, přičemž kompenzační žalobu k soudu podal dne datum, soud tak s ohledem na shora uvedené stanovil počátek řízení od datum. Kompenzační řízení pak bylo skončeno dne datum, kdy Ústavní soud zamítl ústavní stížnost žalobce. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, když kompenzační řízení má být rychlé, nicméně je třeba dodržet určité zákonné postupy, a to zejména podrobně přezkoumat procesní postup orgánu veřejné moci v původním řízení. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

12. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva soud neshledal (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011).

13. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

14. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 6 let a 11 měsíců bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

15. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

16. Základní částku 88 750 Kč pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: ⟪LB:lb_001⟫ - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení nebylo právně a procesně složité, nicméně částečnou složitost lze spatřovat v tom, že v řízení bylo provedeno větší množství listinných důkazů a bylo vyslechnuto několik svědků. Ve věci bylo rozhodováno opakovaně na všech stupních soudní soustavy, kdy 2krát rozhodoval soud I. stupně, 2krát odvolací soud a 2krát soud dovolací, rovněž v dané věci i opakovaně rozhodoval Ústavní soud, a to celkem 2krát. Z důvodu rozhodování na všech třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, pak soud přistoupil k ponížení základní částky, přičemž je třeba i do celkové délky řízení zohlednit skutečnost, že samotnému soudnímu řízení předcházelo i předběžné projednání nároku u žalované, což se muselo promítnout do samotné délky řízení. Soud dále uvádí, že účastníkům řízení sice nemůže být kladeno k tíži, že využívají svých procesních práv, na druhou stranu žalované nemůže být kladeno k tíži, že řízení se o řádné vyřízení těchto opravných prostředků nutně o nějakou dobu prodlouží. Soud tak pro dané kritérium modifikoval základní částku celkem o 20 %. ⟪LB:lb_002⟫ - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – žalobce v řízení nevystupoval způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval. ⟪LB:lb_003⟫ - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud neshledal, že by docházelo v řízení k nějakým průtahům, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách a postup samotného soudu v řízení, jak před soudem I. stupně, tak před odvolacím, dovolacím soudem, tak i Ústavním soudem, byl plynulý. Soud v řízení neshledal větší prodlevy. Prodleva způsobená při vyhotovení prvního rozsudku před soudem I. stupně, kdy soudkyně požádala o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, je opodstatněná, a to vzhledem k rozsahu spisového materiálu (složitosti věci) a dovolené soudkyně. Nepatrná prodleva při vyžádání spisu soudem byla způsobena tím, že spis nebyl přes opakované žádosti soudu I. stupně obratem zapůjčen, což však rovněž nelze klást k tíži účastníkům řízení, nicméně i z daného důvodu bylo soudem konstatováno, že délka řízení není přiměřená, pročež má žalobce právo na odškodnění. Soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval. ⟪LB:lb_004⟫ - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení neřadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Význam předmětu řízení pro žalobce soud shledal jakožto standardní, a to i s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Soud pak ani neshledal důvod, aby základní částka byla navýšena z důvodu, že se jednalo o kompenzační řízení, kde se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2966/2021).

17. Základní odškodnění ve výši 88 750 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě snížit o 20 % na výsledných 71 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení částku ve výši 71 000 Kč, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, a to i včetně příslušenství představující zákonný úrok z prodlení, když žalovaná plnila v zákonné šestiměsíční lhůtě (plnila ještě před podáním žaloby) a nedostala se tak do prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

19. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to konkrétně za 3 úkony nezastoupeného účastníka po 300 Kč podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu na jednání a účasti na jednání. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.