OSPH02 10 C 84/2025-44

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 671 039 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 625 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 36 625 Kč od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 634 414 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,25 % ročně z částky 634 414 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 36 625 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 9 333 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 671 039 Kč s úrokem z prodlení (v zákonné výši) ve výši 14,25 % ročně z této částky od datum do zaplacení z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalobkyně ze strany zaměstnavatele (žalobkyně v posuzovaném řízení vystupovala rovněž jako žalobkyně). Žalobu odůvodnila tím, že řízení vedené u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. anonymizováno trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy řízení bylo u soudu zahájeno dne datum a v době podání žaloby (tj. datum) nebylo doposud řízení skončeno. Naříkané řízení v době podání žaloby trvalo tedy 8 let a 8 měsíců. Žalobkyně byla po celou dobu řízení v nejistotě, zda její pracovní poměr trvá či nikoliv a potažmo, zda má nárok na náhradu mzdy, což mělo pro žalobkyni velký význam. Žalobkyně dále uvedla, že trvající spor působil žalobkyni problémy při hledání nového zaměstnání. Dle žalobkyně pracovněprávní spor svou povahou vyžaduje neodkladné a co nejvčasnější projednání, kdy posuzované řízení bylo s touto zásadou v rozporu. Dále žalobkyně uvedla, že s ohledem na její odborné vzdělání má omezenou možnost výběru zaměstnání, a za situace kdy mateřské školy v adresa jsou zásadně zřizovány obcemi a ředitelé těchto zařízení se navzájem znají a v posuzovaném řízení, byla žalobkyně tamní žalovanou označena za nevhodného a problematického zaměstnance, tak žalobkyně byla opakovaně nepřijata do pracovního poměru u zaměstnavatelů, kteří nabízeli práci v jejím oboru, ačkoliv jí při pohovorech bylo přislíbeno přijetí. Žalobkyně dále uvedla, že od datum do datum byla vedena v evidenci Úřadu práce ČR, následně získala pozici učitelky od Anonymizováno Anonymizováno do datum, jako náhradu za jinou učitelku na rodičovské dovolené, poté žalobkyně získala v Anonymizováno pozici vychovatelky na zkrácený úvazek, což neodpovídalo jejímu dosaženému vzdělání, kdy žalobkyně musela svými výkony nového zaměstnavatele přesvědčit o nepravdivosti zvěstí tykající se žalobkyně. Žalobkyně následně získala pozici učitelky v mateřské škole se zkráceným úvazkem až od Anonymizováno. Žalobkyně dále uvedla, že délka trvání sporu výrazně negativně ovlivnila kvalitu života žalobkyně. Dle žalobkyně trvání řízení bylo ovlivněno postupy soudů, kdy okresní soud postupoval chaoticky a v rozporu se zásadou hospodárnosti a legálního pořádku, čímž došlo k nepřiměřenému prodloužení řízení a velkému nárustu nákladů řízení, které by v obdobných sporech neměly dosahovat dané výše s přihlédnutím k nárustu soudních poplatků a nákladu právního zastoupení v důsledků novelizací právních norem. Dle žalobkyně okresní soud mohl rozhodnout maximálně při třech jednáních, v řízení před okresním soudem však došlo přibližně k 25 jednáním, zároveň byla podávána opakovaná písemná vyjádření, opakovaně byli obměňováni přísedící. Řízení před odvolacím soudem trvalo jeden a půl roku a konala se 4 jednání, z toho dva za účelem vyhlášení rozsudku, přičemž rozsudek odvolacího soudu byl zrušen dovolacím soudem s odůvodněním, že odvolací soud postupoval v rozporu s procesními předpisy a tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila dne datum, žalovaná svým stanoviskem ze dne datum konstatovala, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřeně dlouhá, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 95 625 Kč.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporným, že žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne datum. Žalovaná na nárok žalobkyně dobrovolně plnila částku 95 625 Kč, kterou jí přiznala stanoviskem ze dne datum. Žalovaná uvedla, že řízení bylo zahájeno dne datum podáním žaloby, byla nařízena celá řada jednání, při kterých byla vyslechnuta řada svědků a účastníci, bylo provedeno velké množství důkazů a několik jednání bylo odročeno z důvodu na straně soudu (nemoc soudce, nedostavení přísedícího, nouzový stav) a také na žádost žalované. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9.2015, sp. zn. 30 Cdo 1869/2015, v němž dovolací soud uvádí, že částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. Žádné okolnosti, které by měly vést k navýšení základní částky zadostiučinění za jeden rok řízení shledány nebyly. Dále žalovaná vycházela z toho, že řízení ke dni uplatnění nároku trvalo 8 let a 1 měsíc. Žalovaná základní výši zadostiučinění snížila o 25 % z důvodu skutkové a právní složitosti řízení (bylo provedeno rozsáhlé dokazování, byl vyslechnut velký počet svědků a provedeno velké množství listinných důkazů), dále žalovaná základní výši zadostiučinění snížila o 5 % kvůli tomu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Dle žalované se žalobkyně nepodílela na délce řízení svým procesním chováním. Dále žalovaná základní výši zadostiučinění zvýšila o 20 %, jelikož se jednalo o pracovněprávní spor.

3. Soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předložené listinné důkazy rozhodnutí bez nařízení jednání umožňují a zároveň žalobkyně i žalovaná s tímto postupem souhlasili.

4. Ze shodných tvrzení stran má soud za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne datum

5. Ze stanoviska žalované ze dne datum má soud za zjištěné, že žalovaná žalobkyni v mimosoudním projednání přiznala částku 95 625 Kč.

6. Ze spisu Okresního soudu v adresa pod sp. zn. anonymizováno bylo zjištěno (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků): Dne datum byla Okresnímu soudu v adresa (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) doručena žaloba žalobkyně (ve zdejším řízení v postavení žalobkyně) na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Dne datum bylo vydáno usnesení pro zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Dne datum žalobkyně zaplatila soudní poplatek. Dne datum bylo nařízeno jednání na datum. Dne datum proběhlo jednání, na kterém bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na datum za účelem smírného vyřešení sporu. Dne datum bylo jednání nařízené na datum odročeno na neurčito z důvodu časové vytíženosti soudu a nutnosti vyřizování věcí starších časových řad. Dne datum byla věc přidělena jinému soudci z důvodu, že stávající soudce byl přeložen k jinému soudu. Dne datum bylo nařízeno jednání na den datum. Dne datum se žalovaná vyjádřila k žalobě a sdělila, že nedošlo ke smírnému vyřešení sporu. Dne datum proběhlo jednání, kde probíhalo dokazování, následně bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum žalovaná doplnila důkazní návrhy a žalobní tvrzení. Dne datum podala žalobkyně sdělení. Dne datum vyzval soud žalovanou k předložení důkazů. Dne datum žalovaná předložila důkazy. Dne datum žalovaná předložila další důkazy. Dne datum žalovaná předložila další důkazy. Dne datum bylo jednání nařízené na datum odročeno na datum na základě žádosti žalované. Dne datum podala žalobkyně další vyjádření. Dne datum podala žalobkyně další vyjádření. Dne datum podala žalovaná vyjádření. Dne datum požádala žalovaná o odročení jednání nařízeného na datum. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně bylo prováděno dokazování, následně bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum žalovaná doplnila důkazní návrhy. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, bylo přistoupeno k dokazování (výslech svědka), dále bylo vydáno usnesení o uložení povinnosti žalované k předložení pracovních smluv, změn pracovních poměrů, pracovních naplní zaměstnanců, zápisy dětí do školky, děti přijaté, nepřijaté, přihlášky vzaté zpět, matriky a doklady o seznamech dětí za předmětné období, následně bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování, zároveň bylo rozhodnuto o přiznání svědečného. Dne datum žalovaná doplnila důkazy. Dne datum žalobkyně doplnila skutkové tvrzení. Dne datum podala žalovaná vyjádření. Dne datum podala žalobkyně sdělení. Dne datum proběhlo jednání, kde byly čteny listiny, úřední záznam, následně přistoupeno k výslechu svědků (2), následně bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum žalovaná předložila listiny pro účely dokazování. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně byla čtena podání, poté přistoupeno k výslechu svědků (3), následně bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum proběhlo jednání, kde byli vyslýcháni svědci (3) a proběhla účastnická výpověď, následně bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně bylo pokračováno v účastnické výpovědi, následně bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala žalobkyně vyjádření. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně bylo čteno podání, následně byli vyslýcháni svědci (3) a proběhla účastnická výpověď žalobkyně, následně bylo jednání odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala žalovaná vyjádření. Dne datum podala žalobkyně sdělení. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně bylo čteno podání, proběhlo dokazování, byli vyslýcháni svědci (2), následně bylo jednání odročeno na neurčito. Dne datum bylo nařízeno jednání na datum. Dne datum žalovaná zaslala listiny. Dne datum požádal zástupce žalované o odročení jednání z důvodu nemožnosti zařízení substituta a účasti na povinném semináři. Dne datum bylo jednání nařízené na datum odročeno na datum z důvodu žádosti zástupce žalované. Dne datum žalovaná doplnila listiny. Dne datum bylo soudu doručeno podání jednoho z přísedících. Dne datum podala žalobkyně vyjádření. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně byla čtena podání, následně byli vyslýcháni svědci (2), jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala žalobkyně vyjádření. Dne datum podala vyjádření žalovaná. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně byla čtena podání účastníků, bylo prováděno dokazování, jednání bylo odročeno na neurčito. Dne datum byla soudu doručeno námitka podjatosti žalobkyně proti soudu. Dne datum podala žalovaná vyjádření k námitce podjatosti. Dne datum podal jeden z přísedících vyjádření k námitce podjatosti. Dne datum podala žalobkyně vyjádření. Dne datum podala podání žalovaná. Dne datum zaslal soud přípis jednomu z přísedících. Dne datum se předsedkyně senátu vyjádřila k námitce podjatosti, s tím že s námitkou podjatosti nesouhlasí. Dne datum byla věc předložena Krajskému soudu v adresa (dále jen „odvolací soud“ nebo „soud druhé stupně“) k rozhodnutí o námitce podjatosti. Dne datum odvolací soud rozhodl tak, že předsedkyně senátu ani přísedící nejsou vyloučeni. Dne datum bylo nařízeno jednání na datum. Dne datum soud vydal usnesení s výzvou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Dne datum podala žalovaná vyjádření. Dne datum podala žalovaná vyjádření. Dne datum podala žalovaná vyjádření. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně byla čtena podání a usnesení, probíhalo dokazování, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum bylo jednání nařízené na den datum odročeno na datum v souvislosti s nouzovým stavem COVID. Dne datum požádal zástupce žalované o odročení jednání nařízeného na den datum z důvodu kolize s jinými jednáními. Dne datum bylo jednání nařízené na datum odročeno na datum z důvodu žádosti zástupce žalované. Dne datum bylo jednání nařízené na datum zrušeno z důvodu nemoci soudkyně. Dne datum bylo nařízeno jednání na datum. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně probíhalo dokazování, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala žalovaná podání s návrhy na provedení důkazů. Dne datum podala žalobkyně vyjádření. Dne datum doplnila žalovaná listiny. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně byla čtena podání, následně bylo prováděno dokazování a byli vyslýchán svědek, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala vyjádření žalovaná. Dne datum proběhlo jednání, na tomto jednání bylo sděleno, že jednání není možno konat z důvodu absence jednoho z přísedících, následně bylo jednání odročeno na datum. Dne datum byl učiněn úřední záznam, že jeden z přísedících ukončil svou funkci a byl dán pokyn k předvolání nového přísedícího. Dne datum podala žalobkyně vyjádření. Dne datum byly soudu doručeny žalovanou originály listin. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně bylo prováděno dokazování, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně. Dne datum požádal zástupce žalované o odročení nařízeného jednání na den datum z důvodu prostudování podání žalobkyně. Téhož dne bylo jednání nařízené na den datum odročeno na datum. Dne datum podala žalovaná vyjádření. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně proběhlo dokazování, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala žalobkyně námitky proti protokolu z jednání ze dne datum. Dne datum bylo vydáno usnesení s výzvou žalované podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Dne datum podala žalovaná vyjádření k výzvě soudu. Dne datum podala žalovaná vyjádření k výzvě soudu. Dne datum žalovaná doplnila vyjádření ze dne datum. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně probíhalo dokazování, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala žalobkyně námitky do protokolu z jednání ze dne datum. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně probíhalo dokazování a byl vyslýchán svědek, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum zaslala žalovaná soudu listiny. Dne datum žalobkyně zaslala k výzvě soudu listiny. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně bylo čteno podání, proběhlo dokazování, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum podala žalobkyně vyjádření. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně bylo čteno podání, následně proběhlo dokazování, jednání bylo odročeno na datum za účelem doplnění dokazování. Dne datum proběhlo jednání, kde byl zopakován dosavadní průběh řízení, následně byly čteny listiny a proběhlo dokazování, následně bylo jednání odročeno na datum za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne datum zaslala žalovaná soudu vyčíslení nákladů řízení. Dne datum proběhlo jednání, kde byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta, současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky řízení a o nákladech, které hradil stát. Rozsudek byl odůvodněn tím, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na pozici učitelky od datum na dobu neurčitou na základě pracovní smlouvy, dne datum sepsala ředitelka žalované rozhodnutí o organizační změně, dle kterého měl být snížen počet zaměstnanců, pročež byla žalobkyni dne datum dána výpověď. Žalovaná dle okresního soudu prokázala, že nastaly důvody, které jí vedly k rozhodnutí o organizační změně spočívající ve snížení počtu učitelů na školní rok Anonymizováno, tj. snížení počtu zapsaných dětí a s tím související snížení objemu poskytnutých finančních prostředků na platy učitelů. Soud pak neshledal skutečnosti, že by se jednalo o vytváření fiktivního důvodu pro dání výpovědi žalobkyni. Soud se i zabýval námitkami žalobkyně, že žalovaná přijala po jejím propuštěním další zaměstnankyně na její místo, nicméně soud nedospěl k závěru, že noví zaměstnanci byli přijati na místo uvolněné odchodem žalobkyně. Soud ani nedospěl k závěru, že v daném případě došlo k diskriminaci žalobkyně. Okresní soud tak shledal výpověď z pracovního poměru danou žalobkyni žalovanou podle § 52 písm. c) zákoníku práce platnou a žalobu na určení její neplatnosti zamítl.Dne datum podala žalobkyně odvolání proti rozsudku ze dne datum v celém rozsahu. Dne datum byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne datum žalobkyně zaplatila soudní poplatek. Dne datum podala žalovaná vyjádření k odvolání žalobkyně. Dne datum bylo nařízeno jednání odvolacího soudu na den datum. Dne datum proběhlo jednání. Dne datum proběhlo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Dne datum zaplatila žalovaná soudu náklady civilního řízení. Dne datum podala žalovaná dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Dne datum podala žalovaná doplnění a opravu dovolání. Dne datum žalovaná zaplatila soudní poplatek za dovolání. Dne datum podala žalobkyně vyjádření k dovolání žalované. Dne datum byla vypracována předkládací zpráva Nejvyššímu soudu k dovolání, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne datum. Dne datum Nejvyšší soud vydal rozsudek, kterým zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání. Rozsudek byl odůvodněn tím, že má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a zjednal si tak rovnocenný poklad pro případně odlišné zhodnocení důkazu. Soud prvního stupně svůj skutkový závěr o neprokázání skutečností, které by mohly vést k závěru o vytváření fiktivního důvodu pro dání výpovědi žalobkyni, opřel o důkazy, které v řízení provedl, včetně výpovědí svědků a výpovědí žalobkyně a ředitelky žalované. Odvolací soud oproti tomu učinil opačný skutkový závěr, aniž by soudem prvního stupně provedené důkazy výslechem svědků, žalobkyně a ředitelky žalované zopakoval. Tím postupoval v rozporu s ustanovením § 213 odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř., a řízení před odvolacím soudem tak zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Spis byl dne datum vrácen okresnímu soudu. Dne datum byl spis předložen soudem prvního stupně odvolacímu soudu k novému rozhodnutí. Dne datum bylo nařízeno jednání na datum. Dne datum proběhlo jednání. Dne datum žalovaná podala vyčíslení nákladů. Dne datum se zástupce žalobkyně omluvil z nařízené jednání na datum z důvodu kolize. Dne datum proběhlo jednání, kde byl vyhlášen rozsudek, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Dne datum předseda senátu požádal o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku z důvodu čerpání dovolené, žádosti bylo vyhověno. Rozsudek byl doručen žalobkyni dne datum a žalované dne datum. Rozsudek odvolacího soudu byl odůvodněn tím, že rozhodné skutečnosti pro posouzení neplatnosti výpovědi dané žalovanou žalobkyni byly soudem prvního stupně zjištěny úplně a nebylo potřeba dokazování provedené před okresním soudem opakovat. Odvolací soud po změně svého právního názoru dospěl k závěru, že okresní soud věc správně právně posoudil, kdy uzavřel, že výpověď žalované nelze považovat za neplatnou a žalobu na určení její neplatnosti zamítl. Okresní soud se i ve svém rozhodnutí správně vypořádal i s tvrzením žalobkyně o diskriminačním jednání žalované při udělování výpovědi. Odvolacímu soudu tak nezbylo než rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit a rozhodnout o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Dne datum Obvodní soud pro adresa požádal o zapůjčení daného spisu. Dne datum bylo Obvodnímu soudu pro adresa sděleno, že spis nelze prozatím zapůjčit, neboť rozsudek odvolacího soudu ještě nebyl doručen všem účastníkům řízení a není v právní moci. Dne datum žalobkyně zaplatila státu náklady civilního řízení, které hradil. Dne datum opětovně Obvodní soud pro adresa žádal o zapůjčení spisu. Spis byl zapůjčen zdejšímu soudu dne datum.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ustanovení § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem.

Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

10. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Předmětné řízení vůči žalobkyni trvalo od datum, kdy žalobkyně podala žalobu proti žalované v posuzovaném řízení, do datum, kdy byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobkyni a téhož dne nabyl rozsudek právní moci, žalobkyně žalobu podala dne datum, tedy ještě před skončením naříkaného řízení, v žalobě pak časově neohraničila, zda požaduje zadostiučinění do uplatnění nároku, do podání žaloby nebo do pravomocného skončení řízení, proto soud vycházel ze stavu posuzovaného řízení v době rozhodování zdejšího soudu, neboť soud dospěl k závěru, že žalobkyně žádá odškodnění celého řízení, přičemž je třeba zdůraznit, že rozdíl je toliko 1 měsíc. Posuzované řízení tak trvalo 8 let a 8 měsíců.

14. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když již ze samotné délky řízení je patrné, že tato délka je nepřiměřená, přičemž v řízení nedocházelo k výrazným prodlevám mezi jednotlivými úkony soudu, ale celkovou délkou posuzovaného řízení žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. S přihlédnutím na shora uvedené není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé.

15. V důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jí vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011), i sama žalovaná žalobkyni finančně odškodnila.

16. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

17. Při stanovení základní částky ročního odškodnění soud tedy vyšel ze základního rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení (viz NS Cpjn 206/2010). Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud tak uzavírá, že soudní řízení trvající 8 let a 8 měsíců bude odškodňováno základní částkou 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení, výchozí celková základní částka tedy činí 115 000 Kč (2 x 7 500 Kč + 6 x 15 000 Kč + 8 x 1 250 Kč). Použití jiné, vyšší částky základního ročního odškodnění, je pak na místě pouze tehdy, pokud toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal (viz hodnocení kritérií níže).

18. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Apicella proti Itálii lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012). Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 3350/12).

19. Základní částku 115 000 Kč pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: ⟪LB:lb_001⟫ - V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – řízení bylo složitější po stránce skutkové i procesní, po stránce hmotněprávní bylo řízení standartně složité. Předmětem řízení byla žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobkyně žalovanou. Soudy v posuzovaném řízení především posuzovaly, zda byly splněny předpoklady pro snížení počtu zaměstnanců žalované, a tedy zda byla splněna podmínka podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který stanoví, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným. Soud proto především zkoumal, zda výpověď, kterou obdržela žalobkyně nebyla účelová kvůli neshodám mezi žalobkyní a ředitelkou žalované nebo zda se jednalo o objektivní manažerské rozhodnutí, dále zkoumal, jaká byla fluktuace dětí zapsaných u žalované za období v letech Anonymizováno až Anonymizováno, a tedy zda se snížil počet zapsaných dětí natolik, aby se stala žalobkyně nadbytečnou, a to s ohledem na to, že zřizovatel žalované Statutární město adresa poskytoval finanční prostředky žalované na mzdy zaměstnanců žalované v závislosti na celkovém počtu dětí účastných na předškolním vzdělávání u žalované a při snížení celkového počtu dětí oproti předcházejícím období poskytované finanční prostředky nemusely pokrýt výdaje za mzdy zaměstnanců žalované. V posuzovaném řízení obě strany, především v řízení před soudem prvého stupně, podávaly značné množství vyjádření a sdělení, žalobkyně jednou doplňovala skutková sdělení, žalovaná předkládala k výzvě soudu (3 x) nebo bez výzvy soudu důkazní návrhy, značné množství listinných důkazů a dalších důkazů. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, bylo vydáno několik usnesení procesní povahy, které se však významnou měrou nepodílely na délce řízení, příkladmo usnesení odvolacího soudu o tom, že soudce není vyloučen z projednávání věci. Ve věci samé rozhodoval 1x soud prvého stupně, 2x soud odvolací a 1x Nejvyšší soud, který zrušil první rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání. Soud v tomto kritériu nijak nezohledňuje procentuální úpravou základní částky odškodnění, že ve věci rozhodoval Nejvyšší soud, když meritorní rozhodnutí soudu druhé stupně zrušil z důvodu, že se soud druhého stupně odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Soud tedy základní částku ponížil o 20 % (10 % pro složitost věci po stránce procesní a skutkové, 10 % pro instančnost) ⟪LB:lb_002⟫ - Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) – žalobkyně v řízení nevystupovala způsobem, které by délku řízení pozitivně či negativně ovlivnilo, soud proto pro toto kritérium základní částku odškodnění dále nemodifikoval. ⟪LB:lb_003⟫ - Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) – pokud jde o kritérium postupu soudu během řízení, soud shledal, že soud v posuzovaném řízení nepostupoval vždy koncentrovaně a došlo k několika delším průtahům, které mohly mít vliv na celkovou délku řízení, a to od datum, kdy bylo jednání nařízené na datum odročeno na neurčito z důvodu vytíženosti soudu a nutnosti vyřizování věcí starších řad (k tomu soud dodává, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018 pod sp. zn. 30 Cdo 3151/2016 časová vytíženost soudu nebo konkrétního soudce zásadně není omluvitelným důvodem pro nepřiměřenou délku řízení) do datum, kdy proběhlo jednání nařízené dne datum, a to s ohledem že v Anonymizováno věc byla přidělena jinému soudci, jelikož původní byl přeložen k jinému soudu a dále od datum, kdy žalovaná podala vyjádření k odvolání žalobkyně, do datum, kdy proběhlo jednání u odvolacího soudu nařízené dne datum. V řízení tedy byly průtahy v délce jednoho roku a pěti měsíců. Soud dodává, že se nezabýval velkým počtem proběhlých jednání (především u soudu prvního stupně, kde proběhlo 24 jednání), jelikož zdejšímu soudu nepřísluší posuzovat přiměřenost rozsahu provedeného dokazování v posuzovaném řízení. Soud na základě výše uvedeného základní částku navýšil o 5 %. ⟪LB:lb_004⟫ - Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Vzhledem k tomu, že v posuzovaném řízení se jednalo o pracovněprávní spor, který byl veden po dobu téměř 9 let, je zde dán důvod pro navýšení základní částky o 30 %.

20. Základní odškodnění ve výši 115 000 Kč je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě navýšit o 15 % na výsledných 132 250 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již poskytla jakožto finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení částku ve výši 95 625 Kč, soud žalobkyni v rozsahu 36 625 Kč vyhověl a ve zbytku (634 414 Kč) žalobu zamítl jak nedůvodnou.

21. Ohledně příslušenství, soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení z částky 36 625 Kč od datum do zaplacení, jelikož žalovaná již částečně plnila v rozsahu 95 625 Kč v šestiměsíční lhůtě od uplatnění nároku (datum), kdy posledním dnem lhůty pro plnění byl den datum, žalovaná se tak dostala do prodlení se zaplacením soudem přiznaného zadostiučinění ve výši 36 625 Kč od datum, ohledně zbylého příslušenství soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Ohledně výše přiznaného úroku z prodlení soud dodává, že ten se dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vychází z výše reposazby vyhlášené ČNB k 1. kalendářnímu dni kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení navýšené o 8procentních bodů. V daném případě došlo k prodlení dne datum a výše reposazby tedy činila 4,75 %, z toho důvodu soud požadovanou výši úroků z prodlení překračující 12,75 % ročně z dané částky zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, pročež se i částečný úspěch žalobkyně z hlediska výše požadovaného odškodnění pro účely náhrady nákladů řízení projeví jako úspěch plný. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“). Náklady žalobkyně jsou představovány částkou po zaokrouhlení ve výši 9 333 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení žalobkyně. Právní zástupce žalobkyně dle ustanovení § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a) a. t. učinil ve věci 2 úkony právní služby po 2 580 Kč (z tarifní hodnoty 36 625 Kč), a to převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta 2 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 060 Kč ve výši 1 272,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. Lhůta k plnění ve věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.