OSPH02 18 C 96/2024-102

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce A, nar. Datum narození žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený jméno FO, advokátem ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: stát, organizační složka státu ⟪LB:lb_007⟫ sídlem v adresa ⟪LB:lb_008⟫ jednající název státní instituce ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 1 075 620 Kč s úroky z prodlení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 1 057 120 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v rozsahu jedné třetiny ve výši 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v řízení domáhá na žalované náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky ze dne datum, č.j. číslo jednací bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3, písm. b) tr. zákoníku, z přečinu vydírání dle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a ze zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v adresa vydal dne datum pod č.j. číslo jednací předběžné opatření, kterým žalobci zakázal styk s poškozenou družkou jméno FO, nar. datum, a svým nezletilým synem, jméno FO, nar. datum, oba trvale bytem adresa. Soudce Okresního soudu v adresa vydal ve věci dne datum pod č.j. číslo jednací předběžné opatření spočívající v zákazu, aby se žalobce zdržoval v bezprostředním okolí v okruhu 100 m od budovy Azylového domu, na adrese adresa, adresa, který je umístěn na pozemku parcelní číslo číslo, v katastrálním území číslo, číslo LV číslo, jehož vlastníkem je adresa. Uvedené předběžné opatření nebylo právní moci dne datum. Dne datum podal na žalobce státní zástupce Okresního státního zastupitelství v adresa obžalobu, a to pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, úmyslný přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a zločin křivé obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Dne datum byl žalobce z vazby propuštěn na svobodu, stalo se tak usnesením Krajského soudu v adresa č.j. číslo jednací. Dne datum byl žalobce vzat do vazby, a to usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací. Řízení skončilo vydáním rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací, kterým soud žalobce zprostil obžaloby ohledně zločinu vydírání podle § 175 odstavec 1, odstavec 2 písmeno e) trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byl žalobce stíhán, stal a zastavil trestní stíhání žalobce pro přečin vydírání podle § 175 odstavec 1 trestního zákoníku, přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odstavec 1 trestního zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Již předtím Krajský soud v adresa dne datum pod č.j. číslo jednací rozhodl o postoupení věci, podezření z přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku k projednání v přestupkovém řízení. Žalobce tak byl shledán vinným jen přečinem křivého obvinění dle § 345 odst. 2 tr. zákoníku, toto stíhání ale bylo zahájeno samostatně jiným usnesením policejního orgánu a není předmětem této žaloby. Lze tedy konstatovat, že usnesení policejního orgánu ze dne datum, č.j. číslo jednací bylo nezákonné, neboť za žádný z tam uvedených trestných činů nebyl žalobce shledán vinným. Žalobci nezákonným trestním stíháním vznikla nemajetková újma. Nezákonné trestní stíhání žalobce negativně ovlivnilo jeho život, zasáhlo jeho dobrou pověst a představovalo pro něj značnou psychickou i finanční zátěž, útrapy a nejistotu. Žalobce je názoru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která mu trestním stíháním vznikla, je částka ve výši 5.500,- Kč měsíčně. Obvinění mělo dopad do pracovního života žalobce. Ze dne na den musel skončit v práci (věnoval se roznosu letáků) a tuto po propuštění z vazby již znovu nezískal. Žalobce byl v důsledku svého trestního stíhání nucen se podrobit znaleckému zkoumání z oborů psychologie a psychiatrie, kdy čelil mimo jiné i otázkám ze svého soukromí, ze soukromí své rodiny, otázkám ze sexuální oblasti, včetně otázek na jeho sexuální zkušenosti, preference a podobně. Tato zkušenost byla pro žalobce velmi stresující a ponižující. Žalobce požaduje rovněž odškodnění nemajetkové újmy za vazbu žalobce. Ačkoliv byl žalobce nakonec odsouzen za přečin křivého obvinění dle § 345 odst. 2 tr. zákoníku k podmíněnému trestu, tak ve vazbě byl za věc uvedenou shora, tj. nikoliv za tento přečin. Vazbu si žalobce nezavinil sám. Byť je sice v usnesení o vzetí žalobce do vazby uvedeno, že žalobce po vydání předběžných opatření pokračoval v protiprávním jednání vůči jméno FO, tak je třeba poukázat na to, pro tyto skutky bylo zastaveno trestní stíhání žalobce právě rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, tedy žádné takové jednání žalobce nebylo prokázáno. Žalobce zdůrazňuje, že v období datum až datum byl ve vazbě nezákonně i z toho důvodu, že o jejím trvání rozhodl nesprávně obsazený soudní senát, tedy po dobu těchto 37 dnů byl žalobce ve vazbě zcela zjevně nezákonně. Vazba trvala celkem 376 dnů, kdy soud odškodňují nemajetkovou újmu ve výši 500,- Kč až 1.500,- Kč denně. Žalobce proto vyčísluje svůj nárok na 1.500,- Kč denně x 376, tj. na částku 564.000,- Kč. Žalobce dále uplatňuje ušlý zisk, neboť v důsledku vazebního stíhání nemohl pracovat. Žalobce až do okamžiku svého omezení na osobní svobodě dne datum pracoval brigádně, roznášel po adresa letáky, nicméně s ohledem na uběhlou dobu a s ohledem na to, že díky zadržení a následnému pobytu ve vazbě přišel o všechny doklady, není schopen svůj ušlý zisk přesně vyčíslit a doložit. Tento nárok proto žalobce vyčísluje dle § 30 zákona č. 82/1998 Sb., tj. ve výši 170,- Kč denně, tj. za celou dobu vazby jde o částku 63.920,- Kč. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne datum. Lhůta pro vyřízení nároku žalovanému uplynula dne datum, přičemž uplynula marně.

2. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované dne datum, s tím, že žádost byla projednána dne datum, žalovaná neshledala nárok žalobce důvodným. Žalovaná je přesvědčena, že trestní stíhání bylo proti žalobci vedeno důvodně, poukázala na skutečnost, že žalobce byl jedním ze skutků shledán vinným, pro dva skutky bylo trestní stíhání žalobce zastaveno z důvodu zpětvzetí souhlasu družky žalobce s trestním stíháním, ze spis vyplývá, že se žalobce opakovaně vůči své družce dopouštěl násilného chování, vyvolával v ní strach o sebe samu a jejich syna, a to v rozporu s předběžnými opatřeními vydanými soudem. Žalobce byl za své násilné jednání v minulosti již opakovaně trestně stíhán i pravomocně odsouzen. Ohledně odškodnění za vazbu žalovaná odkazuje na ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., dle kterého právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu zavinil sám. Žalobce nijak neprokazuje svá tvrzení o tom, že by mu nezákonným trestním stíháním vznikla nemajetková újma, ohledně dopadů do pověsti žalobce nic konkrétního ani netvrdil, neprokázal, že by z důvodu nezákonného rozhodnutí musel opustit Azylový dům, když se lze domnívat, že Azylový dům musel opustit pro samotné násilné jednání. Žalobce neprokázal, že by soustavně vyvíjel výdělečnou aktivitu. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením, že délka trestního stíhání žalobce byla nepřiměřená. Žalovaná s ohledem na vše uvedené navrhuje žalobu zamítnout.

3. Žalobce byl na jednání dne datum vyzván podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení o tom, jak a čím došlo k zásahu do osobního, rodinného a pracovního života žalobce s tím, že žalobce měl zejména rozlišit mezi jednotlivými skutky, pro které byl stíhán a pro které následně bylo buď trestní stíhání zastaveno, nebo byl obžaloby zproštěn tak, aby bylo zřejmé, že k újmě žalobce v těch jednotlivých sférách došlo především z důvodu trestního stíhání v nezákonné části. Žalobce měl dále popsat příčinnou souvislost ke skutkům, pro které byl zproštěn obžaloby, jaký negativní vliv mělo v této části trestní stíhání na zdraví žalobce, jak bylo zasaženo do finanční sféry žalobce, jak konkrétně bylo zasaženo do dobré pověsti žalobce, zejména v souvislosti s opakovaným pravomocným odsouzením žalobce v jiných věcech. Žalobce měl dále doplnit svá tvrzení o tom, že pouze v důsledku skutku, pro který byl pravomocně zproštěn obžaloby, musel opustit azylový dům, a dále o tom, že před vzetím do vazby žalobce vyvíjel soustavnou výdělečnou činnost, kterou by vyvíjel, i nebýt toho, že byl vzat do vazby. Žalobce měl pro svá tvrzení označit důkazy k jejich prokázání s tím, že bylo dáno poučení o riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního a případné ztráty sporu.

4. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne datum, v němž opakovaně shrnul průběh trestního stíhání, uvedl, že konec jeho pracovní činnosti u společnosti právnická osoba. dne datum jednoznačně souvisí s usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne datum, kdy v den zadržení nemohl přijít do práce, a proto mu byl ukončen pracovní poměr ve zkušební době. Po propuštění z vazby pak pracoval již jen bez smlouvy. Již delší dobu před trestním stíhám roznášel po městě název letáky. Dále zopakoval, že výlučně z důvodu nezákonného trestního stíhání se ocitl bez domova, bez rodiny a bez výdělku, jeho obavy o uložení nespravedlivého trestu byly umocněny tím, že byl dvakrát nepravomocně odsouzen. Ohledně trestního stíhání za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku, přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a zločin křivé obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku žalobce zdůraznil, že jsou to trestné činy nižší závažnosti, v těchto věcech je vazební stíhání velmi nepravděpodobné, stejně tak hrozba nepodmíněného trestu. Dále žalobce uvedl, že trestní stíhání žalobce usnesením policie ze dne datum, č.j. číslo jednací pro podezření z přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d) tr. zákoníku., nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku bylo zahájeno až dne datum, tedy v okamžiku, kdy již došlo k těm nejzávažnějším zásahům do života žalobce, tedy, kdy byl vykázán z azylového domu, byl mu znemožněn kontakt se synem i družkou, kdy přišel o zaměstnání a výdělečnou činnost, a kdy byl omezen na osobní svobodě neboť byl v zadržení. Tím spíše to pak platí pro usnesení policejního orgánu ze dne datum, č. j. číslo jednací, kterým byl žalobce stíhán pro podezření ze zločinu křivé obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, neboť to bylo zahájeno až dne datum, tedy v okamžiku, kdy již došlo k těm nejzávažnějším zásahům do života žalobce, tedy, kdy byl vykázán z azylového domu, byl mu znemožněn kontakt se synem i družkou, kdy přišel o zaměstnání a výdělečnou činnost, a kdy byl omezen na osobní svobodě a dokonce i vzat do vazby. Co se týče předchozích odsouzení, žalobce je nepopírá, nicméně z opisu z rejstříku trestů plyne, že k datum byla všechna jeho předchozí odsouzení zahlazena, nelze k nim tedy dále přihlížet, a to ani v rámci odškodňovacího řízení. Na žalobce je tak nutné ke dni datum nahlížet jako na osobu bezúhonnou.

5. Soud zjistil ve věci z nesporných skutečností a důkazů následující skutečnosti. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce uplatnil u žalované nárok předběžně dne datum. Žádost projednána stanoviskem žalované ze datum a nebyla shledána důvodnou.

6. Ze spisu Okresního soudu v adresa, sp. zn. spisová značka soud zjistil, že svazek 1) začíná úředním záznamem o šetření v azylovém domě v adresa, adresa adresa, k případným možným svědkům události ve věci obviněného jméno FO z datum. Podle úředního záznamu z datum bylo provedeno šetření, kde byly vytěženy osoby, které se pohybovaly v azylovém domě i domě, mj. paní jméno FO, vedoucí azylového domu, uvedla, že nebyla přítomna napadání, slyšela o události od ubytovaných osob a následně i od poškozené. Z tohoto důvodu se rozhodla z azylového domu podezřelého jméno FO vystěhovat a zakázat mu vstup do azylového domu. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie adresa, územní odbor adresa, služba kriminální policie a vyšetřování ze dne datum bylo zahájeno trestní stíhání jméno FO jako obviněného ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zkn., z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zkn., z přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zkn. a ze zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zkn. Usnesením Policie České republiky ze dne datum, č. j. číslo jednací bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zkn. Podle usnesení Policie České republiky ze dne datum, č.j. číslo jednací bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného z přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d) tr. zkn., nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. d) tr. zkn., výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zkn., maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zkn. Usnesením Policie České republiky ze dne datum, č. j. číslo jednací bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze zločinu křivé obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zkn. Byl podán podnět k návrhu na uložení předběžného opatření Okresnímu státnímu zastupitelství v adresa ze dne datum, usnesením Okresního státního zastupitelství v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací bylo uloženo předběžné opatření žalobci spočívající v zákazu styku s poškozenou družkou jméno FO a nezletilým synem a jméno FO. Obžaloba byla podána k Okresnímu soudu v adresa datum, je ze dne datum, a to pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zkn., úmyslný přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zkn., přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zkn., zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zkn. přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. d) tr. zkn., zločin křivé obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zkn. Ve spise je založen opis z evidence Rejstříku trestů ohledně žalobce, kdy ke dni datum obsahuje celkem devět záznamů ohledně žalobce. Podle rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum bylo rozhodnuto tak, že byl zrušen rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací, tam bylo znovu rozhodnuto tak, že obžalovaný Jméno žalobce A je vinen z přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zkn., odsouzen za shora uvedený přečin a za sbíhající se přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zkn. Z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací podle § 175 odst. 1 tr. zkn. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři roky, podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v adresa z datum a ve zbývajícím rozsahu byla věc vrácena okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl. Usnesení Krajského soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací z datum, kdy bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v adresa, č. j. číslo jednací ze dne datum s tím, že se obžalovaný Jméno žalobce A propouští z vazby na svobodu. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací bylo rozhodnuto o tom, že žalobce jako obžalovaný je vinen z přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zkn., přečinu vydírání, podle § 175 odst. 1 tr. zkn., přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zkn. a přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zkn. Podle usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací bylo uloženo předběžné opatření žalobci spočívající v zákazu zdržovat se v bezprostředním okolí v okruhu 100 m od budovy azylového domu na adrese adresa. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací bylo rozhodnuto o vzetí žalobce, jakožto obviněného, do vazby od datum, a to s ohledem na dobu páchání trestné činnosti pod šest trestných činů. Skutečnost, že se obviněný této trestné činnosti dopustil vůči osobám blízkým podle § 67 písm. b) tr. ř. Podle rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. číslo jednací byl žalobce zproštěn obžaloby ze dne datum podle § 226 písm. a) tr. ř. a to pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zkn. a dále bylo zastaveno trestní stíhání žalobce pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zkn. a přečin nebezpečné vyhrožování vedle § 353 odst. 1 tr. zkn., neboť byl vzat zpět souhlas poškozené.

7. Podle protokolu o výslechu osoby zadržené žalobce ze dne datum, žalobce uvedl, že co se týče jeho zaměstnání, tak má tento den volno a nechce nikoho vyrozumět. Podle úředního záznam o propuštění byl žalobce propuštěn na svobodu v 15:40 hod. dne datum, o čemž byl vyrozuměn státní zástupce. Podle protokolu o vazebním zasedání ze dne datum, kam byl předveden žalobce, který byl zadržen dne datum a uvedl přitom, že o vyrozumění zaměstnavatele obviněný nežádá. Podle protokolu o výslechu obviněného z datum, tedy žalobce, ten vypovídal ve věci ohledně i předchozích obvinění a odsouzení. Uvedl, když popisoval incident, že odpoledne v osm hodin šel jako vždycky do práce. Podle čísla listu 505 znaleckého posudku, který byl v řízení zpracovaný z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie tituly před jménem jméno FO, ohledně zaměstnání žalobce je uvedeno, že po vyučení žalobce začal pracovat jako zedník, je mu jedno, jakou práci dělá, pracoval pak v restauraci, jezdil jako řidič pro ČSAD, naposledy pracoval u třídění odpadu. Podle odpovědi na žádost o zprávu, kterou vyžadovala v předmětném trestním řízení Policie České republiky od společnosti právnická osoba ze dne datum, je uvedeno, že žalobce byl zaměstnán u této společnosti od datum do datum s čistým měsíčním příjmem za poslední tři měsíce 10 304 Kč. Jeho pracovní morálka byla průměrná, s průměrnými pracovními výsledky, neměl k dispozici služební vozidlo. Podle protokolu o výslechu svědkyně jméno FO z datum na poslední straně uvedla paní jméno FO: „Oni vypadli ráno, odpoledne chodili do práce, rozváželi letáky, u nás byl klid, když jsem večer přišla domů, tak už spali nebo si třídili letáky. Podle protokolu o výslechu svědkyně jméno FO z datum, ta mimo jiné uvedla, pokud jde o otázku, jaký byl příjem rodiny, tak sociální dávky a příjem za roznos letáků: „Za tu dobu, co ho znám, tak nepracoval až teď poslední dobu, jinak předtím si toho nejsem vědoma.“ Podle protokolu o výslechu svědka adresa z datum, ta uvedla, že pokud jde o zaměstnání žalobce, že si přivydělávali rozvozem letáků v poslední době, ale nejvíce to táhla ona, měla na starosti obrovský kus Příbrami, dělali ty letáky od rána do večera.

8. Na základě provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav: soud má prokázaný průběh trestního stíhání žalobce vedeného u Okresního soudu v adresa pod sp.zn. spisová značka dle odst. 6 a 7 tohoto rozsudku. Žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne datum, ta jej projednala dne datum a neshledala jej důvodným.

9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících zákonných ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle § 9 odst. 1 právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. a) zákona právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám. Dle § 12 odst. 2 písm. a) tamtéž právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 tohoto zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 tamtéž náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 tamtéž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

10. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V řízení byla prokázána existence odpovědnostního titulu, nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne datum, kdy části trestního stíhání žalobce pro zločin týrání osoby ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zák. a za přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zák. došlo během řízení k překvalifikaci na mírnější přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zák. z něhož byl žalobce nejprve shledán vinným rozsudkem okresního soudu ze dne datum, následně byla věc postoupena v této části usnesením Krajského soudu v Praze ze dne datum k přestupkovému řízení. Za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 tr. z. byl žalobce nejprve shledán vinným rozsudkem okresního soudu ze dne datum, následně bylo stíhání zastaveno z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené. Za zločin vydírání podle § 175 odst. 2 písm. e) tr. zák. byl žalobce zproštěn obvinění. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu a to vznikem této újmy a příčinnou souvislostí.

11. Pokud jde o náhradu škody žalobce, spočívající v ušlém výdělku žalobce za dobu vazby žalobce, kdy žalobce tento vyčíslil podle § 30 zákona č. 82/1998 Sb. denně ve výši 63 920 Kč za celou dobu vazby. V řízení bylo zjištěno, že žalobce byl ve vazbě nejprve od datum do datum s tím, že bylo dne datum rozhodováno o žádosti žalobce o propuštění z vazby. Soud má za to, že v případě období od datum do datum je nutno na případ žalobce aplikovat ustanovení § 12 odst. 1 písm. a), neboť usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací, je odůvodněno tím, že se žalobce již v minulosti dopustil vůči své družce násilného jednání, za což byl v minulosti pravomocně odsouzen k nepodmíněným trestům odnětí svobody, žalobce pokračoval ve svém jednání i poté, co mu byl nejprve uložen zákaz styku s poškozenou usnesením okresního soudu ze dne datum a následně mu byl uložen zákaz pohybovat se v bezprostředním okolí poškozené usnesením ze dne datum, kdy žalobce i nadále vyhledával a kontaktoval poškozenou a zdržoval se v okolí azylového domu, důvodem vzetí do vazby je vlastní konání žalobce, bez nějž by uvedený následek nenastal. V uvedeném období je tedy nárok na náhradu škody žalobce za vazbu vyloučen. Jiná situace by nastala v případě období vazby od datum do datum, když bylo usnesením Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací, konstatováno, že žalobce byl v této době ve vazbě nezákonně, neboť senát, který dne datum rozhodoval v nesprávném složení, dále nebyla dodržena zákonná procesní forma rozhodování o vazbě, kdy nebylo rozhodováno ve vazebním zasedání, ani hlavním líčení, rovněž není důvodné ani věcně, když s ohledem na průběh řízení před soudem prvního stupně, který postupuje nesystematicky a liknavě, není další trvání vazby odůvodněno. Vazbu v období od datum do datum je tak nutno označit za nezákonnou. Soud však neshledal nárok žalobce na ušlý výdělek za prokázaný, žalobce ani přes výzvu soudu neprokázal, že by v období před vzetím žalobce do vazby vykonával soustavně výdělečnou činnost a tento výkon činnosti byl přerušen výlučně z důvodu vazby. V řízení bylo prokázáno, že žalobce měl pracovní smlouvu u společnosti právnická osoba, která však byla na dobu určitou do datum (náhrada škody žalobce za vazbu v tomto období je vyloučena podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb.), ohledně jiné pracovní činnosti žalobce bylo prokázáno, že příležitostně roznášel letáky, nebylo prokázáno, že by tak činil soustavně, dlouhodobě, ani v jakém rozsahu, zda denně či nárazově, není tak prokázána výše škody ani vznik škody žalobce. Soud proto žalobu v části požadující zaplacení ušlého zisku žalobce zamítl.

12. Žalobce dále požadoval náhradu nemajetkové újmy za vazbu v období datum až datum za 376 dnů ve výši 1 500 Kč denně, celkem 564 000 Kč. Pro období od datum do datum je odškodnění žalobce vyloučeno podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona z důvodů uvedených v odst. 11 výše, neboť si žalobce zavinil vzetí do vazby svým vlastním chováním. Jiná je situace v období od datum do datum, kdy vazba žalobce byla nezákonná (viz výše), soud žalobci za těchto 37 dnů přiznal odškodnění ve výši 500 Kč měsíčně při zachování zásady finančního odškodnění nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu, kdy při stanovení formy a výše odškodnění vycházel soud z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz zejm. rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11.1.2012 či sp.zn. 30 Cdo 914/2011 ze dne 31.5.2012), jež formuluje zásadní závěr, že „při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou: povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do práva na soukromí, a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500,- Kč až 1.500,- Kč za jeden den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno přistupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje,“ zdůrazňuje tedy zásadu finančního odškodnění nemajetkové újmy (neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějších práv, počínaje negací svobody pohybu a práva na soukromí; konstatování porušení práva se již proto bez dalšího jeví jako zcela nedostatečná forma odškodnění), při současném zohlednění všech individuálních okolností dané věci. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán z vícero trestných činů (viz výše). Ve věci je naprosto zásadní okolnost, že žalobce byl pravomocně odsouzen v předmětném trestním řízení rozsudkem okresního soudu ze dne datum, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne datum z trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zák. (kdy ale trestní stíhání bylo zahájeno odlišným usnesením, a to ze dne datum) a byl mu uložen souhrnný trest i za přečin vydírání dle rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. číslo jednací, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce 3 let s podmíněným odkladem na dobu 5 let. V opisu z evidence rejstříků trestů stran žalobce se podává 11 záznamů. Jakkoliv jsou jiná odsouzení žalobce zahlazena, je tak prokázána skutečnost, že žalobce je osobou, která má s postavením obviněného, potažmo odsouzeného, zkušenosti, což jej nutně staví, pokud jde o nemajetkovou újmu, do jiné pozice než osobu bez zkušeností s trestním stíháním. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že povaha trestníAnonymizovánověci jako taková nebyla nijak způsobilá prohloubit nemajetkovou újmu žalobce. Pokud jde o délku vazby v nezákonné části, ta trvala 37 dní, tedy nebyla velkého rozsahu, následky v osobnostní sféře žalobce nebyly prokázány, kdy pokud jde o dopady do pracovní činnosti soud odkazuje na výše uvedené, ohledně dopadů do rodinného života má soud za to, že na tvrzeném rozpadu rodiny žalobce se podílelo především dlouhodobé opakované násilné chování žalobce vůči jeho družce, za něž byl i odsouzen, a to naposledy rozsudkem krajského soudu ze dne datum, kdy byl shledán vinným z trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku (stíhán na základě usnesení ze dne datum), za což mu hrozil trest odnětí svobody až tři léta. S ohledem na uvedené soud žalobci přiznal odškodnění nezákonné vazby za 37 dní ve výši 18 500 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení od datum, když nárok byl předběžně uplatněn u žalované dne datum, zákonná 6 měsíční lhůta uplynula dne datum, žalobce úroky z prodlení požaduje od datum. Ve zbytku pak byla žaloba ve výroku II. zamítnuta.

13. Žalobce dále uplatnil nárok na nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním. Soud přitom vycházel z toho, že újma založená jinou skutečností (nezákonným rozhodnutím na rozdíl od nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb.) musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2555/2010), žalobce byl proto vyzván na jednání dne datum k doplnění a prokázání tvrzení ohledně nemajetkové újmy, kdy zejména žalobce byl povinen tvrdit a prokazovat příčinnou souvislost s tvrzenou újmou ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí s tím, jak soud opakovaně zdůrazňuje, že žalobce byl současně v daném trestním řízení shledán pravomocně vinným z trestného činu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák., kdy podal na svou družku trestní oznámení spočívající v tom, že měla v azylovém domě pohlavně zneužít nezletilého syna, ačkoliv si byl vědom, že se jedná o nepravdivé tvrzení, nadto byl žalobce v průběhu předmětného trestního stíhání shledán pravomocně vinným z trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku Okresním soudem v adresa. Žalobce soudu žádná přesvědčivá tvrzení o tom, že mu vznikla nemajetková újma výlučně v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne datum. Pokud jde o dopady do osobnostní sféry žalobce, soud neuvěřil tvrzením žalobce o tom, že se ocitl bez domova, rodiny i výdělku z důvodu nezákonného trestního stíhání, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl vykázán z azylového domu proto, že se choval násilně ke své družce, čehož bylo svědky okolí, a stalo se to ještě před zahájením předmětného trestního stíhání žalobce. Ze stejného důvodu dle názoru soudu byly narušeny i rodinné vztahy žalobce, žalobce neprokázal ani to, že nebýt nezákonného trestního stíhání, dosahoval by výdělku. Soud pak neuvěřil tvrzení žalobce o tom, že se obával, že bude nespravedlivě potrestán za něco, co neudělal, když v této souvislosti soud zdůrazňuje, že v žalobce byl odsouzen za jiná nezákonná jednání směřující k družce žalobce. Soud dále uvádí, že odškodnění žalobce je částečně vyloučeno i podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., když trestní stíhání žalobce pro trestný čin vydírání podle § 175 odst. 2 písm. e) bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené podle § 163 trestního řádu, kdy v řízení z tohoto důvodu nebylo možné pokračovat, žalobce současně netrval na pokračování trestního stíhání podle § 11 odst. 4 trestního řádu, aby tak pro sebe dosáhl příznivého výsledku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Pro úplnost soud opět dodává, ačkoliv žalobce neoznačuje jako odpovědnostní titul usnesení o zahájení trestního stíhání z datum, že i v tomto případě bylo trestní stíhání žalobce pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. d) bylo zastaveno pro zpětvzetí souhlasu poškozené. Soud má tak za to, že žalobci předmětným nezákonným trestním stíháním nemajetková újma vzniknout nemohla. Z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta (výrok II.). Jelikož soud neshledal existenci nemajetkové újmy žalobce, nezabýval se ani kritérii pro stanovení zadostiučinění dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 (délka zásahu, povaha věci, dopady do osobnostní sféry). Soud pro úplnost poznamenává, že případné odškodnění žalobce, ať už ve formě konstatování porušení práva žalobce či dokonce v rovině finanční, by se za dané situace jevilo v příkrém rozporu s obecnými zásadami spravedlnosti, kdy žalobce byl opakovaně shledán vinným z násilného jednání ke své družce.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný co do nároku na nemajetkovou újmu z nezákonné vazby, s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne datum (tarifní hodnota 50.000,- Kč), ohledně požadavku na náhradu škody byl žalobce neúspěšný (tarifní hodnota 63 920 Kč) a dále byl zcela neúspěšný ohledně nároku na nemajetkovou újmu z nezákonného trestního stíhání (tarifní hodnota 50 000 Kč), po odečtení úspěchu od neúspěchu ve věci měla ve věci převážný úspěch žalovaná, a to v rozsahu 1/3. Výše nákladů žalované je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na jednání dne datum, účast na jednání datum, vyjádření z datum, účast na jednání datum) ve výši 300,- Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1 500 Kč, krát 1/3 činí 500 Kč.

Odvolání proti tomuto rozsudku lze podat k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co je jí uloženo tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí nebo exekuci.