OSPH02 37 C 217/2024-60

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 81 825 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Anonymizováno (dále též „MS“) pod sp. zn. Anonymizováno (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě zdůrazňovala, že původní řízení bylo zahájeno datum a skončeno dne datum. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 10 let a 8 měsíců. Žalobkyně dále uváděla, že původní řízení bylo vedeno pouze u soudu I. stupně s výjimkou jednoho odvolacího řízení. Podle žalobkyně nebylo původní řízení nijak skutkově ani právně složité. Žalobkyně se nijak na délce původního řízení nepodílela. Žalobkyně poukazovala na nečinnost a průtahy soudu I. stupně. První jednání bylo nařízeno až po 3 letech. Mezi jednotlivými jednáními byly pravidelné několika měsíční prodlevy. Dále žalobkyně tvrdila, že ze strany soudu nebyl vyšetřen dostatečný časový prostor, pročež došlo k odročování jednání a např. i k přerušení výslechu žalobce a žalovaného. Žalobkyně konečně uváděla, že byla odškodněna za nepřiměřenou délku řízení vedeného u MS pod sp. zn. Anonymizováno. Podle žalobkyně by ovšem k tomuto odškodnění nemělo být v projednávané věci přihlíženo. V neposlední řadě žalobkyně poukazovala na měnící se hospodářské poměry; podle žalobkyně by jí z tohoto důvodu měla náležet vyšší základní částka.

2. Žalovaná ve svém vyjádření rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Sama žalovaná žalobkyni přiznala a dobrovolně plnila částku částka. Toto odškodnění považovala za dostatečné. Žalovaná rovněž poukazovala na skutečnost, že žalobkyně byla odškodněna i za nepřiměřenou délku řízení vedeného u MS pod sp. zn. Anonymizováno. Řízení přitom bylo dle žalované složité po skutkové i právní stránce. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Ze stanoviska žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok jako v projednávané věci dne datum. Žalovaná pak vyřídila tuto žádost svým stanoviskem ze dne datum. V rámci tohoto svého stanoviska konstatovala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu a zároveň přiznala žalobkyni náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši částka.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Z likvidační doložky a bankovního výpisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná vyplatila žalobkyni částku částka dne datum.

7. Ze stanoviska žalované ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. Anonymizováno. Žalovaná tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne datum a přiznala žalobkyni částku částka, coby přiměřené zadostiučinění.

8. Ze závazku ze dne datum a bankovního výpisu ze dne datum soud zjistil, že částka částka byla žalobkyni vyplacena žalovanou dne datum.

9. Ze schvalovací doložky u a bankovní výpisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaná vyplatila žalobkyni dále částku částka, a to sice datum v souvislosti s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. Anonymizováno.

10. Ze spisu vedeného u Anonymizováno pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil nebezpečný obsah

11. Ze spisu vedeného u Anonymizováno pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil nebezpečný obsah nebezpečný obsah.

12. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

13. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

14. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala částky ve výši částka s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která ji měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u MS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne datum, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

19. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne datum, kdy byl v původním řízení soudu doručen návrh žalobkyně. Původní řízení pak bylo pravomocně skončeno k datum. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila cca 10 let a 8 měsíců.

20. Posuzované řízení probíhalo ve věci samé na jednom stupni soudní soustavy. Odvolací soud pak jednou rozhodoval o odvolání proti usnesení o znalečném.

21. Po procesněprávní i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu standardně obtížná (resp. složitá). Složitější byla věc po skutkové stránce (soud ve věci provedl řadu listin, několik výslechu a celkem hodnota znalecké posudky). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako složitější. Dlužno poznamenat, že soud nijak v rámci kritéria složitosti nehodnotil skutečnost, že původní řízení bylo přerušeno. Toto přerušení totiž nebylo důvodné, resp. produktivní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 5413/2014).

22. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud sice nezaznamenal (a žalobkyně to ani netvrdila), že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení, resp. že by podala žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

23. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. V původním řízení totiž byl projednává spor majetkové charakteru charakteru, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje. Nejednalo se tedy o spor, u kterého by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy, zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu, zde sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne datum).

24. Ani z okolností konkrétního případu přitom nevyplývá důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyni. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

25. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal období nečinnosti. Zaprvé, období nečinnosti soud spatřuje v období od datum (kdy MS došel návrh žalobkyně) do datum (kdy byla MS rozeslána žaloba k vyjádření). Přehlédnout rovněž nelze, že přerušení původního řízení z důvodu probíhajícího řízení vedeného u Anonymizováno bylo zcela neproduktivní, když výsledek tohoto řízení nemohl nijak původní řízení ovlivnit. Toto neproduktivní přerušení tak přispělo k celkové nepřiměřené délce původního řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Soud rovněž poukazuje na nekoncentrovaný postup při doručování žaloby na počátku řízení. V neposlední řadě soud dává za pravdu žalobkyni, která poukazovala na skutečnost, že soud v původním řízení odročoval jednání bez vážných důvodů. Zejména lze poukázat na opakované odročování z časových důvodů ve dnech datum a datum (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3639/2019).

26. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu).

27. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

28. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

29. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

30. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou částka.

31. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby částka za první dva roky řízení a 17 000 za každý další rok řízení (tj. za 10 let řízení částka) a dále částka za každý další měsíc řízení (tj. částka za dalších 8 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, a to zejména s ohledem na skutkovou složitost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že původní řízení bylo stiženo nekoncentrovaným postupem soudu I. stupně, který se podílel na celkové délce řízení. Soud proto volil základní částku ve výší částka, jak bylo uvedeno shora.

32. K tomu soud k polemice účastníků řízení uvádí, že při hodnocení přiměřenosti délky posuzovaného řízení je do jeho celkové délky nezbytné započítat i dobu, po kterou bylo toto řízení přerušeno v důsledku řízení vedené u Anonymizováno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, nebo nověji ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1049/2024). Žalobkyni je však třeba odškodnit za celé rozhodné období.

33. Judikatura je ustálena na tom, že v případě souběhu dvou a více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení. Zohlednění souběžného průběhu úzce souvisejících řízení vyloučí nebezpečí duplicitního odškodnění za nepřiměřenou délku každého z nich (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). Pro určení přiměřeného zadostiučinění je proto třeba odečíst celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu je újma vnímána za jedinou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016).

34. Z provedeného sice vyplynulo, že žalobkyně již byla odškodněna za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Anonymizováno. Na druhou stranu z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že v případě řízení vedeného u Anonymizováno nelze uvažovat o tom, že by výsledek tohoto řízení byl jakkoliv určující pro výsledek původního řízení ve smyslu shora citované judikatury. Řízení u Anonymizováno se totiž týkalo jiných účastníků řízení (resp. žalovaný byl jiný subjekt) a jiné škodní události.

35. Vypočtená základní částka ve výši částka byla ponížena o 25 % z důvodu vyšší skutkové složitosti. Vypočtená základní částka pak byla naopak navýšena o 10 % z důvodu postupu orgánu moci veřejné v původním řízení. Soud na kritériu postupu orgánu moci veřejné nevolil vyšší ohodnocení, neboť žalobkyně je odškodňována za celou dobu řízení, nikoliv pouze za období nečinnosti, resp. nekoncentrovaného postupu. Nadto soud samotnou skutečnost, že řízení bylo nekoncentrované zohlednil již při stanovení vyšší základní částky. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 15 %, tj. na výslednou částku částka.

36. K tomu soud uvádí, že nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry (jak požadovala žalobkyně) a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne datum sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne datum (viz nejnověji rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024).

37. S ohledem na skutečnost, že sama žalovaná plnila žalobkyni dobrovolně částka, soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení.

39. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí částka za každý úkon.

40. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (vyjádření ve věci a příprava a účast na jednání dne datum). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

41. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či nařízením exekuce.