OSPH02 43 C 3/2024-177

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného A, IČO IČO žalovaného A ⟪LB:lb_007⟫ sídlem Adresa žalovaného A ⟪LB:lb_008⟫ jednající Jméno žalovaného B, IČO IČO žalovaného B ⟪LB:lb_009⟫ sídlem Adresa žalovaného B ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 826 921,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 178 146 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 462 764,17 Kč od 28. 12. 2023 do 12. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně částky 178 146 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 354 779,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 354 779,50 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 52 616,20 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

2. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

3. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

4. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

5. Podle § 15 zákona odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

6. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 předmětného ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení, přičemž zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“ nebo „vyhláška“)). Ve smyslu ust. § 11 odst. 1 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h) sepsání právního rozboru věci, i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m) sepsání listiny o právním jednání. Ve smyslu ust. § 11 odst. 2 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za každý z těchto úkonů právní služby: a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g) účast při přípravě jednání, h) jednoduchá výzva k plnění. Ve smyslu ust. § 11 odst. 3 vyhlášky za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

7. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

8. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě nalézací soud v prvé řadě zjišťoval, zda jsou v projednávaném případě kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které žalobce žalobou požadoval, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, příčinná souvislost a vznik škody a nemajetkové újmy. Nespornou skutečností mezi účastníky byla existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení Anonymizováno pod sp. zn. právnická osoba, a to usnesení ze dne 21. 6. 2017, č. j. Anonymizováno. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 21. 6. 2017, a to s ohledem na následné zproštění žalobce obžaloby. Z nesporných tvrzení účastníků dále vyplynulo, že žalobce své nároky u žalovaného uplatnil dne 27. 6. 2023, a to ve shodné výši, v jaké byly uplatněny v žalobě, přičemž žalovaný žalobci přiznal náhradu škody ve výši 209 618,17 Kč, za nezákonné rozhodnutí se žalobci omluvil a za nemajetkovou újmu přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 75 000 Kč.

9. Za dané situace soud prvního stupně posuzoval, zda žalobci vznikla v příčinné souvislosti se shora uvedeným nezákonným rozhodnutím žalobcem tvrzená škoda a nemajetková újma, které po částečném zastavení řízení zůstaly předmětem řízení, a to nárok na náhradu škody ve výši 7 925,50 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 525 000 Kč.

Anonymizovaný odstavec

11. S ohledem na shora uvedené dospěl zdejší soud k dílčímu závěru, že nárok na náhradu nákladů obhajoby je nad rámec plnění žalovaného oprávněný co do částky 3 146 Kč zahrnující odměnu za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu á 2 300 Kč, náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a příslušnou DPH.

12. Provedenými důkazy, zejména výslechem svědkyně Jméno žalobce, usnesením adresa č. j. Anonymizováno, plakáty s podobiznami žalobce, lékařskými zprávami a prohlášeními spolupracovníků bylo v řízení prokázáno, že předmětným trestním řízením, které navazovalo na vydané nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce, došlo k zásahům v zásadě do všech sfér žalobce. Svědkyně Jméno žalobce potvrdila, že chování žalobce se v důsledku zahájení trestního stíhání hodně změnilo. V roce 2017 to bylo dle svědkyně ještě snesitelné, po obžalobě se to zhoršilo. Žalobce začal být značně nervózní, až nepříjemně útočný, stal se uzavřeným. Nechtěl o své situaci vůbec mluvit. Trestní stíhání zasáhlo jak vztahy žalobce s jeho manželkou, tak i vztahy žalobce k jeho nezletilým dcerám, na které nemyslel. Žalobce myslel pouze na své trestní stíhání, nepodpořil svědkyni ani v průběhu její léčby Anonymizováno. Situace vyústila v návrh svědkyně na rozvod manželství, který po dohodě se žalobcem vzala následně zpět. Žalobce byl dehonestován prostřednictvím vylepovaných plakátů, případně prostřednictvím sociálních sítí. Z uvedeného je tak patrné, že došlo ke zcela zásadnímu zásahu do osobní a rodinné sféry žalobce.

Anonymizovaný odstavec

14. Výslechem svědkyně Jméno žalobce a prohlášeními spolupracovníků byl v řízení prokázán i nikoliv marginální zásah do pracovní sféry žalobce. Žalobce v době trestního stíhání vykonával funkci vedoucího stavebního úřadu, přičemž ze strany bývalé tajemnice Anonymizováno adresa tituly před jménem jméno FO, tituly za jménem, byl na žalobce od roku 2019 do roku 2021 vyvíjen tlak, aby na svoji funkci rezignoval. Dle svědkyně Jméno žalobce měl žalobce již několikrát napsanou výpověď, nicméně jej přesvědčila, ať výpověď nepodává. Z předložených medií současně vyplynulo, že odvolání žalobce z funkce žádali i opoziční zastupitelé.

15. Ve vztahu k medializaci informací o trestním stíhání žalobce považuje soud prvního stupně za nezbytné uvést, že v řízení nebyl prokázán ve smyslu konstantní judikatury (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2235/2017, 30 Cdo 4280/2011) exces orgánů činných v trestním řízení v situaci, kdy v řízení nebylo zejména prokázáno porušení ust. § 8a trestního řádu. Z provedeného dokazování vyplývá, že regionální i celostátní média informovala o obžalobě žalobce v souvislosti se spouštěním fotovoltaické elektrárny u Anonymizováno na Anonymizováno, výši hrozícího trestu odnětí svobody, o požadavku Anonymizováno opozice na odvolání žalobce z funkce a způsobené škodě. Pokud byl žalobce dotčen na svých právech zveřejněním nepravdivých informací, měl uplatnit své případné nároky vůči subjektům, které takové informace zveřejnily.

10. Primárně nalézací soud zjišťoval, zda žalobci vznikla škoda představující žalobcem vynaložené náklady obhajoby, kdy spornými mezi účastníky zůstaly náklady na poradu uskutečněnou dne 12. 9. 2017, náklady na účast obhájce u výslechů konaných dne 7. 11. 2017 a náklady na návrh na doplnění dokazování ze dne 29. 3. 2019. Ve vztahu k posouzení účelnosti porady konané dne 12. 9. 2017 vycházel nalézací soud jednak z obsahu trestního spisu zachycujícího průběh trestního řízení a provádění jednotlivých úkonů ze strany soudu, žalobce, případně dalších osob. S přihlédnutím k provedenému dokazování zdejší soud oproti žalovanému náklady na konání porady dne 12. 9. 2017 účelně vynaloženými shledal, když tato se konala 2,5 měsíce po zahájení trestního stíhání žalobce poté, kdy dne 2. 8. 2017 nahlížel tituly před jménem jméno FO na základě žádosti obhájce žalobce do spisu a pořídil fotokopie spisového materiálu. Další porada se žalobcem se konala až dne 3. 11. 2017 bezprostředně před výslechem žalobce, který se uskutečnil dne 7. 11. 2017. Náklady, které žalobce požadoval v souvislosti s účastí obhájce u výslechů konaných dne 7. 11. 2017 a s návrhem na doplnění dokazování ze dne 29. 3. 2019 nad rámec plnění poskytnutého žalovaným, nalézací soud oprávněnými neshledal, když se plně ztotožňuje s argumentací žalovaného uvedenou ve vztahu k příslušným úkonům právním pomoci ve stanovisku ze dne 10. 4. 2024, respektive na jednání konaném dne 9. 12. 2024.

13. Provedenými důkazy byl prokázán i žalobcem tvrzený zásah do zdravotní sféry žalobce. Jak vyplynulo ze svědecké výpovědi Jméno žalobce a lékařských zpráv, žalobci se v důsledku trestního stíhání navýšila významným způsobem četnost migrén, kterými trpěl již dříve. Projevy těchto migrén byly závažnější, ve dvou případech musel být ošetřen na pohotovosti, kdy u žalobce existovalo podezření na mozkovou příhodu. Žalobce v této souvislosti a v souvislosti s nespavostí a Anonymizováno bral léky. V průběhu trestního stíhání mu byla poprvé diagnostikována Anonymizováno a Anonymizováno.

16. Zásah do osobní, rodinné, zdravotní a pracovní sféry žalobce v důsledku řízení, které bylo vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, trval 5 let a 9 měsíců (od 21. 6. 2017 do 1. 4. 2023). Žalobce uplatnil své nároky dne 27. 6. 2023, přičemž žalovaný se k nárokům žalobce vyjádřil ve stanovisku ze dne 10. 4. 2024 tak, že konstatoval, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 6. 2017, a za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce se žalovaný omluvil. Současně žalovaný žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 75 000 Kč. Na základě uvedeného nalézací soud posuzoval, zda je žalovaným poskytnuté zadostiučinění dostačujícím zadostiučiněním nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním žalobce, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Zdejší soud je přesvědčen, že za zásahy do osobní, rodinné, zdravotní a pracovní sféry žalobce trvající 5 let a 9 měsíců, kdy byl žalobce ohrožen trestem odnětí svobody na 5 až 12 let a náhradou škody přesahující 600 milionů Kč, náleží žalobci vyšší peněžité zadostiučinění.

17. Při určení výše peněžitého zadostiučinění se soud zabýval případy odškodnění, jež navrhly ke srovnání účastníci řízení, jakož i případy, které jsou známy nalézacímu soudu. Nalézací soud tudíž provedl srovnání s rozhodnutími Městského soudu v Praze č.j. 91 Co 91/2018-218, Obvodního soudu pro Prahu 2 resp. navazujících rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 20 C 96/2018-200, 11 C 94/2018-140, 11 C 9/2015-192, 55 Co 71/2020-240, 54 Co 185/2020-206 a 69 Co 103/2018-209.

18. Ve věci vedené pod sp. zn. 91 Co 91/2018 byl poškozený stíhán od 11. 5. 2012 pro spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle ustanovení § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona, v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, kterých se měl poškozený dopustit v souvislosti s výkonem funkce. Rozsudkem ze dne 3. 9. 2013 byl poškozený zproštěn obžaloby podle § 226 písmeno b) trestního řádu. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 10. 2013. Trestní stíhání poškozeného trvalo cca 17 měsíců. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 3 až 10 let. Odvolací soud uzavřel, že trestní stíhání mělo negativní dopady do osobnostní sféry poškozeného, zejména v oblasti jeho profesní i občanské cti. Poškozený po dobu cca 14 měsíců čerpal neplacené volno, byl vystaven nepříjemným situacím a musel snášet negativní reakce okolí. Na druhou stranu trestní stíhání bylo uzavřeno v relativně krátké době a nemělo vliv na profesní a diplomatickou kariéru poškozeného, nebyly zjištěny konkrétní dopady do jeho rodinného života. Za situace, kdy Anonymizováno poskytlo poškozenému dopisem rovněž omluvu, odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci je přiměřeným zadostiučiněním částka 150 000 Kč, kdy na jeden rok trestního stíhání připadá zhruba částka 100 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce je jednak obdobný charakter trestné činnosti, obdobná výše trestní sazby, kterou byl žalobce ohrožen, a dopady do jeho občanské cti. Rozdíl spočívá v tom, že žalobce byl stíhán nepoměrně delší dobu, došlo u něj i k významným zásahům do rodinné, zdravotní a pracovní sféry a byl ohrožen náhradou škody ve značné výši.

19. Ve věci vedené pod sp. zn. 20 C 96/2018 a Městským soudem v Praze posléze pod sp. zn. 55 Co 71/2020 byl poškozený stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Poškozený byl ohrožen trestní sazbou 5 až 12 let odnětí svobody. Trestní stíhání trvalo od 26. 9. 2013 do 8. 6. 2017, tzn. 3 roky a 9 měsíců. Poškozený byl v době zahájení trestního stíhání starostou obce, bylo mu 45 let. Trestní stíhání do jeho rodinného života stíhání zásadně nezasáhlo, jeho dospělí synové, s ním již nežili ve společné domácnosti. Žil stále se svojí manželkou. Zdravotní problémy u něj zjištěny nebyly. Odvolací soud shledal přiměřenou náhradu celkem ve výši 55 000 Kč, která odpovídala závažnosti trestného činu, ze kterého byl poškozený obviněn ve vztahu k významnosti jeho pozice v obci. Obdobně jako poškozený byl žalobce ohrožen shodnou trestní sazbou v rozmezí 5 až 12 let odnětí svobody. Oproti poškozenému však byl žalobce ohrožen vysokou náhradou škody, jeho trestní stíhání trvalo déle a došlo u něj k významným zásahům do osobní, rodinné, zdravotní a pracovní sféry.

20. Ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 94/2018 a Městským soudem v Praze posléze pod sp. zn. 54 Co 185/202-206 byl poškozený stíhán nejprve pro zločin čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let, a pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 2, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 8 až 12 let nebo propadnutí majetku. Následně byl stíhán pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 2, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku a nakonec byl stíhán pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let nebo propadnutí majetku. Stíhanými činy měl způsobit škody v řádu desítek, resp. stovek milionů Kč. Poškozený byl pravomocně uznán vinným ze spáchání zločinu neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 12. 2016. Poškozený byl ve výkonu trestu odnětí 132 dnů. Usnesením Nejvyššího soudu ČR byly odsuzující rozsudky zrušeny, přičemž poškozený byl následně obžaloby pravomocně zproštěn. Trestní stíhání trvalo 4 roky a téměř 10 měsíců. V důsledku trestního stíhání poškozený trpěl stresem, nervozitou, nejistotou, obavami z odsouzení, které přerostly až v duševní poruchu, kdy vyhledal pomoc psychiatra. Nějakou dobu se psychiatricky léčil, a to i za užívání medikace. Trestní stíhání mělo negativní dopady zejména na vztah poškozeného s přítelkyní, kdy do tohoto vztahu se přenášely stres a nejistota prožívané samotným poškozeným, a přestože se přítelkyně snažila poškozeného podporovat, období trestního stíhání bylo pro jejich vztah velmi zatěžující a vyvolávalo mezi nimi konflikty. Dále mělo trestní stíhání negativní vliv na vztahy poškozeného se synem a rodiči, kterým musel situaci vysvětlovat a uklidňovat je, byť ve vztahu zejména se synem stíhání trvalejších následků zřejmě nezanechalo. Naopak strýc se s poškozeným přestal bavit úplně. Vztahy poškozeného s dcerou byly narušené již před trestním stíháním, stíhání však tyto špatné vztahy zřejmě ještě umocnilo. Poškozený v důsledku nezákonného odsouzení přišel o zaměstnání. Případ poškozeného byl silně medializován, kdy bylo přímo uváděno jméno a příjmení poškozeného. Medializace se netýkala jen posuzovaného trestního stíhání, ale bylo hojně informováno o dalších trestních stíháních, kde poškozený vystupoval s jinými mediálně známými osobami. Proti poškozenému bylo vedeno paralelně více trestních stíhání, tato trestní stíhání vyústila v tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody. Odvolací soud shledal přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu vzniklou mu nezákonným trestním stíháním a částečným výkonem trestu odnětí svobody v trvání 132 dnů peněžitou satisfakci ve výši 200 000 Kč. Obdobně jako poškozený i žalobce byl ohrožen vysokým trestem odnětí svobody. Trestní stíhání rovněž dopadlo na vztahy žalobce k jeho manželce, kdy trestní stíhání mezi nimi vyvolávalo konflikty, současně narušilo i vztahy s jeho dcerami. Žalobce však na rozdíl od poškozeného nebyl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a nevykonal trest v rozsahu 132 dnů. Proti žalobci nebylo vedeno více trestních řízení, ve kterých by byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Žalobce se rovněž psychiatricky neléčil a nepřišel o zaměstnání, byť na něj byl vyvíjen nátlak, aby rezignoval na svoji pozici vedoucího stavebního úřadu.

21. Ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 9/2015 a Městským soudem v Praze posléze pod sp. zn. 69 Co 103/2018 byl poškozený nejprve stíhán pro zvlášť závažné zločiny účast na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku se sazbou odnětí svobody 2 až 10 let nebo propadnutí majetku, vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku se sazbou odnětí svobody 5 až 12 let, zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), c), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku se sazbou odnětí svobody 5 až 12 let nebo propadnutí majetku, přijetí úplatku dle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku se sazbou odnětí svobody 2 až 8 let nebo propadnutí majetku. Následně byla kvalifikace skutku změněna a obžaloba byla podána pro trestné činy účast na zločinném spolčení dle § 163a odst. 1 trestního zákona se sazbou odnětí svobody 2 až 10 let nebo propadnutí majetku, zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona se sazbou odnětí svobody 3 až 10 let. Trestní stíhání trvalo necelé 3 roky, přičemž poškozený byl po dobu 93 dnů stíhán vazebně. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného, soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že došlo zejména k profesní likvidaci poškozeného. Poškozený zastával vysokou funkci u Anonymizováno, po zahájení trestního stíhání nebyl postaven mimo službu, ale rovnou propuštěn. Přestože se k Anonymizováno následně vrátil, je vyloučeno, aby budoval nějakou podstatnější kariéru. Bylo prokázáno, že poškozený by měl možnost se ucházet o vyšší posty na policejním prezidiu. Dále byly prokázány komplikace, kterými poškozený trpěl po dobu trestního stíhání kvůli nedostatku financí. Poškozený neměl nárok na podporu a kvůli probíhajícímu řízení nemohl nalézt zaměstnání. Žil z úspor, z příjmu z pronájmu bytu a příležitostných brigád. Prokázány byly rovněž zdravotní komplikace na straně poškozeného, kdy musel vyhledat pomoc psychiatra a psychologa. Tyto zdravotní komplikace sice primárně souvisely s vazbou, avšak problémy, jejichž základ vznikl v době vazby, pokračující trestní stíhání dále prohlubovalo. Prokázány byly nespavost a hypertenze, kterými poškozený trpěl. Stejně tak byly prokázány dopady na dceru a manželku poškozeného, které poškozený vnímal jako dopady vlastní. Prokázána byla rozsáhlá medializace případu a osoby poškozeného, kdy tato byla nejintenzivnější v počátku trestního stíhání, následně pak intenzita slábla. Na medializaci se výrazným způsobem podílely i orgány činné v trestním řízení, a došlo tak i z jejich strany k porušení zásady presumpce neviny. Medializaci a její dopady na poškozeného soud přičetl státu. Byl prokázán rozsáhlý zásah do osobnostní integrity poškozeného. Nezákonným trestním stíháním byla postižena osoba čestná, bezúhonná, pracovně velmi dobře hodnocená. Poškozený si na své čestnosti a přístupu ke spravedlnosti hodně zakládal a nezákonně byl trestně stíhán právě pro činnost, kterou se v rámci své profese sám snažil potírat. To se poškozeného hluboce dotklo, vyvolávalo intenzivní pocity zmaru a beznaděje. Trvale bylo poškozeno jeho dobré jméno zejména mezi příslušníky Anonymizováno, ale i v očích veřejnosti. Odvolací soud ve shodě s nalézacím soudem shledal, že za odpovídající finanční satisfakci lze považovat odškodnění ve výši 500 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobce jsou dopady do osobnostní, zdravotní i rodinné sféry. Žalobce byl oproti poškozenému stíhán déle, avšak nebyl stíhán vazebně. Byť u žalobce rovněž došlo k zásahům do pracovní sféry, nedošlo u něj k profesní likvidaci, nebyl propuštěn, netrpěl nedostatkem financí. Na medializaci případu žalobce se nepodílely orgány činné v trestním řízení.

22. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelným s věcí žalobce a zásahům do jednotlivých sfér žalobce dospěl nalézací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nezákonné trestní stíhání je částka 250 000 Kč. Částka 250 000 Kč dle přesvědčení nalézacího soudu odpovídá prokázaným zásahům a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci již plnil zadostiučinění ve výši 75 000 Kč, přiznal soud prvního stupně žalobci výrokem I. částku 175 000 Kč společně s oprávněným nárokem na náhradu škody ve výši 3 146 Kč včetně zákonného úroku z prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb. s přihlédnutím k plnění žalovaného uskutečněnému dne 12. 4. 2024. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu výrokem II. zamítl. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

23. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť v řízení byla úspěšná převážně žalovaná. Předmětem řízení byly ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 226 921,17 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 600 000 Kč. Výše tarifní hodnoty u nemajetkové újmy se však na rozdíl od majetkové škody stanovuje dle judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobce byl ve sporu procesně úspěšný ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby ve výši 212 764,17 Kč a ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, když rozhodnutí o výši zadostiučinění záviselo na úvaze soudu. Žalobce byl tudíž úspěšný v rozsahu 95% a v rozsahu 5% byl neúspěšný. Z tohoto důvodu mu vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v rozsahu 90%. Žalobce požadoval náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně advokáta ve za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby, účast u jednání soudu dne 9. 12. 2024, vyjádření ze dne 20. 12. 2024, účast u jednání soudu dne 21. 2. 2025, v náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve výši 1 950 Kč (5 x 300 Kč, 1 x 450 Kč), v náhradě cestovních výdajů ve výši 9 123 Kč – 2 x cesta na jednání z adresa a zpět (526 km, při spotřebě motorové nafty 8,1 l/100 km) z toho 1x uskutečněná v roce 2024 a 1x v roce 2025, v náhradě za promeškaný čas á 100 Kč za 12 půlhodin v roce 2024, á 150 Kč za 12 půlhodin v roce 2025 podle ust. § 14 odst. 1 advokátního tarifu, v DPH ve výši 21%. V případě plného úspěchu by žalobci náležela náhrada nákladů řízení včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 58 462,40 Kč. S přihlédnutím k částečnému úspěchu ve věci vznikl žalobci nárok na náhradu nákladů ve výši 52 616,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.