OSPH02 46 C 182/2024-86

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 591 879,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 171 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 171 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 586 708,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 591 879,40 Kč od 23. 9. 2024 do 8. 10. 2024 a z částky 586 708,60 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 591 879,40 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl účastníkem řízení vedeného Anonymizováno, které bylo zahájeno insolvenčním správcem právnická osoba Anonymizováno dne 9. 2. 2010 o vydání bezdůvodného obohacení v částce 574 220 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“). Naříkané řízení trvalo 13 let a 218 dnů, což nelze považovat za dobu přiměřenou a délkou řízení byla žalobci způsobena majetková i nemajetková újma. Žalobce pak požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za každý rok trvání řízení s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částku poloviční, tj. 10 000 Kč. Celkem tak na náhradu nemajetkové újmy požaduje částku 251 945,21 Kč. Žalovaná dosud plnila částku 128 350 Kč, žalobce proto svou žalobou požaduje rozdíl uvedených částek, tedy 123 595,21 Kč. Co se týká majetkové škody, žalobce z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení musel uhradit úrok z prodlení z přísudku v naříkaném řízení ve výši 554 080,10 Kč, z níž žalobce svou žalobou požaduje uhradit částku 377 231,69 Kč. Žalobce dále požaduje náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku, neboť Vrchní soud z tohoto posudku ve svém rozhodnutí nevycházel a použil závěry jiného posudku.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne 23. 9.2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 128 350 Kč, které považuje za odpovídající všem okolnostem případu. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 17 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 417 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 25 % z důvodu složitosti řízení, o dalších 20 % pak základní výši snížila s ohledem na víceinstančnost řízení. Základní částku pak žalovaná také snížila o 5 % z důvodu opakovaných výzev žalobci k doplnění skutkových tvrzení. Význam řízení shledala žalovaná standardním. Pokud se jedná o nároky na náhradu škody, tyto žalovaná shledala nedůvodnými. Nárok na náhradu škody v podobě úroků z prodlení z přísudku není v příčinné souvislosti s délkou řízení, ale se skutečností, že žalobce nedostál řádně a včas svému závazku. Pokud se jedná o náhradu škody v podobě náhrady nákladů znalečného, bylo o povinnosti k jejich náhradě rozhodnuto v naříkaném řízení na základě procesních předpisů. Pokud s jejich výší žalobce nesouhlasil, mohl se změny rozhodnutí domáhat v rámci samotného naříkaného řízení. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobci v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce se dneAnonymizováno8. 4. 2024 obrátil na žalovanou se svými nároky uplatněnými v žalobě, jak je patrno z jeho podání nazvaným Uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem soudu v občanském soudním řízení. Žalovaná přípisem ze dne 10. 4. 2024 potvrdila přijetí podání ke dni 8. 4. 2024.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci žalovaná vypočetla na 13 let a 7 měsíců a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění v částce 128 350 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 17 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku snížila o 25 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodu víceinstančnosti řízení a o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Základní částka byla žalovanou naopak zvýšena z důvodu průtahů u odvolacího soudu. Význam řízení byl shledán standardním.

6. Ze spisu Anonymizováno, soud ohledně průběhu řízení zjistil následující:

 Jméno žalobce.

 datum.

 datum.

 datum.

 datum.

 datum.

 datum.

 datum.

 datum

 dne datum se žalovaný k žalobě vyjádřil, toto bylo zasláno žalobci dne datum.

 dne datum žalovaný své vyjádření doplnil, toto bylo zasláno žalobci dne datum.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum se žalobce k vyjádření žalovaného vyjádřil.

 dne datum byla žalovanému zaslána kvalifikovaná výzva.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum žalovaný na základě výzvy soudu sdělil, že svá vyjádření již soudu 26. 1. a 27. 1. 2011 doručil.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu. Vyjádření žalovaného ze dne datum bylo zasláno žalobci dne datum.

 dne datum byl žalovaný vyzván k doplnění skutkových tvrzení o pracovní náplni – pozice výkonný manažer a k doložení důkazů.

 dne datum se žalovaný vyjádřil.

 dne datum své vyjádření doplnil. Toto bylo zasláno žalobci dne datum.

 dne datum bylo nařízeno jednání na datum.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum se konalo jednání, ze strany soudu byl učiněn pokus o smír, byla přednesena žaloba, obrana, provedeny listinné důkazy. Dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. straně žalované a jednání bylo odročeno na datum.

 dne datum se k výzvě soudu vyjádřil žalovaný. Toto bylo zasláno žalobci dne datum.

 dne datum nahlížel žalobce do spisu.

 dne datum nahlížel žalovaný do spisu.

 dne datum nahlížel žalobce do spisu.

 dne datum se žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného.

 dne datum se konalo jednání, při němž byly provedeny listinné důkazy, důkazy přehráním CD a DVD disku a jednání bylo za účelem pokračování v dokazování odročeno na datum.

 dne datum nahlížel žalobce do spisu.

 dne datum se žalobce vyjádřil k důkazům žalovaného. Toto bylo zasláno protistraně dne datum.

 dne datum byl přípisem vyzván žalobce k předložení důkazů.

 dne datum žalovaný předkládá důkazy na nosičích DVD.

 dne datum se konalo jednání, při kterém bylo k důkazu prováděno DVD, provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a jednání bylo odročeno na datum za účelem seznámení se žalobce a soudu s podáním založeným při jednání a s dalšími předloženými důkazy.

 dne datum se vyjádřil žalovaný a doplnil důkazy. Toto bylo zasláno protistraně dne datum.

 dne datum žalobce nahlížel do spisu.

 dne datum se žalobce vyjádřil k vyjádřením žalovaného.

 dne datum se žalobce vyjádřil k důkazům žalovaného.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum byla vyjádření žalobce zaslána žalovanému.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum se konalo jednání, při němž bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo za účelem vypracování závěrečných řečí a vyhlášení rozhodnutí odročeno na datum. Při jednání žalovaný založil doplnění vyjádření v souvislosti s hospodařením družstva a další své vyjádření.

 dne datum předložil žalovaný svůj závěrečný návrh.

 dne datum předložil svůj závěrečný návrh též žalobce.

 dne datum se konalo jednání, při kterém byl vynesen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno a částečně byla zamítnuta. Rozhodnutí bylo rozesláno účastníkům dne 7. 1. 2013.

 dne datum se žalovaný proti rozsudku odvolal.

 dne datum se proti rozsudku odvolal blanketním odvoláním též žalobce.

 dne datum byl žalovaný vyzván k doplnění svého odvolání.

 dne datum žalovaný své odvolání odůvodnil.

 dne datum byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání, téhož dne byl vyzván k úhradě soudního poplatku také žalovaný.

 dne datum sdělil žalobce, že je od soudního poplatku osvobozen

 dne datum bylo usnesení, kterým byl žalobci vyměřen soudní poplatek za odvolání zrušeno.

 dne datum žalovaný soudní poplatek uhradil.

 dne datum bylo odvolání žalovaného zasláno žalobci.

 dne datum byla věc předložena Anonymizováno k rozhodnutí o odvolání.

 dne datum byl rozsudek městského soudu zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozsudek byl zrušen dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neboť se soud prvního stupně nezabýval tím, zda byly splněny předpoklady pro výplatu pohyblivé složky odměny členů představenstva, což je rozhodné pro správné rozhodnutí v posuzované věci. Spis byl vrácen Městskému soudu v Praze dne datum. V usnesení se odvolací soud vyjádřil též k tomu, že věc byla projednána ve správném obsazení soudu.

 dne datum se žalobce vyjádřil k odvolání žalovaného. Usnesení vrchního soudu bylo rozesláno dne datum.

 dne datum bylo nařízeno jednání na datum.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum se konalo jednání, při němž bylo oběma stranám dáno poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem doplnění skutkových tvrzení a doplnění důkazů na datum.

 dne datum žalovaný při jednání předložil své vyjádření.

 dne datum předložil žalovaný své vyjádření a doplnil důkazy.

 dne datum se k výzvě soudu vyjádřil též žalobce.

 dne datum bylo vyjádření žalovaného zasláno žalobci.

 dne datum bylo vyjádření žalobce zasláno žalovanému.

 dne datum se žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného, toto bylo zasláno žalovanému dne datum.

 dne datum se konalo jednání, při němž bylo prováděno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo odročeno na datum. Při jednání žalovaný předložil své vyjádření a označení důkazů.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum se žalobce vyjádřil na výzvu soudu.

 dne datum žalovaný doplnil svá tvrzení.

 dne datum bylo vyjádření žalobce i vyjádření žalovaného zasláno protistraně.

 dne datum bylo z důvodu trvající zdravotní indispozice soudce jednání nařízené na datum odvoláno.

 dne datum bylo řízení přerušeno do vypracování znaleckého posudku v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod jinou spisovou značkou.

 dne datum do spisu nahlížel žalovaný.

 dne datum, datum, datum, datum a datum byla provedena lustrace, zda již byl znalecký posudek vypracován s negativním výsledkem.

 dne datum podal žalovaný návrh na pokračování v řízení, který byl zaslán protistraně dne datum.

 dne datum byl dán spis na lhůtu jednoho měsíce a následné vyžádání ke krátkému zapůjčení spisu, v němž byl znalecký posudek vypracován.

 dne datum nahlížel žalovaný do spisu.

 dne datum nahlížel žalovaný do spisu.

 dne datum byl s ohledem na možné dopracování znaleckého posudku dán spis na lhůtu do května 2018.

 dne datum byl dán spis na lhůtu do 10. 1. 2018, s ohledem na výslech znalce ve věci v níž byl znalecký posudek vypracován.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum došlo ke změně v obsazení senátu.

 dne datum bylo nařízeno jednání na datum.

 dne datum nahlížel žalovaný do spisu.

 dne datum žalobce doplnil judikaturu před ústním jednáním.

 dne datum se konalo jednáním, k dotazům soudu byla doplňována tvrzení, provedeny listinné důkazy, byl proveden důkaz znaleckým posudkem a jednání bylo za účelem zadání znaleckého posudku odročeno na neurčito.

 dne datum předložil žalobce návrh svých dotazů na znalce a doplnil skutková tvrzení k výzvě soudu.

 dne datum předložil návrh dotazu na znalce též žalovaný.

 dne datum byl ustanoven znalecký ústav k vyhotovení znaleckého posudku ve lhůtě 90 dnů.

 dne datum doplnil žalobce listinné důkazy.

 dne datum požádal znalecký ústav o prodloužení lhůty k vypracování posudku do datum.

 dne datum soud lhůtu k vypracování znaleckého posudku dle žádosti znaleckého ústavu prodloužil.

 dne datum sdělil znalecký ústav, že po projití spisu dospěl k závěru, že zadaný znalecký posudek je mimo jejich znalecké oprávnění.

 dne datum bylo vyzváno Anonymizováno ke sdělení, zda odborná otázka, kterou má znalecký ústav v tomto řízení posoudit, spadá či nespadá do jeho znaleckého oprávnění

 dne datum Anonymizováno sdělilo, že zadaná otázka do znaleckého oprávnění znaleckého ústavu spadá.

 dne datum soud usnesením nevyhověl žádosti o zproštění znaleckého ústavu.

 dne datum do spisu nahlížel žalovaný.

 dne datum požádal znalecký ústav o součinnost.

 dne datum soud uložil žalovanému poskytnout znaleckému ústavu součinnost.

 dne datum předložil žalovaný své sdělení, které bylo zasláno znaleckému ústavu dne datum.

 dne datum bylo žádáno znaleckým ústavem o prodloužení lhůty pro vypracování znaleckého posudku do datum.

 dne datum bylo žádosti o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku vyhověno dle žádosti znaleckého ústavu.

 dne datum požádal znalecký ústav opětovně o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku do 30. 11. 2019, kterému bylo soudem dne 9. 10. 2019 vyhověno.

 dne datum byl předložen znalecký posudek, včetně vyúčtování znalečného, tento byl rozeslán účastníkům dne 3. 12. 2019.

 dne datum žalovaný nahlížel do spisu.

 dne datum byl znalecký ústav vyzván k podrobnější specifikaci vyúčtovaného znalečného.

 dne datum znalecký ústav k výzvě soudu odpověděl.

 dne datum bylo rozhodnuto o znalečném.

 dne datum nahlížel žalovaný do spisu.

 dne datum bylo znalečné pro placeno.

 dne datum bylo nařízeno jednání na 5. 5. 2020.

 dne Anonymizováno při jednání žalovaný předložil své vyjádření a v písemné podobě též závěrečný návrh.

 dne Anonymizováno se konalo jednání, při kterém byla doplněna k výzvě soudu obrana žalovaného, bylo přistoupeno k výslechu znalce. Bylo dáno poučení dle § 119a, a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta.

 dne datum předložila strana žalované specifikaci nákladů. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 3. 6. 2020.

 dne datum podal žalobce blanketní odvolání.

 dne datum žalobce své odvolání doplnil.

 dne datum se žalobce vyjádřil k vyjádření žalovaného z 11. 3. 2020.

 dne datum bylo odvolání zasláno žalovanému.

 dne datum byla věc předložena Anonymizováno k rozhodnutí o odvolání.

 dne datum bylo nařízeno jednání na 6. 4. 2022.

 dne datum se konalo jednání před odvolacím soudem, při němž bylo opakováno dokazování a vydán rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu. Rozsudek byl rozeslán účastníkům dne 6. 5. 2022 a nabyl právní moci dne 9. 5. 2022. Věc byla vrácena Anonymizováno dne datum.

 dne datum požádal žalovaný o zaslání platebních údajů pro náhradu nákladů státu.

 dne datum byly náklady státu uhrazeny stranou žalovanou.

 dne datum podal žalovaný proti rozhodnutí Anonymizováno dovolání.

 dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za dovolání.

 dne datum byl soudní poplatek z dovolání uhrazen.

 dne datum bylo dovolání předloženo Anonymizováno

 dne datum se k dovolání žalovaného vyjádřil žalobce.

 dne datum bylo dovolání žalobce odmítnuto Anonymizováno, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

 dne datum bylo Anonymizováno rozhodnuto o odmítnutí ústavní stížnosti podané žalovaným proti rozhodnutí Anonymizováno.

7. Soud ve věci dále provedl důkazy ze spisu v podobě rozhodnutí Anonymizováno datum ze dne datum, žádné skutečnosti nad rámec již provedeného spisu, které by byly podstatné pro rozhodnutí z nich však nečerpal.

8. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů:

Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Podle § 31 odst. 1 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

10. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

15. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo k významnějším průtahům. K prvnímu průtahu došlo od datum, kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu k rozhodnutí o odvolání, do 30. 6. 2015, kdy byl rozsudek soudu I. stupně zrušen. Byť bylo řízení přerušeno, je třeba nahlížet jako na průtah i dobu po kterou bylo vyčkáváno vypracování znaleckého posudku až po vyčkávání výslechu znalce, tedy dobu od 21. 6. 2016 do 14. 2. 2018, kdy takto dlouhou dobu pro vypracování rozsudku není možné považovat za adekvátní a je namístě ji přičíst k tíži žalované. Stejná je situace s posudkem znaleckého ústavu, který byl zadán dne 6. 11. 2018 a předložen až 2. 12. 2019 (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). K dalšímu významnému průtahu pak došlo též v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze, kterému byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání dne 16. 7. 2020Anonymizovánoa jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno až dne 3. 3. 2022. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

16. Vznik újmy dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 23. 9. 2024, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 128 350 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst. 66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 KčAnonymizovánoza první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

18. Žalobce při výpočtu výše újmy vycházel z celkové délky řízení, tj. od 9. 2. 2010, do doručení rozhodnutí o ústavní stížnosti dne 20. 10. 2023, ačkoliv v posuzovaném řízení vystupoval v procesním postavení žalovaného. Soud má za to, že nevěděl-li žalovaný o řízení proti němu vedeném, nemohla mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, vzniknout nemajetková újma (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Žalobce netvrdil ani neprokázal, kdy konkrétně se o zahájení řízení dozvěděl, soud tak vyšel ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 75 Cm 204/2012, a za den, kdy se žalobce o řízení dozvěděl, považuje datum 17. 3. 2010, kdy mu byla doručena. Posuzované řízení tak ve vztahu k žalobci trvalo od 17. 3. 2010 do 20. 3. 2023, tj. 13 let a 1 měsíc.

19. Posuzované řízení bylo složitější po právní, skutkové i procesní stránce. Řízení bylo vedeno o vydání bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít tím, že bytové družstvo žalobci neoprávněně vyplatilo na odměně za výkon funkce předsedy představenstva nad rámec odměn schválených členskou schůzí více než 500 000 Kč. Věc byla předložena vrchnímu soudu k posouzení věcné příslušnosti, účastníci byly opakovaně vyzýváni k doplnění žaloby a obrany, přičemž časté doplňování tvrzení vedlo k častým reakcím protistrany, se kterými se musel soud seznámit. Řízení bylo skutkově ztíženo chybějícím účetnictvím jakožto klíčovým důkazem. V řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy a dalšími důkazy na nosičích, taktéž bylo provedeno dokazování znaleckým posudkem, na jehož vypracování se v řízení čekalo a následně byl zadán ke zpracování znalecký posudek znaleckému ústavu. S tímto pak souvisí nutnost rozhodovat o znalečném a znalce při jednání vyslechnout. Spor byl řešen na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem, soud prvního stupně rozhodoval ve věci dvakrát, odvolací soud také dvakrát, Nejvyšší soud o dovolání jednou, stejně jako Ústavní soud o ústavní stížnosti. Ve věci bylo také Vrchním soudem rozhodováno o věcné příslušnosti. Doba projednávání sporu ve více instancích obecně zakládá objektivní složitost věci, a to nezávisle na chování účastníků a postupu rozhodujících orgánů, přičemž je nerozhodné, zda opravné prostředky byly podávány důvodně či nikoliv, a že odlišný názor soudu vyšší instance nelze státu přičítat k tíži, ledaže by se jednalo o nerespektování závazného právního názoru (srov. rozsudky ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4256/2009, ze Anonymizováno datum, sp. zn. 2286/2020, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1926/2023).

20. Žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel. Je pravdou, že svá podání často doplňoval, ovšem zvýšená aktivita byla na obou stranách sporu, neboť je-li procesně aktivní jeden z účastníků, protistrana na to reaguje. Soud proto zvýšenou procesní aktivitu hodnotil v hledisku složitosti řízení.

21. Stran činnosti soudů je namístě vytknout zejména vydání nepřezkoumatelného rozsudku a taktéž nekoncentrovanost řízení a zmatky při vedení spisu, kdy např. soud, ač vyzval žalobce (v procesním postavení žalovaného) k vyjádření k žalobě a ten se rozsáhle vyjádřil, následně vydal kvalifikovanou výzvu, opakovaně vyzýval žalobce z naříkaného řízení k úhradě soudního poplatku z odvolání, ač se jedná o osobu ze zákona osvobozenou, zmatky při doručování písemností, kdy tyto byly namísto zástupkyně doručovány žalobci a naopak. Pokud žalobce namítal, že věc měla být rozhodována jiným senátem a přidělení věci bylo nesprávné, k této otázce se jednoznačně a rozsáhle vyjádřil Anonymizováno ve svém rozhodnutí ze dne 30. 6. 2015 a polemika žalobce o jakési schválnosti či úmyslu přidělit věc konkrétnímu senátu tak není namístě.

22. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní obchodněprávní řízení. Žalobce není osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012) a netvrdil, že by byl nemocen. Namítané řízení mělo pro žalobce standardní význam

23. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud, obdobně jako žalovaná, vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 17 000 Kč za rok, neboť shledal, že s ohledem na délku řízení je již namístě přiznat zadostiučinění ve výši blížící se polovině rozmezí stanoveného sjednocujícím stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Současně zde nebyly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009).

24. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. K tomuto se shodně vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1885/2024 ze dne 8. 10. 2024 týkajícím se k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku Cpjn 206/2010 s ohledem na ekonomický růst v České republice. Zde odkázal na své usnesení ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018 a zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění přitom nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp.zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI. Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak, na čemž i nadále setrvává (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, nebo ze dne 15. 3. 2024, sp.zn. 30 Cdo 287/2024).

25. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 13 let a 1 měsíc částku 205 417 Kč (12x17 000 +1x1 417). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost řízení snížit o 25 %, a z důvodu řízení na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem o 30 %. O 20 % pak soud zadostiučinění zvýšil z důvodu postupu soudu. Žalobci tak náleží zadostiučinění v celkové výši 133 521 Kč. Žalovaná již žalobci plnila částkou 128 350 Kč, soud proto výrokem I. přiznal žalobci rozdíl uvedených částek ve výši 5 171Kč. Co do zbylé částky 181 424,21 Kč pak soud žalobu zamítl.

26. Výrokem I. však soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z částky z částky 5 171 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 8. 4. 2024, lhůta 6 měsíců tak uběhla dne 8. 10. 2019, dne 9. 10. 2024 se tak dostala do prodlení s úhradou částky uvedené ve výroku I.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

28. Pokud žalobce požaduje náhradu škody způsobenou mu tím, že v důsledku nepřiměřené délky řízení byl nucen zaplatit úroky z prodlení z žalované částky, nelze než nárok na částku 377 231,69 Kč zamítnout pro nedostatek příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem v podobě nepřiměřené délky řízení a vznikem škody. Právo na úrok z prodlení má základ v hmotném právu a jedná se o sankci za nesplnění povinnosti řádně a včas. Žalobce svou povinnost řádně a včas nesplnil, proto mu vznikla povinnost uhradit též úrok z prodlení. V této souvislosti soud podotýká, že rozhodnutí soudu v naříkaném řízení bylo deklaratorní, tzn. že existenci povinnosti plnit soud pouze potvrdil, nejednalo se o rozhodnutí konstitutivní, kterým by soud existenci povinnosti založil. Žalobci vznikla povinnost vydat plnění výzvou žalobce z naříkaného řízení. Pokud žalobce, ač povinen plnit, plnění nevydal, dostal se do prodlení, a čím déle s plněním otálel, tím vyšší úrok z prodlení k opožděnému plněním přirostl.

29. Pokud se jedná o žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody v podobě vzniklých nákladů řízení, judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že náklady původního řízení může poškozený podle § 31 odst. 1 zákona uplatnit jako vzniklou škodu jen tehdy, vynaložil-li je účelně ke zrušení nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31odst. 2 zákona pak může poškozený náhradu nákladů řízení uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Jinými slovy řečeno, zákon vylučuje náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech řízení tam, kde buď již náhrada nákladů byla v původním řízení přiznána, anebo sice přiznána nebyla, avšak pak jen tehdy, neměl-li poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů na základě procesních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1424/2012, a v něm uvedenou literaturu). V daném případě však byla žalobci uložena Anonymizováno povinnost k náhradě nákladů řízení z důvodu jeho neúspěchu ve věci samé. Jedná se tak o povinnost uloženou rozhodnutím, nemůže se proto jednat o nesprávný úřední postup. O nezákonné rozhodnutí také nejde, neboť nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno a pro náhradu škody zde neexistuje odpovědnostní titul. Soud proto požadavek žalobce na zaplacení částky 91 052,69 Kč nepřiznal a výrokem II. jej zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., tak, že soud uložil žalobci, aby nahradil žalované, která byla v řízení neúspěšná v poměrně nepatrné části, účelně vynaložené náklady. Náklady řízení žalovanou účelně vynaložené spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 900 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, á 300 Kč za úkon. Žalovaná v řízení učinila tři úkony - vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání soudu dne 10. 1. 2025. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku dle ust § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.