OSPH02 48 C 34/2025-66

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivo Krýsou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 39 900 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 39 900 Kč od datum do datum zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 750 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 24 750 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 15 150 Kč s příslušenstvím se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 211 Kč k rukám zástupce žalobce Jméno advokáta A, advokáta, to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. převzetí a příprava obhajoby datum – 1 úkon

2. stížnost proti UZTS ze dne datum – 0,5 úkonu

3. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

4. stížnost proti UZTS ze dne datum – 0,5 úkonu

5. účast na výslechu obviněného (žalobce) dne datum – 1 úkon

6. účast při prostudování spisu dne datum – 1 úkon

7. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne datum – 1 úkon

8. návrh na přezkum obžaloby – 0,5 úkonu

9. Z důkazů, jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

11. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne datum – 1 úkon

12. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

13. účast při hlavním líčení dne datum přesahující dvě hodiny – 2 úkony

14. účast při prostudování spisu dne datum – 1 úkon

15. další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne datum – 1 úkon

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. účast při hlavním líčení dne datum – 1 úkon

18. další porada s klientem přesahující jednu hodinu datum – 1 úkon

19. účast při hlavním líčení dne datum – 1 úkon

20. Nárok žalobce soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. O tomto nároku soud uvážil takto.

21. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nákladů obhajoby, uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonnými rozhodnutími jsou ve vztahu k žalobci usnesení o zahájení trestního stíhání pro spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku ze dne datum a usnesení pro spáchání dílčího útoku pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ze dne datum, která byla odklizena rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. sp. zn.-330, jímž byl žalobce obžaloby zproštěn. Rozsudek nabyl právní moci dne datum.

22. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

23. Před samotným posouzením účelnosti jednotlivých vynaložených nákladů obhajoby je však třeba zabývat se tvrzením žalované, že si žalobce trestní stíhán zavinil sám, neboť odmítl vypovídat a neuvedl, že „v době objednávek měl úspory a nejedná se tedy o trestný čin podvodu“ a že „má odložené peníze“, a proto dle žalované stát podle § 12 odst. 1 OdpŠk neodpovídá za škodu způsobenou žalobci. Pokud by soud v tomto ohledu dal žalované za pravdu, bylo by již nadbytečné zabývat se jednotlivými úkony právní služby a jejich případnou účelností.

24. V rozsudku ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4858/2015, Nejvyšší soud uvedl, že využití práva nevypovídat v trestním řízení může, v rámci řízení odškodňovacího, vést k závěru, že si poškozený zavinil trestní stíhání sám, to ovšem nikoliv bez dalšího. Zavinění si trestního stíhání nelze spatřovat pouze v okolnosti, že poškozený využil práva nevypovídat, ale vyžaduje se též, aby tento jeho postoj měl na průběh či zahájení trestního stíhání konkrétní vliv (např. za situace, kdy by poškozený měl k dispozici informace či důkazy, které by vedly k tomu, že by trestní stíhání nebylo zahájeno, respektive již zahájené trestní stíhání by bylo zastaveno). Ačkoliv může být způsob jednání přiměřený z pohledu jednoho odvětví práva, neznamená tato skutečnost nutně, že totéž jednání nemůže vyvolávat důsledky pohledem jiného právního odvětví. Sama skutečnost, že předpisy trestního práva procesního umožňují osobě (posléze obviněné) být relativně pasivní, tedy nevylučuje, že uvedený způsob jednání bude mít vliv na případné odškodnění škod a újem způsobených zahájením a vedením trestního stíhání. Tímto závěrem dovolací soud navázal na svůj rozsudek ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 517/2014 (z tohoto rozsudku vyšla žalovaná – pozn. soudu), v němž shrnul závěry judikatury, jež se řešenou otázkou zabývala (jmenovitě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem35/1991, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 539/2002, rozsudku téhož soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2/2007, nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/10, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 148/2011, a nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 1856/07, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 57/2008).

25. V projednávané věci sice platí, že žalobce využil svého práva nevypovídat, nicméně žalobce se již v podaném vysvětlení, při svém výslechu a ve stížnostech proti UZTS bránil tím, že nic nikomu nedluží a že se jedná o občanskoprávní spory. To, že žalobce neuvedl, že má „odložené peníze“ nemůže být v daném případě interpretováno tak, že bez dalšího vede k aplikaci § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, navíc za situace, kdy žalobce tvrdil, že nic poškozeným nedluží. Je povinností OČTŘ plynoucí z trestního řádu zjišťovat skutečnosti svědčící jak pro tak proti osobě, kterou hodlají obvinit a posléze obžalovat je spáchání trestního činu a obvinění vznést, pokud jde zde důvodné podezření z jeho spáchání. Žalobci nelze v tomto směru s hlediska vyvození odpovědnosti žalované přičítat k tíži, že neuvedl před policejním orgánem všechny skutečnosti, které posléze vedly ke zproštění obžaloby. Nadto žalobce namítal chybné hodnocení jeho majetkových poměrů, poukazoval na vlastnictví nemovitosti a na to, že nemá exekuce – tyto skutečnosti pak rovněž zohlednil soud ve zprošťujícím rozsudku při posuzování subjektivní stránky TČ. Rovněž soud ve zprošťujícím rozsudku soud poukázal na to, že trestní právo nemá nahrazovat občanskoprávní řízení, jak od začátku poukazoval žalobce. Soud tedy žádné zavinění ve smyslu žalovanou uváděné judikatury u žalobce neshledal, nejsou tak dány důvody, které by v daném případě vylučovaly nárok žalobce na náhradu škody.

26. Při posouzení otázky stanovení výše nákladů řízení účelně vynaložených žalobcem na zrušení nebo změnu nezákonných rozhodnutí pak soud vycházel především z právní úpravy obsažené v § 31 OdpŠk. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí, zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

27. Soud se tedy dále zabýval posouzením jednotlivých úkonů právní služby tak, jak je požadoval žalobce. Žalobci hrozil v trestním řízení trest odnětí svobody až 5 let, ve vztahu k nákladům vynaložených na obhajobu se tedy za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč dle § 10 odst. 3 písm. b) AT, tj. žalobci náleží za jeden úkon právní služby částka 1 500 Kč, což ani žalovaná nečinila sporným, měla však za to, že některé úkony právní služby nelze považovat za účelné, s čímž se soud dále vypořádává.

28. Soud dospěl k závěru, že žalobce má nárok na poskytnutí náhrady nákladů za následující úkony právní služby (úkony jsou označeny a číslovány dle žaloby):

29. Soud se dále vyjadřuje pouze k těm úkonům právní služby, u nichž žalovaná činila spornou jejich účelnost a s jejichž úhradou z tohoto důvodu nesouhlasila, i kdyby základ nároku žalobce nečinila rovněž sporným. K položce 8. (návrh na přezkum obžaloby) soud dodává, že tento úkon, na rozdíl od žalobce, podřadil pod § 11 odst. 2 písm. d) AT (ve smyslu § 11 odst. 3 AT), za který náleží odměna v poloviční sazbě, neboť návrh na přezkum obžaloby nelze považovat za podání návrhu ve věci samé, neboť obžalovaného nelze považovat za osobu, která by mohla disponovat obžalobou či dokonce ji předběžně projednávat (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 4 2018, č. j. 25 Co 16/2018-214). Pokud jde o položky 11. a 18., soud uvedené úkony uznal za účelně vynaložené, neboť na ně navazovaly další úkony právní služby (v obou případech se následně ve věci konalo hlavní líčení), nicméně se nejedná o 2 úkony, jak se domnívá žalobce, neboť za poradu s klientem přesahující jednu hodinu náleží obhájci odměna za jeden úkon právní služby bez ohledu na to, jak byla porada dlouhá a o jakou dobu přesáhla stanovenou minimální délku (srov. § 11 odst. 1 písm. c) AT, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. právnická osoba). Pokud žalovaná namítala neúčelnost úkonu pod bodem 14., pak soud dospěl k závěru, že za situace, kdy poškozený (pan jméno FO) založil do spisu dne datum listinné důkazy, je třeba úkon spočívající v následném nahlížení do spisu považovat za účelný z hlediska účinnosti vedené obhajoby.

30. Celkem tedy soud shledal účelně vynaložených 13,5 úkonů právní služby, za které žalobci náleží částka ve výši 20 250 Kč (13,5 * 1500). K tomu je třeba připočíst částku 4 500 Kč představující režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 AT á 300 Kč za každý uvedený úkon právní služby (15*300). Celkem tedy žalobci na náhradě nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení náleží částka 24 750 Kč.

31. Pokud jde o další v žalobě požadované náklady vynaložené na obhajobu, u těch soud dospěl k závěru o jejich neúčelnosti. Žalobci za ně odškodnění nenáleží. Žalobce tak nemá nárok na poskytnutí náhrady za položku 3. (další porada s klientem přesahující jednu hodinu datum), neboť první porada s klientem po převzetí zastoupení je již zahrnuta v úkonu převzetí a přípravy zastoupení (k problematice první porady s klientem srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2000, č.j. 16 Co 418/2000-33, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.3.2023, č.j. 16 Co 40/2023- 220). Žalobce nemá nárok ani na poskytnutí náhrady za položku 9. (účast při prostudování spisu dne datum) a položku 10. [účast při prostudování spisu (pokračování) dne datum], neboť žalobce (resp. jeho obhájce) spis kompletně prostudoval při skončení vyšetřování; další nahlížení je proto třeba považovat za nadbytečné. Pro úplnost soud dodává, že po prostudování spisu při skončení vyšetřování přibyla do trestního spisu jen obžaloba a pokyn k nařízení HL, soud přitom v rámci nařízení hlavního líčení zaslal žalobci rovněž opis obžaloby. Ve spise tedy nebyly žádné nové podklady, se kterými by žalobce nebyl již seznám, přičemž po nahlížení do spisu žalobce ani neučinil ve věci žádné podání, které by bylo možné kvalifikovat jako úkon právní služby ve smyslu § 11 AT. Pokud jde o položky 12. (návrh na doplnění důkazů a věcné vyjádření ze dne datum) a 16. (návrh na doplnění důkazů a věcné vyjádření ze dne datum), soud ani v těchto případech neshledal důvodnost nároků žalobce. Pokud jde o položku 12., je třeba uvést, že podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30.9.2004, sp. zn. 2 To 28/2004, za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší. Žalobce v žalobě sice uvedl, že podání je současně podáním ve věci samé, soud však má za to, že podání je toliko návrhem na doplnění dokazování, neboť je v něm pouze zopakována argumentace žalobce uvedená v návrhu na přezkoumání obžaloby, za který byla náhrada přiznána (viz výše). Pokud jde o položku 16., žalobce k tomuto úkonu nebyl soudem vyzván. V podání dokládal důkazy, které avizoval na hlavním líčení datum a vyjadřoval se zde k osobám poškozených, ve věci bylo navíc nařízeno hlavní líčení na den datum, na kterém měl žalobce (resp. jeho obhájce) dostatečný prostor přednést argumenty, které ve vyjádření uvedl. Žalobci proto další odškodnění nenáleží.

32. Soud tedy v souhrnu dospěl k závěru, že na náhradě nákladů obhajoby je žalobní požadavek důvodný co do částky 24 750 Kč a tuto částku žalobci přiznal (výrok II). Žalobce svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnil dne datum a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne datum, kdy následující den se žalovaná dostala do prodlení. Žalobce tak má kromě jistiny nárok i na zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalovanou přiznané částky od datum do zaplacení ve výši 12,75 % v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tedy ohledně částky 15 150 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III).

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta první a § 151 odst. 1 o.s.ř. Předmětem řízení byla částka 39 900 Kč s příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku činí 6 175 Kč, celkem se tedy jednalo o částku 46 075 Kč. Žalobce byl úspěšný ohledně částky 24 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 721 Kč (kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku), ve zbytku šlo o úspěch žalované (15 150 Kč + zbývající úrok z prodlení ve výši 4 454 Kč). Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je tedy u žalobce 57,45 % (26 471 Kč/46 075 Kč * 100), u žalované 42,55 % (19 604 Kč/46 075 Kč * 100). Úspěšnější byl žalobce v rozsahu 14,9 %, po zaokrouhlení v rozsahu 15 %. V tomto rozsahu má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení podle AT spočívající v odměně advokáta za celkem tři úkony právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast při soudním jednání dne datum podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to ve výši à 2 700 Kč z tarifní hodnoty 39 900 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1], 3 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby a cestovné k soudnímu jednání na trase Jméno advokáta B (sídlo advokáta) – adresa (místo konání jednání) a zpět (294 km), učiněné osobním automobilem VW Golf, registrační značky SPZ kombinovanou spotřebou 3,8 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) dne datum podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,8 Kč/km, 2 092,86 Kč, dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč za 8 půlhodin po 150 Kč. Platba za parkování motorového vozidla je přitom součástí nákladů uvedených v § 13 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 4 To 54/2014). Náklady žalobce tak po zohlednění dílčího neúspěchu a po zaokrouhlení činí celkem 2 211 Kč [(2000 +8 100 + 1 350 + 2 092,86 + 1 200) * 0,15]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok IV).‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬ Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst. 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu, za tento úkon proto žalobci náhradu nepřiznal.

34. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.