OSPH02 15 C 69/2026-90

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka ⟪LB:lb_005⟫ pro zaplacení 37 095 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši částka ve výši 11,5% ročně od datum do zaplacení se zamítá.

II. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní žalovaným soud rozhodl tak, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhá zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že dne datum na adrese adresa došlo k úniku vody ze sprchového koutu v bytě žalovaného, čímž byl vytopen byt sousedů nacházející se o patro níže. Zatečením vody došlo k poškození několika místností. Ve skladu, kuchyni a chodbě byla poničena bílá výmalba a rovněž byl poničen rohový dřevěný regál. Vzhledem k tomu, že v předmětné době byla poškozená jméno FO pojištěna u žalobce pojistnou smlouvou č. hodnota, vyplatil žalobce z titulu uzavřené pojistné smlouvy v rámci pojistné události č. hodnota poškozené paní jméno FO dne datum pojistné plnění ve výši částka (přičemž skutečná škoda činila částka). Od této částky žalobce odečetl již dříve uhrazenou částku ve výši částka za předchozí škodnou událost způsobenou obdobným únikem vody. Žalobcem uplatněná částka je tedy částka a představuje částku, která byla vyplacena za poškození, která nebyla řešena dřívější pojistnou událostí. Odkázala na § 2937 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Příčinou výše popsané vodovodní škody bylo protečení vody ze sprchového koutu. Osobou povinnou dohled nad příslušným zařízením je žalovaný. Podle ustanovení § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výplatou pojistného plnění přešlo právo na náhradu škody z poškozené na žalobce. Příčinou škody byl opětovný únik vody ze sprchového koutu nacházejícího se v bytě žalovaného. Není rozhodné, zda bezprostředním škodním médiem byla voda samotná. Rozhodující je, že voda unikla z technického zařízení nacházejícího se v dispozici žalovaného, resp. z věci, nad níž měl být vykonáván dohled ve smyslu § 2937 občanského zákoníku. Ustanovení § 2937 občanského zákoníku dopadá právě na situace, kdy škoda vznikne v důsledku závady či selhání technického zařízení, které má určitá osoba povinnost kontrolovat a udržovat v řádném stavu. Typicky se jedná právě o únik vody z bytových instalací, rozvodů či sanitárního zařízení. Námitka žalovaného, že byt byl pronajat třetí osobě, jej odpovědnosti nezbavuje. Žalovaný zůstával vlastníkem bytu i sanitárního zařízení a osobou, která měla zajistit, aby zařízení bylo technicky způsobilé a nezpůsobovalo škody třetím osobám. Samotná existence nájemního vztahu automaticky nepřenáší odpovědnost za technický stav bytu na nájemce. vyjádření žalovaného vyplývá, že si byl dlouhodobě vědom problémů se sprchovým koutem a s únikem vody, neboť již v říjnu 2022 došlo k obdobné škodní události. Žalovaný tedy měl vědomost o rizikovosti předmětného zařízení a byl povinen zajistit, aby k dalším škodám nedocházelo. Pokud žalovaný tvrdí, že v roce 2022 zajistil opravu sprchového koutu a přetěsnění odpadu, pak tato skutečnost sama o sobě jeho odpovědnost nevylučuje. Naopak následná opakovaná škoda potvrzuje, že technický problém nebyl odstraněn dostatečně nebo že nad technickým stavem zařízení nebyl vykonáván náležitý dohled. Žalovaný současně neprokázal existenci liberačního důvodu dle § 2937 odst. 1 občanského zákoníku, tedy že náležitý dohled nezanedbal. Pouhé tvrzení o jednorázové opravě realizované po předchozí škodě není samo o sobě způsobilé zprostit žalovaného odpovědnosti, zejména za situace, kdy následně došlo k další obdobné škodní události. Žalobce také v rámci mimosoudního regresního šetření výslovně zohlednil skutečnost, že Allianz po předchozí škodní události poskytla poškozené pojistné plnění ve výši částka. Tato částka byla od nyní uplatněného regresního nároku odečtena. Žalobce tedy po žalovaném neuplatňuje náhradu škody, která již byla jednou uhrazena, ale pouze náhradu škody převyšující rozsah předchozí škodní události. Současně z podkladů likvidace škody vyplývá, že při škodní události z prosince 2023 došlo k poškození dalších místností a dalších částí majetku poškozené, které nebyly předmětem předchozího plnění Allianz. Předchozí škodní událost řešená Allianz se týkala zejména poškození jedné místnosti skladu, dveří, dřevěné skříňky a polic. Naproti tomu při škodní události ze dne datum došlo mimo jiné k poškození rohového dřevěného regálu, malby v kuchyni, malby v chodbě a dalších částí skladu včetně výmalby, omítek a vzniku plísní. Tvrzení, že poškozená škodu neodstranila, žalobce odmítá. I dříve poškozené části mohou být poškozeny opětovně či ve větším rozsahu. Žalobce navíc nárok již snížil o dříve vyplacenou částku.

2. Žalovaný, resp. vedlejší účastník na straně žalovaného, k věci samé uvedl, že žaloba je založena na premise, že „osobou povinnou dohledu nad příslušným zařízením“ je žalovaný. Tato premisa je vadná hned v několika směrech. Zaprvé škodu nezpůsobil sprchový kout („příslušné zařízení“), nýbrž voda, která vytekla z odpadního potrubí a nad níž nikdo neměl „mít dohled“ ve smyslu § 2937 odst. 1 OZ. Zadruhé žalovaný nebyl tím, kdo „měl mít dohled“ nad sprchovým koutem, jelikož v rozhodné době Byt pronajímal za účelem bydlení. Fakticky tak neměl nad sprchovým koutem kontrolu, jelikož byl zákonem značně omezen v možnosti přístupu do cizího obydlí. V neposlední řadě pak žalovaný učinil (nad rámec svých povinností pronajímatele) vše, co po něm jakožto vlastníku Bytu bylo možno spravedlivě požadovat, aby vzniku škody zabránil. V říjnu 2022 došlo k obdobnému vytopení bytu Poškozené. Žalobce tehdy na vlastní náklady objednal služby instalatéra, který jako vhodný zásah stanovil kompletní pročištění odpadu, včetně příslušné části odpadního potrubí, a kompletní přetěsnění sprchového koutu. Tento zásah byl také proveden, za což žalovaný zaplatil celkem částka. Žalovaný tedy problém s únikem vody aktivně řešil, resp. poptal služby odborníka, aby mu doporučil nápravná opatření, a ta bezodkladně zrealizoval. Pouze pro úplnost Allianz uvádí, že sporná je i výše nároku. Žalobkyně sice od částky, kterou Poškozené za událost z datum uhradila, odečetla náhradu, kterou Poškozená obdržela za vytopení jejího bytu v říjnu 2022, nezohlednila však, že Poškozená tehdy škody způsobené zatečením neodstranila, v důsledku čehož došlo k postupné degradaci výmalby a omítek. V příčinné souvislosti s únikem vody z datum, jenž je předmětem tohoto řízení, je tak dle zjištění Allianz pouze část škod, o nichž to žalobkyně tvrdí, a náklady na odstranění těchto škod by činily odhadem částka (bez DPH).

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne datum došlo k úniku vody z bytu žalovaného a to z odpadního potrubí sprchového koutu a došlo tak k poškození bytu poškozené, když k uvedené nehodě došlo již v říjnu 2022.

4. Soud má za prokázané z faktury ze dne datum č. hodnota vystavené jméno FO a k ní příslušícího položkového rozpočtu, že došlo ke kontrole a opravě odpadu a utěsnění sprchového koutu a to ve formě diagnostiky a kontroly sprchového koutu, čištění mechanickou spirálou, vyčištění části potrubí, demontáž a montáž odpadního systému, zkouška funkčnosti a těsnosti odpadu, odstranění původního silikonového těsnění, nové silikonování sprchového koutu a odpadů, sanitární silikon, v celkové částce částka. Byl proveden zásah spočívající v pročištění odpadu mechanickou spirálou v délce 7,5 metrů, odpad byl následně sestaven a vyzkoušen. Bylo provedeno nové silikonové utěsnění sprchového koutu. Nájemníci byli poučeni o době schnutí silikonového těsnění.

5. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a nájemcem jméno FO dne datum má soud za prokázané z článku IV. bod 2. písm. h / že nájemce je povinen provádět běžnou údržbu. Pod písm. e/, že pokud je nájemce zjištěna vada, oznámit toto pronajímateli, popř. vadu odstranit... Nájemce má právo na náhradu vynaložených nákladů.

6. Dle ust. § 2937 odst. 1 osř Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.

7. Soud má za prokázaný skutkový stav tak, že dne datum došlo k úniku vody z bytu žalovaného, a to z odpadního potrubí sprchového koutu a došlo tak k poškození bytu poškozené, když k uvedené nehodě došlo již v říjnu 2022 a zároveň po nehodě v říjnu 2022 došlo k opravě potrubí u sprchové koutu ze strany instalatéra jméno FO a formou diagnostiky závady, vyčištění a nového těsnění.

8. Z právního hlediska se soud zabýval v prvé řadě liberačním důvodem dle ust. § 2937 odst. 1 osř „Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě“.

9. Žalovaný poté co v říjnu 2022 došlo k první pojistné události protečením odpadní vody ze sprchového koutu, nechal odborníkem jméno FO, IČ IČO, když z výpisu ze živnostenského rejstříku se podává, že jako druh živnosti má mimo jiné vodoinstalatérství. Soud dospěl k závěru, že v tomto směru žalovaný naplnil liberační důvod, když po první události s vadným potrubím sprchového koutu tento nechal udělat od odborného řemeslníka diagnostiku sprchového koutu, vyčištění potrubí a nové těsnění a to říjnu 2022. v prosinci 2023, tj. cca za 1 rok došlo k obdobnému problému s totožným prasklým potrubím totožného sprchového koutu.

10. Soud dospěl k závěru, že žalovaný liberační důvod prokázal. Po předchozí škodní události neprodleně zajistil odbornou, řemeslnou opravu zařízení osobou s příslušnou odborností. Takový postup odpovídá standardu náležité péče, který lze po vlastníkovi požadovat. Nelze po žalovaném spravedlivě žádat, aby předvídal opětovné selhání zařízení po přibližně jednom roce od provedené odborné opravy, a to zvláště za situace, kdy závadu svěřil k odstranění odborníkovi. Soud přihlédl i k tomu, že oprava měla povahu díla, k němuž se pojí odpovědnost zhotovitele, včetně případné záruky za jakost, takže žalovaný oprávněně spoléhal na její řádné provedení a funkčnost. Opakovaný výskyt závady po určité době proto nelze bez dalšího přičítat k tíži žalovaného jako zanedbání dohledu. Za této situace soud uzavírá, že odpovědnost žalovaného za škodu dle § 2937 občanského zákoníku není dána. Není-li dána odpovědnost žalovaného, nemůže obstát ani regresní nárok žalobce.

11. Soud se proto již nezabýval námitkami týkajícími se výše škody a žalobu bez dalšího zamítl.

12. Nad uvedené soud uvádí, že závěry o nezanedbání péče nejsou v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne datum čj. 25 Cdo 2342/2021-125, když ten k určení liberačního důvodu uvedl, že pokud odvolací soud uvedl, že „nájemce prostor nezanedbal náležitý dohled (ve smyslu § 2937 o. z.) nad přívodní hadičkou k umyvadlu, neboť její prasknutí je třeba hodnotit jako nepředvídatelnou „nešťastnou náhodu“, kterou žalovaná v rámci dohledu nad předmětem nájmu nemohla odvrátit, není jeho právní posouzení správné, neboť právě takovou péči zákon v rámci snahy o efektivní předcházení vzniku škod na cizím majetku po nájemcích vyžaduje (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. 25 Cdo 1817/2020, v němž šlo o podobnou situaci prasklého uzávěru vody pod umyvadlem v pronajatém bytě). Kromě toho nebylo zjištěno, co bylo důvodem havárie. Žalovaná o způsobu kontroly hadičky neuvedla nic, co by odůvodňovalo použití liberačního důvodu, a odvolací soud dovodil, že obecné zvyklosti od ní v tomto směru nic nevyžadují, neboť defektu nelze nikdy účinně předejít. To by ovšem znamenalo, že náležitým dohledem je i faktická nečinnost, což je neudržitelný závěr zpochybňující samu podstatu a účel liberačního důvodu. Není ovšem povinností poškozeného (žalobce v soudním sporu) prokazovat, jak konkrétně a z jakých příčin nastalo působení věci samy od sebe, to musí tvrdit a prokazovat ten, kdo má nad věcí dohled, aby podle doložených okolností mohl soud učinit podložený závěr, že požadavku náležitého dohledu dostál.“ V tomto pohledu však žalovaný nečinný nebyl, naopak aktivně řešil uvedenou problematiku s rozbitým sprchovým koutem, snažil se jej odborníkem opravit a spolehl se na odbornou opravu závady.

13. Soud uvádí, že vzhledem nájemní smlouvě soud také dospěl k závěru, že pasivně legitimovaným by byl nájemce bytu. Je evidentní, že žalovaný pouze postupoval podle nájemní smlouvy, když po upozornění nájemce, objednal profesionála k odstranění vady, toto však nic nemění na konstantní judikatuře o prevenční povinnosti osoby, která má předmětnou věc ve faktickém držení a tuto ovládá, což je v tomto případě nájemce a jeho povinnost běžné údržby věci dle nájemní smlouvy (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. 25 Cdo 1817/2020)

14. Nad shora uvedené soud uvádí, že námitku žalovaného, že škodu způsobila voda, nikoli zařízení, soud neshledal důvodnou. Voda byla pouze nositelem škodního účinku, zatímco příčinou bylo selhání zařízení.

15. Soud podotýká, že smyslem majetkového pojištění je právě krytí škod nahodilého charakteru, k nimž dochází bez zavinění odpovědné osoby, resp. v situacích, kdy se tato osoba zprostí odpovědnosti prokázáním liberačního důvodu. Poškozená byla pro tyto případy pojištěna a žalobce jí z tohoto titulu poskytl pojistné plnění. Není přitom účelem právní úpravy, aby v každém případě byla vzniklá škoda přenášena regresně na třetí osobu, která prokáže, že náležitý dohled nezanedbala. Právě naopak, institut pojištění slouží k tomu, aby ekonomické důsledky takových nahodilých událostí nesl pojistitel, nikoli osoba, která splnila svou prevenční povinnost a využila odborné opravy věci.

16. O náhradě nákladů řízení mezi žalovaným a žalobkyní soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 osř, žalovaný byl ve sporu úspěšný, žalovanému však žádné náklady nevznikly.

17. O náhradě nákladů řízení mezi žalovaným a žalobkyní soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 osř, vedlejší účastník na straně žalovaného byl ve sporu úspěšný, soud mu přiznal dle ust. § 151 odst. 3 osř právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka za podání vyjádření, přípravu k jednání a účast na jednání soudu á částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené ji tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.