OSPH03 11 C 9/2020-61

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobce, příjmení republika ⟪LB:lb_005⟫ obě zastoupeny advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_007⟫ proti ⟪LB:lb_008⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_009⟫ zastoupen JUDr. jméno jméno, obecným zmocněncem, bytem adresa ⟪LB:lb_010⟫ pro určení, že žalovanému nenáleží bytová náhrada v souvislosti s vyklizením bytu

I. Určuje se, že povinnost žalovaného vyklidit a vyklizený předat žalobkyni byt IV. kategorie o velikosti 1+1 v přízemí domu adresa, který je součástí pozemku parc. číslo zastavěná plocha a nádvoří v obec a číslo, část obce, ulice ulice a číslo, k. ú. část obce, uložená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, který nabyl právní moci dne 22. 10. 1990, není vázána na zajištění náhradního bytu ani náhradního ubytování.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 14 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyň anonymizováno jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8.1.2020 doplněnou podáním ze dne 15. 6. 2020 (č.l. 33) domáhaly určení, že žalovaný nemá právo na náhradní byt ani náhradní ubytování v souvislosti s povinností vyklidit byt o velikosti 1+1, IV. kategorie nacházející se v přízemí domu adresa, k.ú. část obce v ulici ulice a číslo, obec a číslo (dále jen„ předmětný byt“). K odůvodnění žaloby uvedly, že zdejší soud rozsudkem ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka zavázal žalovaného vyklidit předmětný služební byt, jehož nájemcem byl žalovaný, nájemní právo mu tak zaniklo právní mocí tohoto rozsudku, nicméně žalovaný dosud byt nevyklidil. Žalobkyně mají za to, že mají naléhavý právní zájem na určení, že povinnost žalovaného vyklidit předmětný byt není vázána na zajištění náhradního bytu, a to proto, že došlo od vydání rozsudku k podstatné změně poměrů. Žalovaný má ve společném jmění manželů rodinný dům v obec, okres okres, kde trvale bydlí, má zde zázemí a předmětný byt neužívá či pouze sporadicky. Žalobkyně v roce 2019 žalovanému nabídly náhradní byt ve stejném domě o obdobné velikosti, žalovaný jej však odmítl s tím, že jeho představa o náhradním bytě je taková, aby odpovídal rozměrově i výší úplaty za užívání předmětnému bytu. Žalobkyně poukázaly na skutečnost, že takový byt se společným WC na chodbě již nemají, byty v domě jsou po rekonstrukci, navíc žalovaný platí pouze úplatu za užívání, nikoliv nájemné a jeho představa o výši obvyklého nájemného v dané lokalitě není reálná. Mají tak za to, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný má zajištěno trvalé bydlení a jeho požadavky na náhradní byt neodpovídají realitě, je povinnost zajistit mu náhradní byt v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s poukazem na skutečnost, že jako umělec - anonymizováno je vázán svou prací na pobyt v obec, byt využívá pro svou uměleckou činnost, často se účastní vernisáží či jiných akcí v obec pozdě do večera a není pro něj reálné každý večer se vracet anonymizována dvě slova. Byt stále užívá, má zde osobní věci, nikdy jej nepodnajímal, řádně platí úplatu za užívání i služby. Žalobkyněmi nabízený náhradní byt neakceptoval proto, že výše nájemného byla pro něj ekonomicky nereálná. Žalovaný dále uvedl, že již nelze rozhodovat o bytové náhradě, neboť o této již jednou bylo rozhodnuto.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví, k.ú. část obce soud zjistil, že žalobkyně jsou ideálními spoluvlastnicemi nemovitosti – pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba - adresa určená k bydlení, v k.ú část obce, pod adresou ulice a číslo, kde se nachází předmětný byt.

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, zejména z protokolu z jednání a z rozsudku ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem předmětného bytu jako služebního, vzhledem k tomu, že skončil jeho pracovní poměr pro tehdejšího pronajímatele, bylo zrušeno nájemní právo předmětného služebního bytu a žalovaný byl povinen byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů ode dne, kdy mu bude přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování. Žalovaný při jednání uvedl, že jinou možnost bydlení nemá. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 10. 1990.

6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, zejména ze žaloby, z rozhodnutí o propůjčení služebního bytu ze dne datum, dohody o užívání bytu ze dne datum, z evidenčního listu a z rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací soud zjistil, že byla žaloba na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vůči manželce žalovaného zamítnuta, neboť nikdy nebyla nájemkyní předmětného bytu a řízení vůči žalovanému bylo zastaveno, neboť rozsudek zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka již ve věci nájmu bytu a jeho skončení představoval věc pravomocně rozhodnutou vůči žalovanému, který tak nadále není nájemcem. Z internetového výpisu na stránkách webová adresa vyplynulo, že předmětný byt byl inzerován ke krátkodobým pronájmům, což bylo důvodem k podání žaloby proti žalovanému.

7. Z evidenčního listu ze dne 23. 11. 2020 (č.l. 47) vyplývá, že žalovaný je hlášen nadále ke službám v předmětném bytě, spolu s ním rovněž jeho manželka, dcera jméno od 1. 1. 2009 byla z bytu odhlášena. Žalovaný za užívání bytu hradí částku 5 102 Kč.

8. Z faktury společnosti právnická osoba číslo za období 4. 1. 2019 - 3. 1. 2020 (č.l. 27-30) vyplývá, že žalovanému byl za toto období od této společnosti vyúčtován nedoplatek za plyn ve výši 1 342 Kč.

9. Z dopisu ze dne 9. 10. 2019 a z kopie obálky (č.l. 16, 17) soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyněmi prostřednictvím právního zástupce vyzván k jednání ohledně náhradního bytu a byla mu nabídnuta schůzka. Uvedená zásilka nebyla žalovaným na adrese předmětného bytu v úložní době vyzvednuta.

10. Z emailové korespondence mezi jméno příjmení a žalovaným ze dne 30. 10. 2019, 7. 11. 2019, 18. 11. 2019 (č.l.45) soud zjistil, že žalovaný s žalobkyněmi resp. správkyní nemovitosti paní jméno příjmení komunikoval o možnostech náhradního bytu v roce 2019, žalobkyně žalovanému nabídly byt o velikosti obdobné jeho bytu a sousedního bytu předchozí nájemnice příjmení, zcela zrekonstruovaný s předpokládanou výší nájemného 17 000 - 18 000 Kč; žalovaný tuto nabídku neakceptoval a uvedl, že výše nájemného je pro něj nereálná, požaduje nabídku náhradního bytu, který by byl do obytné plochy a ceny alespoň přibližně adekvátní bytu, který v současnosti užívá. K tomu uvedly žalobkyně prostřednictvím správkyně nemovitostí, že takovým bytem (byt 1+1, 4. kategorie se společným WC na chodbě a bez koupelny) nedisponují. Vyzvaly žalovaného, aby případně potvrdil svůj zájem o výše citovaný nabízený náhradní byt či aby komunikoval s právním zástupcem žalobkyň.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví, k.ú. obec, územní celek, okres okres, vedeném u stát. instituce, stát. instituce soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti – pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba - rodinný dům adresa a pozemku parc. číslo. Uvedené nemovitosti má žalovaný ve společném jmění manželů s anonymizováno jméno příjmení, stavba byla zapsána do katastru nemovitostí na základě prohlášení vlastníka pozemku – vlastníka stavby s právními účinky zápisu ke dni 29. 12. 2016.

12. Z výslechu svědkyně příjmení jméno příjmení soud zjistil, že je dcerou žalovaného, bydlí v současné době v podnájmu v obec, občas dochází do předmětného bytu. Její otec a matka mají dobrý vztah, matka bydlí v rodinném domě v obec, je profesorkou na gymnáziu v obec, otec je anonymizováno. Od svého dětství bydleli nejdříve v předmětném bytě, ale pouze krátce, poté se přestěhovali do domu v obec a následně se přestěhovali do rodinného domu v obec. Nejdříve se sestrou navštěvovaly základní školu v obec a poté osmileté gymnázium v obec. Rodina vlastní jeden automobil, do obec jezdí buď tímto automobilem či jedou vlakem z obec, cesta automobilem do obec netrvá dlouho, asi půl hodiny až 40 minut, vlakem je to cca hodina. Otec často pobývá v předmětném bytě, má tam osobní věci, byt je situován tak, že v něm jsou dvě místnosti, jedna je kuchyň i koupelna současně, WC je společné na chodbě s dalším bytem, druhá místnost je uzpůsobena jako ložnice a obývák současně, je tam patro na spaní, gauč, psací stůl. Otci chodí pošta do předmětného bytu. Dům v obec je zařízen pohodlně, každá z dcer zde má vlastní pokoj, dále je zde ložnice, matka zde má učebnu, dále se v domě nachází obývací pokoj s kuchyní, dům má zahradu. Dům je určen k celoročnímu bydlení. V domě, ve kterém se nachází předmětný byt, zná přímou sousedku paní příjmení a jednu obyvatelku stejného věku, která se nastěhovala do čtvrtého patra. Otec je anonymizováno, součástí jeho práce je účastnit se kulturního života, který je primárně v obec, potřebuje se stýkat s kolegy, výtvarníky, kupci, chodí na výstavy, vernisáže. Do bytu dříve chodila častěji, nyní méně, již má vlastní bydlení zajištěno v podnájmu.

13. Z výslechu svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že je dcerou žalovaného, rovněž užívá byt v podnájmu v obec, domů často se sestrou jezdí na víkendy. Od dětství žila s rodinou v domě v obec, poté se přestěhovali do rodinného domu v obec, obě navštěvovaly v obec první stupeň základní školy a poté osmileté gymnázium v obec, kde po celou dobu pracuje rovněž jejich matka jako profesorka. Matka bydlí v obec, otec má v domě vlastní atelier, dům je pohodlný a velký. V domě, kde se nachází předmětný byt, zná pouze sousedku paní příjmení. Otec jezdí do obec vlakem.

14. Z výslechu svědka příjmení jméno příjmení soud zjistil, že je kolegou žalovaného, několik let spolu spolupracují, je galerista, spolupracují při pořádání výstav a při prodeji děl žalovaného. Navštěvuje žalovaného v předmětném bytě, chodí za žalovaným cca čtyřikrát až šestkrát za rok, o jiném jeho bydlení neví, myslí si, že v bytě bydlí. Pokud žalovaného navštíví, projednávají nějakou výstavu nebo si bere obrazy. Naposledy byl v bytě před dvěma měsíci.

15. Z výslechu svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že působí v domě jako jeho správkyně, od roku 1999 má s žalobkyněmi uzavřenou mandátní smlouvu na správu nemovitosti, zařizuje výběr nájemného a vyúčtování služeb, zařizuje opravy i rekonstrukce. Žalovaného za celou dobu viděla osobně cca jednou, maximálně dvakrát, přestože v domě sama nebydlí, pohybuje se v něm velice často. Od ostatních nájemníků zprostředkovaně ví, že žalovaného v domě rozhodně nevídají pravidelně. Pokud potřebovala s žalovaným cokoliv zařídit, v bytě jej nikdy nezastihla a musela s ním vše vyřizovat telefonicky či písemně; žalovaný dle jejího názoru byt neužívá, v roce 2006 podávaly žalobkyně žalobu na přivolení k výpovědi, neboť měly informace, že žalovaný byt nabízí k pronájmu. Tehdy neměly informace od předchozího pronajímatele, že žalovaný již není nájemníkem. Žalovaný řádně hradí úplatu za užívání, nicméně tato je nízká, žalobkyně mu ani nemohly tuto částku zvýšit, neboť se nejedná o nájemné. Žalobkyně žalovanému nabízely náhradní byt, žalovaný však nabídku odmítl; dle svědkyně žalovaný celé situace zneužívá, žalobkyním blokuje možnost předmětný byt zrekonstruovat a byt pronajímat za řádné tržní nájemné, celá situace jí připadá absurdní vzhledem k tomu, že žalovaný má zajištěné vlastní bydlení v rodinném domě. Žalovaný byt neužívá k bydlení, ale spíše jako ateliér či místo pro setkávání s klienty. Před podáním žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu žalobkyně měly informace, že žalovaný byt nabízel k pronájmu, když svědkyně přišla do bytu, byli tam jiní lidi, kteří tvrdili, že jsou kamarádi, nebo cizinci, kteří tvrdili, že byt mají pronajatý. Svědkyně byla naposledy v bytě někdy v roce 2006, 2007, od té doby se do bytu nedostala, nebylo jí to umožněno, ačkoliv každý rok vyvěšuje upozornění, že bude kontrolováno užívání bytu, pan žalovaný nikdy byt nezpřístupnil. Informaci o neužívání bytu žalovaným či jen občasným užíváním bytu čerpala svědkyně zejména od dřívější nájemnice paní příjmení.

16. Z výslechu svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že užívá byt v přízemí, je v podstatě sousedka žalovaného, moc jej však nevídá, žalovaný v bytě nebydlí, ale dochází do něj; zná jeho dcery, se kterými se občas vídala. Charakter jeho výskytu v domě a bytu svědčí o tom, že do bytu občas přijde a zase odejde, ne o tom, že v bytě bydlí.

17. Z výslechu svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že bydlí ve stejném domě, kde se nachází předmětný byt, bydlí ve druhém patře, žalovaného vídá zřídka, nespojila si ho se jménem ani s ním nikdy nehovořila. Je studentka, její otec provádí pro žalobkyně v domě rekonstrukci bytů. Pana žalovaného vídá v domě cca jednou až dvakrát do měsíce.

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

19. Žalobkyně jsou ideálními spoluvlastnicemi nemovitosti – pozemku parc. číslo jehož součástí je stavba - adresa určená k bydlení, v k.ú. část obce, pod adresou ulice a číslo, kde se nachází předmětný byt, žalovaný byl nájemcem předmětného služebního bytu. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka byl ukončen nájem bytu a bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného se vystěhovat do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování. Žalovaný bydlel nejdříve se svou rodinou v obci obec, poté se přestěhoval do obec, do rodinného domu; jeho manželka pracuje v obec, jeho dcery chodily do školy v obec, později v obec. Rodina vlastní automobil, rodinný dům je určen k trvalému bydlení, každá z dcer zde má dosud vlastní pokoj, manželka žalovaného učebnu, žalovaný zde má zařízen vlastní ateliér. Předmětný byt užívá nepravidelně, sporadicky, v domě jej vídají velmi nepravidelně. Žalovaný za byt platí úplatu za užívání ve výši 5 102 Kč. Žalobkyně mu nabídly v roce 2019 náhradní byt s nájemným ve výši cca 17- 18 000 Kč, který žalovaný odmítl proto, že nájemné považuje za příliš vysoké. Žalovaný uvádí, že byt potřebuje, neboť jako anonymizováno je pracovně navázán na anonymizováno a není pro něj vhodné (pohodlné) se vracet každý večer v pozdních hodinách do rodinného domu anonymizována dvě slova.

20. Soud již neprováděl důkaz výslechem žalovaným navrženého svědka jméno příjmení, neboť jeho výslech již považoval za nadbytečný, když tento měl směřovat ke zjištění míry užívání či neužívání bytu žalovaným. Jelikož soud tuto skutečnost má za prokázanou na základě výše citovaného dokazování, považoval by další odročování za účelem výslechu tohoto svědka za nadbytečné a nehospodárné. Soud rovněž neprovedl výslech žalovaného jako účastníka řízení, neboť žalovaný na něm netrval, navíc se jedná o podpůrný důkaz v případě, že tvrzenou skutečnost nelze prokázat jinak.

21. K námitce žalovaného, že vyslechnutí svědci jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení nejsou věrohodné důkazy vzhledem k tomu, že jméno příjmení je vedena nesympatiemi k osobě pana žalovaného, paní příjmení těžko mohla vědět o jeho užívání bytu a jméno příjmení je osobou zainteresovanou na výsledku sporu díky tomu, že její otec pro žalobkyně realizuje v domě rekonstrukce, soud uvádí, že svědkyně při své výpovědi na soud působily věrohodně, vypovídaly spontánně, jejich výpověď nejevila prvky jakékoliv naučenosti a výpovědi všech těchto tří svědkyň vzájemně korespondovaly. Svědkyně příjmení přímo připustila, že žalovaného chování vůči ní se jí nelíbí, nicméně všechny svědkyně se shodly na skutečnosti, že žalovaného v domě často nevídají a frekvence jeho výskytu v domě působí tak, že se jedná spíše o sporadické návštěvy než trvalé užívání. Byť vztahy mezi svědkyní příjmení a žalovaným nejsou vřelé, zcela přesně popsala, jak probíhala během let komunikace mezi ní a žalovaným, za jakých okolností mu byl nabízen náhradní byt, soud tedy v tomto smyslu neměl důvod vyhodnotit její výpověď jako nevěrohodnou. Rovněž výpověď svědkyně příjmení bydlící na stejném patře soud hodnotí jako věrohodnou; tato svědkyně sice v bytě žalovaného byla pouze jednou, jako osoba bydlící na stejném patře by však zaznamenala pohyb žalovaného v domě svědčící o tom, že byt trvale užívá. Svědkyně příjmení je navíc osobou, která na výsledku sporu nemá žádný zájem a zcela jednoznačně jakožto sousedka žalovaného při své výpovědi uvedla, že pan žalovaný do bytu dochází, ale nebydlí v něm. Dcery žalovaného naopak nevyvrátily tvrzení strany žalující, že žalovaný byt neužívá trvale, a ve světle porovnání jejich výpovědí s výpovědí ostatních tří svědků vyznívají jejich výpovědi spíše jako vedené snahou otci ve sporu pomoci.

22. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

23. Dle čl. III bod 6 zákona č. 519/1991 Sb. ve znění zákona č. 24/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, pravomocné rozsudky na vyklizení bytu vyhlášené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1. 1. 1992), jimiž je povinnost vyklidit byt vázána na zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování, se ve vykonávacím řízení považují za rozsudky ukládající vyklizení po poskytnutí náhradního bytu. Citované ustanovení zakládá fikci, že formu bytové náhrady pro povinného je ve zde uvedených případech náhradní byt. Oprávněný se může u soudu, který je příslušný k výkonu rozhodnutí proti povinnému, domáhat určení, že povinnému náleží jen náhradní ubytování nebo že mu nenáleží bytová náhrada vůbec.

24. Dle ust. § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Žaloby dle čl. III zákona č. 519/1991 Sb. na určení, že povinnému náleží jen náhradní ubytování nebo že mu nenáleží bytová náhrada vůbec, jsou žalobami sui generis; žalobce nemusí prokazovat, že má na jejím podání naléhavý právní zájem ani že od vydání rozhodnutí došlo ke změně poměrů.

26. Naproti tomu pokud byla rozhodnutím soudu povinnost vyklidit byt vázána na zajištění náhradního bytu (až již přímo ve výroku rozhodnutí nebo fikcí dle čl. III bod 6 zákona č. 519/1991 Sb.) a oprávněný má za to, že od vydání rozhodnutí došlo k takové změně poměrů, že by v jejím důsledku bylo trvání na zajištění náhradního bytu v rozporu s dobrými mravy, může soud dle ust. § 80 o.s.ř. určit, že uložená povinnost vyklizení bytu není na zajištění této náhrady vázána (viz rozsudek NS ČR ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1511/2016 a ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1827/99). V takovém řízení musí oprávněný prokázat, že má na takovém určení naléhavý právní zájem a že po rozhodnutí, jímž bylo vyklizení bytu na zajištění bytové náhrady vázáno, došlo k takové změně poměrů, že trvání na zajištění náhradního bytu jako na podmínce vyklizení by bylo v rozporu s dobrými mravy (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.).

27. Dle ust. § 3074 odst. 1 o.z. se na daný právní vztah bude nadále uplatňovat zákon č. 89/2012 Sb., když práva a povinnosti z nájmu vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona se posuzují dle dosavadních právních předpisů, změna poměrů však nastala rovněž za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z.“). Soud tedy změnu poměrů jak na straně pronajímatele, tak na straně nájemce dle ustálené judikatury nepoměřoval ust. § 3 odst. 1 obč. zák., nýbrž ust. § 8 o.z.

28. Dle ust § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

29. Žalobkyně sice v žalobě i jejím doplnění akcentují čl. III bod 6 přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 519/1991 Sb., v řízení však současně poukazují na naléhavý právní zájem žalobkyň na takovém určení dle ust. § 80 o.s.ř., na změnu poměrů na straně žalovaného (povinného), poukázaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2001 sp. zn. 20 Cdo 2021/99 a ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1827/99, soud tak posuzoval žalobu optikou ust. § 80 o.s.ř. a v tomto smyslu žalobkyně rovněž poučil dle ust § 118a odst. 1,3 o.s.ř.

30. Žalobkyně dovozují naléhavý právní zájem na určení neexistence bytové náhrady žalovaného zejména tím, že od vydání rozsudku v roce 1990 uplynula značná doba, došlo ke změně poměrů jak na straně žalobkyň, tak na straně žalovaného.

31. K námitce žalovaného, že se jedná o res iudiacata, o které již soud nemůže rozhodovat, soud uvádí, že výše citovaná judikatura již konstantně uvádí, že v řízení dle ust. § 80 o.s.ř. nejde o to znovu projednat věc zrušení nájmu bytu a stanovit práva a povinnosti z tohoto zrušení vyplývající, ale jeho podstatou je určení, zda výkon práv a povinností tak, jak byly založeny předchozím rozhodnutím, není v důsledku později změněných poměrů na straně vyklizované osoby v rozporu s dobrými mravy (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). V v souladu s ustanovením § 80 o.s.ř. se lze domáhat takového určení, má-li na něm žalobkyně (pronajímatelé) naléhavý právní zájem. Domáhat se takového určení nevylučuje ani ust. čl. III bodu 6 přechodných ustanovení zákona č. 519/1991 Sb.

32. V poměrech projednávané věci soud dospěl k následujícím právním závěrům. V souvislosti se zrušením práva nájmu žalovaného užívat služební byt byla vyklizovací povinnost žalovaného vázána resp. podmíněna zajištěním bytové náhrady (náhradního bytu ve smyslu čl. III bodu 6 zákona č. 519/1991 Sb.). Soud zkoumal v souladu citovanou judikaturou, zda došlo k takové změně poměrů, ve světle kterých by povinnost žalobkyň zajistit pro žalovaného náhradní byt byla zjevným zneužitím práva na straně žalovaného. Soud má prokázáno, že od roku 1990, kdy bylo o bytové náhradě rozhodnuto, došlo prokazatelně ke značné změně poměrů. V době, kdy byl žalovaný zavázán byt vyklidit, byt užíval sám s manželkou. Žalovaný se následně odstěhoval s rodinou do obec, kde chodily obě jeho dcery do základní školy, následně se rodina přestěhovala v roce 2016 do nově postaveného rodinného domu v obec. Manželka žalovaného působí jako profesorka na střední škole v obec, obě dcery žalovaného následně navštěvovaly toto osmileté gymnázium. Obě děti tak navštěvovaly školy a manželka měla zajištěno zaměstnání v blízkosti tohoto bydliště. Rodinný dům je určen k trvalému bydlení, vzdálenost od obec je cca 1 hodina jízdy, dostupnost je vlakem z obec, rodina vlastní osobní automobil. V řízení dále bylo zjištěno, že dům je dostatečně prostorný, vybaven učebnou pro manželku žalovaného a ateliérem pro žalovaného, obě dcery žalovaného mají vlastní pokoj, přičemž nyní již mají zajištěno bydlení v podnájmu v obec. Žalovanému byl nabídnut náhradní byt ve stejném domě s vyšším nájemným, který odmítl s poukazem na tom, že náhradní byt si představuje v obdobné kvalitě/rozloze a ceně, kterou za užívání platí nyní. Je třeba však zdůraznit, že žalovaný v současné době neplatí tržní nájemné, ale úplatu za užívání bytu, jelikož jeho nájemní vztah k bytu skončil již v roce 1990. Lze tak přisvědčit žalobkyním, že za současné situace najít žalovanému náhradní byt obdobné cenové relace a obdobné kvality (4. kategorie) není v jejich možnostech (minimálně ne v jejich domě, kde dochází k postupné rekonstrukci bytů). Dále soud uvádí, že těžko lze přisvědčit a uvěřit tvrzení žalovaného, že předmětný byt užívá k trvalému bydlení za situace, kdy rodinné zázemí má prokazatelně v rodinném domě v obec, zde má rovněž atelier pro svou tvorbu a má zde dostatečné pohodlí a sociální zázemí. Těžko také uvěřit, že by žalovaný dobrovolně volil obývat byt v přízemí 4. kategorie se společným WC na chodbě s dalším bytem, pokud má k dispozici vlastní rodinný dům s veškerým komfortem a vlastním atelierem a kde do odstěhování již zletilých dcer bydlela celá rodina pohromadě. Soud tak uvěřil svědkyním příjmení, příjmení a příjmení, pokud poukazovaly na spíše sporadický, nepravidelný výskyt žalovaného v domě, svědčící spíše o příležitostném, nepravidelném a rozhodně ne trvalém užívání bytu; jejich výpovědi nasvědčují spíše na příležitostné schůzky, přespání či skladování anonymizováno za účelem pohodlnějšího převážení anonymizováno a občasného přespání. Soud dále zdůrazňuje, že míra užívání předmětného bytu žalovaným je zřejmá např. i z nepravidelného přebírání korespondence, z toho, že žalovaný opakovaně nereagoval na výzvu správkyně domu při kontrole užívání bytů jednou ročně. Soud při rozhodování dále vycházel zejména z výpovědi obou dcer žalovaného, které popsaly, jak je zařízen rodinný dům, který rodina obývá, a dospěl k závěru, že je jednoznačně prokázáno, že žalovaný má zajištěno pohodlné trvalé bydlení v rodinném domě, kde má zřízen rovněž vlastní ateliér.

33. Za této situace soud dospívá k závěru, že by bylo zjevným zneužitím práva, pokud by žalobkyně měly být povinovány zajišťovat žalovanému náhradní byt nebo náhradní ubytování za situace, kdy žalovaný má své trvalé bydlení dostatečně zajištěno. K námitce žalovaného, že je pracovně vázán na anonymizováno a byt v obec potřebuje, uvádí soud, že žalovanému nic nebránilo zajistit si trvalé bydlení v obec, nikoliv anonymizována dvě slova o této potřebě věděl, a pokud se rozhodl zajistit sobě i rodině bydlení v okrese okres, kde byla celá rodina dlouhodobě vázána pracovně i školou, nemělo by toto jeho rozhodnutí nyní být k tíži žalobkyním; navíc soud zdůrazňuje, že rodinný dům v obec je v dojezdové vzdálenosti do obec, rodina vlastní automobil, nic tak žalovanému nebrání cestovat za prací do obec. V řízení nebylo navíc prokázáno, že žalovaný by měl pravidelnou pracovní dobu od rána do večera v obec, naopak, během řízení opakovaně zaznělo, že práce žalovaného je nárazová, a pokud má žalovaný aktivity v obec, jedná se spíše o nepravidelné schůzky; pokud má žalovaný navíc ateliér ve svém domě, lze předpokládat, že většinu času stráví prací zde, nikoliv v přízemním bytě v obec.

34. Soud má prokázaný naléhavý právní zájem žalobkyně na určení neexistence bytové náhrady, když žalovaný projevil přání, aby náhradní byt byl obdobné rozlohy a obdobné výše„ nájemného“; zde totiž žalovaný přehlíží, že v současné době neplatí řádné nájemné, ale pouze úplatu za užívání bytu, a že bytové poměry od roku 1990 naznaly značné změny; byty v domě žalobkyň jsou v současné době rekonstruované a žalobkyně tak nabízejí byty za tržní nájemné; žalovaného požadavek na zajištění bytu obdobné rozlohy a s obdobou úplatou je tak ekonomicky nereálný a brání tak pronajímatelkám využít předmětný byt jinak, např. jej zrekonstruovat a pronajímat za cenu v místě a čase obvyklou.

35. Soud dále připomíná smysl bytové náhrady, jak byl vykládán při rozhodování soudu v roce 1990; z protokolu z jednání tohoto soudu je zřejmé, že soud rozhodl o bytové náhradě za situace, kdy žalovaný uvedl, že nemá jinou možnost bydlení. Povinnost pronajímatele zajistit pro bývalého nájemce bytovou náhradu vyplývala především z úmyslu zákonodárce chránit slabší smluvní stranu, která by se mohla po ukončení nájemního vztahu ocitnout bez zajištěného bydlení. Je tedy více než zřejmé, že k takové situaci u žalovaného se značným odstupem let nemůže dojít. Žalovaný má zajištěno vlastní bydlení, a to dostatečné jak pro potřeby své, své manželky, tak i svých (dnes již zletilých) dcer, a za takového stavu by trvání na zajištění náhradní bytu i náhradního ubytování jako na podmínce vyklizení se jevilo jako zjevným zneužitím práva na úkor pronajímatelek ve smyslu ust. § 6 o.z. Ze všech těchto důvodů soud rozhodl, že povinnost žalovaného vyklidit předmětný byt není vázána na žádnou formu bytové náhrady, tedy ani náhradního bytu, ani náhradního ubytování.

36. Hodnocením případně dalších provedených důkazů se soud již nezabýval, neboť na jeho rozhodnutí neměly vliv.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když v řízení zcela úspěšné žalobkyně mají právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále odměna advokáta dle ust. § 7, § 9 odst. 1 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty 10 000 Kč za sedm úkonů právní služby po 1 500 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, doplnění žaloby ze dne 15.6.2020, účast na jednání dne 5.11.2020, vyjádření ve věci samé ze dne 25.11.2020 a účast u jednání dne 19.1.2021 přesahující dvě hodiny (2 úkony), dále náhrada hotových výdajů po 300 Kč za jeden každý úkon. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 14 600 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.