OSPH03 12 C 13/2021-89

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Janitorovou Sixtovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 61 176 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 882 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 882 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 294 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 294 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou podepsanému soudu se strana žalující domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude straně žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 61 176 Kč s příslušenstvím. Na odůvodnění žaloby uvedla, že jako pojistitel a paní jméno příjmení jako pojistník a dále pojištěná, uzavřeli pojistnou smlouvu číslo o sdruženém pojištění vozidla. Na základě této smlouvy v rámci pojistné události číslo vyplatila žalobkyně pojistné plnění ve výši 76 470 Kč. Toto pojistné plnění představovalo náhradu škody na zdraví způsobené panu příjmení jméno. Posléze na základě příkazu číslo jednací ze dne datum rozhodnutí bylo zjištěno, že pojistné plnění bylo žalované vyplaceno bez právního důvodu, když se na předmětnou pojistnou událost nevztahovalo pojištění sjednané v předmětné pojistné smlouvě, neboť pojištěná není za způsobenou škodu odpovědná. Žalobkyně má za to, že došlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Vyzvala žalovanou k vrácení poskytnutého pojistného plnění, žalovaná však uhradila toliko částku 15 294 Kč a dále neuhradila ničeho

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2004 25 Cdo 2212/2002 uvedla, že i když nebyla řidička pravomocně uznána vinnou ze spáchání trestného činu či přestupku v souvislosti s dopravní nehodou, není vyloučena její občanskoprávní odpovědnost, jejíž podmínky jsou odlišné od trestní odpovědnosti. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované by mohlo dojít jen v tom případě, že by právní důvod plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že by povinnost žalobkyně plnit za škůdkyni neexistovala. Žalovaná zdůraznila, že k dopravní nehodě došlo za situace, kdy poškozený přecházel vozovku přes přechod pro chodce, uvedl, že se rozhlédl, přešel k ostrůvku, kde zastavil, znovu se rozhlédl, auto neviděl a pokračoval v přecházení. Vzhledem k tomu, že ke sražení poškozeného došlo v části přechodu za ostrůvkem, měla a mohla řidička vozidla poškozeného vidět již v době, kdy přecházel první část přechodu a k tomu přizpůsobit svou jízdu. Pokud by všechny tyto skutečnosti byly vzaty v potaz, nemohl by správní orgán dojít k závěru, že chodec na přechodu vytvořil náhlou překážku. příjmení žalovaná má za to, že řidička porušila povinnost nesmět ohrozit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce a který zjevně hodlá v přecházení pokračovat. K ochraně chodce odkázala strana žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 26. 11. 2014 11 Cdo 1319/2014-35. Žalovaná uvedla, že poté co byla stranou žalující vyzvána, zhodnotila možnou míru spoluzavinění poškozeného a část vyplaceného pojistného plnění, které dle jejího názoru s ohledem na konstantní judikaturu odpovídá spoluzavinění poškozeného, žalobkyni vrátila.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že dne datum v anonymizováno došlo k dopravní nehodě, kdy řidička jméno příjmení při jízdě nedala přednost chodci anonymizována dvě slova, který přecházel komunikaci po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru od ulic ulice k anonymizováno. V důsledku toho došlo ke střetu přední části vozidla anonymizováno s uvedeným chodcem. Při dopravní nehodě došlo k blíže nespecifikovanému zranění poškozeného, bylo dále zjištěno dechovou orientační zkouškou, že řidička nebyla pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. U chodce byla dechová zkouška pozitivní s naměřenou hodnotou 1,27 promile alkoholu v dechu. Taktéž nebylo sporu o tom, že pojistná událost byla šetřena a následně byla stranou žalující poskytnuta straně žalované v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvou náhrada nákladů na léčení, které žalovaná vynaložila na léčení pojištěného poškozeného ve výši 76 470 Kč. Sporné nebylo ani to, že strana žalovaná straně žalující vrátila část poskytnutého plnění ve výši 15 294 Kč.

4. příjmení bylo, zda řidička za škodu odpovídá, tedy zda strana žalující měla povinnost plnit, či zda se na její úkor strana žalovaná bezdůvodně obohatila.

5. Z rozhodnutím stát. instituce (anonymizováno číslo listu), má soud za prokázané, že poškozený příjmení jméno byl uznán vinným, že se dopustil z nedbalosti přestupku proti zákonu o silničním provozu, kdy dne datum přecházel komunikaci po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru od ulice ulice k anonymizováno, nechoval se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní. V podnapilém stavu vstoupil do vozovky bezprostředně před projíždějící motorové vozidlo značka automobilu, které jelo po uvedené komunikaci ve směru od čerpací stanice anonymizováno a vytvořil tak pro pohyb vozidla překážku náhlou, na kterou neměla řidička reálnou možnost zareagovat.

6. Z úředních záznamů o podaném vysvětlení (anonymizováno číslo listu anonymizována dvě slova), má soud za prokázané, že řidička jméno příjmení uvedla: Sledovala jsem kruhový objezd a i jsem koukala na přechod pro chodce, kde jsem nikoho neviděla přecházet. Jediné vozidlo na kruhovém objezdu odbočovalo na ulici ulice. Škůdkyně uvedla, že na tento kruhový objezd chtěla plynule najet, na přechodu pro chodce narazila do chodce, nečekala ho, bylo to pro ni nepochopitelné, předtím ho neviděla, vnímala jen náraz, ihned zastavila. Uvedla, že náraz byl přední částí vozidla mírně za středem auta na levé straně. Chodci se ihned snažila pomoci. Vysvětlení podával i poškozený. Poškozený uvedl, že přecházel po přechodu, přešel první částí na ostrůvku, kde se zastavil, vozidlo nezaregistroval, chtěl přejít na druhou stranu, tam do něj narazilo další vozidlo. Zdůraznil, že již byl skoro u konce přechodu. Potvrdil, že v době nehody měl černé oblečení, tmavé kalhoty, neměl reflexní prvky, na hlavě měl kapuci, připustil, že se možná zcela dobře nerozhlédl. Potvrdil i požití alkoholu. Další vypovídající osoba pan příjmení byl pouze svědkem dopravní nehody, přímý zásah jak vyplývá z jeho výpovědi, neviděl.

7. Ze znaleckého posudku číslo má soud za zjištěné, že v místě dopravní nehody je komunikace o šíři anonymizováno metry, vprostřed komunikace se nachází anonymizováno. V době dopravní nehody byly špatné povětrnostní podmínky. Všichni svědci se shodli na tom, že náraz byl spíše ve středu vozidla směrem k chodníku. obec nehody bylo přehledné, dobře viditelné. Jak vyplývá ze situačních plánů, ke střetu vozidla s chodcem došlo za polovinou přechodu ve vzdálenosti cca 9,83 m od ostrůvku, 1,84 m od konce do konce přechodu. Podle znalce, chodec jdoucí normální až rychlou chůzí, mohl od ostrůvku do místa střetu dojít za cca 2 vteřiny. příjmení vozidla v okamžiku vstupu chodce do vozovky byla 6,5 – 16,7 m od místa střetu. Znalec dále řekl, že pojištěná nemohla učinit žádný manévr, aby střetu zabránila.

8. Podle ust. § 4 zák. 361/2000Sb. o silničním provozu, při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen

a) požít alkoholický nápoj ani jinou látku obsahující alkohol (dále jen„ alkoholický nápoj“) nebo užít jinou návykovou látku během jízdy,

b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem,

c) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti, jestliže je jeho schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti snížena v důsledku jeho zdravotního stavu,

Dle § 5 zák. 361/2000Sb. o silničním provozu

(1) Řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen

d) předat řízení vozidla nebo svěřit zvíře osobě, která nesplňuje podmínky podle § 3 odst. 2 a 3 nebo která je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo jejíž schopnost k řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti je snížena v důsledku jejího zdravotního stavu,

e) vyhazovat předměty z vozidla,

f) ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje,

g) ohrozit chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, a dále nesmí ohrozit chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání,

h) ohrozit cyklistu přejíždějícího pozemní komunikaci na přejezdu pro cyklisty,

i) řídit vozidlo, na němž jsou nečistoty, námraza nebo sníh, které zabraňují výhledu z místa řidiče vpřed, vzad a do stran,

j) řídit vozidlo, na němž nebo na jehož nákladu je led, který by při uvolnění mohl ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

k ) zajistit, aby k jízdě byl přibrán potřebný počet způsobilých a náležitě poučených osob, jestliže to vyžaduje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

l) mít na sobě oděvní doplňky s označením z retroreflexního materiálu stanovené prováděcím právním předpisem podle § 56 odst. 8, nachází-li se mimo vozidlo na pozemní komunikaci mimo obec v souvislosti s nouzovým stáním; to neplatí pro řidiče motocyklu, mopedu a nemotorového vozidla.

(2) Řidič nesmí

9. Z provedeného dokazování, zejména s ohledem na vypracovaný znalecký posudek, soud dospěl k závěru, že pojištěná za vzniklou škodu částečně odpovídá. Při jízdě se nevěnovala náležitě řízení, jak sama uvedla, na přechod pouze letmo koukla, zajímalo ji spíše to, zda může plynule najet na kruhový objezd, kde si všímala protijedoucích světel. Porušila tak povinnost stanovenou jí v § 5odst. 1 písm b) zák. 361/2000Sb. Ze znaleckého posudku má soud za prokázané, že kdyby se náležitě věnovala řízení a to i s povědomím toho, že se přechod v místě nachází, měla 1,7 vteřiny na to, aby na vstup chodce reagovala minimálně dupnutím na brzdy. Jakkoli její vzdálenost od místa střetu nebyla příliš velká, je třeba poukázat na rozhodnutí NS ČR 4 Tdo 852/2013-36, v němž soud uzavřel, že i když je míra spoluzavinění poškozeného velmi vysoká (v souzeném případě se poškozená postavil před anonymizováno rychle projíždějící v úzkém prostoru za účelem pořízení fotografie a řidič ho neviděl včas) je třeba dospět k závěru, že odpovědnost škůdce je dána (cit NS ČR 4 Tdo 852/2013-36„ V projednávané věci bylo soudy nižších stupňů zjištěno, že primární příčinou vzniku těžkého ublížení na zdraví poškozeného bylo nezodpovědné až riskantní jednání obviněného, jež bylo v příkrém rozporu s pravidly obecné opatrnosti. Proto ani výše deklarovaná značná míra spoluzavinění poškozeného na způsobeném následku nemohla být důvodem, aby obviněnému nebyla přičítána trestní odpovědnost za způsobení těžké újmy na zdraví poškozenému. Lze tak uzavřít, že příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem nebyla přerušena, byť k jejímu jednání přistoupila další skutečnost, jež spolupůsobila při vzniku následku (riskantní jednání i samotného poškozeného, jež bylo v rozporu s bezpečnostními pravidly). I za této situace však jednání dovolatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nedošlo.“ V daném sporu je dále třeba zdůraznit, že poškozený se pohyboval po přechodu pro chodce, nacházel se, jak vyplynulo z šetření dopravní nehody, jíž za polovinou vozovky, mohl tedy oprávněně předpokládat, že si ho řidička všimla. Řidička, která náležitě nesledovala komunikaci a zejména provoz na přechodu pro chodce, porušila povinnost zakotvenou v § 5 odst. 2 písm f) zák. 361/2000Sb. (pouze pro úplnost, zde soud odkazuje i na rozhodnutí NS ČR 11 Tdo 1319/2014-35, kde se Nejvyšší soud ČR zabývá otázkou zvýšené ochrany chodců pohybujících se po přechodu pro chodce)

10. Soud dospěl k závěru, že pojištěná škůdkyně se dopustila protiprávního jednání, které je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Tato škoda byla na základě uzavřené pojistné smlouvy uhrazena žalobkyní žalované a to v plném rozsahu v souladu s ust. § 55 zák. č. 47/98Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Dle ust. § 55 zákč. 48/97Sb. příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů anonymizováno. S ohledem na konstantní judikaturu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1389/2010, ze dne 22. 5. 2012) se soud zabýval i otázku případného spoluzavinění poškozeného na vzniklém úrazu. Nejvyšší soud totiž dovodil, že anonymizováno má právo požadovat náhradu nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce, pouze v tom rozsahu v jakém byly způsobeny protiprávním jednáním škůdce vůči pojištěnci. V rozsahu, v němž se na nákladech léčení podílely jiné okolnosti např. spoluzavinění poškozeného, anonymizováno nárok na úhradu po škůdci nemá, neboť zde není dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou. Při posuzování nároku na náhradu škody podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je tedy nutné zjistit, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílelo protiprávní jednání třetí osoby.

11. Soud se tedy z úřední povinnosti s ohledem na rozhodnutí spisová značka zabýval i spoluzaviněním poškozeného. Je zcela zjevné, že poškozený nebyl na chůzi v noci náležitě vybaven, byl v temném oblečení, sám připustil, že si nepočínal dostatečně prozíravě, náležitě se nerozhlédl. Pouze letmo přes kapucu se podíval, zda nic nejede, rozsvícená světla neviděl, proto do vozovky vstoupil. Poškozený, byl za své jednání uznán vinným přestupkem. Je tedy zřejmé, že míra jeho spoluzavinění za vzniklou škodu je vysoká. Soud zohlednil všechny provedené důkazy a považuje za nutné zdůraznit. Že oba zúčastnění na dopravní nehodě porušili své povinnosti, zejména povinnost stanovenou v § 4 písm a) zák. 361/2000Sb., podcenili povětrnostní podmínky a i když si jich byli vědomi, své chování jim nepřizpůsobili. (z jejich výslechů učiněných v rámci šetření škodní události vyplynulo, že jejich jednání bylo motivováno snahou co nejrychleji se dostat do místa svého bydliště). jméno zavinění u škůdkyně však soud přece jenom shledává vyšší, neboť se jednalo o řidičku, která věděla, že se v místě nachází přechod, avšak podcenila viditelnost a tím porušila povinnost stanovenou jí v § 5 odst. 2 písm f § zák. 361/2000Sb.

12. Soud proto dospěl k závěru, že odpovědnost škůdkyně je dána z 60% a tedy spoluzavinění poškozeného činí 40% strana žalované se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku 30 588Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že částka 15 294Kč již byla žalovanou vrácena, soud žalobě vyhověl co do částky 15 294 Kč vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství, co do částky 45 882 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. straně žalované přiznal náklady řízení v částce 600 Kč za dva úkony podle vyhlášky č. 254/2015Sb.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.