OSPH03 11 C 254/2024-106

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně A., sídlem Adresa žalobkyně A, PSČ Anonymizováno, reg. č. Anonymizováno, podnikající na území České republiky prostřednictvím Jméno žalobkyně A., organizační složka, IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_004⟫ o 96 000 Kč s příslušenstvím, ⟪LB:lb_005⟫ o 290 633 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaného úroku ve výši 5 697,82 Kč od 27. 5. 2023 do 18. 9. 2023, ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaného úroku ve výši 11 724,24 Kč od 16. 12. 2023 do 4. 6. 2024, ⟪LB:lb_003⟫ - úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 96 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení, ⟪LB:lb_004⟫ - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 96 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 96 000 Kč, a to do dvou let od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 290 633 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 503,87 Kč od 6. 3. 2023 do 6. 9. 2023, s kapitalizovaným úrokem ve výši 46 117 Kč od 4. 2. 2024 do 29. 8. 2024, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 290 633 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 290 633 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč, vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 95 011,40 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2024 doplněnou podáním ze dne 14. 10. 2024 a doplněnou podáním ze dne 24. 10. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 96 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 27. 5. 2023 elektronicky smlouvu o hotovostním úvěru „Anonymizováno" č. Anonymizováno prostřednictvím internetového bankovnictví žalované. Dle smlouvy výše jistiny úvěru činila 96 000 Kč a žalovaná se zavázala dle smlouvy tento úvěr splácet formou 96 měsíčních splátek ve výši 1 747,49 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni v měsíci včetně smluvních úroků ve výši 10,99 % p. a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dle odst. 7.1.1 podmínek byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud je žalovaný v prodlení se splácením více než dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce. Podmínky smlouvy žalovaná neplnila, neboť neuhradila splátku za měsíce červenec, srpen, září 2023. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 18. 9. 2023. Žalovaná nadále dluží na jistině částku 96 000 Kč a dále se domáhá zaplacení neuhrazeného úroku zkapitalizovaného ke dni splatnosti pohledávky dne 18. 9. 2023 na výši 5 697,82 Kč, neuhrazeného úroku z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti zkapitalizovaného ke dni 4. 6. 2024 (od 16. 12. 2023) na výši 11 724,24 Kč, úroku ve výši 10,99 % p. a. z částky 96 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 96 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení.

2. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla v podání ze dne 14. 10. 2024, že ověřovala úvěruschopnost žalované v souvislosti s její žádostí o poskytnutí úvěru Anonymizováno ze dne 27. 5. 2023 na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovanou. Žalobkyně při sjednávání úvěru nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté žalovanou nebyly úplné, přesné a pravdivé. Žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 49 000 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované č. č. účtu vedený u právnická osoba. Dle výpisu z účtu žalované bylo patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 4 620 Kč. Žalovaná na žádosti uvedla splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do Anonymizováno a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 26 092,52 Kč. Žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. V opačném případě by jí žalobkyně úvěr neposkytla. Žalobkyně v rámci postupu posouzení úvěruschopnosti provedla doplňkové kontroly, a to v a) interním blacklistu, b) registru neplatných a odcizených dokladů, c) centrální evidenci exekucí, d) insolvenčním rejstříku. Po zohlednění všech výše uvedených okolností žalobkyně stanovila maximální zatížení žalované pro novou splátku na částku 17 359,40 Kč. Žalobkyně zároveň obdobně k ukazateli Anonymizováno stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 53,69 % po poskytnutí úvěru. Splátka nového úvěru činila 1 507,49 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 26 309,14 Kč.

3. Žalobkyně se dále žalobou doručenou soudu dne 17. 9. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 290 633 Kč s příslušenstvím. K této žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 6. 3. 2023 smlouvu o povoleném přečerpání č. Anonymizováno, která je smlouvou o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalované. V předmětné smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový limit až do výše 281 700 Kč, který mohla žalovaná čerpat realizací plateb a výběrů ze svého osobního účtu Anonymizováno, č. ú.: č. účtu, vedeném u žalobkyně. Tento svůj závazek žalobkyně ke dni 6. 3. 2023 splnila. Žalovaná se zavázala nepřekročit sjednanou výši úvěrového limitu dle smlouvy a řádně a včas uhradit dlužnou jistinu a úroky, na něž má žalobkyně nárok dle smlouvy nebo podmínek, a dále zajistit na svém účtu ke konci zúčtovacího cyklu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků úvěru z povoleného přečerpání včetně případných úroků z prodlení dle podmínek. Dle čl. II odst. 1 smlouvy je nesplacená jistina úvěru úročena roční procentní úrokovou sazbou ve výši 12,90 %, přičemž dle podmínek žalobkyně účtuje úroky v měsíčních intervalech. Dle čl. IV. odst. 1 smlouvy, pokud klient z jakéhokoli důvodu překročí úvěrový limit, stává se takováto částka nepovoleným debetním zůstatkem, který je povinen splatit ihned. Dle odst. 3.2.1 podmínek je banka oprávněna úvěr v plné výši prohlásit za splatný nebo odstoupit od smlouvy, zejména je-li klient v prodlení s úhradou jakékoliv peněžité částky vůči Anonymizováno, či pokud dojde z jakéhokoliv důvodu k překročení úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaná překročila úvěrový limit, nezajistila dostatek prostředků k pokrytí transakce a dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku, využila žalobkyně svého výše uvedeného práva, od smlouvy odstoupila, čímž se stal dluh splatným ke dni 6. 9. 2023.

4. Při schvalování úvěru a zkoumání úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalovaná na žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání vyplnila, že hlavní zdroj příjmu je starobní/vdovský důchod ve výši 30 500 Kč, banka tento příjem ověřila na základě příchozích transakcí na účet žalované č. č. účtu vedený u Jméno žalobkyně A. Jako vedlejší příjem uvedla žalovaná příjem z pronájmu nemovitosti ve výši 22 500 Kč. Žalovaná měla v prosinci 2022 dle výpisu z účtu na tomto účtu příchozí platby ve výši 67 719,93 Kč, v lednu 2023 měla žalovaná příchozí platby ve výši 65 488 Kč a v únoru 2023 měla žalovaná příchozí platby ve výši 62 700 Kč. Žalobkyně tak má za to, že úvěruschopnost byla řádně posouzena. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny - záporného zůstatku na účtu ve výši 290 633,00 Kč tvořeného rozdílem mezi čerpanými prostředky a vklady žalované, dlužného smluvního úroku zkapitalizovaného ke dni 6. 9. 2023 na částku 21 503,87 Kč, dlužného úroku z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku zkapitalizovaného ke dni 29. 8. 2024 za období od 4. 2. 2024 do 29. 8. 2024 na částku 46 117 Kč, úroku ve výši 12,90 % z částky 290 633 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 290 633 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 3. 2. 2025, č. j. 11 C 254/2024-62 soud obě řízení spojil ke společnému projednání.

6. Žalovaná učinila jako nespornou skutečnost uzavření obou smluv. Při jednání dne 2. 10. 2025 namítla, že v současné době u ní probíhají exekuce, není schopna uhradit dlužné částky požadované žalobkyní najednou. Navrhla splácení celého dluhu včetně dalších dvou až tří exekučních řízení ve splátkách po 5 000 Kč. Uvedla, že v žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání uvedla příjem, který však nikdy neměla, její příjem z pronájmu byl ve skutečnosti nižší, než uváděla. Na účet u žalobkyně jí nepřicházel ani vdovský důchod, ani platby z nájmu, ty přicházely na účet vedený v Rakousku. V současné době je již ve starobním důchodu, při podání žádosti o úvěru ještě ve starobním důchodu nebyla. Zaměstnaná není a nebyla. V současné době již nemá ani příjem z pronájmu.

7. Žalovaná byla při jednání soudem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o své povinnosti tvrzení a důkazní, že není úvěry schopna splatit najednou, jaké jsou její možnosti splácení, zejména u smlouvy o hotovostním úvěru byla vyzvána, aby doplnila tvrzení, jaké jsou v současné době její měsíční příjmy a výdaje a její výdaje v souvislosti s tvrzenými exekucemi. Žalovaná byla rovněž vyzvána, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy, jaké konkrétní listiny předkládala žalující straně při žádosti o poskytování úvěru a na jaký účet jí byly zasílány pravidelné příjmy z vdovského důchodu a příjmy z pronájmu. Žalobkyně ve lhůtě poskytnuté soudem k tomuto ničeho nedoplnila.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Z výpisu polského státního soudního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je polskou bankou.

10. Ke smlouvě o povoleném přečerpání:

11. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 6. 3. 2023 uzavřeli smlouvu o povoleném přečerpání. Z této smlouvy soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost peněžní prostředky až do výše 281 700 Kč formou zvláštního úvěru (povolené přečerpání) na jejím účtu vedeném u žalobkyně č. ú. č. účtu. Žalovaná se zavázala úvěrový limit nepřekročit, povolené přečerpání splatit včetně úroku a jiného příslušenství. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba povoleného přečerpání ve výši 12,9 % ročně. Žalovaná se zavázala současně hradit poplatky dle sazebníku. Žalovaná se zavázala na základě této smlouvy uhradit žalobkyni celkem částku 287 778 Kč.

12. Ze žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání soud zjistil, že žalovaná uvedla adresu trvalého bydliště adresa, tuto adresu uvedla rovněž jako adresu kontaktní. V žádosti uvedla, že je vdova, její hlavní zdroj příjmu je starobní/vdovský důvod ve výši 30 500 Kč měsíčně, její vedlejší příjem činí 22 500 Kč, tento je generovaný z pronájmu nemovitosti. Žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje představují částku 3 500 Kč na bydlení, uvedla, že jiné splátky mimo banku nemá.

13. Z výpisu z účtu žalované za období č. účtu od 3. 8. 2021 do 20. 11. 2023 soud zjistil, že tři měsíce před žádostí o povolené přečerpání žalované na její účet přicházely pravidelné příjmy ve výši cca 50 000 Kč (prosinec 2022), 65 000 Kč (leden 2023), 53 000 Kč (únor 2023), 63 000 Kč (březen 2023). Konečný zůstatek na tomto účtu po povoleném přečerpání činil - 290 633 Kč.

14. Z podmínek pro povolené přečerpání soud zjistil, že v čl. 3. 2, odst. 3.2.1. je zakotveno oprávnění pro banku prohlásit všechny pohledávky z poskytnutého povoleného přečerpání za splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení) v případě, že se klient ocitne v prodlení se splacením jakékoliv peněžní částky nebo dojde k překročení úvěrového limitu v rámci povoleného přečerpání.

15. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 6. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě splátek povoleného přečerpání, ke dni 6. 9. 2023 evidovala dlužnou nezaplacenou splátku ve výši 10 298,47 Kč a upozornila žalovanou, že pokud nedojde k úhradě částky do 7 dnů, bude úvěr zesplatněn.

16. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 30. 8. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 382 192,03 s příslušenstvím před podáním žaloby.

17. Ze sazebníku bankovních poplatků Anonymizováno platného od 1. 10. 2021 soud zjistil, že výše poplatku za upomínky činí 400 Kč.

18. Ke smlouvě o hotovostním úvěru:

19. Účastníci učinili nesporným a soud zjistil rovněž ze smlouvy ze dne 27. 5. 2023, že účastníci následně dne 27. 5. 2023 uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru ve výši 96 000 Kč, úvěr byl poskytnut na účet žalované č. ú. č. účtu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 17. 6. 2031 v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 747,49 Kč, splátky měly probíhat formou automatického inkasa z účtu. Úroková sazba byla sjednána na 10,99 % ročně.

20. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru Anonymizováno soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že je vdova, kontaktní adresa i adresa trvalého pobytu je adresa, jejím zdrojem příjmu je starobní/vdovský důchod ve výši 25 000 Kč, současně žalovaná uváděla vedlejší příjem ve výši 24 000 Kč z pronájmu nemovitosti (celkem tedy měsíční příjmy 49 000 Kč). Mezi výdaje žalovaná uvedla měsíční náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč.

21. Z podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů Anonymizováno soud zjistil, že dle čl. 6.1.3 je banka v případě zadlužení po splatnosti oprávněna požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru.

22. Z výpisu z účtu žalované za období č. účtu od 3. 8. 2021 do 20. 11. 2023 soud zjistil, že tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru žalované na účet přicházely nadále platby ve výši 49 000 Kč (duben 2023), 81 900 Kč (květen 2023), nicméně již 8. 4. 2023 byl na tento účet žalované poskytnut úvěr ve výši 85 100 Kč. Dne 27. 5. 2022 žalovaná čerpala na tento účet finanční prostředky ve výši 96 000 Kč od žalobkyně na základě smlouvy o úvěru. Následně žalovaná v červnu 2023 přes příchozí platby ve výši cca 70 000 Kč realizovala odchozí platby a výběry ve vysokých částkách (např. dne 10. 6. 2023 částku 200 000 Kč, výběr z bankomatu ve výši 50 000 Kč a konečný zůstatek na účtu činil -290 633 Kč).

23. Z historie úvěru ze dne 17. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaná na poskytnutý úvěr nezaplatila ani jednu splátku.

24. Z poslední výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 9. 2023 včetně kopie podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možné zesplatnění celého úvěru.

25. Z výzvy před podáním žaloby včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a dne 6. 6. 2024 vyzvala žalovanou k úhradě částky 126 239,57 Kč.

26. Z dohody o výši dávek Anonymizováno (Anonymizováno v Rakousku) z ledna 2025 soud zjistil, že žalovaná předložila dohodu o výši dávek u této pojišťovny, dle které vdovský důchod činí od ledna 2025 1 028,55 EUR, starobní důchod činí 190,16 EUR.

27. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

28. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

30. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

34. Dle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

35. Na základě provedeného dokazování, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením dospěl soud k tomuto právnímu závěru.

36. Ke smlouvě o povoleném přečerpání:

37. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v elektronické podobě v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 6. 3. 2023 smlouva o povoleném přečerpání, na jejímž základě žalovaná mohla čerpat na svém účtu finanční prostředky až do úvěrového limitu 281 700 Kč. Svou povahou se jedná o spotřebitelskou smlouvu dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. byla žalobkyně pod sankcí neplatnosti smlouvy povinna posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně této své povinnosti dostála, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, její lustrací ve veřejných rejstřících (ISIR, SOLUS, NRKI apod.) a z ověření příjmů a výdajů žalované na jejím bankovním účtu, který byl u žalobkyně veden. Z těchto bankovních výpisů předcházejících minimálně 3 měsíce před uzavřením smlouvy je zřejmé, že žalované na účet přicházely měsíčně částky v minimální výši 50 000 Kč stabilně každý měsíc. Žalobkyně tak tvrzené příjmy žalobkyně ve výši cca 50 000 Kč (plynoucí dle žalované z vdovského důchodu a z příjmu z pronájmu) ověřila výpisem z jejího bankovního účtu. Žalobkyně ověřila tímto způsobem rovněž výdaje žalované. Žalobkyně byla při poskytnutí povoleného přečerpání obezřetná a prověřila tvrzení žalované, že nemá splátky mimo banku, dotazem do Anonymizováno a z vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla úvěry se splátkovým zatížením 8 760,65 Kč. Soud tak vyhodnotil, že žalobkyně postupovala při sjednání smlouvy o povoleném přečerpání dostatečně obezřetně, prověřovala žalovanou tvrzené příjmy a výdaje a úvěruschopnost žalované posoudila v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Uvedená smlouva je tak platná. Žalobkyně současně prokázala, že žalovaná překročila úvěrový limit, nezajistila dostatek prostředků k pokrytí měsíční splátky úvěru a dostala se do nepovoleného debetního zůstatku. Žalobkyně proto ke dni 6. 9. 2023 dluh zesplatnila. V poměrech projednávané věci pak, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrované (poskytnutá jistina, úroky) a bylo proto na žalované, pokud chtěla být ve sporu úspěšná, aby tvrdila a prokazovala, zda a kdy uhradila některou z dohodnutých plateb, jež byla předmětem zažalovaného nároku. Jelikož žalovaná v tomto směru (k výši požadované částky) ničeho nenamítala, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Žalovaná je proto povinna uhradit jak nesplacenou jistinu - záporný zůstatek na účtu ve výši 290 633,00 Kč, tvořený rozdílem mezi čerpanými prostředky a vklady žalované, dlužný smluvní úrok zkapitalizovaný ke dni 6. 9. 2023 (od 6. 3. 2023) na částku 21 503,87 Kč, dlužný úrok z částek po splatnosti a nepovoleného debetního zůstatku zkapitalizovaného ke dni 29. 8. 2024 (od 4. 2. 2024) ve výši 46 117 Kč, úrok ve výši 12,90 % z částky 290 633 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 290 633 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, jehož výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok III.).

38. Lhůta k plnění:

39. Co se týče lhůty k plnění, soud vyhověl návrhu žalované, aby mohla dlužnou částku splácet ve splátkách. Výši měsíční splátky soud určil na 10 000 Kč. Soud vyšel z toho, že žalobkyně se splácením úvěru ve splátkách vyslovila souhlas, pouze navrhla, že výše splátky by měla činit 15 000 Kč. Žalovaná oproti tomu uvedla, že v současné době je ve starobním důchodu, s žalobkyní učinily nesporné, že v současné době u žalované probíhají exekuční řízení ve prospěch žalobkyně jako oprávněné, přičemž výše nesplacené částky přesahuje 1 000 000 Kč. Výše splátky navrhované žalovanou ve výši 5 000 Kč (konsolidovaně pro oba úvěry a dále pro další dvě exekuční řízení) se soudu jeví jako zcela upřednostňující dlužníka oproti věřiteli. Oproti tomu stanovení splátky ve výši 15 000 Kč by zcela jistě žalovanou přivedlo do dalšího exekučního řízení. Zájmem žalobkyně jako věřitele je uhrazení celého dluhu, ideálně v co nejkratší době. Soud proto určil výši splátky na 10 000 Kč. Žalovaná v koncentrační lhůtě nedoplnila své tvrzení, jaká je její současná majetková situace, jaké má výdaje. Stanovení nižší výše splátky by se soudu i proto jevilo jako přílišné zvýhodnění dlužníka oproti věřiteli, a to i s ohledem na nejasná tvrzení žalované ohledně zdroje příjmů na jejím účtu. Dobrodiní splátek soud určil pod ztrátou výhody splátek.

40. Ke smlouvě o hotovostním úvěru:

41. Mezi žalobkyní a žalovanou byla v elektronické podobě v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 27. 5. 2023 smlouva o úvěru Anonymizováno, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. byla žalobkyně pod sankcí neplatnosti smlouvy povinna posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně této své povinnosti dle závěru soudu v tomto případě nedostála. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou, její lustrací ve veřejných rejstřících (ISIR, SOLUS, NRKI apod.) a z ověření příjmů a výdajů žalované na jejím bankovním účtu. Toto prověření však nebylo dostačující, neboť nemohlo vést k celkovému posouzení finančních poměrů žalované a k řádnému a podloženému závěru o její schopnosti úvěr v budoucnu splácet. Je třeba zohlednit, že žalovaná smlouvu o hotovostním úvěru uzavřela v blízké časové souvislosti s předchozí smlouvou o povoleném přečerpání (necelé dva měsíce po uzavření smlouvy o povoleném přečerpání až do výše 281 700 Kč). Žalobkyně již měla být obezřetná i proto, že žalovaná evidentně neúplně sdělila všechny potřebné informace o svém úvěrovém zatížení (při uvedení údajů o úvěrovém zatížení uvedla 0 Kč, což se ukázala nepravdivým). Dále, pokud by žalobkyně zachovala potřebnou obezřetnost, která je dle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžadována, zjistila by, že žalovaná, byť tvrdí pravidelné příjmy ve výši 50 000 Kč, generovala tyto příjmy např. v dubnu 2023 z jiného úvěru (8. 4. 2023 byl na tento účet žalované poskytnut úvěr ve výši 85 100 Kč). Na závěr, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet, lze usoudit rovněž z toho, že na úvěr nezaplatila jedinou splátku.

42. Současně je nutno dle závěru soudu přihlédnout k tomu, že splácení úvěru zasahovalo do doby odchodu žalované do starobního důchodu. Dne 1. června 2015 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) na základě zmocnění uvedeného v čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (dále jen „nařízení č. 1093/2010“) obecné pokyny k posouzení úvěruschopnosti. Dle bodu 104, pokud doba splácení úvěru přesahuje předpokládaný věk odchodu dlužníka do důchodu, měli by instituce a věřitelé patřičně zohlednit přiměřenost pravděpodobného zdroje dlužníkovy schopnosti splácet a jeho schopnost nadále plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy i po odchodu do důchodu. Dle bodu 106. při posuzování schopnosti dlužníka plnit závazky vyplývající z úvěrové smlouvy by instituce a věřitelé měli zohlednit potvrzené a jiné pevně stanovené výdaje, např. současné závazky dlužníka, včetně odpovídajícího doložení a zohlednění životních nákladů.

43. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

44. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

45. Aplikováno na citovanou smlouvu o hotovostním úvěru, soud dospěl k závěru, že před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Tato spotřebitelská smlouva je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky ve výši 96 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu neuhradila dosud ničeho, dospěl k závěru, že žalovaná je povinna žalobkyni tuto částku vrátit (výrok II.). Ohledně úroků a dalšího příslušenství se pak jedná o nároky z neplatné smlouvy. Soud tedy žalobu ve zbylém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku.)

46. Lhůta k plnění:

47. V již zmiňovaném rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 Nejvyšší soud výslovně uvedl, že nová doba splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená) neodvisí od výzvy věřitele k plnění. Z komentářové literatury plyne, že „Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.“ (srovnej Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha:AnonymizovánoC. H. Beck, 2017, 900 s., komentář k § 87 zákona č. 257/2016 Sb.).

48. Potřeba stanovení delší lhůty k plnění, resp. lhůty přiměřené možnostem žalované, vyplynula z provedeného dokazování, kdy žalovaná má další (minimálně 2) exekuční řízení v rozsahu přes 1 000 000 Kč (žalobkyně tuto skutečnost nečinila spornou), současně je starobní důchodkyní, jejíž příjem plyne z vdovského a starobního důchodu. Žalovaná je tímto rozsudkem současně zavázána vůči žalobkyni splácet další závazek v měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč. Soud tak dospěl v souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. k závěru, že doba odpovídající možnostem spotřebitele s přihlédnutím k jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům činí dva roky od právní moci rozsudku, kdy žalovaná bude mít dostatek času uspořádat své majetkové poměry tak, aby v ní byla schopna uhradit žalobkyni celou tuto částku najednou. Současně má soud za to, že tato doba je i v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, a to i žalobkyně, která v řízení opakovaně deklarovala, že její zájem jako věřitele je mít splacený úvěr do dvou let. Stanovení splátek by se přitom jevilo neúčelným, když tyto splátky by již současně s probíhajícími exekučními řízeními a splácením dřívějšího úvěru převýšilo příjmy žalované, takový postup tak soud vyhodnotil jako nevyhovující jak zájmům věřitele, tak zájmů dlužníka. Soud současně připomíná, že dle § 87 odst. 3 citovaného zákona, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že v řízení převážně úspěšné žalobkyni náleží zcela náhrada nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze v části příslušenství. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 840 Kč a 11 626 Kč (celkem 15 466 Kč), dále odměna advokáta určená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 96 000 Kč za tři úkony právní služby po 4 940 Kč (předžalobní výzva, převzetí, žaloba), dále z tarifní hodnoty ve výši 290 633 Kč za tři úkony právní služby po 9 500 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a žaloba), včetně náhrady hotových výdajů dle § 13 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za 6 úkonů právní služby.

50. Odměna advokáta dále vychází z úkonů za službu po spojení věcí (z tarifní hodnoty 386 633 Kč) za dva úkony právní služby po 9 860 Kč (účast na jednání dne 2. 10. 2025 a dne 6. 11. 2025), k tomu přistupují dva režijní paušály po 450 Kč dle a. t. účinného od 1. 1. 2025. K tomu přistupuje 21 % DPH, jejíž je zástupce žalobkyně plátce. Celková výše náhrady nákladů řízení představuje částku 95 011,40 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni jako neúčelné náklady odměnu za doplnění žaloby ohledně skutkových tvrzení týkajících se zkoumání úvěruchopnosti ze dne 14. 10. 2024, 12. 12. 2024 a ze dne 24. 10. 2025, neboť ty měly být již součástí samotné žaloby.

51. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud rovněž prodloužil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť třídenní pariční lhůta k plnění takto vysoké částky náhrady nákladů řízení by byla pro žalovanou v současné situaci nepřiměřeně krátkou.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.