OSPH03 19 C 248/2025-71

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Dášou Vítkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o 31 044 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 461 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 583 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 955,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 10 955,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 666,38 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 31 044 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela dne 7. 1. 2019 se žalovanou smlouvu č. hodnota, na základě které žalované poskytla v hotovosti peněžní prostředky formou zápůjčky ve výši 14 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve Smlouvě zaplatit předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 12 283 Kč. Celkovou částku ve výši 26 283 Kč se žalovaná zavázala na základě uzavřené smlouvy zaplatit v 60 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první do předposlední činila 439 Kč. Poslední týdenní splátka činila 382 Kč. Pravidelné splátky zahrnovaly i úroky z úvěru ve výši 29 % ročně a poplatky za zpracování úvěru, doručení a flexibilní splácení a za další péči o zákazníka. Svým povinnostem ze smlouvy žalovaná nedostála, když na úvěr uhradila pouze částku ve výši 6 539 Kč, a splácení předmětného úvěru tak neplnila řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Podanou žalobou tak žalobkyně nárokuje jistinu 10 955,24 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 788,76 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 666,38 Kč a sankční poplatky ve výši 4 300 Kč. Žalovaná byla ze strany žalobkyně opakovaně vyzvána k plnění, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2025, na tyto však nereagovala a ničeho neuhradila.

2. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací, z informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS) a prostřednictvím dalších registrů a databází. Právní předchůdkyně žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti žalovanou s dostupnými údaji umožňujícími posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dle ekonomických modelů. Soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti usnesením ze dne 21. 10. 2025, č. j. 19 C 248/2025-41. Žalobkyně k uvedenému ani přes prodloužení lhůty k doplnění do 20. 11. 2025 ničeho v této lhůtě nedoplnila. Den před vyhlášením rozsudku (tedy po uplynutí lhůty k doplnění) bylo soudu dodáno podání týkající se úvěruschopnosti. Lhůta k doplnění žalobních tvrzení je lhůtou soudcovskou, kterou lze prodloužit, ale nelze ji prominout, o což nebylo ani požádáno. K uvedenému podání soud přesto uvádí, že obsahuje obecné informace o úvěruschopnosti, dále je opakovaně uvedeno, že právní předchůdkyně žalobce ověřila úvěruschopnost z bankovních, nebankovních a dalších registrů, kdy žalovaná neměla žádný negativní záznam. K ověření výše příjmů žalované žalobkyně uvedla, že tyto ověřovala z dostupných demografických dat, dat historických a z předložené pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíc říjen a listopad, ze kterých plynul příjem ve výši 8 467 Kč měsíčně. Dále byl proveden skóring žalované a vyplněna zákaznická karta. Celkové příjmy žalované a její domácnosti měly činit 50 467 Kč, což žalobkyně navrhla doložit výslechem vázané zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně. K výdajům žalované žalobkyně uvedla, že tyto porovnala např. se životním minimem, ale není možné požadovat, aby její právní předchůdkyně objektivně ověřila veškeré výdaje, ale odhadované výdaje ve výši 5 000 Kč byly ověřeny. Na základě uvedeného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je dostatečně bonitní, aby jí byl poskytnut předmětný úvěr.

3. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

4. Z provedených důkazů učinil soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 7. 1. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 14 000 Kč v hotovosti. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny úvěru také částku ve výši 12 283 Kč, skládající se ze smluvního úroku ve výši 2 504 Kč, částky za zpracování úvěru, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částky za vedení účtu ve výši 4 127 Kč. Celkem měla tedy žalovaná uhradit částku ve výši 26 283 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 439 Kč, přičemž poslední dosahovala výše 382 Kč.

6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, má jeden měsíční příjem. Ohledně příjmů žalované je v zákaznické kartě dále uvedeno, že má příjem ve výši 8 467 Kč, ostatní příjmy ve výši 17 000 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 50 467 Kč. K výdajům je uvedeno, že jsou ve výši 5 000 Kč. Uvedené mělo být ověřeno z pracovní smlouvy, výplatních pásek za říjen a listopad 2018 a nájemní smlouvy.

7. Z předložených výplatních pásek bylo zjištěno, že za říjen 2018 byl příjem žalované ve výši 8 015 Kč, za listopad 2018 byl příjem ve výši 8 919 Kč.

8. Z dokumentů Výpočet – smluvní pokuta a Výpočet – zákonný úrok z prodlení soud zjistil, jakým způsobem byly žalobkyní vypočteny předmětné částky ve smyslu příslušenství pohledávky a smluvní pokuty, kdy žalobkyně v rámci uplatněného nároku využívá svého dispozičního oprávnění a po žalované požaduje pouze částku ve výši 7 000 Kč

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na žalobkyni převést pohledávky specifikované v příloze č. 1.

10. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k uhrazení jejího dluhu vzniklého ze smlouvy o úvěru nejpozději do 17. 3. 2022. K výzvě je přiloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, ve kterém původní věřitelka informuje žalovanou o postoupení pohledávky žalobkyni. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 11. 2. 2022.

11. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2025 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 45 164,32 Kč, a to do 7 dnů od datace výzvy. Výzva byla žalované zaslána dne 24. 3. 2025.

12. Vzhledem k tomu, že soud ze zákaznické karty zjistil, že úvěruschopnost žalované zjevně nebyla řádně prověřena (výdajová stránka byla ověřena maximálně v rozsahu nájemní smlouvy, kdy tuto žalobkyně nepředložila a soud považuje za vysoce nepravděpodobné, že byť jen nájem a výdaje spojené s bydlení by samy o sobě nedosahovaly částky 5 000 Kč měsíčně, natož aby do této částky byly zahrnuty i další měsíční výdaje žalované, ohledně příjmové stránky soud také nemůže považovat provedené zkoumání za dostatečné, když ze zákaznické karty plyne, že žalovaná má jen 1 příjem a to ve výši 8 467 Kč měsíčně, kdy další uvedené příjmy nebyly dle zákaznické karty prověřeny a navíc nesouhlasí s kolonkou počet zdrojů přijmu žadatele) neprováděl žalobkyní navržený důkaz výslechem vázané zástupkyně právní předchůdkyně žalované, když tato nemohla doplnit chybějící data, která dle zákaznické karty neprověřovala. Dále soud ze stejného důvodu nepovedl důkaz výpisem z živnostenského rejstříku vázané zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně. Pro nadbytečnost soud neprovedl ani důkaz předloženou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 75 ICm 3132/2019). Na závěr soud opětovně uvádí, že jak návrh na výslech vázané zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně tak předložená zákaznická karta, výplatní pásky a i uvedená judikatura byly předloženy (navrženy) po uplynutí lhůty, která byla žalobkyni poskytnuta k jejich doplnění.

13. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s právní předchůdkyní žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Soud se předně zabýval tím, zda původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované řádně, když žaloba obsahuje jen obecné informace o ověření úvěruschopnosti. Žalobkyně k uvedenému nedoplnila tvrzení ani důkazy, a to ani na základě výzvy soudu ze dne 21. 10. 2025 doručené žalobkyni 23. 10. 2025. Skutečnost, že žalovaná měla splácet „pouze“ 439 Kč týdně, nikterak nesnižuje povinnost věřitele řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak uvádí žalobkyně. K doplnění žaloby ze dne 1. 12. 2025 soud uvádí, že ani toto není způsobilé prokázat, že úvěruschopnost žalované byla prověřena řádně.

17. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Soud přihlédl i k žalobkyní tvrzené shodnosti této věci s případem řešeným pod sp. zn. I. ÚS 1543/21 ze dne 22. 6. 2021, kde se však na rozdíl od aktuálního případu jednalo o úvěr, který byl řádně splácen a byl požadován přeplatek na vzájemných plněních, nejde tak o skutkově shodnou věc.

19. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

20. Aplikováno na nyní souzenou věc: žalovaná je povinna vrátit částku 7 461 Kč, kterou od původní věřitelky skutečně obdržela a kterou nesplatila (celá poskytnutá jistina ve výši 14 000 Kč – uhrazená částka ve výši 6 539 Kč). Není však povinna platit poplatky ani jiné sankce včetně úroku z prodlení, neboť do prodlení se zatím nedostala.

21. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

22. Soud tedy žalobě vyhověl co do vyčerpané a nesplacené jistiny 7 461 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., převážené úspěšným účastníkem je žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízená.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí nebo exekuce.