OSPH03 20 C 311/2024-77

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Petráškem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ 2. Jméno advokáta C, narozená Datum narození advokáta C advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_005⟫ 3. Jméno advokátky B, narozená Datum narození advokátky B advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C ⟪LB:lb_006⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Žaloba s tím, aby bylo určeno, že žalovaná 3. je vlastníkem bytové jednotky Anonymizováno, vymezené v pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, bytový dům v k. ú. adresa, obec adresa se spoluvlastnickým podílem Anonymizováno na společných částech nemovitostí, jak zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Anonymizováno, kat. pracoviště adresa na LV č. hodnota, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši 15 540 Kč k rukám právního zástupce žalované 1. Jméno advokáta B, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. a žalované 3. náhradu nákladů řízení ve výši 31 588,26 Kč k rukám právní zástupkyně žalované 2. a 3. Jméno advokátky C, advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaná 3. je vlastníkem bytové jednotky Anonymizováno, vymezené v pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, bytový dům v k. ú. adresa, obec adresa se spoluvlastnickým podílem Anonymizováno na společných částech nemovitostí, jak zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Anonymizováno, kat. pracoviště adresa na LV č. hodnota. Svůj žalobní návrh odůvodnila tím, že ona a žalované 1. a 2. jsou sestry a zároveň dcery žalované 3. Žalovaná 3. měla darovat žalovaným 1. a 2. darovací smlouvou ze dne 12. 12. 2023 výše zmíněnou nemovitost. Žalovaná 1. a 2. jsou tak aktuálně evidovány v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice řešené nemovitosti (bytu) každá o velikosti jedné poloviny. Žalobkyně je však přesvědčena o tom, že její matce v době podpisu darovací smlouvy nedovoloval její zdravotní stav samostatně právně jednat. Její zdravotní porucha není přechodná, nebyla tudíž schopna vyjádřit, pravou, vážnou a svobodnou vůli. Žalobkyně krátce po podpisu darovací smlouvy přišla do kontaktu s matkou v prosinci 2023, tedy v době podpisu předmětného dokumentu s názvem darovací smlouva. Matka dle žalobkyně působila zmateně, byla dezorientovaná v čase i prostoru, nepoznávala žalobkyni (svou dceru) a pletla si ji s někým jiným. Matka si pletla i další pro ni dříve známé skutečnosti. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně darovací smlouvu za neplatnou. Naléhavý právní zájem podané žaloby spatřuje žalobkyně v tom, že předmětná nemovitost patřila donedávna žalované 3., a tudíž s ní žalobkyně mohla disponovat z pozice dcery, nikoliv z pozice sestry, když žalobkyně má se svými sestrami vztahy na bodu mrazu, když žalované 1. a 2. jí mají dokonce bránit v kontaktu s matkou. Pokud by byla vlastníkem nemovitosti i nadále žalovaná 3. lišila by se budoucí vlastnická struktura (minimálně z pozice žalobkyně jako nepominutelného dědice po žalované 3.). Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že v této věci nespatřuje pouze naléhavý právní zájem v spojitosti se svou osobou, ale i s osobou své matky (žalované 3.), u níž není a nebude jisté, zda tímto darováním nepřišla o prostředky, které by ji mohly pomáhat v následujících letech života.

2. Žalovaná 2. k podané žalobě uvedla, že nárok vznesený žalobkyní v plném rozsahu neuznává a podanou žalobu shledává jako zcela neopodstatněnou. K samotné darovací smlouvě žalovaná 2. uvádí, že žalovaná 3. nebyla v době darování na svých právech nijak omezena a byla si vědoma veškerých důsledků svého právního jednání. Darovací smlouva, jejíž platnost žalobkyně zpochybňuje, je výsledkem dlouhotrvajícího záměru žalované 3., jakožto poděkování za soustavnou péči, kterou jí žalovaná 1. a 2. poskytovaly. V této souvislosti žalovaná 2. poukazuje na to, že žalobkyně o žalovanou 3. nejeví žádný faktický zájem, trvale se zdržuje v zahraničí a s žalovanou 3. není v prakticky žádném osobním kontaktu, proto jí ani nemůže být znám zdravotní stav či vůle žalované 3. Žalovaná 2. však zejména poukazuje na to, že žalobkyně není k podání určovací žaloby věcně legitimována a na podané žalobě jí nesvědčí ani naléhavý právní zájem, když žalobkyně není účastníkem řešené darovací smlouvy, neplynou jí z ní žádná práva a povinnosti a otázka vlastnictví darované nemovitosti se nijak netýká její právní sféry – dědické právo vzniká až smrtí zůstavitele. Žalovaná 3. stále žije, dědické právo žalobkyně tak nevzniklo a není ani jisté, jestli v budoucnu vůbec vznikne (žalobkyně může např. umřít dříve než žalovaná 3. či nemusí dědit z jakéhokoliv jiného titulu). V této souvislosti žalovaná 2. odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 366/2015, 30 Cdo 6002/2017 či 24 Cdo 1169/2020.

3. Žalovaná 1. k žalobě uvedla, že žalobkyně žije přes třicet let v zahraničí, nikdy se o svoji matku nestarala, pouze ji jednou ročně jezdila navštívit. Žalobkyně tak dle žalované 1. o duševním stavu své matky (žalované 3.) neměla žádné povědomí, rovněž jejich vztahy měly být vždy napjaté. Žalovaná 1. navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta, a to zejména z důvodu, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, když žalovaná 3. stále žije a žalobkyni tak dědické právo nevzniklo a zároveň ani není jisté, zda v budoucnu vůbec vznikne.

4. Žalovaná 3. k žalobě uvedla, že navrhuje, aby byla zamítnuta.

5. Soud ve věci provedl následující dokazování (odst. 6. – 8. tohoto rozsudku).

6. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 2. 2. 2024 (č.l. 6) soud zjistil, že jako vlastníci bytové jednotky Anonymizováno, vymezené v pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, bytový dům v k. ú. adresa, obec adresa se spoluvlastnickým podílem Anonymizováno na společných částech nemovitostí, byly k uvedenému datu evidovány žalovaná 1. a žalovaná 2., každá o velikosti podílu ½. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 23. 9. 2025 má soud dále za zjištěné, že i ke dni vyhlášení rozsudku (23. 9. 2025) jsou jako vlastníci řešeného bytu evidovány žalovaná 1. a 2.

7. Z darovací smlouvy ze dne 12. 12. 2023 (č.l. 7) má soud za zjištěné, že žalovaná 3. darovala žalovaným 1. a 2. bytovou jednotku Anonymizováno, vymezenou v pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, bytový dům v k. ú. adresa, obec adresa se spoluvlastnickým podílem Anonymizováno na společných částech nemovitostí.

8. Z dopisu nazvaného Majetkové záležitosti ze dne 15. 4. 2024 (č.l. 9) soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou 1. a 2. k smírnému vyřešení sporné věci, v opačném případě bude žalobkyně řešit věc soudní cestou.

9. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Na základě provedeného dokazování a zejména se řídíc judikaturou Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 6002/2017, 24 Cdo 1169/2020) dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je nedůvodná. V řešeném případě totiž žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání v tomto řízení řešené žaloby, kdy požaduje, aby bylo určeno, že vlastníkem předmětného bytu je žalovaná 3., aniž by byla jakkoliv účastna právního jednání spočívajícího v darovaní řešeného bytu žalovanou 3. (matka žalobkyně) žalovaným 1.a 2. (sestry žalobkyně) či by se jí sporný právní vztah či sporné právo přímo týkalo. Z pouhé potenciality jejího možné postavení jako dědičky po žalované 3.(přičemž tato situace nemusí v budoucnu ani nastat) nelze dovodit věcnou legitimaci žalobkyně. Z tohoto důvodu je zároveň nutné učinit závěr, že podaná žaloba nesplňuje požadavky naléhavého právního zájmu dle § 80 o.s.ř. na určení, že vlastníkem uváděného bytu je žalovaná 3. Výše uvedenou argumentaci soud vyvozuje zejména z již zmiňovaného rozhodnutí 30 Cdo 6002/2017, ve kterém byla řešena velmi podobná skutková situace (žalobkyně žalovala svého bratra, kterému darovala podíl na nemovitosti jejich společná matka) jako v tomto řízení. Pro úplnost soud navíc uvádí, že i žalovaná 3. prostřednictvím své právní zástupkyně navrhovala, aby soud žalobě nevyhověl. Na základě nedostatku věcné legitimace žalobkyně a pro absenci naléhavého právního zájmu by bylo nadbytečné ve věci provádět žalobkyní další navrhované důkazy (zejména lékařskou dokumentací žalované 3. a vypracováním znaleckého posudku na posouzení duševního stavu žalované 3.) Na základě uvedeného tak soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal zcela úspěšné žalované 1. náhradu nákladů řízení, která se skládá z odměny za zastoupení advokátem dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) či § 9 odst. 4 písm. a) – od 1. 1. 2025 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) za úkon učiněný do 31. 12. 2024 (převzetí věci a příprava) a dále za dva úkony po 5 620 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč) učiněné od 1. 1. 2025 (vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 23. 9. 2025). Dále se do nákladů řízení započítává jedna náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za úkon učiněný do 31. 12. 2024 a dvě náhrady po 450 Kč učiněné od 1. 1. 2025 dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. celkem 1 200 Kč. Celkem soud přiznal žalované 1. vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 540 Kč.

12. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2. a 3. bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud přiznal zcela úspěšným žalovaným 2. a 3. náhradu nákladů řízení, která se skládá z odměny za zastoupení advokátem dle § 7 a 9 odst. 4 písm. b) či § 9 odst. 4 písm. a) – od 1. 1. 2025 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) za úkon učiněný do 31. 12. 2024 (převzetí věci a příprava v případě žalované 2.), dále za dva úkony po 5 620 Kč (z tarifní hodnoty 113 000 Kč) učiněné od 1. 1. 2025 (vyjádření k žalobě v případě žalované 2., převzetí a příprava v případě žalované 3.) a částku ve výši 10 116 Kč (za zastupování žalované 2. i 3. u soudního jednání dne 23. 9. 2025, 100% z odměny v případě prvně zastupovaného účastníka – 5 620 Kč a 80% z odměny v případě druhého zastupované účastníka – 4 496 Kč, dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu). Rovněž se do nákladů řízení započítává jedna náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za úkon učiněný do 31. 12. 2024 a tři náhrady po 450 Kč učiněné od 1. 1. 2025 dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. celkem 1 650 Kč. Nakonec soud do nákladů řízení zahrnul DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a jeho režijních paušálů, která činí 5 482,26 Kč. Celkem soud přiznal žalované 2. a 3. vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 588,26 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalované povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.