OSPH03 9 C 21/2025-36

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Liborem Zhřívalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: označení žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: označení žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o vyloučení věci z exekuce

I. Žaloba s návrhem, aby z exekuce vedené soudním exekutorem anonymizováno, Exekutorský úřad anonymizováno pod sp. zn. anonymizováno, bylo vyloučeno motorové vozidlo anonymizováno se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou na žalovaném domáhal vyloučení věci z exekuce. K odůvodnění žaloby uvedl, že proti anonymizováno, coby povinnému, je vedena exekuce, kterou provádí žalovaný, coby soudní exekutor, na základě pověření anonymizováno soudu anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno. Exekuce je vedena u žalovaného pod sp. zn. anonymizováno. Při této exekuci žalovaný zahrnul do exekuce i vozidlo značky anonymizováno, registrační značky anonymizováno, VIN, které dne 8. 1. 2025 zakoupil od anonymizováno O zahrnutí vozidla do exekuce se dozvěděl dne 27. 1. 2025. Následně dne 28. 1. 2025 zaslal žalovanému kupní smlouvu včetně vyjádření k průběhu prodeje vozidla, žalovaný však vznesl námitku neplatnosti právního jednání, o čemž se dozvěděl dne 31. 1. 2025, a současně byl žalovaným vyzván k bezodkladnému odevzdání vozidla.

2. Žalovaný oproti tomu požadoval zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace. Na svoji obranu uvedl, že jako soudní exekutor vede exekuci pod sp. zn. anonymizováno, a to na základě pověření anonymizováno soudu anonymizováno ze dne datum, č.j. anonymizováno, vůči povinnému anonymizováno ve prospěch oprávněné anonymizováno V průběhu exekučního řízení došlo k postihu vozidla, jehož vyloučení je předmětem této žaloby. V rámci této exekuce vystupuje žalovaný jako orgán veřejné moci, nikoli jako účastník řízení. Pasivní věcná legitimace v řízení o excindační žalobě proto ve smyslu § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), svědčí oprávněnému z exekuce, nikoli žalovanému.

3. Žalovaný následně vyslovil souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedeného listinného důkazu „Námitka neplatnosti právního jednání ze dne 31. 1. 2025, č. j. anonymizováno“, a dospěl k následujícím zjištěním: Žalovaný jako soudní exekutor vede exekuci na základě pověření anonymizováno soudu anonymizováno ze dne datum, č. j. anonymizováno, vůči povinnému anonymizováno (dále jen „povinný“), ve prospěch oprávněné anonymizováno (dále jen „oprávněná“), a to pro vymožení peněžitého plnění oprávněné a nákladů exekuce. Exekuční řízení je u žalovaného soudního exekutora vedeno pod sp. zn. anonymizováno. Dne 31. 1. 2025 žalovaný vznesl námitku neplatnosti právního jednání, kterým došlo ke změně vlastnictví vozidla anonymizováno, RZ: anonymizováno, VIN anonymizováno z povinného na žalobce, pročež bylo uvedené vozidlo zahrnuto do exekuce.

5. Další důkazní návrhy žalobce soud pro nadbytečnost zamítl, neboť z nich neplynou žádné pro věc rozhodné skutečnosti, které by vedly k přehodnocení jeho skutkových a právních závěrů.

6. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný coby soudní exekutor byl anonymizováno soudem anonymizováno pověřen vedením exekuce sp. zn. anonymizováno (sp. zn. exekutora anonymizováno) ve věci oprávněné proti povinnému, a to k vymožení peněžité pohledávky oprávněné a nákladů exekuce s tím, že v průběhu vedení exekuce došlo k postihu vozidla žalobce, které nabyl od povinného.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 267 o. s. ř., podle kterého právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

8. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

9. Řízení o vylučovací (excindační) žalobě podle § 267 o. s. ř. se zahajuje na návrh a jejím smyslem je poskytnout právní ochranu osobám, které mají k majetku (k věcem, právům nebo jiným majetkovým hodnotám), jenž byl postižen výkonem rozhodnutí (exekucí), takové právo (právní vztah), které nepřipouští, aby nařízený výkon rozhodnutí (exekuce) byl proveden a aby se tak postižený majetek stal zdrojem pro uspokojení oprávněného (k tomu srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006).

10. Okruh účastníků řízení o vylučovací žalobě je dán zákonem, a to konkrétně ustanovením § 267 o. s. ř., z něhož jasně plyne, že účastníkem řízení je ten, kdo uplatňuje právo k majetku, který má být vyloučen z výkonu rozhodnutí (exekuce), a oprávněný. Citované ustanovení tak upravuje aktivní a pasivní legitimaci ve sporu o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, tedy, kdo má být žalobcem a kdo žalovaným. Pasivně legitimovaným, tedy žalovaným, může být v exekuční řízení pouze oprávněný, tedy ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce. Poučení v tomto smyslu není součástí poučovací povinnosti soudu podle § 5 o. s. ř., ani podle § 118a o. s. ř. (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2024, č. j. 70 Co 183/2024-51).

11. V nyní projednávané věci žalobce označil jako žalovaného soudního exekutora. V exekučním řízením vedeném na základě pověření anonymizováno soudu anonymizováno ze dne datum, č.j. anonymizováno, v jehož průběhu došlo k zařazení vozidla žalobce do exekuce, vystupuje jako oprávněný anonymizováno. Žalovaný soudní exekutor proto není v řízení o této žalobě podle § 267 o. s. ř. pasivně legitimován, když v předmětném exekučním řízení nevystupuje jako oprávněný z exekuce.

12. Z výše uvedeného důvodu soud žalobu bez dalšího žalobu, aniž by musel žalobce informovat o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve sporu úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení po žalobci nepožadoval.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.