OSPH03 4 C 177/2025-69

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 104 900,31 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 104 900,31 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 104 900,31 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem ve výši 13,78 % ročně z částky 64 341,22 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 104 900,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba, IČO IČO, a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2021 Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 259 198 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla tov. zn. Anonymizováno, žalovaný se zavázal finanční prostředky splácet spolu s poplatky a úroky pravidelnými měsíčními splátkami s tím, že zároveň byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k danému vozu pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením splátek, byl úvěr vypovězen a zesplatněn ke dni 31. 3. 2023 a bylo přistoupeno k prodeji zajištěného vozidla. Žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil částku 135 962 Kč a výtěžek z prodeje vozidla činil 179 000 Kč. Po odečtení těchto částek činí dluh žalovaného z úvěrové smlouvy částku 104 900,31 Kč na jistině a poplatcích a dále úrok ve výši 13,78 % ročně a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 1. 4. 2023 do zaplacení. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 11. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 4. 8. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že bylo vycházeno z údajů uvedených žalovaným (příjem cca 15 000 Kč měsíčně), z lustrací žalovaného v systému dlužníků a z matematických výpočtů předpokládaných výdajů osoby a dále bylo přihlíženo k hodnotě vozidla, na jehož koupi byl úvěr poskytován. Ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při jednání soudu žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nic nedoplnila.

4. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou v textu kurzívou):

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi spol. právnická osoba a žalovaným dne 9. 1. 2021, ze splátkového kalendáře, z matričního listu klienta a z lustrace žalovaného v databázích dlužníků zjistil soud následující: Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr 259 198 Kč účelově vázaný na koupi motorového vozidla tov. zn. Anonymizováno, VIN: VIN kód a žalovaný se zavázal načerpané prostředky splácet spolu s úroky v měsíčních splátkách po 5 235 Kč. Zároveň byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k danému vozidlu s tím, že v případě prodlení žalovaného se splacením úvěru je věřitel oprávněn vozidlo zpeněžit a získané prostředky si započíst na svoji pohledávku. V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy byly provedeny jeho lustrace v databázích NRKI/BRKi, interních databázích a bylo byl vyplněn matriční list klienta, ve kterém žalovaný uvedl příjem 15 000 Kč měsíčně, měsíční splátky a životní náklady 0 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že dne 11. 1. 2021 uhradil spol. právnická osoba jako prodávajícímu částku 259 198 Kč v souladu s úvěrovou smlouvou č. hodnota.

7. Z dopisu ze dne 28. 3. 2023 včetně dodejky soud zjistil, že tímto právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy č. hodnota ke dni 31. 3. 2023 a vyzval žalovaného k předání vozidla.

8. Z výsledného vyúčtování úvěrové smlouvy č. hodnota ke dni 19. 7. 2023 a z pohybů na bankovním účtu soud zjistil, že po odečtení výnosu z prodeje vozidla ve výši 179 000 Kč při zohlednění nákladů na jeho prodej činí dlužná částka z úvěrové smlouvy 107 231,55 Kč.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2024 včetně podacího lístku a ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. hodnota byla postoupena na žalobkyni a toto bylo žalovanému řádně oznámeno.

10. Z dopisu ze dne 5. 3. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy ve výši 153 077,82 Kč do 20. 3. 2025.

11. Z faktury č. Anonymizováno ze dne 19. 7. 2023, z faktury č. Anonymizováno ze dne 30. 6. 2023, z faktury č. hodnota ze dne 12. 8. 2023 a z faktury č. hodnota ze dne 12. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zpeněžil vozidlo za částku 179 000 Kč, náklady spojené s prodejem vozidla činily 18 860,39 Kč.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2040 odst. 1, 2 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

15. Dle § 2044 o. z. není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 9. 1. 2021 smlouva o úvěru č. hodnota, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb.. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 11. 2024 ve smyslu § 1879 a násl. o. z.. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této úvěrové smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona, když vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným o jeho příjmu a výdajích a tyto si žádným způsobem neověřoval. Lze jen těžko věřit tomu, že žalovaný nemá měsíčně žádné životní výdaje, stejně tak příjem ve výši 15 000 Kč není příliš vysoký s ohledem na měsíční splátky sjednané ve výši 5 235 Kč. Hodnotu vozidla, na jehož koupi byl úvěr poskytován, nebylo možné při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledňovat, neboť se nejednalo o stávající majetek žalovaného, z něhož by byl případně schopen získat prostředky na hrazení splátek úvěru (naopak, účelem úvěru bylo získat peněžité prostředky na pořízení daného majetku).

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, přičemž tato povinnost se přenáší i na právní nástupce věřitelů.

23. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 580 o. z., tedy soud k neplatnosti přihlédne i bez námitky uplatněné spotřebitelem (§ 588 o. z.).

24. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 9. 1. 2021 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 259 198 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 135 962 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně měla vůči žalovanému pohledávku ve výši 123 236 Kč. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy jako takové je neplatné i ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva sjednané ve smyslu § 2040 a násl. o. z., a proto peněžité prostředky, které byly prodejem vozidla získány, představují bezdůvodné obohacení žalobkyně vůči žalovanému ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a žalobkyně je tak povinna je vydat žalovanému ve smyslu § 3001 odst. 1 o. z.. Z těchto důvodů je tedy nutné započíst na pohledávku žalobkyně z úvěrové smlouvy částku získanou prodejem vozidla, což učinil i sám právní předchůdce žalobkyně ve výsledném vyúčtování úvěrové smlouvy ze dne 19. 7. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo na úvěrovou smlouvu poskytnuto plnění ve výši 259 198 Kč, a naopak na uhrazení úvěru bylo právním předchůdcem žalobkyně získáno plnění ve výši 135 962 Kč ve formě splátek úvěru a ve výši 179 000 Kč ve formě výtěžku z prodeje vozidla, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť plnění získané právním předchůdcem žalobkyně převyšuje jistinu poskytnutého úvěru.

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.