OSPH04 42 C 129/2019-107

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Radovanem Kulhánkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 587 865,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 563 785,01 Kč a to k rukám společnosti právnická osoba, IČO, DIČ anonymizováno se sídlem adresa bankovní účet spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 24.4. 2019 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 24 080 Kč a k ní náležející zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně od 24.4. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 122 225,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalobkyně je provozovatelem fotovoltaické solární elektrárny, kdy každý provozovatel solární elektrárny je povinen zajistit financování, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů prostřednictvím provozovatele kolektivního systému. Žalovaná je provozovatelem takového kolektivního systému zřízeného v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb. o odpadech a obě strany proto uzavřely smlouvu o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů číslo RPV účinné ode dne 30.6. 2013. Žalobkyně v průběhu trvání smlouvy postupně plnila na účet žalované částky odpovídající její povinnosti ukládat k provozovateli kolektivního systému prostředky dle jeho zákonné povinnosti, kdy takto postupně žalobkyně uložila na účtu žalované za doby trvání smlouvy částku ve výši 584 800 Kč spolu se zákonnou DPH 122 808 Kč, tj. celkem 707 608 Kč. Dne 26.10. 2018 žalobkyně vypověděla smlouvu s žalovanou, přičemž výpověď byla účinná ke dni 31.12. 2018. Důvodem k výpovědi byla ta skutečnost, že žalobkyně se rozhodla uzavřít smlouvu s jiným provozovatelem kolektivního systému, když dne 25.10. 2018 uzavřela smlouvu se společnosti právnická osoba, IČO se sídlem adresa. Povinností žalované bylo při ukončení smlouvy provést končené vyúčtování, v němž by zohlednila náklady spojené s plněním svých povinnosti a výnosy z investování a takto zúčtované prostředky žalobkyně měla zaslat na účet nového provozovatele kolektivního systému, kterého žalobkyně ve výpovědi označila. Tři měsíce od ukončení smlouvy dne 1.4. 2019 zaslala žalovaná stručnou tabulku označenou jakožto vyúčtování s datem 8.1. 2019, kdy z tohoto údajného vyúčtování vyplývá, že žalobkyně složila žalované na splnění svých zákonných povinností prostředky v celkové výši 584 800 Kč bez DPH, přičemž žalovaná si účtuje náklady ve výši 91 580 Kč spolu s DPH ve výši 19 289 Kč, celkem 111 139 Kč s tím, že žalobkyni náleží po tomto vyúčtování částka 496 015,01 Kč, která by měla být převedena na účet nového kolektivního systému. Žalobkyně se proti tomu ohradila, neboť z vyúčtování nebylo patrné, na základě čeho je strženo žalobci 266 200 Kč a vyzvala žalovaného, aby bezodkladně prostředky žalobkyně převedl na účet nového provozovatele kolektivního systému, tj. společnosti právnická osoba Žalovaná však předmětné finanční prostředky nepřevedla na nového provozovatele kolektivního systému, a proto žalobkyni nezbylo než se s žalobou obrátit na soud a požadovat po zohlednění DPH a salda přijatých úroků a bankovních poplatků uvedených žalovanou ve vyúčtování částku ve výši 587 865,01 Kč s tím, aby soud ve výroku rozhodl, že tuto částku je povinna žalovaná zaplatit ve prospěch žalobkyně, avšak k rukám společnosti právnická osoba

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, jako nedůvodnou. Uvedla, že je provozovatelem kolektivního systému, který zjišťuje pro provozovatele solárních elektráren plnění jejich povinností týkajících se zajištění financování, zpracování, využití a odstranění elektro odpadu ze solárních panelů. Žalovaná uvedla, že žalobkyně není oprávněna plnit své zákonné povinnosti individuálně či společně s jiným provozovatelem solárních elektráren na základě písemné smlouvy, kdy za účelem naplnění zákonných požadavků byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny účinná ode dne 30.6. 2013. Žalovaná uvedla, že jakožto provozovatel kolektivního systému je neziskově hospodařící akciová společnost, která vznikla pro splnění povinností daných novelou zákona o odpadech v roce 2012 a z tohoto důvodu je činnost žalované směřující k zajištění plnění zákonných povinností provozovatelů fotovoltaických elektráren financována výhradně z příspěvků hrazených provozovateli těchto elektráren, kteří jsou zapojeni do tohoto kolektivního systému. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalované hradit příspěvek za poskytování služeb spočívajících v plnění zákonných povinností. Sazba příspěvku je stanovena vyhláškou. Podle zákonné úpravy mohou být peněžní prostředky vybrané od provozovatelů solárních elektráren včetně výnosů z jejich dočasného investování převedeny pouze do jiného kolektivního systému. Žalovaná dále poukázala na tu skutečnost, že samotný zákon neuvažuje nad možností přechodů jednotlivých provozovatelů fotovoltaických elektráren mezi jednotlivými kolektivními systémy, když zákon ve spojení s vyhláškou upravuje pouze nakládání s příspěvky vybranými od provozovatelů fotovoltaických elektráren po dobu působení v daném kolektivním systému. Z tohoto důvodu žalovaná měla za to, že zde neexistuje oprávněnost a účinnost výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně, když zákon přestupy provozovatelů fotovoltaických elektráren mezi jednotlivými kolektivními systému neumožňuje, když ani tato možnost nebyla do zákona při jeho velké novele včleněna. Z tohoto důvodu má žalovaná pochybnost, zda je žalobkyně aktivně legitimována k podání této žaloby. Žalovaná uvedla, že pro případ, že by soud posoudil oprávněnost převodu provozovatele folovoltaické elektrárny jinému kolektivnímu systému, mohla by být přeposlána zbývající část příspěvku po odečtení nezbytných provozních administrativních nákladů pouze na účet nového kolektivního systému, a to pouze po potvrzení vyúčtování a finančním vypořádání obou smluvních strany, kdy však uvedla, že v tomto konkrétním případě nemůže být vyúčtování učiněno, neboť zde probíhá aktuální žalobkyní vyvolaný soudní spor, kdy i z tohoto sporu budou plynout administrativní náklady, které nelze účtovat na úkor jiných provozovatelů fotovoltaických elektráren, tedy jiným klientům žalované.

3. K předmětnému vyjádření žalobkyně uvedla, že v článku V. smlouvy je upraveno trvání právních vztahů a jejich zánik, kdy v odstavci 1 sama žalovaná zakotvila možnost okamžité výpovědi smlouvy a dále v odstavci 4 citovaného článku připustila možnost výpovědi z důvodu přechodu k jinému kolektivnímu systému s tím, že sama žalovaná se pro tento případ zavázala do tohoto nového kolektivního systému převést veškerá aktiva klienta. Žalobkyně uvedla, že postupovala řádně a požádala o převod částky k jinému provozovateli kolektivního systému, když žalobkyně jako každý jiný účastník kolektivního systému je oprávněna vypovědět smlouvu a požadovat, aby její prostředky byly přeneseny k jinému provozovateli, přičemž je povinna doložit uzavření smlouvy nové. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby s tím, že v žalobě je s ohledem na zákonný požadavek označen jako platební místo právě nový provozovatel kolektivního systému, se kterým má žalobkyně uzavřenu novou smlouvu.

4. Žalovaná ještě doplnila své tvrzení o to, že zákon ani vyhláška v současné chvíli jí neukládá provedení jakéhokoliv vyúčtování, neboť dosud nedošlo k naplnění skutečností, které by zakládaly povinnost žalované provést průběžné či závěrečné finanční vypořádání (vyúčtování) a soud tak nemůže tuto povinnost žalované uložit. Dále žalovaná opětovně připomněla, že v zákoně ani po novele nebyla včleněna úprava k přechodu k jinému provozovateli kolektivního systému a nebyl tak upraven zákonným způsobem postup, jak naložit s finančními prostředky, kdy žalobkyně navíc přenesla povinnosti provozovateli vybraného kolektivnímu systému v tomto případě žalované a žalovaná je na základě přenesení povinností povinna stále udržovat připravenost k likvidaci solárních panelů a budovat svůj kolektivní systému po celou dobu životnosti solárních panelů, a proto žalobkyně není oprávněna jednostranným úkon přenést tyto povinnosti na další třetí osobu.

5. Žalobkyně dále v průběhu řízení upozornila, že i po poučení žalovaná nesplnila své povinnosti tvrzení a důkazní pokud jde o administrativní náklady v částce 111 139 Kč a žalobkyně má navíc za to, že žádné další náklady žalované nevznikly.

6. Žalovaná shrnula svoji obranu, navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, kdy má za to, že zákonné povinnosti žalobkyně byly přeneseny na žalovanou, tyto povinnosti stále trvají, žalobkyně je stále součástí kolektivního systému u žalované a její nárok na vrácení je nedůvodný, když zákon neumožňuje přechod k jinému kolektivnímu systému a nelze proto ukončit výpovědí vztah mezi žalobkyní a žalovanou, kdy vyúčtování je činěno až po recyklaci panelů, jak plyne z vyhlášky a výpověď je neplatná.

7. Z provedeného listinného důkazu smlouvy o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů číslo RPV soud zjistil, že tato smlouva je uzavřena mezi žalovanou jakožto provozovatelem kolektivního systému a žalobkyní jakožto provozovatelem solární elektrárny s účinností ke dni 30.6. 2013, kdy žalobkyně se zavazuje vlastním jménem na účet žalobkyně a pro žalobkyni za podmínek stanovených v této smlouvě zajistit financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, které jsou součástí fotovoltaické elektrárny provozované žalobkyní dle zákona o odpadech a žalovaná se zavazuje platit žalobkyni za plnění poskytnutá na základě této smlouvy příspěvek a to ve výši, lhůtách a za podmínek stanovených ve smlouvě. V článku V., pokud jde o trvání právních vztahů a jejich zánik, v odst. 1, je uvedeno, že smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Dále je zde smluveno, že klient, tedy žalobkyně, je oprávněna ukončit tuto smlouvu písemnou výpovědí s okamžitou platností. V odst. 4, je mezi smluvními stranami ujednáno, že v případě, že dojde k ukončení této smlouvy nebo ukončení účasti klienta v kolektivním systému, žalobkyně dříve než budou splněny povinnosti klienta, které klient přenesl na žalobkyni podle této smlouvy, bude mít žalobkyně následující povinnosti: převést veškerá aktiva klienta osobě určené klientem, která bude zavázána plnit příslušné povinnosti klienta (nový provozovatel kolektivního systému) do jednoho měsíce ode dne, kdy jí klient písemně oznámí, kam mají být aktiva klienta převedena a doloží, že uzavřel smlouvu s novým provozovatelem kolektivního systému (dále jen lhůta pro vypořádání). Z výpovědi smlouvy o zajištění plnění povinností provozovatele solární elektrárny číslo RPV soud zjistil, že tato výpověď je činěna žalobkyní vůči žalované, datované dnem 26.10. 2018 s tím, že je dána tato písemná výpověď s okamžitou účinností s odkazem na ustanovení článku V. odst. 1 předmětné smlouvy s tím, že současně žalobkyně žalované dokládá, že jako provozovatel fotovoltaické elektrárny uzavřeli smlouvu s jiným provozovatelem kolektivního systému a zasílají kopii smlouvy uzavřené se společností právnická osoba, IČO a současně žádají, aby převedli veškeré příspěvky přijaté od žalobkyně jakožto provozovatele fotovoltaické elektrárny včetně výnosů z těchto příspěvků provozovateli tohoto jiného kolektivního systému a to po nabytí účinnosti této výpovědi. Doručení bylo doloženo podacím lístkem o doporučené zásilce s razítkem podací pošty obec a číslo 00 dne 6.11. 2018. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jakožto provozovatelem fotovoltaické elektrárny a společností právnická osoba jakožto provozovatelem kolektivního systému soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena dne 25.10. 2018, jedná se o smlouvu o zajištění společného plnění povinností provozovatele solární elektrárny, jejím obsahem je splnění povinností provozovatele solární elektrárny daných zákonem k likvidaci solárních panelů, tedy s předmětem shodným jako smlouva uzavřená s žalovanou. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že je činěna právním zástupcem žalobkyně vůči žalované, je datována dnem 5.2.2019 s tím, že je zde žalovaná vyzývána k zaplacení žalované částky a to se stručným uvedením skutkového děje a právního zhodnocení, kdy doručení je doloženo dodejkou. Z vyúčtování vyhotoveného žalovanou ke dni 8.1.2019 soud zjistil, že výnosy činí částku 3 065,01 Kč a příspěvek částku 584 800 Kč. Z e-mailové komunikace účastníků soud zjistil, že žalobkyně se dožaduje zaplacení předmětné žalované částky, zatímco žalovaná toto odmítá.

8. Dle § 37p odst. 2 ZO, pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 zajistí financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, včetně plnění těchto povinností, provozovatel solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí, prostřednictvím osoby podle § 37h odst. 1 písm. c). Tuto povinnost musí zajistit prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvků, poskytovaných minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. ledna 2014, na základě smlouvy uzavřené nejpozději do 30. června 2013 s osobou podle § 37h odst. 1 písm. c) tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do 1. ledna 2019. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) stanoví příspěvky na předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů zejména v závislosti na jejich hmotnosti a složení.

9. Dle § 37h odst. 1 písm. c) ZO výrobce splní povinnosti stanovené pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu přenesením těchto povinností na jinou, právnickou osobu, zajišťující společné plnění povinností výrobců podle tohoto dílu zákona; odpovědnost výrobců za plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona, pokud tato právnická osoba povinnosti neplní, nezaniká.

10. Dle § 37h odst. 3 ZO Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem bližší podmínky jednotlivých způsobů plnění povinností výrobců podle odstavce 1 a obsah roční zprávy podle odstavce 2.

11. Dle § 2 písm. f) Vyhlášky se pro účely vyhlášky rozumí kolektivním systémem systém vytvořený výrobci nebo výrobci pověřenou právnickou osobou a provozovaný právnickou osobou odlišnou od výrobce nebo výrobcem pověřené právnické osoby.

12. Dle § 2 písm. g) Vyhlášky se pro účely vyhlášky rozumí provozovatelem kolektivního systému právnická osoba založená jako obchodní společnost nebo družstvo nebo organizační složka zahraniční právnické osoby umístěná na území České republiky provozující kolektivní systém.

13. Dle § 14b odst. 2 Vyhlášky peněžní prostředky vybrané od provozovatelů solárních elektráren v rámci plnění jejich povinností podle § 37p odst. 2 zákona a výnosy z jejich dočasného investování mohou být použity výhradně na zajištění financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu z těch solárních panelů, na které byly tyto peněžní prostředky určeny, včetně nezbytných administrativních nákladů spojených s plněním těchto povinností. Křížové financování mezi činností nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 a ostatními činnostmi provozovatele kolektivního systému není přípustné.

14. Dle § 14b odst. 6 Vyhlášky v případě zrušení provozovatele kolektivního systému, při němž nedochází k převzetí závazků týkajících se nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů a jeho financování podle § 37p odst. 2 zákona právním nástupcem, mohou být peněžní prostředky vybrané od provozovatelů solárních elektráren včetně výnosů z jejich dočasného investování převedeny pouze do jiného kolektivního systému, který převezme zajišťování plnění povinností provozovatele solární elektrárny podle § 37p odst. 2 zákona.

15. Dle § 14b odst. 7 Vyhlášky po zajištění splnění povinností zpětného odběru, odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů v rozsahu jedné třetiny celkové hmotnosti všech solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 z každé solární elektrárny, ne však dříve než k 1. lednu 2019, předloží provozovatel kolektivního systému provozovateli solární elektrárny průběžné finanční vypořádání, ve kterém uvede přehled nákladů spojených se splněním těchto povinností na jedné straně a poměrnou výši příspěvků přijatých od provozovatele solární elektrárny včetně výnosů z jejich dočasného investování, pokud jich bylo dosaženo, na straně druhé. Případný rozdíl vypořádají provozovatel kolektivního systému a provozovatel solární elektrárny mezi sebou tak, že provozovatel kolektivního systému vrátí provozovateli solární elektrárny do jednoho měsíce od předložení průběžného finančního vypořádání přebytek na straně přijatých příspěvků a výnosů z jejich dočasného investování, nebo mu vyměří doplatek k pokrytí vynaložených nákladů se splatností v téže lhůtě. příjmení způsobem provedou provozovatel kolektivního systému a provozovatel solární elektrárny následující průběžné finanční vypořádání po zajištění splnění povinností podle věty první v rozsahu dvou třetin celkové hmotnosti všech solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013 z každé solární elektrárny a závěrečné finanční vypořádání po úplném zajištění splnění těchto povinností.

16. Dle přílohy číslo Vyhlášky minimální výše příspěvku výrobce, který plní povinnosti podle § 37p odst. 1 zákona v rámci kolektivního systému a minimální úhrnná výše příspěvků provozovatele solární elektrárny, který plní povinnosti podle § 37p odst. 2 zákona, (dále jen "minimální výše příspěvků") a minimální výše uložených peněžních prostředků na účelově vázaném bankovním účtu na zajištění financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů se stanoví tak, aby byly pokryty veškeré předpokládané náklady na zajištění předání ke zpracování, zpětného odběru, odděleného sběru, přepravy, zpracování, využití a odstranění předpokládaného množství elektroodpadu ze solárních panelů a na vedení související evidence, a to v Kč v závislosti na hmotnosti elektroodpadu ze solárních panelů. U solárních panelů uvedených na trh po dni 1. ledna 2013 se údaj o jejich hmotnosti určí podle skutečné hmotnosti těchto panelů. U solárních panelů uvedených na trh do dne 1. ledna 2013, které tvoří součást solární elektrárny, se údaj o jejich hmotnosti určí podle vzorce: M = P x K.

17. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Dle 1 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění rozhodném (dále jen ObchZ), tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství.

19. Dle § 1 odst. 2 ObchZ právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.

20. Dle § 261 odst. 1 ObchZ tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

21. Dle § 269 odst. 2 ObchZ mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

22. Dle § 273 odst. 1 ObchZ lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

23. Dle § 582 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen občanský zákoník), jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí.

24. Dle § 369 odst. 1 ObchZ je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

25. Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

26. Dle § 1 nařízením vlády č. 142/1994 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

27. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byla uzavřena předmětná smlouva a kdy se tak stalo. Stejně tak nebyl spor o to, jaké byly ze strany žalobkyně poskytnuty žalované příspěvky a v jaké výši, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná tvrdily, že se jednalo o částku 584 800 Kč bez DPH. příjmení mezi účastníky byl pouze o to, zda předmětnou smlouvu je možno vypovědět a převézt příspěvky na jiný subjekt provozovatele kolektivního systému tak, jak namítala žalovaná strana. Vzhledem ke shora uvedenému má tedy soud za prokázané, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o zajištění plnění povinnosti provozovatele solární elektrárny při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů číslo RPV s účinností ke dni 30.6. 2013, tedy před nabytím účinnosti nového obč. zákoníku a je pro smlouvu platná stará právní úprava, tedy úprava obchodního zákoníku, kdy je zřejmé, že oba subjekty jsou v tomto kontraktu podnikatelé, tato smlouva je smlouvou nepojmenovanou, kdy obchodní zákoník připouští uzavření takovéto smlouvy a jak vyšlo najevo, přímo ve smlouvě je upraven režim ukončení, kdy si smluvní strany v článku V. sjednaly, že tuto smlouvu může žalobkyně vypovědět okamžitou výpovědí, kdy je zřejmé, že se jedná navíc o výpověď bez uvedení důvodu a je zde popsán režim ukončení, kdy se žalovaná zavázala převést příspěvek na třetí subjekt, který je provozovatelem kolektivního systému a to po výzvě a doložení ze strany žalobkyně, kdy je zřejmé, že žalobkyně již při výpovědi doložila, že uzavřela novou smlouvu s novým provozovatelem kolektivního systému a vyzvala jak ve výpovědi, tak předžalobní výzvou, aby žalovaná plnila, tedy převedla příspěvek na nového provozovatele kolektivního systému, což však žalovaná neučinila, kdy je zde pouze předpokládáno, že se od příspěvku odečte administrativní poplatek, který v této věci činí částku 4 816 Kč ročně, tedy v dané věci za dané období částku 24 080 Kč. Žalovaná se snažila prosadit názor, že nejde předmětnou smlouvu vypovědět, neboť je režim upraven zákonem, který takovýto postup vůbec neupravoval, navíc se nejedná o ryze obchodní závazek, neboť se úprava řídí zákonem o odpadech a příslušnou vyhláškou, kdy předmětnou smlouvu není možné vypovědět, kdy smlouva slouží k účelu zajištění ochrany životního prostředí. Takový názor by mohl být, pokud by zákonná úprava toto výslovně stanovila, což však není včleněno do jakéhokoliv zákona a pokud tato úprava v zákoně chybí, pak občanské a obchodní právo se vždy řídilo a řídí zásadou, co není zakázáno, je povoleno, kdy navíc je zřejmé, že existuje velké množství provozovatelů kolektivního systému, žalovaná není jediným provozovatelem a v případě žalobkyně se jedná o podnikatelský subjekt, stejně jako u žalované. Je pravdou, že kolektivní systém chrání veřejnoprávní zájmy na ochraně životního prostředí v oblasti nakládání s odpady, nicméně jak je zjevné ze zákona, ochrana je vložena na vrub provozovatelů fotovoltaických elektráren, tedy na vrub podnikatelů, kteří na základě zákonné úpravy tento veřejnoprávní zájem provozují prostřednictvím kolektivního systému, tedy prostřednictvím provozovatelů, v tomto případě žalované, kdy však stejně jako žalobkyně vystupuje i žalovaná v předmětném kontraktu jako podnikatelský subjekt, který však vykonává činnosti stanovené zákonem ku prospěchu veřejného zájmu na ochraně životního prostředí. Vztah mezi dvěma podnikateli, tedy žalobkyní a žalovanou se řídí soukromoprávní úpravou, tedy pokud jde o ukončení vztahů, kdy jak ze smlouvy jasně vyplynulo, účastníci smluvili režim ukončení smlouvy, kdy žalobkyně postupovala striktně dle tohoto režimu a byla to naopak žalovaná, která nedodržela své smluvní závazky, když příspěvek nepřevedla na nového provozovatele kolektivního systému, a proto žalobě nezbylo než vyhovět v její převážné části až na částku 24 080 Kč, která je administrativním poplatkem náležejícím žalované, a proto v této části nemohla být žaloba úspěšná, kdy soud přiznal žalobkyni nárok ve výši 563 785,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od 24.4. 2019 do zaplacení, avšak tuto částku je žalované povinna zaplatit žalobkyni ve prospěch společnosti právnická osoba, tedy ve prospěch nového provozovatele kolektivního systému tak, aby mohly být zabezpečeny zájmy veřejné na ochraně životního prostředí při nakládání s odpady při jejich budoucí likvidaci (výroky I. a II.). Na závěr je ještě třeba uvést, že pokud jde o žalovanou, pak ta tvrdila, že administrativní poplatky, resp. náklady činí částku 111 139 Kč, avšak i když byla vyzvána a poučena dle ust. § 118a o.s.ř., tyto povinnosti nesplnila a nemohla být tedy co do částky 111 139 Kč úspěšná a byla úspěšná pouze ve výši uvedené ve výroku II. rozsudku, kdy zaujala stanovisko, že administrativní náklady nelze vypočíst ani vyúčtovat, neboť je tak oprávněna učinit až po skončení celého hospodářského cyklu provozu fotovoltaické elektrárny, kdy takovéto vysvětlení neřeší její procesní povinnost tvrzení a důkazní a je zcela irelevantní.

28. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud o ní rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 122 225,20 Kč, neboť žalobkyně byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, a to za 7 úkonů právní služby po 10 660 Kč a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření z 7.10. 2019, z 20.11. 2019 a z 13.12. 2019 a účast na jednáních dne 16.1. 2020, 16.7. 2020, 7x režijní paušál po 300 Kč, tedy celkem 92 831,20 Kč včetně DPH a za soudní poplatek 29 394 Kč, celkem 122 225,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.