OSPH04 15 C 236/2020-29

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro určení neplatnosti právního jednání

I. Žaloba, aby bylo určeno, že právní jednání jméno příjmení, spočívající v uzavření dohody ze dne datum a přistoupení k dluhu jméno příjmení, narozené datum, bytem adresa, ze smlouvy o úvěru číslo u žalované, je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, domáhala rozhodnutí, kterým by soud určil, že právní jednání jejího manžela jméno příjmení, spočívající v uzavření dohody ze dne datum a přistoupení k dluhu jméno příjmení, narozené datum, bytem adresa, ze smlouvy o úvěru číslo u žalované, je neplatné. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se dovolává určení neplatnosti právního jednání manžela žalobkyně, spočívajícího v uzavření dohody o přistoupení manžela k dluhu třetí osoby. Dne datum uzavřel manžel žalobkyně pan jméno příjmení s paní jméno příjmení, což je společná dcera manželů (jak vyplynulo z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků) jako dlužníci s žalovanou jakožto věřitelem, dohodu o přistoupení k dluhu ze dne datum, neboť toto jednání bylo učiněno bez jejího vědomí a výslovného souhlasu, kterého je dle občanského zákoníku zapotřebí. V rámci této dohody manžel žalobkyně přistoupil k veškerým dluhům paní příjmení a stal se tak solidárním dlužníkem spolu s ní. V rámci dohody zároveň dlužníci uznali svůj dluh co do důvodu a výše v částce částka. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, 72 Nc 362/2018-30 ze dne datum rozhodnutí, které se stalo pravomocným dne datum a vykonatelným datum, byla manželovi žalobkyně a paní jméno příjmení uložena povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně částku ve výši částka s příslušenstvím. Dne datum bylo proti manželovi žalobkyně a paní jméno příjmení zahájeno exekuční řízení k vymožení shora uvedeného nároku žalované jako oprávněné. Vyrozumění o zahájení exekuce č.j. 220 EX 1961/20-45 ze dne datum rozhodnutí bylo manželovi žalobkyně doručeno dne datum. Na podání určovací žaloby má žalobkyně právní zájem, a to s ohledem na probíhající exekuční řízení vedené soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, Exekutorský úřad v obec a číslo, pod sp.zn. 220 EX 1961/20 pro vymožení pohledávky žalované jakožto oprávněné. V rámci předmětného řízení bylo vydáno několik exekučních příkazů, mj. exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-38 a dále Exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-47, a je zde tak důvodná obava, že by v rámci exekuce mohl být postižen majetek, který je ve společném jmění manželů žalobkyně a jejího manžela. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že právní jednání manžela spočívající v uzavření Dohody o přistoupení k dluhu ze dne datum, je z důvodu absence jejího souhlasu s takovým jednáním neplatné, přičemž s tímto jednáním projevila nesouhlas bez zbytečného odkladu poté, co se o této skutečnosti dozvěděla.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze anonymizováno rok na č.l. 18 spisu s tím, že žaloba není důvodná a neuznává ji. Uvedla, že převzetí dluhu jedním z manželů není nakládáním se společným majetkem. Jak konstantně judikuje Nejvyšší soud, součástí společného jmění nejsou sice závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky však nejsou neplatné, nejsou však součástí SJM, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel (NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 2199/2008), přičemž ustálená judikatura se uplatní i na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014. Poukázala na ust. § 732 nového občanského zákoníku, který stanoví, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, který by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno. Žalovaná o této judikatuře vyrozuměla i právního zástupce žalobkyně a zároveň mu sdělila, že správný postup je takový, že manželka povinného, tj. dlužníka 2) může podat návrh na zastavení exekuce pouze co do ½ daných nemovitostí, neboť ty by jí připadly v rámci vypořádání SJM a co do zbytku je povinna exekuci strpět. Zároveň sdělila, že s výše uvedeným návrhem na zastavení exekuce co do jedné poloviny SJM (příslušného podílu) vyslovuje svůj souhlas. Je tedy dle žalované s podivem, že žalobkyně zcela nedůvodně zahájila tento spor.

3. Soud po provedeném dokazování veškerými důkazy, které byly účastníky navrženy, zjistil následující skutkový stav, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci samé, přičemž důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech:

4. Dne datum uzavřel manžel žalobkyně pan jméno příjmení s paní jméno příjmení, což je společná dcera manželů (jak vyplynulo z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků, kdy ostatně i právní zástupce žalobkyně při jednání k dotazu soudu potvrdil, že paní příjmení je společnou dcerou manželů příjmení) jako dlužníci s žalovanou jakožto věřitelem, písemnou dohodu o přistoupení k dluhu a souhlas s tímto přistoupením k dluhu ze dne datum a rovněž uznali svůj dluh co do důvodu a výše. Zároveň požádali soud, aby schválil smír navržený účastníky, a to v podobě, která se později promítla beze změn do výroku daného usnesení, kterým byl smír schválen (prokázáno nesporným tvrzením účastníků, Návrhem na schválení smíru ze dne datum, adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 1, Usnesením Obvodního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. 72 Nc 362/2018-30). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 72 Nc 362/2018-30 ze dne datum rozhodnutí, byla manželovi žalobkyně a paní jméno příjmení uložena povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně částku ve výši částka s příslušenstvím, a to v první splátce částka a dalších pravidelných měsíčních splátkách po částka, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude usnesení právní moci. Usnesení nabylo právní moci dne datum a vykonatelnosti datum (prokázáno Návrhem na schválení smíru ze dne datum, adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a dále Usnesením Obvodního soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. 72 Nc 362/2018-30).

5. Nyní probíhá exekuční řízení vedené soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, Exekutorský úřad v obec a číslo, pod sp.zn. 220 EX 1961/20 pro vymožení pohledávky žalované jakožto oprávněné. Dne datum bylo proti manželovi žalobkyně panu jméno příjmení a paní jméno příjmení (tj. společné dceři žalobkyně celé jméno žalobkyně a jejího manžela pana jméno příjmení dle nesporného tvrzení) zahájeno exekuční řízení k vymožení shora uvedeného nároku žalované jako oprávněné. Vyrozumění o zahájení exekuce č.j. 220 EX 1961/20-45 ze dne datum rozhodnutí bylo manželovi žalobkyně doručeno dne datum. V rámci předmětného řízení bylo vydáno několik exekučních příkazů, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-38 a dále Exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-47 (prokázáno nesporným tvrzením účastníků, Vyrozuměním o zahájení exekuce č.j. 220 EX 1961/20-45, Exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-38 a dále Exekučním příkazem k provedení exekuce prodejem movitých věcí č.j. 220 EX 1961/20-47). Právní zástupce žalobkyně zasílal žalované přípis obsahující námitku neplatnosti právního jednání, jak plyne z dopisu advokáta ze dne datum, kde namítal, že přistoupení k předmětné smlouvě bylo učiněno manželem žalobkyně bez jejího vědomí a souhlasu a tato se tak dovolává neplatnosti daného právního jednání (prokázáno Námitkou neplatnosti právního jednání ze dne datum vč. plné moci).

6. Žalovaná v reakci na námitku neplatnosti vznesenou žalobkyni prostřednictvím jejího právního zástupce dopisem ze dne datum žalobkyni sdělila, že námitku považuje za irelevantní, jelikož převzetí dluhu jedním z manželů není nakládáním se společným jměním. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (NS ČR, sp.zn.

28 Cdo 2199/2008), podle které součástí společného jmění nejsou závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky však nejsou neplatné, nejsou však součástí SJM, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel (NS ČR, sp.zn.

28 Cdo 2199/2008), přičemž ustálená judikatura se uplatní i na právní úpravu účinnou od datum. Poukázala na ust. § 732 nového občanského zákoníku, který stanoví, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, který by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno. Zároveň advokátovi žalobkyně sdělila, že správný postup je takový, že manželka povinného, tj. dlužníka 2) může podat návrh na zastavení exekuce pouze co do ½ daných nemovitostí, neboť ty by jí připadly v rámci vypořádání SJM a co do zbytku je povinna exekuci strpět. Doplnila, že s výše uvedeným návrhem na zastavení exekuce co do jedné poloviny SJM (tj. příslušného podílu manželky) vyslovuje svůj souhlas (prokázáno Sdělením věřitele ze dne datum).

7. Soud rovněž při jednání poskytl účastníkům svůj předběžný právní názor, předestřel stávající judikaturu a rovněž poskytl potřebná poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

„ o. s. ř.“), i s odkazem na stávající judikaturu, přičemž žádné nové důkazy ani nová tvrzení nebyly žalobkyní tvrzeny ani označeny, přičemž soud poučil žalobkyni i o nedostatku naléhavého právního zájmu, který již sám o sobě znamená neúspěch ve věci samé, kdy námitka neplatnosti měla být vznesena již v rámci řízení o plnění (návrh na schválení soudního smíru), nikoli samostatnou žalobou, jak plyne z protokolu z jednání.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem:

9. Podle ust. § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Z žaloby plyne, že se žalobkyně domáhá neplatnosti dohody o přistoupení k závazku, de facto neplatnosti dohody z datum, kterou žalovaný přistoupil k závazku jejich dcery a stal se solidárním dlužníkem spolu s dcerou manželů, paní jméno příjmení ve vztahu k žalované jakožto věřiteli. Nicméně samotné vyslovení neplatnosti shora uvedené dohody by nemělo žádný vliv na případné exekuční řízení, když exekuce je vedena až na základě pravomocného a vykonatelného usnesení soudu, kterým byl schválen smír (mající účinky pravomocného a vykonatelného rozsudku), proto samotné vyslovení neplatnosti právní jednání jejího manžela jméno příjmení, spočívající v uzavření dohody ze dne datum a přistoupení k dluhu jméno příjmení, narozené datum, bytem adresa, ze smlouvy o úvěru číslo u žalované, by nemohlo způsobit následky zamýšlené žalobou, tedy zrušení a zastavení exekuce, postihující majetek ve společném jmění manželů, tedy je zřejmé, že zde absentuje naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení a sama žaloba tak nemůže být ze své podstaty úspěšnou již z tohoto důvodu, jak ostatně soud upozorňoval žalobkyni v rámci jednání, přičemž poskytl potřebná poučení. Rovněž je podstatná skutečnost, že dle ustálené judikatury není důvod k vrstvení soudních řízení, proto námitka relativní neplatnosti podpisu dohody manželem měla být řešena přímo v rámci řízení na plnění, tj. v rámci smírčího řízení, na základě kterého přímo došlo k uzavření smíru mezi manželem žalobkyně, dlužnicí jméno příjmení a žalovanou jako věřitelem, kde byl manžel žalobkyně zavázán k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím solidárně se svojí dcerou. Žalobkyně sice nebyla účastníkem řízení, nic jí nebránilo vystoupit v řízení jako vedlejší účastník na straně manžela. Zde soud plně odkazuje na stávající judikaturu ve skutkově obdobných věcech, jako usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 1286/17, z níž plyne, že neúspěchy obdobných žalob je dán zejména absencí naléhavého právního zájmu, neboť za situace, kdy je (bylo) vedeno řízení o plnění, není k vrstvení řízení důvod a námitka neplatnosti měla být uplatněna již v rámci daného řízení. Nad rámec toho soud dodává, že tvrzení strany žalobní, že o dluhu vlastní dcery a přistoupení manžela k danému závazku společné vlastní dcery, soud neuvěřil, jelikož dané tvrzení strana žalobní ani nepodpořila žádnými důkazy. Důvodem k podání žaloby je patrně obava žalobkyně, že případný závazek manžela bude uhrazen ze společného jmění manželů, a to i za situace, kdy půjde o výlučný závazek manžela, protože vznikl za trvání manželství.

11. K tomu soud odkazuje na novou právní úpravu, obsaženou v ust. § 714 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ OZ“), která umožňuje se proti exekuci společného jmění bránit dle § 732 citovaného zákona, to ovšem nic nemění na tom, že namítat neplatnost takového právního jednání je nutné v řízení o plnění.

12. Dle ust. § 731 OZ vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění.

13. V souladu s ust. § 732 OZ vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.

14. Dle § 714 odst. 1 OZ v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle odst. 2 cit.ust. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

15. Nad rámec uvedeného lze dodat, že přistoupení k závazku jedním z manželů (obdobně jako ručitelský závazek), nespadá dle názoru zdejšího soudu shodně s Ústavním soudem ČR) do společného jmění manželů, a proto k němu není potřeba souhlasu druhého manžela. Žalobkyně de facto zastává neudržitelný výklad, že přistoupením k závazku (obdobně ručením), kde by byl manžel nucen plnit i ze společného jmění manželů, by došlo ke krácení práv manželky takového přistoupivšího manžela jako solidárního dlužníka, pročež se údajně jedná o nikoli obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů a manželka se tak musí dovolat neplatnosti takového jednání. Jinými slovy žalobkyně dovozuje, že pokud může být výlučný závazek jednoho z manželů uhrazen z prostředků společného jmění, je každé jednání, kterým takový závazek vzniká, správou majetku náležejícího do SJM.

16. Zdejší soud má však, shodně s názorem zastávaným Ústavním soudem ČR, za to, že takovýto výklad je zjevně neudržitelný, neboť by zcela smazal rozdíl mezi nakládání s výlučným majetkem jednoho z manželů a majetkem patřícím do společného jmění manželů. Má-li žalobkyně za to, že možnost postihnout majetek ve společném jmění pro uhrazení výlučného dluhu jednoho z manželů je protiústavní, nezbývá ji než uplatnit tuto argumentaci v rámci exekučního řízení, případně v rámci ústavní stížnosti z daného exekučního řízení vzešlé, jak ostatně ve skutkově obdobné věci judikoval Ústavní soud ČR. Možnost manželky namítat neplatnost jednání, z kterého závazek vznikl, však z uvedeného bez dalšího nelze, jak se soud shoduje s Ústavním soudem (srov. judikát ÚS ČR, sp.zn.

I. ÚS 1286/17).

17. Námitka relativní neplatnosti jednání by mohla být jako obrana účinná přímo v rámci žaloby na plnění, kde – pokud by byla vznesena- byla posouzena jako otázka předběžná a plnění by potom nemohlo být případně straně oprávněné přiznáno a taková námitka by případně přímo mohla způsobit skutečnost, že by žalované plnění nemuselo a nemohlo být přiznáno, popřípadě nemohlo být rozhodnuto smírem, ovšem samostatná žaloba na určení neplatnosti právního jednání, která byla podána, nemůže být úspěšná, jelikož samotným vyslovením neplatnosti v tomto daném případě nezaniká povinnost manžela plnit na základě exekučního titulu a oprávnění žalované jako oprávněné svou pohledávku v rámci exekuce vymáhat.

18. Soud posoudil žalobu, podanou k zdejšímu soudu žalobkyní jako nedůvodnou a s ohledem na shora uvedené ze všech důvodů shora podrobně popsaných, jakož i přihlédnutím ke stávající judikatuře (s ohledem na právní názor zastávaný zdejším soudem shodně s Ústavním soudem ČR, jakož i aplikovatelnou judikaturu NS ČR, sp.zn. 28 Cdo 2199/2008), žalobu zamítl jako nedůvodnou, pro nedostatek naléhavého právního zájmu, jak bylo osvětleno shora.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni v celkové výši částka, představující dva paušály po částka (za vyjádření k žalobě a za účast u jednání) u nezastoupeného účastníka ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Dále s ohledem na mimořádnou situaci na území ČR v souvislosti se zamezením virového onemocnění SARS-CoV-2 (pandemie covid 19) a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, byla pariční lhůta určena delší než standardní třídenní, a sice jednoměsíční s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když lze předpokládat, že žalovaná stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížena a žalobkyně bude mít delší časový prostor k úhradě nákladů protistrany.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem dobrovolně v uvedených lhůtách, může se žalovaná po jeho právní moci domáhat výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.