OSPH04 32 C 83/2021

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Hedvigy Klepáčkové a Romana Radosty ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 158 549,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 158 549,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 158 549,82 Kč ve výši 9 % ročně od 1. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 50 362,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobou podanou dne 12. 3. 2021 u Obvodního soudu pro Prahu 4 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 158 549,82 Kč představující odstupné s tím, že pracovní poměr žalobkyně u žalované vznikl datum a skončil ke dni 30. 6. 2018 na základě výpovědi ze dne 27. 4. 2018 z organizačních důvodů, když od 1. 5. 2018 došlo ke zrušení pracovní pozice Manažer anonymizována tři slova. Žalobkyni tak vznikl nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Za rozhodné období označila žalobkyně období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018, ve kterém byla žalobkyni zúčtována k výplatě částka 157 300 Kč a odpracovala 440 hodin. Průměrný měsíční hrubý výdělek činil 62 176,40 Kč, jehož trojnásobkem je 186 529,20 Kč. Po odečtení daně z příjmu fyzických osob ve výši 27 979,38 Kč činí výše odstupného 158 549,82 Kč. Tato měla být žalobkyni vyplacena nejpozději dne 31. 7. 2018. Dále žalobkyně uvedla, že dne 27. 6. 2018 jí bylo předáno okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) ZP. A dne 27. 6. 2018 došlo mezi stranami k jednání, na kterém byl žalobkyni předložen dokument dohoda o narovnání, kterou žalobkyně nikdy vědomě a úmyslně nepodepsala, ale mohlo se stát, že jí byla podstrčena, a proto ji považuje za nicotnou. I kdyby ji podepsala, šlo by o dohodu neplatnou, jak dovodil i Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudku ze dne 7. 10. 2019 č. j. číslo jednací, kterým bylo rozhodnuto, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť neplatná část jednání byla v kontextu celého dokumentu natolik významná, že ji nelze nepochybně oddělit od ostatního obsahu dohody. Žalovaná ani na výzvu žalobkyně na odstupném neuhradila ničeho.

2. Žalovaná v podaném odporu a následném vyjádření zcela nárok žalobkyně neuznala, když uvedla, že je pravda, že v důsledku organizační změny byla dána žalobkyni výpověď, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že anonymizováno zdravotní pojišťovna (dále jen anonymizováno) provedla u žalované kontrolu vykázané hrazené péče poskytnuté v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014, tj. období, kdy za vykazování péče a čerpání finančních prostředků odpovídala žalobkyně, a odmítla úhradu části zdravotní péče, kterou v předmětném období žalovaná poskytla pojištěncům anonymizováno. Svou pohledávku vůči žalované vyčíslila na 3 069 673,50 Kč. Teprve v průběhu výpovědní doby bylo stanoveno na jisto, že je žalovaná povinna tuto částku zaplatit, přičemž žalobkyně bezprostředně odpovídá za částku 528 627,33 Kč, způsobenou nenahlášením nositelů výkonu a poskytováním péče nekvalifikovanými pracovníky. Žalovaná uplatnila náhradu škody u žalobkyně dne 27. 6. 2018. Schůzky dne 27. 6. 2018 se účastnil tehdejší statutární ředitel žalované příjmení jméno příjmení, paní jméno příjmení, bývalá zaměstnankyně, paní jméno příjmení, ředitelka personálního oddělení, a jméno příjmení, administrativní pracovník, jako svědkyně. Žalovaná navrhla žalobkyni uzavření dohody o narovnání, která měla upravit sporné body platnosti výpovědi, platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a existenci nároku na náhradu škody. Žalobkyně dohodu na místě podepsala, ačkoliv byla několikrát upozorněna, že ji nemusí uzavírat přímo najednání. V dohodě si strany sjednaly, že žalovaná jako zaměstnavatel odvolá výpověď a odstoupení žalovaná s tím souhlasí. Dále se dohodly, že pracovní poměr skončí dohodou ke dni 30. 6. 2018 přičemž výslovně ujednaly, že ve vztahu ke skončení pracovního poměru nemá zaměstnankyně nárok na odstupné nebo jiné plnění vyplývající nebo související s rozvázáním pracovního poměru. A dále si ujednaly, že žalovaná se vzdá dalších nároků, které mu vůči zaměstnankyni vznikly v souvislosti s povinností vrátit anonymizováno částky dle revize a revizní zprávy. Tato dohoda rozhodně nebyla žalobkyni nijak podstrčena. Okolnosti sjednání byly předmětem dokazování již ve sporu mezi týmiž stranami vedeném u stejného soudu pod sp. zn. spisová značka, kde k věci vypovídali jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. S ohledem na uvedené považuje žalovaná dohodu za platnou a nárok na odstupné za zaniklý a proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že pracovní poměr žalobkyně u žalované trval od datum, že k 27. 4. 2018 byla žalobkyni předána výpověď a že organizační změna, kterou žalobkyně nadále považuje za účelovou, nastala k 1. 5. 2018.

4. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění:

5. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne datum na pozici Manažer – anonymizována tři slova (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z pracovní smlouvy ze dne datum).

6. Dne 27. 4. 2018 převzala žalobkyně od žalované výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce, ve které bylo deklarováno, že žalobkyně má nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z výpovědi ze dne 27. 4. 2018).

7. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 6. 2018 dané žalovanou žalobkyni je neplatné. Výpověď z organizačních důvodů, kterou žalobkyně převzala dne 27. 4. 2018, je platná. Dohodu o narovnání shledal Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen OSP4) v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka neplatnou, neboť neplatné ujednání o odvolání okamžitého zrušení pracovního poměru nelze oddělit od ostatních ujednání v této dohodě, a toto tudíž způsobuje neplatnost dohody o narovnání jako celku (zjištěno z rozsudku OSP4 ze dne 7. 10. 2019 č.j. číslo jednací, který ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2020 č.j. číslo jednací nabyl ve výroku I právní moci dne 21. 11. 2019 s ve výroku II a III dne 3. 4. 2020).

8. Na schůzce dne 27. 6. 2018, které se vedle žalobkyně účastnil anonymizováno jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení, žalobkyně osobně a vědomě podepsala dohodu o narovnání, kterou si strany sjednaly, že Výpověď a Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatel odvolal a žalobkyně s tím souhlasila a že její pracovní poměr na místo toho skončí dohodou ke dni 30. 6. 2018. Dále si strany sjednaly, že v souvislosti s odvoláním výpovědi, okamžitého zrušení a rozvázáním pracovního poměru dohodou nemá žalobkyně nárok na odstupné nebo jiné plnění vyplývající nebo související se skončením pracovního poměru. A v neposlední řadě se zaměstnavatel vzdal nároku na náhradu škody a všech dalších nároků, které mu vůči žalobkyni vznikly v souvislosti s povinností vrátit anonymizováno část úhrady dle revize a revizní zprávy (zjištěno z Dohody o narovnání ze dne 27. 6. 2018, z protokolu z ústního jednání ze dne 7.10.2019 ve věci vedené u OSP4 pod sp. zn. spisová značka zejména ze zaznamenaného účastnického výslechu anonymizováno jméno příjmení, svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení a z rozsudku OSP 4 ze dne 7.10.2019 č.j. číslo jednací).

9. Za měsíc duben 2018 odpracovala žalobkyně 21 dní tedy 168 hodin, nečerpala dovolenou a zúčtována ji byla hrubá mzda ve výši 61 300 Kč (zjištěno ze mzdové pásky žalobkyně vydané žalovanou za období 4/ 2018).

10. Za měsíc květen 2018 odpracovala žalobkyně 23 dní tedy 184 hodin, nečerpala dovolenou a zúčtována ji byla hrubá mzda ve výši 55 000 Kč (zjištěno ze mzdové pásky žalobkyně vydané žalovanou za období 5/ 2018).

11. Za měsíc červen 2018 odpracovala žalobkyně 10,5 dne, tedy 84 hodin, čerpala 1 den dovolené, za což ji byla poskytnuta náhrady mzdy ve výši 2 860 Kč, dále bylo žalobkyni proplaceno 40 040 Kč za 14 dní dovolené a zúčtována ji byla hrubá mzda ve výši 78 980 Kč (zjištěno ze mzdové pásky žalobkyně vydané žalovanou za období 6/ 2018).

12. Prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužného odstupného (zjištěno z dopisu ze dne 22. 6. 2020 včetně dodejky).

13. Soud neprováděl výslech anonymizováno jméno příjmení, svědkyně jméno příjmení a jméno příjmení, neboť žalovaná na nich s ohledem na předběžný právní názor soudu ohledně existence dohody o narovnání netrvala.

14. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemném souhrnu a považoval je za věrohodné. Ačkoliv při jednání bylo účastníkům sděleno, že údaj na červnové pásce ohledně vyplacené náhrady mzdy za 15 dní dovolené v rozsahu 2 860 Kč se zdá chybným, neboť tato částka odpovídá náhradě za jeden den dovolené, následně dospěl k názoru, že pouze špatně interpretoval údaje na pásce uvedené, když níže je uvedeno, že žalobkyni byla za 14 dní dovolené proplacena příslušná náhrada mzdy ve výši 40 040 Kč.

15. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

16. Pracovní poměr žalobkyně u žalované založený pracovní smlouvou ze dne datum skončil dne 30. 6. 2018, na základě výpovědi ze strany žalované z organizačních důvodů, kterou žalobkyně převzala dne 27. 4. 2018. Dne 27. 6. 2018 uzavřely spolu strany spory dohodu o narovnání, ve které si sjednaly, že zaměstnavatel odvolal se souhlasem žalobkyně příjmení a Okamžité zrušení pracovního poměru a že její pracovní poměr na místo toho skončí dohodou ke dni 30. 6. 2018. Dále si strany sjednaly, že v souvislosti s odvoláním výpovědi, okamžitého zrušení a rozvázáním pracovního poměru dohodou nemá žalobkyně nárok na odstupné nebo jiné plnění vyplývající nebo související se skončením pracovního poměru. A v neposlední řadě se zaměstnavatel vzdal nároku na náhradu škody a všech dalších nároků, které mu vůči žalobkyni vznikly v souvislosti s povinností vrátit anonymizováno část úhrady dle revize a revizní zprávy. Tuto dohodu shledal Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka neplatnou, neboť v rozsudku ze dne 7. 10. 2019 shledal okamžité zrušení pracovního poměru neplatným, přičemž ujednání o odvolání okamžité zrušení pracovního poměru shledal neoddělitelným od ostatních ujednání předmětné dohody. Dále soud zamítl žalobu na neplatnost výpovědi ze dne 27. 4. 2018, když tuto shledal s ohledem na existenci organizační změny a zároveň s ohledem na neplatnost dohody o narovnání, platnou.

17. Po právní stránce posoudil věc následovně:

18. Podle § 13 zák. č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen OZ) každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

19. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Podle § 67 odst. 1 ZP písm. c) zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

21. Podle § 52 písm. c) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

22. Podle § 67 odst. 3 ZP pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

23. Podle § 67 odst. 4 ZP odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

24. Podle § 141 odst. 1 ZP mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

25. Podle § 353 odst. 1 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

26. Podle § 354 odst. 1 ZP není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

27. Již v průběhu řízení soud sdělil účastníkům právní názor, že ačkoliv § 159a odst. 1, 3 o.s.ř. stanový rozsah závaznosti pro účastníky řízení a všechny jiné orgány pouze co do pravomocného výroku, dospěl soud k závěru, že při předběžném posouzení žaloby je nutno přihlédnout i k odůvodnění rozhodnutí, obzvlášť za situace kdy byla řešena stejná předběžná otázka mezi týmiž účastníky vycházející ze stejného skutkového rámce. Tento přístup již opakovaně dovodil Nejvyšší soud ČR ve vztahu k zamítnutým žalobám, kdy opakovaně uvedl, že v případě zamítavého výroku je nutno výrok posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí, což má význam jednak z hlediska posouzení věci pravomocně rozhodnuté, jednak z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již pravomocně rozhodnuta (k tomu srov. 33 Cdo 1074/98 či sp. zn. 28 Cdo 2901/2007). Tendenci k určité vázanosti ostatních orgánů rovněž odůvodněním, lze spatřovat i v judikatuře Ústavního soudu, který v nálezech sp. zn. I. ÚS 647/02 a I. ÚS 398/04 dovodil, že„ že z ústavněprávního hlediska nelze akceptovat, aby jeden státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumal a osvědčil, resp. konstituoval ve prospěch konkrétní osoby určité právo, na jehož existenci tato osoba spoléhá v důsledku dobré víry ve správnost aktu státu, a aby následně jiný státní orgány jiném řízení téže osobě totéž právo odňal (nepřiznal) s odůvodněním, že původní rozhodnutí bylo údajně vadné.“ Za stěžejní je pak třeba považovat usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30Cdo 940/2017, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura k otázce vázanosti posouzením předběžné otázky v jiném řízení mezi týmiž účastníky za shodné skutkové situace, přičemž v něm uvedenou judikaturu sám označil za ustálenou a učinil závěr, že„ by bylo očividně v rozporu s principy právního státu a předvídatelnosti soudního rozhodnutí, pakliže by soud v jiném řízení, probíhajícím mezi týmiž účastníky v rámci téhož skutkového rámce věci (byť s jinak formulovaným žalobním požadavkem) nereflektoval (nevycházel) z již pravomocně přijatého právního názoru (třeba i obsaženého pouze v odůvodnění rozsudku, neboť podané žalobě pro takto učiněný právní závěr nebylo vyhověno a bylo tudíž vydáno negativní rozhodnutí) týkajícího se předmětné právní otázky, a sám si znovu (a třeba zcela odlišně) tuto (pro něj předběžnou) právní otázku vyřešil.“

28. S ohledem uvedené dospěl soud k závěru, že s ohledem na zcela nezměněný skutkový stav a stejné námitky účastníků, které byly již vyřešeny v řízení vedením u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn spisová značka neshledal zdejší soud nyní důvod k odlišnému posouzení charakteru vztahu mezi účastníky, byť byl vyjádřen pouze v odůvodnění uvedeného rozhodnutí. Smlouvu o narovnání je třeba považovat za existující, ale zároveň za neplatnou. Za daného stavu pouze toto hodnocení respektuje určité legitimní očekávání, že soudy budou rozhodovat ve stejných případech stejně, které je vyjádřeno i § 13 OZ.

29. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky § 67 odst. 1 písm. d) ZP, a žalobkyni, která byla u žalované zaměstnaná více jak dva roky, vznikl v souvislosti s ukončením pracovního poměru výpovědí nárok na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, kterým se pro účely odstupného rozumí průměrný hrubý měsíční výdělek. Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícímu po dni, v němž skončil pracovní poměr, tedy v tomto případě ke dni 1. 7. 2018.

30. Rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí (duben, květen, červen 2018), ve kterém však žalobkyně odpracovala 436 (168 + 184+84) hodin za což ji bylo zúčtováno na mzdě 152 380 (61 300 + 55 000 + 36 380) Kč. Tedy průměrný hrubý měsíční výdělek se stanoví z výpočtu (152 číslo) *40*4,348, což činí 60 785 Kč. Trojnásobek pak činí 182 355 Kč hrubého Jelikož se žalobkyně žalobou domáhá částky nižší, nemůže soud vázán jejím žalobním návrhem tento překročit, a přiznal ji částku 158 549,82 Kč, jak je ve výroku I uvedeno (k ustálenému závěru, že při výpočtu náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru a samozřejmě také dalších nároků na mzdu, na plat, náhrady mzdy a platu a jiných plnění, z nichž se podle zvláštních předpisů "odvádí" daň z příjmů fyzických a právnických osob, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění se v době od 1. 1. 1993 vychází z tzv. průměrného hrubého výdělku zaměstnance srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2005 sp. zn. 21 Cdo 436/2005, či rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 Co 2375/94).

31. Jelikož žalobkyni vznikl nárok na odstupné a žalovaná toto peněžité plnění neuhradila včas, když dle § 67 odst. 4 ZP při absenci jiné dohody je zaměstnavatel povinen odstupné zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy a dle § 141 odst. 1 ZP je mzda splatná po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo některou její složku, byl nejzazším termínem pro řádné plnění den 31. 7. 2018. Od 1. 8. 2018 je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, a proto soud žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. z částky 158 549,82 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu v celkové výši 50 362,70 Kč Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 158 549,82 Kč sestávající z částky 7 460Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, žaloba, jednání dne 21. 9. 2021, a jednání dne 7. 10. 2021) a dále sestávající z částky 3 730 Kč za úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 35 070 Kč ve výši 7364,70Kč.

33. Jak ve výroku I tak ve výroku III určil soud lhůtu k plnění jako třídenní od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro její prosloužení (§160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou* se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.