OSPH04 38 C 47/2021-20

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zrušení výživného ke zletilému dítěti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému naposledy stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2012, č.j. 267/2012-40, se zrušuje, a to s účinností od 7. 5. 2021.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce coby otec žalovaného se žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému s účinností ke dni 15. 12. 2020. Žalobce uvedl, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2012, č. j. P 267/2012-40, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 18 Co 359/2013-75, byla žalobci uložena povinnost přispívat žalovanému částku 6 000 Kč měsíčně. Matka žalovaného požadovala zvýšení výživného, avšak tento návrh byl rozsudkem Městského soudu v Praze zamítnut. Žalobce dále uvedl, že žalovaný, který navštěvoval ulice průmyslovou školu dopravní v oboru anonymizováno, dne 4. 12. 2020 žalobci sdělil, že se rozhodl školu opustit a začít pracovat. S ohledem na tuto skutečnost má žalobce za to, že žalovaný je schopen sám se živit.

Žalovaný se zrušením vyživovací povinnosti žalobce souhlasil s tím, že školní docházku ukončil teprve dne 7. 5. 2021, a proto požaduje, aby účinky zrušení vyživovací povinnosti žalobce nastaly teprve od tohoto data. Žalobce výživné až do května 2021 řádně hradil.

V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalobce je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 3 písm. a) Nařízení rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností je dána pravomoc českých soudů.

Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 P 267/2012 je soudu známo, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalobce jako otce tehdy ještě nezletilého žalovaného rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2012, č.j. 0 P 267/2012-40 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č.j. 18 Co 359/2013-75. Citovanými rozsudky byla otci stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého syna počínaje dnem 1. 5. 2012 měsíčně částkou 6 000 Kč vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Dále mu byla stanovena povinnost uhradit stanovené nedoplatky.

Z rodného listu žalovaného soud zjistil, že žalovaný se narodil dne 24. 5. 2002.

Z komunikace v aplikaci WhatsApp soud zjistil, že žalovaný dne 4. 12. sdělil žalobci, že prosinec je poslední měsíc, kdy žalobce bude muset dávat příspěvek s tím, že žalovaný se rozhodl„ vzít život do vlastních rukou.“

Ze vzetí na vědomí zanechání vzdělávání žáka v právnická osoba ze dne 7. 5. 2021 soud zjistil, že studium žalovaného bylo ukončeno ke dni 7. 5. 2021.

Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Žalovaný ukončil své vzdělávání na právnická osoba, dne 7. 5. 2021. Žalovaný se rozhodl začít se sám se živit. Po dobu přípravy žalovaného na budoucí povolání byla žalobci stanovena povinnost přispívat měsíčně na výživu svého syna částkou 6 000 Kč, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Tato vyživovací povinnost byla žalobci stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 11. 2012, č.j. 0 P 267/2012-40 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č.j. 18 Co 359/2013-75.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

Dle čl. 15 Nařízení rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, ve spojení s čl. 3 odst. 1 2009 číslo: Rozhodnutí Rady ze dne 30. 11. 2009 o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím je rozhodným právem právo české.

Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

Po právní stránce soud věc posoudil dle § 910 odst. 1 a § 911 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaný již nabyl schopnosti sám se živit, když ze své vůle zanechal přípravu na své budoucí povolání (prokázáno vzetím na vědomí zanechání vzdělávání ze dne 7. 5. 2021) a rozhodl se sám se živit (prokázáno komunikací v aplikaci WhatsApp). Po dobu přípravy na budoucí povolání byla žalobci stanovena vyživovací povinnost rozsudkem soudu. Soud proto z důvodu změny poměrů rozhodl o návrhu žalobce tak, že vyživovací povinnost žalobce počínaje dnem ukončení vzdělávání žalovaného, tj. od 7. 5. 2021, zrušil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když zcela úspěšnému žalobci žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.