OSPH04 11 C 222/2021

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ anonymizováno adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 9 887,82 Kč s příslušenstvím

I. Návrh na připuštění vstupu jméno příjmení do řízení na straně žalované se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 9 887,82 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 19. 8. 2021 do zaplacení.

III. Co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 517,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 471,90 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 9 887,82 Kč od 13. 4. 2021 do 18. 8. 2021 a úroku z prodlení co do výše 1,5% ročně z částky 9 887,82 Kč od 19. 8. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně firma. anonymizována dvě slova, IČO, smlouvu o úvěru číslo na základě níž byla žalovanému na jim sdělený bankovní účet zaslána částka 10 000 Kč a ten se zavázal ji splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, představující kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku za období od poskytnutí do splatnosti. Na základě dodatku pak byla splatnost nově ujednána na den 18. 9. 2019 a poplatky byly poníženy na 4 290 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení a úvěr řádně nesplatil ani v dodatečně prodloužené době splatnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat plnění sjednané v 5. odstavci smlouvy, a to částku 14 290 Kč složenou z jistiny a poplatku, to vše se splatností do 18. 9. 2019. Žalovaný svůj závazek nesplatil řádně a včas, uhradil pouze částku 112,18 Kč, která byla použita na úhradu jistiny úvěru. Ode dne 19. 9. 2019 se tak žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky 14 177,82 Kč, složenou z nedoplatku jistiny ve výši 9 887,82 Kč a nedoplatku poplatku ve výši 4 290 Kč. V důsledku prodlení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, u níž je žalovaný v prodlení. Pohledávka byla postoupena s účinností ke dni 12. 4. 2021 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala vedle jistiny kapitalizovaný úrok ve výši 7 471,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 517,04 Kč za období od 19. 9. 2019 do 1. 4. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč (za odeslaný obyčejný dopis ve výši 39 Kč a dvě osobní návštěvy pracovníka ve výši 217 Kč). I přes zaslání předžalobní výzvy žalovaný nic neuhradil.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že ji navrhl v celém rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaný nárok neuznal, jelikož s právní předchůdkyní žalobkyně žádnou smlouvu neuzavřel a žádné finanční plnění neobdržel. Smlouva na jeho jméno mohla být uzavřena paní jméno příjmení, toto již učinila v obdobném případě, kdy se sama obohatila, bez vědomí žalovaného. příjmení příjmení znala osobní údaje žalovaného, neboť s ním žila v partnerském vztahu, nebylo proto nijak obtížné se za žalovaného vydávat. příjmení příjmení uzavírala smlouvu pouze z vlastní vůle a ve svůj prospěch. Žalovaný o tomto nevěděl, nedal k tomu pokyn a ani jednání neschválil. Nebyl tedy s uzavřením smlouvy srozuměn, nijak s uzavřením nesouhlasil a smlouvu nikdy neuzavřel. Finanční prostředky ve výši 10 000 Kč od žalobkyně nebo její právní předchůdkyně nikdy neobdržel, účet, na nějž byly prostředky zaslány, není účtem žalovaného, nemá k němu přístup ani oprávnění, nemá jinou možnost, jak s prostředky disponovat.

K výzvě soudu ohledně prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že veškeré skutečnosti uvedla v žalobě a žádné jiné listiny, než které soudu předložila, od právní předchůdkyně neobdržela.

Na jednání dne 31. 5. 2022 žalovaný uvedl, že k jeho účtu měla přístupové údaje i jeho tehdejší družka jméno příjmení, která mohla i částky odesílat a rovněž je přijímat. Žalovaný nevěděl, že daná částka byla na účet zaslána a nijak s ní nenakládal. Daná částka byla pravděpodobně vybrána a použita paní příjmení. Ve vztahu k tomu bylo na podzim 2021 podáno i trestní oznámení, neboť se nejednalo o jediný úvěr a jedinou částku, která byla takto paní jméno inkasována, žalovaný však nemá informace o stavu tohoto trestního řízení. Soud následně poučil žalovaného o jiném právním posouzení dle § 118a odst. 2 o.s.ř. a dále dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání toho, že finanční prostředky obdržela jiná osoba, konkrétně jméno příjmení, a že to byla ona, kdo se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud rovněž poučil žalovaného o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. a stanovil k doplnění tvrzení i v rámci koncentrace lhůtu v délce 30 dnů.

Podáním ze dne 14. 6. 2022 žalobkyně navrhla, aby soud připustil vstup jméno příjmení do řízení na straně žalované.

Žalovaný podáním ze dne 12. 7. 2022, tedy po uplynutí koncentrační lhůty, navrhl výslech jméno příjmení jako svědka.

Na základě provedeného dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, formulářem pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, formulářem pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, potvrzením o provedení transakce od banky anonymizováno ze dne datum, potvrzení o provedení platbě ze služby the Pay na částku 10 000 Kč, sdělením právnická osoba ze dne datum, dodatkem ke smlouvě o půjčce ze dne datum, placenou upomínkou – upozorněním ze dne datum, placenou upomínkou ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek mezi firma anonymizována dvě slova a žalobkyní ze dne datum včetně přílohy, přílohou č. 7 – potvrzení o zaplacení úplaty ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, sdělením ze dne datum, předáním do advokátní kanceláře ze dne datum, výpisem mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum od žalobkyně, výzvou před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího archu a čestným prohlášením o sjednání úvěru učiněným příjmení příjmení dne datum, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Dne datum byla elektronicky prostředky komunikace na dálku podepsána smlouva o úvěru číslo mezi spol. firma anonymizována dvě slova, IČO, a žalovaným, kterou se tato společnost zavázala poskytnutou žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, tedy v celkové výši 295,89 Kč, a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 994,11 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru. Dále bylo ve smlouvě uvedeno, že v případě prodlení s úhradou dlužné částky má společnost nárok na smluvní úrok dle smlouvy, úrok z prodlení v zákonné výši, náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení specifikovaných v sazebníku a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. RPSN činilo 7 595,30 %. Nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. Dne datum vyplatila společnost částku 10 000 Kč na účet žalovaného u právnická osoba, téhož dne byla částka na účet žalovaného i připsána. Dodatkem ze dne datum byla splatnost smlouvy posunuta na datum. Společnost vyhotovila několik upomínek pro žalovaného na zaplacení dlužné částky, nijak nedoložila, kdy tyto odeslala. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum postoupila společnost pohledávku za žalovaným s účinností ke dni datum na žalobkyni, žalovanému bylo na adresu adresa, zasláno oznámení o tomto postoupení. Žalobkyně vyhotovila další upomínky, nijak nedoložila, že tyto odeslala. Dopisem ze dne 10. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného, aby uhradil dlužnou částku do datum. jméno příjmení čestně prohlásila, že uzavřela dne datum na osobu žalovaného dálkově, elektronicky prostřednictví klientské zóny, smlouvu o spotřebitelském úvěru se spol. právnická osoba, IČO, na částku 145 000 Kč.

Soud neprovedl navrhovaný výslech jméno příjmení, neboť žalovaný, kterého tížilo důkazní břemeno, jej navrhl po uplynutí koncentrační lhůty, o čemž byl na jednání dne 31. 5. 2022 řádně poučen.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

Podle § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. s. ř.“), na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Předně se soud zabýval návrhem žalobkyně na přistoupení jméno příjmení do řízení na straně žalované, přičemž tento návrh zamítl. Dospěl totiž k závěru, že takový postup by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Žalovaný navrhl další důkazy po koncentraci řízení, soud tedy nemohl již žádné dokazování provádět, přičemž žalovaný neunesl své důkazní břemeno k tvrzení, že obohacenou osobou byla právě jméno příjmení, nikoli žalovaný, který finanční prostředky obdržel na účet. Z tohoto pohledu by tedy takové přistoupení pravděpodobně vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a ve svém důsledku by takový postup vedl jen k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3554/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Dále se soud zabýval, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že i kdyby se tak stalo, tato je absolutně neplatným právním jednáním.

Mezi spol. firma anonymizováno a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Smlouva podléhá režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto povinnost splnila.

Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Celá pohledávka byla postoupena žalobkyni jako novému věřiteli dle ust. § 1879 o. z. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně vůbec zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Žalobkyně ostatně sama soudu sdělila, že žádnými dalšími doklady nedisponuje. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

Soud proto posuzoval poskytnuté plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. plněním bez právního důvodu. Bylo nepochybně prokázáno, že částka ve výši 10 000 Kč byla připsána na účet žalovaného vedený u právnická osoba Žalovaný k tomuto uvedl, že s jeho účtem disponovala i jeho tehdejší partnerka a ta že dané prostředky vybrala a použila. Žalovaný však tato svá tvrzení ničím nedoložil, z čestného prohlášení paní příjmení, které bylo k důkazu provedeno, bylo zjištěno, že tato si na osobu žalovaného vzala jiný úvěr u jiné společnosti ve výši 145 000 Kč. To však bez dalšího nesvědčí o tom, že tak učinila i u úvěru projednávaného v této věci. Žalovaný navrhl výslech paní příjmení, avšak učinil tak až po koncentrační lhůtě, ačkoliv byl soudem řádně poučen jak ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., tak ve smyslu § 118b o. s. ř. Příslušná lhůta skončila dne 30. 6. 2022, žalovaný však zaslal podání s příslušenými důkazními návrhy soudu až dne 12. 7. 2022.

Žalovaný tedy i přes výzvu soudu neunesl své důkazní břemeno (§ 101 odst. 1 písm. b o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř.) ohledně svých tvrzení, že částku zaslanou na účet žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně vybrala a použila jeho tehdejší partnerka jméno příjmení. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto je v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši 9 887,82 Kč vydat.

S ohledem na výše uvedené bylo o úrocích z prodlení rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že se přiznávají od data uvedeného v předžalobní výzvě ze dne datum, tedy od datum, neboť nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. Žalobkyně však neprokázala, že dřívější upomínky žalovanému alespoň zaslala, přičemž se nedostavila ani k jednomu jednání, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a o.s.ř., aby důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V daném případě bylo prokázáno až to, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou byl vyzván k plnění do datum. Ode dne následujícího po uplynutí příslušné lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení se splněným závazku a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši 8,5 % ročně.

Na základě výše uvedeného tak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni částku 9 887,82 Kč jako nesplacenou jistinu, o níž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil, se zákonným úrokem z prodlení od 19. 8. 2021 ve výši 8,5 % ročně.

Naproti tomu co do částky kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 19. 9. 2019 do 1. 4. 2021 ve výši 1 517,04 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 7 471,90 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč soud žalobu zamítl, jelikož na ně nemohl vzniknout nárok v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a tím i veškerých jejích ustanovení. Rovněž soud zamítl nárok na úrok z prodlení do 18. 8. 2021, jelikož v té době ještě nebyl nárok na vrácení bezdůvodného obohacení splatný a žalovaný tak nemohl být v prodlení, a taktéž část úroku z prodlení od 19. 8. 2021, která neodpovídala zákonné výši úroku pro období od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, která činila 8,5 % ročně.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, a to v podstatě cca z poloviny.

Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného.

Proti výroku II. – IV. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.