OSPH04 11 C 276/2021-64

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 148 090 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 148 090 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 148 090 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 51 933 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, titul, advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se domáhá tzv. žalobou z lepšího práva vydání peněžitého plnění, kterého se žalované na úkor žalobkyně dostalo v rámci konkursního řízení, v němž byl zpeněžen majetek žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, byl prohlášen konkurs na majetek spol. anonymizována tři slova a.s. (dále jen jako„ Úpadce“) a byl ustaven správce konkursní podstaty (dále jako„ SKP“). Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, bylo rozhodnuto o návrhu SKP na vydání rozvrhového usnesení tak, že určil, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty Úpadce vydána částka 159 980,25 Kč. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací spisová značka, bylo rozhodnuto o návrhu SKP na vydání dodatečného rozvrhového usnesení tak, že soud určil, že žalované bude z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty Úpadce vydána částka 3 969,77 Kč Celkem tak žalovaná obdržela částku 163 950,02 Kč.

2. Na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002, ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 2. 2003, převedl Úpadce na žalobkyni vlastnictví nemovitostí v kat. úz. a obci Jablonec nad Nisou, a to: budovy adresa, pozemku parc. č. st. anonymizováno, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo za což žalobkyně uhradila Úpadci kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč bezhotovostním převodem ve dnech 2. 6. a 4. 6. 2003. Dle znaleckého posudku TPA Horwath Valuation Services s.r.o. činila obvyklá cena nemovitosti ke dni 20. 12. 2002 částku 13 700 000 Kč. Jednatelem a společníkem žalobkyně byl ke dni uzavření kupní smlouvy jméno jméno příjmení, který byl v rozhodné době také členem představenstva Úpadce. Konkurs na majetek Úpadce byl prohlášen dne datum a dne datum uplynula lhůta k přihlašování pohledávek věřitelů Dne datum sepsal SKP předmětné nemovitosti do konkursní podstaty, a to z důvodu absolutní neplatnosti kupní smlouvy pro absenci ocenění nemovitostí provedeného soudem jmenovaným znalcem ke dni uzavření smlouvy dle § 196a odst. 3 obch. zák. z důvodu převodu hodnot mezi osobami blízkými. Žalobkyně podala žalobu na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty Úpadce v květnu 2008, výsledkem však bylo, že nemovitosti jsou do soupisu konkursní podstaty sepsány oprávněně, neboť kupní smlouva je absolutně neplatná, dovolání bylo dne datum zamítnuto. Dne 8. 2. 2012 vydal velký senát Nejvyššího soudu ČR rozhodnutí, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, dle nějž absence znaleckého posudku dle § 196a odst. 3 obch. zák. sama o sobě nezpůsobuje neplatnost smlouvy o převodu majetku, nýbrž je třeba zkoumat, zda kupní cena byla v místě a čase uzavření smlouvy obvyklá. Dne datum SKP přesto nemovitosti zpeněžil za částku 11 800 000 Kč, a to na základě zamítavého rozhodnutí o vylučovací žalobě. Jelikož po zpeněžení majetku již žalobkyně nemohla požadovat jeho vrácení, uplatnila v konkursním řízení svou pohledávku na vrácení kupní ceny ve výši 14 037 000 Kč podáním ze dne datum z titulu bezdůvodného obohacení. SKP se však odmítl přihláškou zabývat, jelikož je žalobkyně uplatnila opožděně, přičemž odkázal na rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 325/2012. Kupní smlouvu však nebylo možné považovat bez dalšího za neplatnou, naopak ji bylo třeba považovat za platnou. Žalobkyně prokázala znaleckým posudkem, že obvyklá cena činila ke dni převodu částku 13 700 000 Kč, přitom uhradila kupní cenu ve výši 14 037 000 Kč, tedy zcela jistě minimálně cenu obvyklou. Žalobkyně vyvrátila pochybnosti SKP o uhrazení kupní ceny potvrzením nezávislého auditora ze dne datum. Konkursní soud nereagoval ani na následující podnět žalobkyně ze dne datum k vydání pokynu k vyloučení výtěžku zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkursní podstaty, vyjádřil se k němu až v obsahu rozvrhového usnesení ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, které bylo následně zrušeno. Již v tomto podnětu žalobkyně argumentovala lepším právem k výtěžku zpeněžení. Konkursním věřitelům se tak v důsledku nečinnosti konkursního soudu dostalo plnění, které jim nenáleží, neboť lepší právo ke zcela dominantní části výtěžku zpeněžení konkursní podstaty (11 800 000 Kč z rozdělovaných 13 059 118,02 Kč) náleželo žalobkyni. Žalobkyně sice následně brojila proti rozvrhovým usnesením, aby zabránila rozdělení výtěžku zpeněžení nemovitostí mezi věřitele Úpadce, ale neúspěšně. Výtěžek zpeněžení nemovitostí činil 11 800 000 Kč a byl rozdělen na základě rozvrhových usnesení mezi konkursní věřitele, včetně žalované. Celkem byl mezi věřitele s nepřednostními pohledávkami rozdělen výtěžek ve výši 13 059 118,02 Kč. Pohledávka žalované činila 407 175,43 Kč a byla uspokojena ve výši 163 950,02 Kč, tj. žalované připadl podíl z celkového výtěžku zpeněžení ve výši 1,2549999999999999 %. Podíl na výtěžku 11 800 000 Kč z prodaných nemovitostí tak u žalované činí 148 090 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení shora uvedené částky, s tím však žalovaná nesouhlasila.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla odmítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou. Konkursní soud neshledal výtky žalobkyně oprávněnými. Žalovaná nikdy v minulosti ani v průběhu konkursního řízení nebyla se žalobkyní v obchodním ani jiném vztahu, nebyla ani členem věřitelského výboru. Pokud žalobkyně upozorňuje na chybné rozhodování správce konkursní podstaty a Krajského soudu v Ústí nad Labem a došlo k pochybení, je na žalobkyni, aby se domáhala náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb., žalovaná nabyla plnění z konkursního řízení v dobré víře.

4. K tomu žalobkyně doplnila, že žalovaná ve skutečnosti inkasovala část kupní ceny z prodeje nemovité věci, která při zpeněžení nebyla vlastnictvím Úpadce, ale žalobkyně. K takto získaným penězům má žalobkyně lepší právo než žalovaná, tím, že žalovaná peníze přijala, se dostala i do právního vztahu se žalobkyní. Žalobkyně se nemůže domáhat náhrady škody po státu. Zápis majetku do konkursní podstaty Úpadce neznamená, že se tento majetek stává, nebo je majetkem Úpadce, původní vlastník nepozbývá zápisem do majetku konkursní podstaty vlastnické právo k tomuto majetku a je jeho vlastníkem do zpeněžení. Žalobkyně tak byla vlastníkem v době zpeněžení a je tak oprávněna podat žalobu z lepšího práva (viz rozsudek NS ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

6. Žalobkyně a Úpadce uzavřeli dne 20. 12. 2002 kupní smlouvu, na základě níž Úpadce projevil vůli prodat žalobkyni nemovitosti ve svém výlučném vlastnictví, konkrétně budovu adresa, pozemek parc. č. st. číslo, pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo to vše zapsané na list vlastnictví pro kat. úz. a územní celek (dále také jako„ předmětné nemovitosti“), a žalobkyně se za to zavázala Úpadci zaplatit částku 14 691 750 Kč s tím, že kupní smlouva nabývá platnosti dnem podpisu a kupní cena bude uhrazena po podpisu smlouvy (zjištěno z kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2002 včetně úředně ověřených podpisů). Dodatkem č. 1 k této smlouvě se kupní cena upravila na 14 037 000 Kč s ohledem na skutečnost, že se za prodej neúčtuje DPH (zjištěno z dodatku č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 6. 2. 2003). Obvyklá cena předmětných nemovitostí k datu 20. 12. 2002 činila 13 700 000 Kč (zjištěno ze znaleckého posudku číslo spol. právnická osoba ze dne datum).

7. Žalobkyně dne 6. 2. 2003 přistoupila k závazku Úpadce u právnická osoba, vyplývajícímu ze smlouvy o úvěru reg. číslo spisová značka ze dne 1. 10. 2001, která byla uzavřena mezi Úpadcem a právnická osoba a na jejímž základě byl Úpadci poskytnut úvěr ve výši 17 000 000 Kč, a zavázala se jej splnit za podmínek smlouvou stanovených, přičemž závazek byl ke dni 6. 2. 2003 v celkové výši 15 190 701,91 Kč včetně příslušenství (zjištěno ze smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 6. 2. 2003). Smlouvou ze dne 14. 3. 2003 postoupila spol. právnická osoba anonymizováno právnická osoba, na žalobkyni část pohledávky za právnická osoba z nevyplaceného příkazu k úhradě z běžného účtu ve výši 2 040 100 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi žalobkyní a právnická osoba anonymizováno právnická osoba, ze dne 14. 3. 2003), téhož dne oznámila postoupení pohledávky právnická osoba (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 3. 2003) a žalobkyně započetla tuto postoupenou pohledávku vůči pohledávce z úvěrové smlouvy číslo spisová značka co do částky 2 040 100 Kč (zjištěno z projevu vůle směřujícího k započtení ze dne 14. 3. 2003 od žalobkyně pro právnická osoba). Smlouvou ze dne 14. 3. 2003 převedla spol. právnická osoba obec právnická osoba anonymizována dvě slova na žalobkyni dvě rektasměnky vystavené právnická osoba dne 3. 2. 2003 a 13. 2. 2003 na základě Rámcové smlouvy o vystavení úrokových směnek a splatné dne 3. 3. 2003 (zjištěno ze smlouvy o převodu rektasměnek a o otázkách souvisejících mezi žalobkyní a anonymizováno obec právnická osoba anonymizována dvě slova ze dne 14. 3. 2003 včetně prohlášení smluvních stran) a dne 17. 3. 2003 žalobkyně započetla pohledávku z těchto rektasměnek v celkové výši 10 290 003,50 Kč vůči pohledávce z úvěrové smlouvy číslo spisová značka (zjištěno z projevu vůle směřujícího k započtení ze dne 17. 3. 2003 od žalobkyně). Smlouvou ze dne 18. 3. 2003 postoupil jméno příjmení na žalobkyni pohledávku z nevyplaceného termínovaného vkladu ve výši 300 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi žalobkyní a jméno příjmení ze dne 18. 3. 2003), téhož dne oznámil postoupení pohledávky právnická osoba (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky od jméno příjmení ze dne 18. 3. 2003) a žalobkyně započetla postoupenou pohledávku vůči pohledávce z úvěrové smlouvy číslo spisová značka co do částky 300 000 Kč (zjištěno z projevu vůle směřujícího k započtení ze dne 18. 3. 2003 od žalobkyně). Smlouvou ze dne 18. 3. 2003 postoupila jméno příjmení na žalobkyni část pohledávky za právnická osoba z nevyplaceného termínovaného vkladu ve výši 725 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi jméno příjmení a žalobkyně ze dne 18. 3. 2003), o jehož výplatu v celkové částce 1 600 000 Kč požádala právnická osoba dne 14. 3. 2003 (zjištěno ze žádosti o výplatu termínovaného vkladu ze dne 14. 3. 2003), téhož dne oznámila postoupení pohledávky právnická osoba (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2003) a žalobkyně započetla tuto postoupenou pohledávku vůči pohledávce z úvěrové smlouvy číslo spisová značka co do částky 725 000 Kč (zjištěno z projevu vůle směřujícímu k započtení ze dne 24. 11. 2022 od žalobkyně pro právnická osoba). právnická osoba dne 19. 3. 2003 sepsala prohlášení o vzdání se zástavního práva na předmětných nemovitostech, zapsaného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem reg. číslo spisová značka spisová značka ze dne 1. 10. 2001 uzavřené mezi ní a Úpadcem (zjištěno z prohlášení o vzdání se zástavního práva ze strany právnická osoba ze dne 19. 3. 2003) a téhož dne potvrdila Katastrálnímu úřadu v Jablonci nad Nisou, že pohledávka Úpadce ze smlouvy o úvěru reg. číslo spisová značka ze den 1. 10. 2001, zajištěná zástavním právem na předmětných nemovitostech, zanikla dne 19. 3. 2003 splněním (zjištěno z potvrzení o zaplacení úvěru od právnická osoba ze dne 19. 3. 2003), toto opětovně potvrdila pro katastrální úřad dne 18. 4. 2003 (zjištěno z potvrzení o zaplacení úvěru ze dne 18. 4. 2003). Dne 22. 4. 2003 vystavil Úpadce žalobkyni fakturu na zaplacení kupní ceny za nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2003 ve znění dodatku č. 1 ze dne 6. 2. 2003 na částku 14 037 000 Kč, splatnou dne 15. 5. 2003 (zjištěno z faktury – daňového dokladu číslo ze dne 22. 4. 2003). Dne 2. 5. 2003 jednatel žalobkyně a předseda představenstva Úpadce na jednání konstatovali, že žalobkyně doložila, že splatila u právnická osoba částku v celkové výši 13 355 103,50 Kč, což tvořilo zbytek nesplaceného úvěru čerpaného Úpadcem, Úpadce tak uznává svou povinnost uhradit žalobkyni tuto částku, jejímž důvodem je smlouva o přistoupení k závazku a doklady o úhradě provedené žalobkyní, přičemž pokud Úpadce tuto částku uhradí do 30. 6. 2003, nebude ji žalobkyně úročit (zjištěno ze zápisu z jednání ze dne 2. 5. 2003 mezi žalobkyní a právnická osoba anonymizována tři slova). Žalobkyně uzavřela dne 27. 5. 2003 s právnická osoba, úvěrovou smlouvu na investiční úvěr ve výši 11 000 000 Kč za účelem částečného financování kupní ceny předmětných nemovitostí (zjištěno z úvěrové smlouvy – investiční úvěr uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba anonymizováno ze dne 27. 5. 2003). Žalobkyně uhradila dne 2. 6. 2003 z účtu u právnická osoba na účet č. bankovní účet částku 3 037 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně u právnická osoba ze dne 2. 6. 2003) a dne 5. 6. 2003 na tentýž účet z účtu u právnická osoba, částku 11 000 000 Kč poté, co jí byl dne 4. 6. 2003 vyplacen úvěr od právnická osoba v této výši (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně u právnická osoba ze dne 4. a 5. 6. 2003 a kompletního výpisu z účtu žalobkyně u Volksbank CZ za období od 30. 5. 2003 do 30. 6. 2003), přičemž tyto částky byly v tytéž dny připsány na účet Úpadce u právnická osoba bankovní účet (zjištěno z výpisu z účtu právnická osoba anonymizována dvě slova u právnická osoba z období 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003). Úpadce uhradil na účet žalobkyně u právnická osoba dne 2. 6. 2003 částku 3 037 000 Kč a dne 9. 6. 2003 částku 10 318 103,50 Kč (zjištěno z kompletního výpisu z účtu žalobkyně u právnická osoba za období od 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003 a výpisu z účtu právnická osoba anonymizována dvě slova u právnická osoba z období 1. 6. 2003 do 30. 6. 2003). Dne 14. 7. 2009 správce konkursní podstaty právnická osoba„ v likvidaci“ žalobkyni potvrdil, že pohledávka právnická osoba z úvěrové smlouvy zanikla dne 12. 4. 2003, a to započtením pohledávek v částkách 10 290 003,50 Kč, 2 040 100 Kč, 725 000 Kč a 300 000 Kč žalobkyní vůči pohledávce právnická osoba z této úvěrové smlouvy (zjištěno z potvrzení správce konkursní podstaty právnická osoba„ v likvidaci“ ze dne 14. 7. 2009). Nezávislý auditor právnická osoba dne 17. 2. 2014 potvrdil, že žalobkyně řádně uhradila platbami ze dne 2. 6. 2003 a 5. 6. 2003 kupní cenu nemovitostí a tato úhrada byla promítnuta v účetnictví žalobkyně. Zároveň potvrdil, že dne 2. 6. 2003 a 9. 6. 2003 byly na bankovní účet žalobkyně připsány platby ve výši 3 037 000 Kč a 10 318 103,50 Kč, které představovaly úhradu pohledávky žalobkyně za Úpadcem vzniklé úhradou závazku z titulu přistoupení žalobkyně k dluhu Úpadce vůči spol. právnická osoba, kdy žalobkyně splnila za Úpadce jeho peněžitý závazek vůči právnická osoba anonymizováno ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2001 mezi právnická osoba anonymizováno a Úpadcem ve výši 13 355 103,50 Kč, a to zápočty s pohledávkami žalobkyně vůči právnická osoba anonymizováno na základě projevů vůle směřujících k započtení ve výši 2 040 100 Kč, ve výši 10 290 003,50 Kč, ve výši 300 000 Kč a ve výši 725 000 Kč (zjištěno z potvrzení nezávislého auditora právnická osoba ze dne 17. 2. 2014).

8. S účinky ke dni 20. 12. 2002 byla žalobkyně zapsána do katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí k 20. 3. 2003, list vlastnictví, kat. úz. a obec Jablonec nad Nisou). Dnem datum byl prohlášen konkurs na majetek Úpadce a byla stanovena lhůta v délce 60 dnů ode dne prohlášení konkursu k přihlášení pohledávek věřitelů Úpadce (zjištěno ze zkráceného znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem o prohlášení konkurzu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Žalobkyně se domáhala vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty Úpadce, Krajský soud v Ústí nad Labem však žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne 20. 12. 2002 je absolutně neplatná, jelikož hodnota převáděného majetku nebyla v rozporu s § 196a odst. 1,2 obchodního zákoníku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ačkoliv jednatelem a společníkem žalobkyně a členem představenstva Úpadce byla v rozhodné době stejná osoba. Zároveň soud I. stupně ohledně zaplacení kupní ceny dovodil, že byl proveden pokus o její zaplacení posuny na účtu Úpadce, který bez dalšího žalobkyní poskytnutá plnění obratem žalobkyni vracel, přičemž žalobkyně ani Úpadce soudu nevysvětlili, proč tak bylo činěno (zjištěno z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Vrchní soud v Praze rozsudek soudu I. stupně potvrdil, neboť se ztotožnil s posouzením Krajského soudu v Ústí nad Labem (zjištěno z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Dne 26. 6. 2013 uzavřel SKP se spol. právnická osoba příjmení anonymizována tři slova kupní smlouvu na předmětné nemovitosti za cenu 11 800 000 Kč, která byla uhrazena před podpisem kupní smlouvy na depozitní účet SKP, na základě níž byla spol. jméno právnická osoba anonymizována tři slova zapsána s účinky ke dni 26. 6. 2013 jako vlastník předmětných nemovitostí (zjištěno z kupní smlouvy o prodeji nemovitosti mezi správkyní konkursní podstaty jméno jméno příjmení a právnická osoba příjmení anonymizována tři slova ze dne 26. 6. 2013 včetně prohlášení ke kupní smlouvě ze dne 26. 6. 2013). Žalobkyně proto přihláškou ze dne 14. 8. 2013 přihlásila do konkursního řízení pohledávku za Úpadcem ve výši 14 037 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení v důsledku nevrácení kupní ceny zaplacené Úpadci (zjištěno z přihlášky 2. pohledávky žalobkyně do konkurzního řízení ze dne datum), SKP však žalobkyni vyrozuměl, že pohledávka uplatněná přihlášku ze dne datum je vyloučena z uspokojení v rámci konkursu, jelikož již uplynula lhůta pro podání přihlášek (zjištěno z vyrozumění od správce konkursní podstaty ze dne datum), a na svém stanovisku setrval i později (zjištěno ze sdělení od správce konkursní podstaty ze dne 21. 8. 2015). Žalobkyně proto zaslala Krajskému soudu v Ústí nad Labem podnět k vydání pokynu soudu k vyloučení výtěžku ze zpeněžení neoprávněně zapsaných a zpeněžených nemovitostí z konkursní podstaty (zjištěno z podnětu pro Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne datum rok), soud však pro to důvody neshledal a dne 7. 3. 2018 vydal rozvrhové usnesení (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Po jeho zrušení odvolacím soudem vydal nové rozvrhové usnesení, kterým z celkové rozdělované částky 12 743 386 Kč přiřknul žalované částku 159 980,25 Kč (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Lbem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Dodatečným rozvrhovým usnesením pak ještě z částky 315 732,02 Kč přidělil žalované částku 3 969,77 Kč (zjištěno z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací). Předžalobní výzvou ze dne 19. 4. 2021, doručenou dne 21. 4. 2021, vyzvala žalobkyně žalovanou k vydání přijatého podílu na výtěžku zpeněžení majetku žalobkyně v daném konkursním řízení ve lhůtě 10 dnů od obdržení výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy k vydání přijatého plnění ze dne 19. 4. 2021 a doručenky datové zprávy ze dne 21. 4. 2021), žalovaná to však odmítla s tím, že nebyla nikdy s žalobkyní v žádném obchodním ani jiném vztahu, plnění nabyla v dobré víře a v případě pochybení SKP nebo Krajského soudu v Ústí nad Labem se žalobkyně má domáhat náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. (zjištěno z vyjádření ve věci předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2021).

9. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že listinné důkazy předložené žalobkyní tvoří logický řetězec, který osvětluje dispozice žalobkyně a Úpadce s finančními prostředky a posílání částek na jejich účty. Na tomto zjištění nemění nic ani skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem vyjádřil v rozsudku o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty pochybnosti o zaplacení kupní ceny a zasílání částek mezi žalobkyní a Úpadcem, neboť jak vyplývá z odůvodnění, nedostalo se mu ze strany Úpadce ani žalobkyně žádného vysvětlení.

10. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout a to zejména s ohledem na skutečnost, že měl za dostatečně osvětlené majetkové transakce mezi žalobkyní a Úpadcem. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

12. Žalobkyně a Úpadce uzavřeli dne 20. 12. 2002 kupní smlouvu, na základě níž Úpadce převedl do vlastnictví žalobkyně budovu adresa, pozemek parc. č. st. číslo, pozemek parc. číslo pozemek parc. číslo to vše v kat. úz. a obci Jablonec nad Nisou, za kupní cenu 14 037 000 Kč, která odpovídala tehdejší tržní hodnotě nemovitostí, a žalobkyně byla zapsána jako vlastník do katastru nemovitostí. Žalobkyně uhradila na základě přistoupení k dluhu pohledávky Úpadce u právnická osoba, a to započtením svých vlastních pohledávek, které získala na základě smluv o postoupení pohledávek a převodních smluv uzavřených s osobami, které měly pohledávky vůči právnická osoba v hodnotě, která se rovnala výši dluhu Úpadce u právnická osoba anonymizováno, a Úpadce se zavázal tento dluh vůči žalobkyni uhradit. Zároveň žalobkyně uzavřela s právnická osoba úvěrovou smlouvu na úvěr ve výši 11 000 000 Kč za účelem částečného financování kupní ceny předmětných nemovitostí. Žalobkyně tak dne 2. 6. 2003 a 5. 6. 2003 uhradila Úpadci kupní cenu nemovitostí a Úpadce dne 2. 6. 2003 a 9. 6. 2003 uhradil žalobkyni dluh vzniklý tím, že za něj žalobkyně uhradila dluh u právnická osoba Dnem datum byl prohlášen konkurs na majetek Úpadce a předmětné nemovitosti byly zapsány do konkursní podstaty, přičemž žalobkyně se neúspěšně domáhala vyloučení předmětných nemovitostí z této konkursní podstaty, neboť soudy shledaly, že kupní smlouva ze dne 20. 12. 2002 je absolutně neplatná, jelikož hodnota převáděného majetku nebyla v rozporu s § 196a odst. 1,2 obchodního zákoníku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, přihláška pohledávky žalobkyně z bezdůvodného obohacení vzniklého nevrácením kupní ceny podaná až dne 14. 8. 2013 byla SKP vyhodnocena jako podaná po lhůtě, a proto vyloučena z uspokojení. Dne datum SKP předmětné nemovitosti prodal za cenu 11 800 000 Kč. Rozvrhovými usneseními byla žalované z celkové částky výtěžku zpeněžení konkursní podstaty ve výši 13 059 118,02 Kč vyplacena částka 163 950,02 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem doručeným dne datum k úhradě žalované částky do 10 dní od doručení výzvy, žalovaná to však odmítla.

13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

14. Soud se zabýval otázkou, zda došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, přičemž dospěl k závěru, že se tak stalo.

15. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud připomíná, že vylučovací žalobou dle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ ZKV“), se pro dobu trvání konkursu konečným způsobem vymezovala příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě, přičemž soud se o právu založeném předpisy hmotného práva vyjadřoval jen jako o otázce předběžné. Pokud zmeškala osoba, která k věci uplatňovala příslušné právo vylučující její sepsání do konkursní podstaty, lhůtu k podání vylučovací žaloby nebo bylo o žalobě rozhodnuto jinak, než že bylo žalobě vyhověno, daná osoba neztrácela své vlastnické právo k sepsanému majetku, a dokud nedošlo ke zpeněžení tohoto majetku v konkursu, zůstávalo jí vlastnické právo zachováno a se zrušením konkursu bez jeho zpeněžení se jí vracelo i právo s tímto majetkem nakládat, neboť konkrétní rozhodnutí o vylučovací žalobě bylo závazným řešením dané otázky pouze v rámci příslušného konkursního řízení. Pokud bylo rozhodnuto, že daná věc je do soupisu majetku pojata oprávněně, nemohla si rovněž daná osoba vynutit zákaz zpeněžení takového majetku a zabránit rozdělení výtěžku zpeněžení mezi úpadcovy věřitele, a došlo-li ke zpeněžení, nemohla již zpochybnit vlastnictví osoby, která tento majetek zpeněžením nabyla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1589/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4458/2008).

17. Pokud byl výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku "lepší právo" než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen. Jak bylo výše již nastíněno, účinnému uplatnění takového nároku tak není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002). Není přitom podstatné, jak bylo postupováno v konkursním řízení. I kdyby žalovaný obdržel výtěžek zpeněžení majetku získaný konkursním řízením zahájeným a provedeným v souladu se zákonem, zde ZKV, nepředstavuje to právní důvod k tomu, aby si takto získané plnění mohl ponechat. Pro existenci právního důvodu k přijetí plnění je vždy rozhodné hmotné právo. Získal-li žalovaný na uspokojení své pohledávky plnění z majetku jiné osoby než úpadce, aniž by k tomu měl hmotněprávní důvod, nebo náleželo-li správně (podle hmotného práva) plnění jinému věřiteli než jemu, bylo mu vždy plněno bez právního důvodu (srov. obdobně pro exekuční řízení rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1509/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2146/2015, pro konkursní řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2193/2019).

18. Soud se tedy zabýval tím, zda na základě hmotného práva svědčilo žalobkyni vlastnické právo k předmětným nemovitostem zpeněženým v rámci konkursní podstaty Úpadce a tedy zda jí svědčí tzv. lepší k právo k části výtěžku ze zpeněžení předmětných nemovitostí, která byla vyplacena žalované, přičemž uzavírá, že tomu tak je.

19. Dle § 196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ obch. zák.“), jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada.

20. Krajský soud v Ústí nad Labem i Vrchní soud v Praze vycházely při rozhodování o vylučovací žalobě ze závěrů tehdejší judikatury, která v případě transakcí mezi spřízněnými osobami bez toho, aby byl zpracován v souladu s § 196a odst. 2 obch. zák. znalecký posudek soudem, dovozovala bez dalšího absolutní neplatnost takové smlouvy mezi těmito osobami. Nejvyšší soud ČR však v rozsudku velkého senátu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009, přijal jasné stanovisko, že„ (b) yla-li ve smlouvě o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a odst. 3 zák. č. 513/1991 Sb. sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popř. cena pro společnost výhodnější, není tato smlouva neplatná jen proto, že tato cena nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Předpokladem neplatnosti smlouvy o převodu majetku podléhající ustanovení § 196a odst. 3 zák. č. 513/1991 Sb. není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale současně i skutečnost, že cena sjednaná ve smlouvě je pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá (tržní cena).“ Jelikož však bylo o nevyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty již pravomocně rozhodnuto, byl SKP vázán těmito rozhodnutími a nemohl on ani konkursní soud dané nemovitosti ze zpeněžení vyloučit.

21. Žalobkyně přitom v tomto řízení předloženými důkazy prokázala, že cena (hodnota) nemovitostí v době, kdy byla kupní smlouva uzavřena, tedy ke dni 20. 12. 2002, byla dokonce nižší, než za jakou cenu byla žalobkyni Úpadcem prodána. Kupní smlouva ze dne 20. 12. 2002, kterou uzavřela žalobkyně s Úpadcem a na základě níž došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalobkyni, proto nemohla být absolutně neplatná.

22. Dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ SOZ“), právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

23. Soud měl rovněž pochybnosti ohledně vážnosti projevení vůle uzavřít danou kupní smlouvu ze dne 20. 12. 2002, tedy zda se nejedná o simulovaný právní úkon, a to zejména z důvodu, že mezi žalobkyní a Úpadcem probíhaly několikeré převody finančních částek, kdy poté, co žalobkyně převedla na účet Úpadce finanční částku ve výši kupní ceny, byla jí tato Úpadcem v podstatě v totožné výši vrácena. Pochybnosti ohledně transakcí mezi žalobkyní a Úpadcem vyjadřoval i SKP a konkursní soud. Jelikož byla kupní smlouva uzavřena před účinností o. z., posuzoval ji soud v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. podle předchozích právních předpisů. Dle SOZ přitom v případě, že se jednalo o simulovaný právní úkon, byl tento absolutně neplatný, tedy soud se jeho neplatností zabývá i bez návrhu protistrany.

24. V daném případě však soud tuto neplatnost neshledal. Žalobkyně totiž hodnověrně vysvětlila, proč mezi ní a Úpadcem probíhaly převody jednotlivých částek a na základě jakých právních jednání a titulů se tak dělo. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila dluhy Úpadce u právnická osoba a zároveň získala od právnická osoba anonymizováno účelově určený úvěr, který mohla použít pouze na zaplacení kupní ceny předmětných nemovitostí. Na podkladě těchto důkazů se tedy jeví věrohodnou skutková verze tvrzená žalobkyní, tedy že částka zapůjčená od právnická osoba anonymizováno nemohla být použita na vyplacení dluhu Úpadce u právnická osoba, jak původně Úpadce a žalobkyně zamýšleli, proto byla pohledávka právnická osoba za Úpadcem uhrazena započtením pohledávek, které byly na žalobkyni převedeny od věřitelů právnická osoba, a následně poté, co žalobkyně uhradila i pomocí částky získané úvěrem u právnická osoba anonymizováno kupní cenu předmětných nemovitostí, Úpadce pomocí těchto prostředků zaplatil žalobkyni dluh u žalobkyně vzniklý její úhradou dluhů za Úpadce, neboť kupní smlouva nemovitostí by jinak byla zaplacena v podstatě dvakrát. Je tím vysvětlena i ta skutečnost, že částka uhrazena Úpadcem obratem zpět žalobkyni nedosahovala výše částky, kterou představovala kupní cena za předmětné nemovitosti, ale dosahovala pouze výše původního dluhu Úpadce u právnická osoba Soud tak dospěl k závěru, že se nejednalo o účelově uzavřenou kupní smlouvu a že daný závazek byl uzavřen svobodně, vážně a určitě.

25. Žalobkyně se tedy řádně stala vlastníkem předmětných nemovitostí a byla jím i v době, kdy byly nemovitosti zapsány do konkursní podstaty Úpadce, a to až do jejich zpeněžení prodejem spol. právnická osoba příjmení anonymizována tři slova. Jelikož ke zpeněžení došlo, ačkoliv dle hmotného práva náleželo vlastnické právo k předmětným zpeněžovaným nemovitostem žalobkyni, vznikl jí nárok na vyplacení výtěžku tohoto zpeněžení. S ohledem na skutečnost, že výtěžek byl rozdělen mezi jednotlivé věřitele Úpadce, má žalobkyně tzv. lepší právo k částce vyplacené jednotlivým věřitelům, která představuje podíl výtěžku zpeněžení předmětných nemovitostí na celkovém výtěžku zpeněžení konkursní podstaty vyplacením věřitelům. O tuto částku se věřitelé Úpadce obohatili na úkor žalobkyně, neboť se jedná o plnění, které jim bylo poskytnuto z výtěžku zpeněžení konkursní podstaty Úpadce bez právního důvodu, neboť„ lepší“ právní důvod svědčil žalobkyni. Té tak vznikl dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. na vydání těchto částek, mj. i vůči žalované jako přihlášenému a částečně uspokojenému věřiteli Úpadce.

26. Celkový výtěžek zpeněžení majetkové podstaty Úpadce činil 13 059 118,02 Kč, pohledávka žalované byla uspokojena ve výši 163 950,02 Kč, soud tak souhlasí s výpočtem žalobkyně, že žalované připadl podíl z celkového výtěžku zpeněžení ve výši 1,2549999999999999 %. Podíl na výtěžku 11 800 000 Kč z prodaných nemovitostí tak u žalované činí 148 090 Kč, přičemž tato částka tak představuje výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně.

27. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, že se přiznávají ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní žalované v předžalobní výzvě doručené dne 21. 4. 2021, neboť nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká vždy až od okamžiku, kdy je ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění, resp. po uplynutí lhůty, která byla k plnění stanovena.

28. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 933 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 405 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 7 060 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, za 2x písemné podání nebo návrh ve věci samé – žaloba a replika k vyjádření k žalobě, a za účast na jednání soudu – dne 3. 11. 2022) a dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 800 Kč ve výši 7 728 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.