OSPH04 12 C 89/2021-114

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Procházkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 66 065 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 66.065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 12.342 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 10,00 % ročně z částky 50.215 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení a ve výši 10,00 % ročně z částky 3.508 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 12.342 Kč od 1. 6. 2020 do 14. 1. 2021, ve výši 10,00 % ročně z částky 50.215 Kč od 1. 6. 2020 do 14. 1. 2021 a ve výši 10,00 % ročně z částky 3.508 Kč od 1. 6. 2020 do 14. 1. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 27 988 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 66 065 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě objednávek žalovaného byly žalovanému žalobcem v období od ledna do února 2020 poskytnuty služby (přepravy), za které žalobce vystavil daňové doklady – faktury. K dílčím objednávkám žalovaného byly mezi žalobcem jako přepravcem a žalovaným jako objednatelem uzavřeny dílčí smlouvy o přepravě, na jejichž základě se žalobce jako přepravce zavázal provést pro žalovaného dílčí přepravy osob za ceníkové ceny žalobce, se kterými byl žalovaný seznámen. Žalobce na podkladě svých plnění ze smlouvy vystavil fakturu číslo číslo číslo číslo číslo číslo. Žalovaný na základě vystavených faktur plnění neposkytl. Protože se dostal do prodlení s úhradou svých splatných závazků, žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ke splnění dluhu. Výzva zůstala bez odezvy.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, namítl především, že žalobce podal žalobu předčasně a v rozporu s ujednáními mezi účastníky. Účastníci se totiž dohodli, že vzhledem k tíživé situaci v nepravidelné autobusové dopravě, nebude žalovaný částky uvedené v žalobě platit v penězích, ale uhradí své závazky protiplněním s tím, že žalobce zadá žalovanému zakázky na nepravidelnou autobusovou přepravu. Vzájemné pohledávky si pak účastníci budou kompenzovat započtením.

Dle zákona a rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu ČR:

3. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2 o. s.ř. nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Splnění povinnosti tvrzení nespočívá v pouhém popírání uplatněného nároku; popírající účastník musí též uvést skutečnosti vyvracející či popírající tvrzení protistrany a nabídnout k nim důkazy. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neúspěch ve sporu“ (rozsudek 22 Cdo 4397/2007);

5. Obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí“ (rozsudek 22 Cdo 883/2010);

6. Účastníka tzv. sporného řízení podle této úpravy zatěžuje povinnost tvrzení v podobě povinnosti vylíčit všechny skutečnosti potřebné z hlediska právních norem, podle nichž má být věc posuzována, a povinnost důkazní spočívající v povinnosti označit důkazy, jimiž svá tvrzení hodlá prokázat. Nesplnění některé z těchto povinností má za následek neúspěch ve sporu“ (rozsudek 25 Cdo 812/99);

7. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 OSŘ), tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení (viz § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat“ (usnesení 22 Cdo 1900/2005).

8. Mezi účastníky se stal žalobcův nárok co do skladby a rozsahu nesporným. Spor přetrvával pouze ohledně existence dohody, v níž mělo být podle žalované strany ujednáno, že žalovaný nebude plnit dluh v penězích, nýbrž provede dopravu a tím budou jejich vzájemné pohledávky vypořádány.

9. Tvrzení o existenci dohody a jejím obsahu žalovaný předložil v kvalitě, která k úspěchu jeho obrany nepostačovala. Soud v rámci svého předběžného názoru vytkl žalovanému jednak nedostatečně konkretizovaná tvrzení a jednak zatížení skutkových tvrzení rozpory. Soud poukázal také na nejasnosti okolo tvrzení žalované strany o zápočtu pohledávek bez bližší charakteristiky tzv. aktivních pohledávek. Žalovaný se bránil tím, že k zápočtu pohledávek dojít nemohlo, neboť je věcí žalobce, že dosud žádné plnění po žalovaném na podkladě jejich vzájemné dohody nepožadoval. Nejenom, že žalovaný během jiného soudního roku nebyl schopen konzistentně vylíčit skutkový stav a svá tvrzení doložit, nýbrž jeho argumentace je nelogická. Není pravděpodobné, že v důsledku koronavirové pandemie, kterou musel být žalobce stižen obdobně jako protistrana, by uzavřel dohodu ke své škodě. Z pragmatické povahy obchodních vztahů nelze bez přesvědčivých důkazů dovodit vůli žalobce k uzavření žalovaným proklamované dohody rovnající se svými účinky - při ochromení autobusové přepravy obecně - odpuštění dluhu.

10. Žalovaný na podporu svých neurčitých tvrzení o uzavření dohody předložil vzor dohody o úhradě závazku žalovanou stranou. K tomu soud uvádí, že původ tohoto nepodepsaného dokumentu bez datace spočívá v pozdějších smírných jednáních stran, když z předchozí absence tvrzení a důkazů lze usoudit, že mezi žalobcem a žalovaným žádná dohoda uzavřena nebyla, a to přesto, že v písemnosti ze dne 8. 2. 2021 jméno příjmení – jednatel žalované oznamuje žalobci, že disponuje - ohledně této skutečnosti - písemnými důkazy. Přes výzvu žalobce v rámci pokusu o smírné vyřešení sporu ani přes výzvu soudu žalovaný žádné listiny nepředložil. Dlužno podotknout, že o vzájemné dohodě vždy pojednával obecně, tj. neurčitě, což vyplývá také z e-mailové zprávy ze dne 14. 1. 2021 (viz citace:„ …Dlužnou částku nepopíráme, ale na základě dohody z konce roku 2019 a z počátku roku 2020“)

11. Hmotné právo přitom klade na účastníka nemalou zátěž, jestliže žádá, aby obsah, rozsah a povaha dohody byly precizovány do té míry, aby bylo možné o ni vést důkazní řízení. Nadto bylo zapotřebí přeložit skutkové a důkazní okolnosti její změny. Jinými slovy, žalovaný byl povinen tvrdit a prokázat existenci individualizované dohody a její změny. Tato povinnost vyžaduje doplnění všech podstatných skutkových tvrzení, zvláště ohledně toho, v jaké části původní smlouvy ke změně došlo, z jakého důvodu a kdy se tak stalo. Jde-li tedy o existenci smlouvy a její změny, byl žalovaný povinen zaměřit se mimo jiné na doplnění tvrzení ohledně formy a obsahu změny, a to se zřetelem ke svému tvrzení o úhradě závazků protiplněním žalovaného, resp. jejich kompenzací budoucím započtením (viz č. l. 25 spisu). V zájmu interpretace vůle při uzavírání smlouvy bylo pak třeba zachytit průběh kontraktačního procesu a doplnit jej o podstatné okolnosti provázející uzavření smlouvy (k zajištění projevu vůle při uzavírání dohody). Potřeba zatížit žalovaného hmotněprávním poučením dále vyplývá z individuální povahy případu. Přijetí argumentace žalované strany by znamenalo pro žalobce obchod krajně nevýhodný, vázaný na nahodilou změnu, tj. odeznění důvodu útlumu podnikatelské činnosti, nehledě na nejistotu vznikající z možného promlčení práva.

12. Za těchto všech okolností byl o to vyšší požadavek kladen na stranu žalovanou, aby prokázala nejen sjednaný obsah dohody, ale umožnila také popisem skutkového stavu soudu dobrat se interpretace subjektivní vůle stran při uzavírání dohody. Za stávajících skutkové konstelace při blíže neurčené dohodě však není možný ani objektivní výklad.

13. Z pohledu předpokládané posloupnosti jednotlivých úkonů v kontraktačním procesu, se jeví krokem poněkud nelogickým dodatečná snaha strany žalované o zajištění důkazního prostředku ve formě písemné dohody o úhradě závazku (prokazováno vzorem dohody, nedatovaným, nepodepsaným). Takový důkazní prostředek nemůže odstranit defekt v kvalitě a úplnosti skutkových tvrzeních. Soud zdůrazňuje, že teprve úplná a bezrozporná skutková tvrzení opodstatňují postup v intenci k dokazování s tím, že bez splnění fáze první (tvrzení) není možné přistoupit k druhé fázi (dokazování). V této souvislosti upozorňuje nejenom na logickou strukturu civilního procesu obsaženou v o. s. ř. ale také rozhodovací činnost vyšších soudu, zejména rozhodovací činnosti Ústavního soudu ČR (viz usnesení I. ÚS 705/07 ze dne 12. 7. 2007).

14. Protože se ale žalovaná strana, ač řádně předvolána, k jednání bez omluvy nedostavila, nemohl soud přistoupit k jejímu hmotněprávnímu poučení. Podle judikatury nadřízených soudů poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen s tím, že jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce) a je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 685/2016). Jelikož se v posuzovaném případě strana žalovaná nedostavila k jednání, nemohla být poučena o své hmotněprávní povinnosti. Také podle Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 426/2002 se poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen s tím, že jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (zástupce, zmocněnce), tedy zabránil-li účastník (zástupce, zmocněnec) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení, nemůže být absence poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o. s. ř. vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi (zástupci, zmocněnci) uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník (zástupce, zmocněnec) nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobci na bázi nesporných tvrzení podařilo prokázat důvodnost svého nároku a protože žalovaný svým chováním znemožnil soudu udělit mu poučení, které podmiňovalo jeho úspěch ve sporu, nezbylo, než s odkazem na zákon a judikaturu rozhodnout o žalobě kladně.

16. Pro úplnost soud dodává, že důkaz výslechem jednatele žalovaného neprovedl, především proto, že žalovaný neurčil jasně a srozumitelně, k jakým všem konkrétním skutečnostem má statutární orgán účastnickou výpověď podat a stejně tak proto, že výslech statutárního orgánu sám o sobě, tj. bez dalšího ač minimálního důkazního stvrzení, k prosazení obrany žalovaného nepostačuje. Podle JUDr. Jaromíra Jirsy, soudce Ústavního soudu ČR, zákon vychází z předpokladu, že důkaz výslechem účastníka je důkazem podpůrným, neboť účastník je natolik zainteresován na výsledku sporu, že jeho výslech má zpravidla jen velmi nízkou objektivitu, a tudíž důkazní hodnotu. Toto odůvodnění je stvrzeno také tím, že statutárního zástupce, jenž vypoví nepravdivě, nelze stíhat pro trestný čin křivé výpovědi.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v závislosti na doručení výzvy k plnění (prokázáno právnická osoba – předžalobní výzva ze dne 12. 1. 2021s doručenkou datové schránky).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 988 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 304 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 065 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 2 % z částky 20 400 Kč ve výši 4 284 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.