OSPH04 19 C 51/2017-477

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Černým ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o: odstranění nepovolených stavebních úprav

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15.10.2021, č. j. 19 C 51/2017-426 se v části odůvodnění, konkrétně v odstavci 23 věta první opravuje tak, že se chybně uvedený text ve znění:„ Původní rozvod vody do kuchyně i nový rozvod vody jsou v souladu s tehdy platnými normami ČSN (viz znalecký posudek anonymizováno a normy ČSN).“ nahrazuje takto:„ Původní rozvody vody do kuchyně nebyly a nové rozvody vody jsou v souladu s tehdy platnými normami ČSN (viz znalecký posudek anonymizováno a normy ČSN).“.

Při vyhotovení výše uvedeného rozhodnutí došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu a samotného rozhodnutí (daná věta je zjevně v rozporu se závěry znalce právnická osoba (neboli„ anonymizováno“), na které je na konci věty i výslovně odkazováno). Nadto původní závěr ohledně toho, že staré i nové rozvody vody jsou v souladu s původní normou ČSN, nemají oporu ve zjištění skutkového stavu, na které soud v rozsudku odkazuje.

V rámci skutkového stavu bylo zjištěno, že: ⟪LB:lb_001⟫ -) dle znaleckého posudku příjmení jméno (anonymizováno), že původní rozvody vody nebyly v souladu s tehdy platnými normami ČSN (viz str. 23 posudku, č.l. 320 spisu), kdy tyto závěry znalce jsou ve výše uvedeném rozsudku uvedeny v odstavci 13 rozsudku, kde je uvedeno„ Dle znalce šlo o pochybení dle tehdejších technických norem, jelikož byt žalované neměl samostatný uzávěr vodovodu.“ – tato pasáž je v odůvodnění rozsudku dokonce zvýrazněna; ⟪LB:lb_002⟫ -) dle znaleckého posudku celé jméno znalce, že původní rozvody byly v souladu s tehdy platnou normou ČSN (resp. to bylo dovozeno na základě normy následné, která měla být přísnější), což vyplývalo z odst. 12 a 18 rozsudku).

Soud si byl vědom rozdílných názorů znalců v tomto ohledu, a proto tyto rozpory posoudil a v odůvodnění rozsudku uvedl (s patřičným odůvodněním, proč se tak rozhodl), že se přiklonil k závěrům znalce příjmení jméno, a to konkrétně v odstavci 14 výše uvedeného rozsudku, kde je napsáno„ …je logické, že uzávěr měl být přístupný z bytu, kam potrubí směřovalo. To v případě jednotky číslo nebylo zcela dodrženo, když velká část potrubí vedla ve zdi bez uzávěru a nadto zde byl společný uzávěr pro jednotky číslo ten nebyl přístupný oběma jednotkám – mohl ji uzavřít toliko soused z bytu číslo. Z tohoto pohledu se jeví jako přijatelnější závěr znalce příjmení“. Soud se tedy v rámci zkoumání skutkového stavu přiklonil k variantě, že původní rozvody vody nebyly v souladu s tehdy platnými předpisy ČSN. To následně soud potvrzuje i v rámci odstavce 39 výše uvedeného rozsudku, kde je uvedeno„ Lze tak konstatovat, že smysl a účel normy ČSN 73 číslo původní potrubí v jednotce číslo nesplňovalo.“.

První věta v odstavci 23 výše uvedeného rozsudku (kde soud shrnuje závěry o skutkovém stavu zjištěné na základě jednotlivých skutkových zjištění), kde je uvedeno„ Původní rozvod vody do kuchyně i nový rozvod vody jsou v souladu s tehdy platnými normami ČSN (viz znalecký posudek anonymizováno a normy ČSN).“ je tak zjevným překlepem, neboť má správně znít tak, že původní rozvody nejsou a ty nové jsou v souladu s tehdy platnou normou ČSN, neboť tak soud zjistil daný skutkový stav, což je popsáno v odstavcích 14 a 39 výše uvedeného rozsudku. Nadto přímo za první větou v odstavci 23 je uvedeno„ viz znalecký posudek anonymizováno a normy ČSN“, kdy znalecký posudek anonymizováno uvedl, že původní rozvody nebyly v souladu s tehdy platnými normami ČSN. Tehdejší normu ČSN v souladu s tímto závěrem vyložil i podepsaný soud (viz odst. 39 rozsudku).

Dle § 164 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jako „o. s. ř.“), předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

Dle § 165 odst. 1 o. s. ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.

Z pohledu soudu, byť se v daném případě jedná o zjevnou nesprávnost, neboť daná věta nesouhlasí s posouzením soudu uvedeným v odst. 14 a 39 předmětného rozsudku, tak se také jedná o část odůvodnění, která nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Soud proto rozhodl o opravě dle § 165 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o ustanovení, které umožňuje stranám, aby se proti dané opravě i odvolaly (viz komentář Jaromíra Jirsy a kol. od Wolters Kluwer z roku 2019 k § 165 o. s. ř.). Soud tak v souladu s § 165 odst. 1 o. s. ř. opravil své závěry v první větě odst. 29 výše uvedeného rozsudku, které neměly oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Oprava odůvodnění byla provedena na návrh žalované ze dne 1.3.2022.

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do patnácti dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze podáním u soudu podepsaného ve trojím vyhotovení.