OSPH04 29 C 296/2022-75

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 214 649,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 606,66 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9% p.a. do 17.11.2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 194 042,47 Kč spolu s úrokem z částky 187 513,03 Kč ve výši 22% p.a. a úrokem z prodlení z částky 166 906,37 Kč ve výši 9% p.a. od 17.11.2018 do zaplacení, zamítá.

III. Účastníci nemají vůči sobě navzájem nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného, anonymizováno jméno příjmení, advokátovi, za jeho zastupování v řízení odměnu ve výši 34 412,40 Kč.

V. Žalobkyně je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 27 805,22 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 4, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 214 649,13 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“) zavřela se žalovaným dne 15.8.2014 smlouvu o úvěru optimální splátka číslo (dále jen„ smlouva“), v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 220 184 Kč a žalovaný se zavázal splatit jej ve 120 měsíčních splátkách po 4 671 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 22,00 % p.a. a s dalšími poplatky dle smlouvy. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, využila banka svého práva a přistoupila dne 24.10.2018 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 187 513,03 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 23 403,47 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 2 699,63 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 033,00 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 30.11.2018 mezi žalobkyní a bankou.

2. Jelikož se žalovanému nepodařilo doručit písemnost na jeho adresu bydliště v cizině, byl mu jako opatrovník ustanoven anonymizováno jméno příjmení, advokát. Ten ve svém vyjádření z 26.5.2022 namítal neplatnost smlouvy o úvěru, neboť banka nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud by tak měl nárok žalobkyně posuzovat jako bezdůvodné obohacení.

3. Strana žalovaná je občanem Slovenské republiky. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný měl svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v obec a číslo.

4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se žalovaným jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17 všeobecných obchodních podmínek.

5. Soud nařídil na den 5.10.2022 ústní jednání ve věci, kterého se účastnil pouze opatrovník žalovaného, žalobkyně se omluvila.

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: rámcová smlouva o postupování pohledávek č. rok, smlouva o postoupení pohledávek č. rok číslo, akceptace návrhu na uzavření smlouvy číslo oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne datum, potvrzení úplaty ze dne datum, všeobecné obchodní podmínka anonymizováno, produktové podmínky anonymizováno, dopis ze dne datum nazvaný jako Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu). Dle žalobkyně měla banka při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost žalovaného tak, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky, že při hodnocení úvěruschopnosti měla banka porovnávat jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Soud však zjistil, že před poskytnutím úvěru nebyla posuzována schopnost a možnost žalovaného dostát svým závazkům z úvěru (důkazy: prohlášení anonymizováno z datum a 4x protokol o ověření úvěruschopnosti klienta). Dále soud zjistil, že úvěrové finanční prostředky ve výši 220 184 Kč byly žalovanému poskytnuty dne datum a že v době od 29.9.2014 do 4.4.2018 žalovaný na svůj závazek z úvěru bance zaplatil částku 199 577,34 Kč (důkaz: souhrnný výpis pohybů na účtu), jak plyne z následující tabulky:

Den zúčtování; Zaplaceno; Den zúčtování; Zaplaceno datum; 3 132,35 Kč; datum; 5 004,79 Kč datum; 151,00 Kč; datum; 4 491,23 Kč datum; 4 730,60 Kč; datum; 5 268,20 Kč datum; 4 657,15 Kč; datum; 4 997,76 Kč datum; 4 671,00 Kč; datum; 5 261,80 Kč datum; 4 700,00 Kč; datum; 5 257,40 Kč datum; 4 600,00 Kč; datum; 5 257,40 Kč datum; 4 700,00 Kč; datum; 10 510,80 Kč datum; 4 534,24 Kč; datum; 5 255,40 Kč datum; 300,00 Kč; datum; 5 255,40 Kč datum; 5 300,00 Kč; datum; 5 201,00 Kč datum; 5 300,00 Kč; datum; 5 134,80 Kč datum; 4 700,00 Kč; datum; 5 101,80 Kč datum; 4 700,00 Kč; datum; 5 084,20 Kč datum; 4 700,00 Kč; datum; 5 068,60 Kč datum; 4 499,22 Kč; datum; 5 076,40 Kč datum; 5 053,00 Kč; datum; 4 973,40 Kč datum; 4 770,90 Kč; datum; 4 961,60 Kč datum; 4 744,80 Kč; datum; 7 401,60 Kč datum; 200,00 Kč; datum; 4 936,40 Kč datum; 5 006,50 Kč; datum; 4 926,60 Kč ;;; 199 577,34 Kč

7. Dále soud posuzoval finanční chování žalovaného za dobu od dubna 2014 do uzavření smlouvy o úvěru 15.8.2014 a zjistil, že žalovaný hospodařil v dubnu s výsledkem minus 7 755,94 Kč, v květnu s výsledkem 2 416,04 Kč, v červnu s výsledkem minus 2 812,23 Kč a v červenci s výsledkem 433,27 Kč (důkaz: mimořádný výpis z účtu žalovaného za dobu od 1/2013 do 8/ 2014), jak plyne z tohoto přehledu:

Datum; Pohyb na účtu; Datum; Pohyb na účtu; Datum; Pohyb na účtu datum; - 659,30 Kč; datum; 10 000,00 Kč; datum; - 281,63 Kč datum; - 3 000,00 Kč; datum; - 3 600,00 Kč; datum; - 10,56 Kč datum; - 500,00 Kč; datum; - 112,70 Kč; datum; 129,00 Kč datum; - 886,30 Kč; datum; - 400,00 Kč; datum; 15,00 Kč datum; - 605,60 Kč; datum; - 129,00 Kč; datum; 119,00 Kč datum; - 208,75 Kč; datum; - 15,00 Kč; datum; 281,63 Kč datum; - 95,01 Kč; datum; - 119,00 Kč; datum; 10,56 Kč datum; - 889,09 Kč; datum; - 260,96 Kč; bilance; - 2 812,23 Kč datum; - 223,72 Kč; datum; - 50,80 Kč; datum; 500,00 Kč datum; - 378,09 Kč; datum; - 300,20 Kč; datum; - 129,00 Kč datum; - 714,27 Kč; datum; - 188,80 Kč; datum; - 15,00 Kč datum; - 1 307,49 Kč; datum; - 3 500,00 Kč; datum; - 500,00 Kč datum; - 1 317,48 Kč; datum; - 62,70 Kč; datum; - 119,00 Kč datum; 17 200,00 Kč; bilance; 2 416,04 Kč; datum; - 1 515,22 Kč datum; - 864,72 Kč; datum; - 153,00 Kč; datum; - 1 349,00 Kč datum; - 929,67 Kč; datum; - 33,80 Kč; datum; - 1 968,99 Kč datum; - 5 000,00 Kč; datum; - 80,00 Kč; datum; - 1 370,25 Kč datum; - 1 000,00 Kč; datum; - 1 000,00 Kč; datum; - 281,63 Kč datum; - 755,30 Kč; datum; - 199,40 Kč; datum; - 10,56 Kč datum; - 2 000,00 Kč; datum; - 145,70 Kč; datum; 18 792,00 Kč datum; - 3 000,00 Kč; datum; - 198,70 Kč; datum; - 2,40 Kč datum; - 250,00 Kč; datum; - 2,40 Kč; datum; - 11 213,68 Kč datum; - 15,00 Kč; datum; - 78,90 Kč; datum; - 250,00 Kč datum; - 119,00 Kč; datum; - 600,00 Kč; datum; - 179,27 Kč datum; - 237,15 Kč; datum; - 238,40 Kč; datum; - 15,00 Kč bilance; - 7 755,94 Kč; datum; - 104,90 Kč; datum; - 119,00 Kč datum; - 2,40 Kč; datum; - 81,93 Kč; datum; - 290,49 Kč datum; - 130,00 Kč; datum; 104,90 Kč; datum; - 35,61 Kč datum; - 199,30 Kč; datum; - 22,97 Kč; datum; 250,00 Kč datum; 7 000,00 Kč; datum; 22,97 Kč; datum; 290,49 Kč datum; - 928,88 Kč; datum; - 293,40 Kč; datum; 35,61 Kč datum; - 992,50 Kč; datum; 293,40 Kč; datum; - 225,61 Kč datum; - 1 328,08 Kč; datum; - 293,40 Kč; datum; 225,61 Kč datum; - 2 011,16 Kč; datum; 293,40 Kč; datum; - 70,73 Kč datum; - 1 362,00 Kč; datum; - 20,00 Kč; bilance; 433,27 Kč datum; - 400,00 Kč; datum; 820,00 Kč; datum; - 225,61 Kč datum; 3 200,00 Kč; datum; - 800,00 Kč; datum; - 290,49 Kč datum; - 880,19 Kč; datum; - 323,64 Kč; datum; - 35,61 Kč datum; - 400,00 Kč; datum; 323,64 Kč; datum; 650,00 Kč datum; 5 000,00 Kč; datum; - 12,38 Kč; 98,29 Kč datum; - 1 608,00 Kč; datum; 12,38 Kč; datum; - 2 163,96 Kč; datum; - 119,00 Kč; datum; 119,00 Kč; datum; 119,00 Kč; datum; - 890,00 Kč; datum; - 129,00 Kč; datum; - 389,30 Kč; datum; - 15,00 Kč; datum; - 478,03 Kč; datum; - 119,00 Kč;

8. Dále soud zjistil, že žalovaném bylo oznamováno postoupení pohledávky z banky na žalobkyni dne číslo a že dne datum odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (důkaz: vyrozumění o postoupení pohledávky z datum, předžalobní výzva k úhradě z datum, seznam odeslaných předžalobních výzev spolu s dokladem o odeslání).

9. Z dalších důkazů již soud nic podstatného pro své rozhodnutí nezjistil, proto se jim dále nevěnuje (důkazy: ceník produktů banky).

10. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že„ Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že„ Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle § 1970 občanského zákoníku platí, že„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení § 588 občanského zákoníku určuje, že„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v § 2999 odst. 1 obč. zákoníku je uvedeno, že„ Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“

11. Ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) stanoví, že„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Ustanovení § 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.“

12. Na základě skutečnosti uvedených v bodech 6 až 8 rozsudku vzal soud za prokázané, že banka žalovanému poskytla dne 29.9.2014 úvěr ve výši 220 184 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkovou částku 199 577,34 Kč. Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto banky stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích z úvěru vůči žalovanému. Dále však musí soud zhodnotit 2 otázky, a to: (i) zda byly při uzavření smlouvy o úvěru splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) pokud nikoli, na jakou částku má žalobkyně vůči žalovanému nárok.

13. Soud tedy zkoumal, zda banka posoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

14. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že banka při sjednávání úvěru kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Postup věřitele, kdy ověřuje v bankovních a nebankovních registrech dlužníků a insolvenčním rejstříku, zda-li dlužník není zatížen nějakým„ finančním“ škraloupem, považuje soud za první základní krok ověřování úvěruschopnosti dlužníka, ovšem nikoli dostatečný. Dále žalobkyně uvedla, že banka porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů žalovaného a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Tato tvrzení jsou však z pohledu soudu příliš obecná a nicneříkající tom, co přesně banka mohla konkrétně zjistit u žalovaného na základě historických dat z ČSU a jaké závěry mohla vyvodit stran schopnosti žalovaného jí úvěr splatit.

15. Soud tak dospěl k závěru, že se banka schopností žalovaného splácet úvěr nezabývala dostatečně a s odbornou péčí, když sice správně zjišťovala, zda žalovaný není zatížen závazky po splatnosti nebo není účastníkem insolvenčního řízení, ale již se nezabývala tím, zda žalovaný disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, neboť i osoba bez dalších finančních závazků nemusí mít dostatek prostředků pro plnění dluhu.

16. Byť žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení, přesto se soud výjimečně zabýval i důkazy předloženými žalobkyní, zejména výpisy z účtu žalovaného za dobu 4 měsíců předcházející poskytnutí úvěru bankou, aby se pokusil zjistit, zda byla finanční kondice žalovaného před sjednáním úvěru v takovém stavu, že by mu umožňovala splácet úvěr ve výši 220 184 Kč po částce 4 671 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný hospodařil v dubnu s výsledkem minus 7 755,94 Kč, v květnu s výsledkem 2 416,04 Kč, v červnu s výsledkem minus 2 812,23 Kč a v červenci s výsledkem 433,27 Kč, tak soud i pro prostudování výpisu z účtu žalovaného dospěl k závěru, že pokud by banka úvěruschopnost žalovaného řešila a posuzovala v souladu se zákonem, tak by žalovanému úvěr v takové výši nikdy neposkytla, neboť žalovaný na splácení úvěru dle doložených výše uvedených zůstatků na účtu finanční prostředky neměl.

17. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost žalovaného banka nehodnotila s odbornou péčí a že pokud by ji tak hodnotila, tak by žalovanému úvěr nemohla poskytnout, neboť by musela dojít k závěru, že svůj dluh nesplní, pročež smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a bankou je neplatná pro rozpor se zákonem.

18. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit dle § 2991 a § 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou banka poskytla žalovanému jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně plyne, že banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 220 184 Kč a že žalovaný z titulu úvěru bance splatil částku 199 577,34 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami činí 20 606,66 Kč, a tuto částku proto soud žalobkyni přiznal jako právo na vydání bezdůvodného obohacení spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši od datum, kdy se nárok žalobkyně stal splatným.

19. Opatrovníkovi žalovaného za jeho zastupování v řízení náleží odměna ve výši 34 412,40 Kč jako odměna za 3 úkony právní služby za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem (k tomu pouze soud uvádí, že úkon převzetí a příprava zastoupení náleží advokátovi i přesto, že se s klientem nesetká, viz např. rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 230/2022-67 ze dne 29.6.2022), vyjádření z datum a ústní jednání datum (při tarifní hodnotě sporu 214 649,13 Kč dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů…), dále paušální náhradu 900 Kč za 3 úkony právní služby (dle § 13 cit. vyhlášky) a konečně 21% DPH z odměny a náhrad (dle § 137 odst. 3 o.s.ř.) ve výši 5 972,40 Kč. Soud proto opatrovníkovi odměnu v uvedené výši přiznal.

20. Soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení účastníkům, neboť žalobkyně byla procesně převážně neúspěšná a žalovanému, který byl zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem, žádné náklady nevznikly.

21. V souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. a ve spojení s § 149 odst. 2 o.s.ř. má stát vůči žalobkyni, jež byla ve sporu převážně procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů, které musel vynaložit na odměně pro opatrovníka ve výši 34 412,40 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 9,6 %, neboť jí byla přiznána částka 20 606,66 Kč z požadované částky 214 649,13 Kč, uložil jí soud povinnost zaplatit státu vynaložené náklady na opatrovníka v rozsahu 80,8%, tj. 27 805,22 Kč, odpovídající úspěchu žalované 90,4% (zamítnutá částka 194 042,47 Kč) minus procesní úspěch žalobkyně. Tuto povinnost má žalobkyně přesto, že k úhradě odměny opatrovníka dosud nedošlo, neboť je-li stát v rozhodnutí soudu zavázán k zaplacení odměny opatrovníkovi, má se za to, že odměnu již uhradil, jak plyne např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II.ÚS 622/10 ze dne 19.10.2010 (cit.)„ Ústavní soud si je vědom toho, že občanský soudní řád v ustanovení § 148 odst. 1 používá minulého času - "platil", což by mohlo navodit úvahu o vyloučení jeho aplikace na dané případy. Výkladem nicméně nelze než dovodit, že tato formulace použití ustanovení nebrání. U státu lze s pravděpodobností blížící se jistotě očekávat solventnost, a je-li tedy k úhradě nákladů opatrovníkovi soudem zavázán, pro účely rozhodování o náhradě této úhrady lze mít za to, že již platil.“.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.