OSPH04 38 C 540/2021-33

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Lumírem Hodinou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 80 550 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje, co do částky 300 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 80 550 Kč od 27. 2. 2021 do 7. 9. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 300 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 80 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 80 250 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 4 122 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím za provedený odtah a parkovné. Žalobkyně provedla dne 27. 10. 2020 odtah vozidla: registrační značka, o čemž byl sepsán protokol číslo. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. V souvislosti s odtahem žalobkyni vznikl nárok na úhradu ceny za odtah a následné parkovné, přičemž výše ceny je stanovena příslušným nařízením hlavního města Prahy v platném znění, a to ve výši 80 550 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Žalobkyně podáním ze dne 17. 10. 2021 vzala žalobu částečně zpět co do částky 300 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 80 550 Kč ode dne 27. 2. 2021 do dne 7. 9. 2021, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 300 Kč ode dne 8. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tak v řízení nadále požaduje zaplacení částky ve výši 80 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 9. 2021.

3. S ohledem na výše uvedené soud proto v bodě I. výroku tohoto rozsudku řízení ve shora uvedeném rozsahu podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je indickým státním příslušníkem a v dané věci je dán cizí prvek, zkoumal soud nejprve, zda má v dané věci pravomoc věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že smlouva mezi Českou republikou a Indickou republikou upravující otázku pravomoci danou věc projednat a rozhodnout neexistuje, není možné ji tak ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení příjmení použít místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle tohoto nařízení platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž soud vyšel z toho, že poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo v České republice. Jedná se o místo, které má žalovaný uvedené v kartě vozidla (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, ve věci c číslo právnická osoba proti jméno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5208/2009 ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Nd 25/2014 nebo sp. zn. 28 Nd 195/2012).

5. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 28. 2. 2022, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 26. 1. 2022. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno, přičemž žalobkyně uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

6. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu:

7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna z pověření hl. m. obec k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání (viz zřizovací listina žalobkyně). Žalobkyně dne 27. 10. 2020 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla registrační značka, jehož provozovatelem je žalovaný. O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol číslo. Žalobkyně si v souladu s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 8. 12. 2013 za provedený technický úkon a parkovné na parkovišti vyúčtovala částku 80 500 Kč (viz protokol o odtahu číslo; karta vozidla 9A00401). Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla (viz nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně žalovanému dne 8. 12. 2020 zaslala oznámení o odtahu vozidla a následně ho předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021 vyzvala k převzetí vozidla a k uhrazení dlužné částky. Veškeré výzvy žalobkyně zasílala na adresu adresa žalovaného (viz oznámení o odtahu vozidla; výzva k převzetí vozidla včetně vrácených doručenek).

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

10. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 (§ 2).

11. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok je důvodný a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení poplatku za provedení technického úkonu provedeného s vozidlem spočívajícím v odtažení vozidla na střežené parkoviště a následně jeho střežení. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla a vozidlo následně umístila na parkovišti, o čemž sepsala protokol a žalovaného následně několikrát upomínala k úhradě vyúčtované částky. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se proto v souladu s § 1968 o. z., dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, tj. dnem následujícím po dni podání žaloby (od 8. 9. 2021), jak žalobkyně požaduje, přičemž soud je jejím návrhem vázán. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni dle § 1968 a 1970 o. z., nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil co do bodu I. výroku rozsudku spolu s příslušenstvím pohledávky a ve zbytku nároku žalobě vyhověl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 122 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 222 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (výzva k zaplacení, sepis a podání žaloby) a za 300 Kč dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 10. 2021).

13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta jako zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.