OSPH04 28 C 160/2023-35

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bártou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 70 097 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 097 Kč s úrokem z prodlení z částky 70 097 Kč za období od datum do zaplacení v zákonné výši 15 % ročně a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 078,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení částky 70 097 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalobkyně provedla opravu chlazení na vozidle žalované (v kooperaci s partnerským servisem spol. příjmení příjmení v země) s tím, že proces opravy částečně proběhl i v zahraničí (kde byla provedena diagnostika vozidla, na základě které poté žalobkyně vozidlo žalované opravila v ČR). K tomu žalobkyně uvedla, že žalovaná telefonicky požádala žalobkyni v souvislosti s opravou chlazení vozidla v zahraničí o platební garanci na pokrytí nákladů zahraniční opravy chladící jednotky. Následně byla platební garance spolu s administrativními poplatky zahraničním servisem fakturována žalobkyni (jako domovskému servisu žalované), která poté přefakturovala tuto částku žalované, a to i s částkou za opravu vozidla žalované provedenou samotnou žalobkyní v ČR (se zahraničním výjezdem a diagnostikou vozidla žalované byly spojeny náklady, které byly fakturovány žalobkyni jakožto domovskému servisu žalované – žalobkyně pak tyto náklady žalované přefakturovala a tyto náklady jsou také mj. předmětem v tomto řízení řešené žaloby; blíže viz také body 4. a 5. tohoto odůvodnění).

2. Žalovaná doručila zdejšímu soudu dne datum odpor proti vydanému platebnímu rozkazu, v němž nárok žalobkyně neuznala. Žalovaná uvedla, že částka 70 097 Kč je navýšena o služby za částku za asistenci, která je plně hrazena z pojištění vozidla v jejím vlastnictví, které bylo opravováno.

3. Soud žalovanou výzvou doručenou dne datum vyzval, aby ve lhůtě do 10 dnů doplnila, o jakou konkrétní částku má být fakturovaná částka navýšena a z čeho žalovaná dovozuje, že by měla být daná částka plně hrazena z pojištění vozidla a aby svá doplněná tvrzení ve stanovené lhůtě prokázala důkazy. Žalovaná v reakci na tuto výzvu dne datum písemně uvedla, že očekává dodání potřebných dokladů od právnická osoba a.s. do datum Tyto doklady však žalovaná do konce července 2023 (ani později) nedodala. Soud tedy dne datum žalovanou opětovně vyzval, aby ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy doplnila a důkazně podložila tvrzení, o jakou konkrétní částku má být fakturovaná částka navýšena, z čeho žalovaná dovozuje, že měla být daná částka (za asistenci) plně hrazena z pojištění vozidla, a z jakých konkrétních skutečností a důkazů žalovaná vychází v rámci svého obranného tvrzení, že žalovaná částka„ co do výše, tak způsobu“ není správná. Žalovaná na výzvu soudu reagovala vyjádřením ze dne datum, v němž uvedla, že částka byla navýšena o 23 600 Kč bez DPH, a to za položku asistence včetně služeb s tím spojených, neboť asistence včetně s tím spojených služeb je pojištěna v rámci jejího havarijního pojištění. Žalovaná uvedla, že na místě poruchy na území anonymizována dvě slova nebyla ze strany tamějšího partnerského servisu žalobkyně poskytnuta jakákoliv oprava a u automobilu nebyla zajištěna pojízdnost, nedošlo ani k výjezdu servisního vozidla autoservisu. Z tohoto důvodu považuje žalovaná nárok žalobkyně co do těchto položek za neopodstatněný. Žalovaná dále uvedla, že vůči službám provedeným nizozemským autoservisem uplatnila reklamaci (tu však nedoložila). Žalovaná prý uplatnila i reklamaci vůči žalobkyni, neboť vozidlo na území České republiky nebylo opraveno v dohodnutém termínu a bylo nepojízdné více jak 4 týdny, a to z důvodu zpoždění v dodání autodílů a nedostatečné personální kapacity žalobkyně (tuto reklamaci žalovaná nedoložila). Žalovaná nárok žalobkyně potvrdila co do předmětu zakázky provedené na území České republiky.

4. Žalobkyně dne datum v reakci uvedla, že obsah odporu považuje za zmatečný a není z něj zřejmé, co žalovaná namítá. Žalobkyně považuje jednání žalované za průtažné, neboť doposud nebyly fakturované položky ze strany žalované rozporovány. Žalobkyně uvedla, že v souvislosti s opravou chlazení vozidla žalované v zahraničí u právnická osoba příjmení jméno příjmení (dále také„ právnická osoba příjmení“) byla žalovanou požádána o poskytnutí platební garance na opravu chladící jednotky. V zahraničí byla provedena diagnostika vozidla a ta byla posléze fakturována žalobkyni fakturou, kterou žalobkyně doložila. Žalobkyně následně částku uvedenou na této faktuře přefakturovala žalované, a to společně s částkou za provedenou opravu na jejím automobilu, včetně administrativního poplatku. Tyto skutečnosti žalobkyně s žalovanou opakovaně telefonicky projednávala, včetně pokusu o vysvětlení, že provedená oprava nemá spojitost s pojistkou vozidla žalované.

5. Jednatel žalobkyně při soudním jednání dne datum dále doplnil, že žalovaná v březnu 2023 zjistila během provozu poruchu svého vozidla, a to na území anonymizována dvě slova. Žalovaná na území anonymizována dvě slova ohledně opravy kontaktovala autorizovaný servis právnická osoba příjmení. Servisní síť spol. příjmení příjmení má pak v tomto směru interní pravidla, mj. o tom, že pokud o opravu žádá dosud neznámý zákazník (jako byla v tomto případě žalovaná), je po domovském servisu (zde po žalobkyni) požadována platební garance na provedení zahraniční opravy vozidla. Tato platební garance sestávající z poplatku za asistenční linku, za výjezd a diagnostiku poruchy byla žalobkyní za účelem pokrytí nákladů zahraniční opravy žalované poskytnuta, a to na základě telefonické objednávky žalované učiněné bezprostředně po projevu poruchy na vozidle žalované. Ohledně platební garance, která byla poskytnuta zahraničnímu servisu, jednatel žalobkyně uváděl, že domovský servis žalované, tzn. žalobkyně, poskytuje partnerskému servisu zahraničnímu tuto platební garanci na pokrytí nákladů zahraniční opravy. Tyto náklady zahraničního servisu jsou žalobkyni potom vyfakturovány a žalobkyně je následně přefakturuje svému zákazníkovi, jehož vozidlo bylo opravováno (zde žalované). Platební garance byla právnická osoba příjmení žalobkyni fakturována dne datum a byla žalobkyní také téhož dne uhrazena. Po úhradě této platební garance dne datum nizozemský technik dorazil na místo poruchy vozidla žalované, kde konstatoval, že závada na vozidle se nachází uvnitř nákladového prostoru vozidla. Z důvodu plně naloženého návěsu však nebylo možné opravu realizovat na místě. Žalovaná tedy mohla zboží z návěsu vyložit a opravu nechat provést v České republice, nebo mohla opravu nechat realizovat v země, což by bylo nákladnější. Žalovaná se rozhodla vozidlo opravit v České republice, a to prostřednictvím svého domovského servisu, tedy žalobkyně. anonymizováno servis následně po žalobkyni požadoval fakturou uhrazení poplatků za asistenční linku a za výjezd a za diagnostiku porouchaného vozidla žalované. Tato faktura nekryje jakoukoli zahraniční opravu. Porouchané vozidlo bylo poté přistaveno do servisu žalobkyně, přičemž jeho oprava byla poměrně rozsáhlá a byla provedena v návaznosti na diagnostiku, která byla realizována v země. Dne datum pak již bylo opravené vozidlo žalovanou vyzvednuto.

6. Soud na základě důkazů provedených na ústním jednání ze dne datum dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Společnost příjmení příjmení fakturou ze dne datum vyúčtovala žalobkyni částku 398,67 EUR včetně DPH, sestávající z poplatku za asistenční linku ve výši 50 EUR, 2x servisního poplatku za ujeté kilometry 48,10 EUR a poplatku za výjezd ve výši 150 EUR (tyto položky jsou uvedeny bez DPH). Ve faktuře bylo nadále uvedeno, že vozidlo (návěs) je naloženo, že chlazení nefunguje a že v zahraničí nebyla provedena oprava vozidla (zjištěno z: faktura právnická osoba příjmení ze dne datum).

8. Oprava na vozidle registrační značka, na němž bylo umístěno chladící zařízení výrobce příjmení příjmení, typ zařízení anonymizováno spectrum, výrobní číslo anonymizováno, spočívala v redukci netěsnosti v sání a zprůchodnění ucpaného přívodu do výparníku, výměně topného solenoidu, dehydrátoru a proplachu systému a vakuování plnění. Opravu vozidla v ČR provedla žalobkyně na základě diagnostiky provedené na vozidle žalované zahraničním partnerským servisem (zjištěno z: montážní list k zakázce číslo).

9. Žalobkyně dne datum vystavila žalované fakturu číslo na celkovou částku 70 097 Kč včetně DPH, sestávající z částky 18 089,50 Kč za provedené práce, ceny 1 ks solenoidu zn. anonymizováno ve výši 11 993,53 Kč, ceny 1 ks dehydrátoru číslo ve výši 3 004,82 Kč, ceny 3 ks dusíku 4.0 (číslo) ve výši 1 016,40 Kč, ceny za 4,8 ks R-404A – P7244025 ve výši 9 118,56 Kč, ceny 1 litru čistící kapaliny anonymizována dvě slova – anonymizováno ve výši 171,82 Kč, ceny proplachu okruhu ve výši 12 705 Kč, prací ve výši 18 089,50 Kč. Dále je ve faktuře obsažena položka„ přefakturace oprav země“ ve výši 11 577,28 Kč a poskytnutí platební garance ve výši 2 420 Kč (ceny jsou uvedeny s DPH). Datum splatnosti faktury bylo stanoveno na datum (zjištěno z: faktury – daňového dokladu číslo ze dne datum a též z faktury – výtisku ze systému).

10. Ze dvou nedatovaných dopisů žalované pak soud zjistil, že žalovaná přislíbila žalobkyni vyfakturovanou částku uhradit nejprve do datum a poté v 22. týdnu roku 2023.

11. Předžalobní upomínkou ze dne datum byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu a příslušenství, a též částky 1 200 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky (zjištěno z: předžalobní výzvy ze dne datum).

12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

13. Žalovaná po zjištění poruchy na svém vozidle v anonymizována dvě slova učinila telefonickou objednávku servisu vozidla u žalobkyně, přičemž žalobkyni požádala (jako svůj domovský servis) o úhradu platební garance na pokrytí zahraniční opravy vozidla zahraničním partnerským servisem žalobkyně. Tento partnerský nizozemský autoservis následně, dle vlastní interních pravidel partnerské servisní sítě, žalobkyni jako domovskému servisu žalované vyúčtoval platební garanci za neznámého zákazníka (žalovanou). Platební garance byla na základě faktury ze dne datum ze strany žalobkyně uhrazena, následoval příjezd nizozemského mechanika na místo poruchy v anonymizována dvě slova a diagnostika poruchy uvnitř návěsu vozidla žalované. Žalovaná se rozhodla převést vozidlo k opravám do České republiky, což bylo finančně méně nákladné. Žalobkyně vozidlo do opravy přijala ještě téhož dne, tj. datum, a na základě diagnostiky provedené v země vozidlo žalované opravila. Dne datum si žalovaná vozidlo ze servisu žalobkyně vyzvedla. Žalobkyně fakturou ze dne datum vyúčtovala žalované opravu vozidla provedenou v České republice a materiál k ní potřebný, a přefakturovala žalované platební garanci, kterou žalobkyně uhradila holandskému servisu za účelem pokrytí nákladů zahraniční opravy vozidla žalované, včetně souvisejících administrativních poplatků (předmětem fakturace tedy byla i diagnostika vozidla žalované, provedená v země, a administrativní poplatky spojené s výjezdem holandského technika). Splatnost faktury byla stanovena na datum, žalovaná však do dnešního dne i přes předžalobní výzvu ze dne datum neuhradila ničeho.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Dle ust. § 1746 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Dle ust. § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

16. Žalovaná telefonickou objednávkou servisu vozidla uzavřela s žalobkyní nepojmenovanou (inominátní) smlouvu dle ustanovení § 1746 o. z. Bylo zjištěno, že žalobkyně je domovským autoservisem žalované, a že tento smluvní vztah účastnic založený na tom, že žalobkyně pro žalovanou provádí servis jejích vozidel, trvá mezi účastnicemi řízení již dlouhodoběji. V rámci procesu opravy poruchy vozidla žalované (k poruše došlo v březnu 2023 v země), žalobkyně za žalovanou poskytovala partnerskému holandskému servisu platební garanci na pokrytí nákladů zahraniční opravy vozidla žalované. anonymizováno autoservis jako součást partnerské servisní sítě opravu vozidla žalované sice přímo nerealizoval, prostřednictvím svého technika však provedl výjezd a diagnostiku poruchy, jejíž opravu realizovala následně v České republice žalobkyně, a to právě na základě diagnostiky provedené partnerským holandským servisem. Partnerský zahraniční servis pak vyfakturoval pouze úkony, které provedl, tzn. diagnostiku apod. – žádnou faktickou opravu vozidla neúčtoval, tu provedla až žalobkyně v ČR a žalované jí řádně vyfakturovala. příjmení, přefakturovaná za služby poskytnuté v země, tedy reflektuje pouze úkony, které byly partnerským zahraničním servisem fakticky provedeny, tzn. výjezd a diagnostiku, jak již bylo zmíněno (jedná se navíc o zlomek žalované částky ve výši 11 568 Kč (2 000 Kč + 9 568 Kč); zbylá částka představuje nárok na proplacení nákladů na práci a materiál potřebný k realizaci opravy vozidla žalované, kterou v ČR provedla žalobkyně – k tomu soud dodává, že jakoukoliv reklamaci, o které žalovaná hovořila, žalovaná nedoložila a neprokázala, že by oprava nebyla žalobkyní provedena řádně a včas). Tato přefakturovaná částka za úkony provedené partnerským servisem, pak odpovídá částce, která byla partnerským servisem vyfakturována žalobkyni, jakožto domovskému servisu žalované (bezmála 400 EUR).

17. Žalobkyni se podařilo prokázat, že výjezd a diagnostika porouchaného vozidla žalované na území země byla provedena partnerským autoservisem žalobkyně. Náklady s tímto výjezdem spojené, společně s tzv. platební garancí, která představovala záruku pro nizozemský autoservis za neznámého klienta (žalovanou), vyúčtoval partnerský anonymizováno servis žalobkyni, která mu tyto náklady uhradila. V České republice pak na základě diagnostiky provedené v země došlo k celkové opravě vozidla žalované, kterou již provedla žalobkyně. Žalobkyně je tak oprávněna žalované účtovat nejen cenu materiálu (součástek) a práce za v České republice provedenou opravu vozidla žalované, ale také platební garanci a poplatky spojené s výjezdem a diagnostikou vozidla žalované partnerským nizozemským servisem. Žalované pak byla přefakturována částka odpovídající částce za výjezd a diagnostiku provedenou v země, která byla partnerským servisem vyfakturována žalobkyni (a žalobkyní také zaplacena), jak již bylo zmíněno výše. Bylo tedy prokázáno, že byl v zahraničí proveden výjezd a diagnostika porouchaného vozidla žalované, a že žalobkyně vozidlo žalované následně kompletně opravila, což žalované také následně vyfakturovala.

18. Žalovaná pak v rámci své obranné argumentace toliko uváděla, že má za to, že platební garance za diagnostiku vozidla provedenou v zahraničí a související administrativní poplatky jsou pokryty havarijním pojištěním žalované a že tyto částky tak nelze po žalované požadovat (tuto argumentaci pak žalovaná přes výzvy soudu nijak nepodložila a na nařízené jednání ve věci se bez omluvy nedostavila).

19. K této argumentaci žalované soud uvádí, že má-li žalovaná skutečně uzavřenou smlouvu o havarijním pojištění vozidla, pak žalobkyně není smluvní stranou takovéto pojistné smlouvy a nemůže tak svou pohledávku uplatňovat po třetí osobě (pojišťovně), s níž nemá žádný smluvní vztah. Jak bylo akcentováno, žalovaná pak ani tuto svou argumentaci přes výzvy soudu nijak nekonkretizovala a bez omluvy se nedostavila na jednání, které soud ve věci nařídil, a na které byla žalovaná řádně předvolána (tím se žalovaná připravila i o případné dobrodiní výzvy dle ust. § 118a o. s. ř., která se poskytuje pouze účastníku, který se dostavil k soudnímu jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 832/2006) – soud tak pokládá argumentaci žalované za zcela neprokázanou, protože žalovaná ji přes výzvy soudu nepodložila žádným důkazem). Soud v tomto směru opakuje, že žalobkyně není smluvní stranou jakékoliv pojistné smlouvy, kterou má mít žalovaná uzavřenu (žalovaná pak uzavření takovéto smlouvy ani neprokazovala), a že tedy logicky částku za opravu vozidla požaduje po žalované, jejíž vozidlo bylo předmětem opravy, kterou žalobkyně fakticky realizovala na základě diagnostiky provedené anonymizováno partnerským servisem (lze podotknout, že opak žalovaná neprokazovala). Pro úplnost soud dodává, že žalovaná ani nenaznačila, že by snad opravované vozidlo nebylo jejím vlastnictvím.

20. Pokud má žalovaná havarijní pojištění skutečně sjednáno (což neprokazovala), může dle názoru soudu svůj nárok odpovídající platební garanci a přefakturaci služeb nizozemského servisu u své pojišťovny uplatnit. Tato skutečnost však z pohledu soudu není překážkou pro uplatnění nároku žalobkyně vůči žalované a pro vyhovění žalobě. Žalobkyně prokázala, že opravu vozidla žalované provedla na základě diagnostiky a výjezdu realizovaného partnerským servisem v země a že poskytla partnerskému holandskému servisu platební garanci za účelem pokrytí nákladů na zahraniční servisní výjezd partnerského servisu k vozidlu žalované. Svoje již opravené vozidlo (opravu provedla žalobkyně v ČR) si pak žalovaná od žalobkyně vyzvedla dne datum (opak žalovaná neprokázala) a následně žalobkyni před podáním žaloby opakovaně přislíbila, že dlužnou částku, která je předmětem této žaloby, uhradí, což však dosud neučinila. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni taktéž opakovaně písemně přislíbila, že žalovanou částku žalobkyni uhradí, má soud i za to, že tyto dopisy žalované jsou dle jejich obsahu v zásadě uznáním dluhu žalované vůči žalobkyni (v tomto kontextu viz také ust. § 2053 o. z., dle něhož uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá). Dle názoru soudu je v tomto ohledu patrno, že až do okamžiku podání žaloby žalovaná předmětný nárok vůbec nijak nesporovala. K argumentaci žalované související s tím, že část vyfakturované částky by měla hradit pojišťovna, se pak soud výše vyjádřil.

21. Soud má tedy za to, že žaloba je v tomto případě podána důvodně. Rozhodnutí soudu je také plně v souladu se zásadou pacta sunt servanda – žalovaná nedostála svým povinnostem, které plynou z její dohody o servisování jejího vozidla, které pro ni prováděla žalobkyně, a je i proto povinna dluh žalobkyni uhradit.

22. Povinnost žalované zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila na dluh ničeho (opak žalovaná netvrdila ani neprokazovala), dostala se s úhradou dluhu do prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na úroky z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 70 097 Kč za období od datum (den následující po dni splatnosti faktury číslo) do zaplacení. Povinnost žalované uhradit částku 1 200 Kč vyplývá z ust. § 513 o. z. ve spojení s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tato částka představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 078,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 70 097 Kč. Odměna sestává z částky 3 940 Kč za každý z pěti úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (příprava převzetí, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne datum) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. V souvislosti s cestou realizovanou dne datum k soudnímu jednání náleží žalobkyni náhrada ve výši 314,49 Kč za 45 ujetých km (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,10 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. Náhrada soudních výloh byla vyčíslena včetně daně z přidané hodnoty ve sazbě 21 % z částky 21 714 Kč, tj. ve výši 4 560 Kč.

24. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil nikoli ve standardním třídenním trvání, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s nynější ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech subjektů, má soud za to, že standardní třídenní pariční lhůta by byla pro žalovanou velmi krátká. Na druhé straně soud zvažoval i potencionální ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou. Po tomto zhodnocení soud dospěl k závěru, že adekvátním je v této věci stanovení jednoměsíční pariční lhůty ke splnění tímto rozsudkem uložených povinností (§ 160 o.s.ř.) O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení na účet advokáta žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti jí uložené tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu tohoto rozhodnutí u soudu.