OSPH04 24 C 208/2022-100

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: AnonymizovánoDatum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovnicí Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 306 480 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 295 323,20 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 076 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 080,80 Kč a ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaného úroku ve výši 25 598,99 Kč za období od 20. 6. 2021 do 5. 1. 2022, ⟪LB:lb_002⟫ - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 522,52 Kč za období od 30. 6. 2021 do 31. 12. 2021, ⟪LB:lb_003⟫ - úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 300 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a ⟪LB:lb_004⟫ - úroku z prodlení z částky 300 000 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 57 067,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně tituly před jménem jméno FO.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba., IČO IČO, dále též jako „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 5. 4. 2021 Smlouvu o půjčce Anonymizováno č. tel. číslo, jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr v částce 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 477,55 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně, poplatkem za pojištění v částce 381 Kč a s poplatky dle smlouvy a ceníku. Banka úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami přistoupila dne 7. 1. 2022 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 300 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 25 598,99 Kč a z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 522,52 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 404 Kč. Banka se žalovaným uzavřela dne 11. 9. 2019 i smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, ve které se banka zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal platit poplatky dle platného ceníku. Z důvodu vzniku nepovoleného debetního zůstatku, který nebyl uhrazen v přiměřené době po splatnosti, banka dne 25. 1. 2022 odstoupila od smlouvy. Žalovaný na účtu nezajistil dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu v částce 3 076 Kč. Předmětné pohledávky byly bankou postoupena nejprve na společnost Anonymizováno a posléze z Anonymizováno na žalobkyni.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že byla zkoumána prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. K výzvě soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu na uzavření smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem zjistila částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalobkyně dále sdělila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 4 676,80 Kč bance. Žalobkyně uvedla, že právo banky zesplatnit úvěr vyplývá z čl. 11 a čl. 12 písm. b) produktových podmínek pro osobní úvěry a právo odstoupit od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb z čl. 3. 4. produktových podmínek k vedení účtů a vkladů; banka při zesplatnění ani při jejich doručování žádným způsobem nepochybila.

3. Žalovanému byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 4. 2024, č. j. 24 C 208/2022-69, ustanoven postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátka, neboť jeho pobyt není znám.

4. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila tak, že banka nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nedodržela své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť nedoložila, že zkoumala i výši příjmů žalovaného a tyto následně porovnávala s jeho výdaji. Toto zřejmé pochybení zjevně odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku a je v rozporu se zákonem a smlouva je tak absolutně neplatná dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance. Poukázala rovněž na povinnost banky dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvat spotřebitele před zesplatněním k úhradě dlužné částky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů, přičemž z žaloby neplyne, že by tuto povinnost banka splnila. Poukázala na § 1799 o. z. a nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, I ÚS 3512/11, přičemž pokud žalobkyně zahrnula ustanovení ohledně zesplatnění dluhu ze spotřebitelského úvěru do produktových podmínek, porušila kogentní ustanovení o. z. a zároveň neprokázala, že by se žalovaný s tímto ujednáním seznámil. Obdobnou situaci pak opatrovnice spatřuje i v případě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 11. 9. 2019.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

6. Žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba).

7. Banka a žalovaný dne 5. 4. 2021 podepsali smlouvu o půjčce tel. číslo, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně jej vrátit ve 120 měsíčních splátkách po 4 477,55 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 12,99 % ročně, RPSN činila 13,78 %, celková splatná částka činila 541 576,80 Kč. Žalovaný měl rovněž platit pojištění Varianta B v částce 381 Kč měsíčně. Půjčka na kliknutí byla poskytována bez určení účelu. Úvěr měl být dle čl. VII. smlouvy splácen k 15. dni v měsíci počínaje 15. 5. 2021, v případě úhrady do 20. dne v měsíci nenastávají žádné následky prodlení. V čl. XI. ve spojení s čl. XII. a XIII. jsou popsány závažné skutečnosti, mezi které náleží porušení některé z povinností sjednaných ve smlouvě žalovaným, mimo jiné související s prodlením úhrady s některou platební povinností. V takovém případě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné (zjištěno ze smlouvy o půjčce tel. číslo ze dne 5. 4. 2021).

8. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně), ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy. Banka žalovanému potvrdila, že návrh na uzavření smlouvy přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy (akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 5. 4. 2021).

9. Žalovanému byla částka 300 000 Kč bankou poskytnuta dne 5. 4. 2024 a žalovaný úvěr přestal následně splácet. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil bance částku 4 676,380 Kč (zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru žalovaného).

10. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 7. 1. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 329 144,51 Kč (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 7. 1. 2022).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 34 582 Kč (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta). Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve své interní databázi s výsledkem subjekt je v pořádku (sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, věc: CBL, ze dne 1. 9. 2022).

12. Žalovaný dne 8. 8. 2019 uzavřel jako zaměstnanec se zaměstnavatelem, agenturou práce, jméno FO a.s. pracovní smlouvu, v níž není uvedena výše mzdy žalovaného (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne 8. 8. 2019).

13. Banka a žalovaný dne 11. 9. 2019 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl mimo jiné žalovanému u banky zřízen běžný účet č. č. účtu. Za služby poskytované dle smlouvy byl žalovaný povinen platit bance poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (čl. I. odst. 5. smlouvy), součástí smlouvy byly mimo jiné i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, ceník, produktové podmínky, (čl. I odst. 6 smlouvy), z nichž soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, a žalovaný prohlásil, že se s nimi seznámil (čl. III odst. 3 smlouvy), žalobce svým podpisem stvrdil, že se seznámil a porozuměl obsahu a souhlasil mimo jiné s ustanovením čl. 3.4.1 produktových podmínek k vedení účtů a vkladů o možnosti výpovědi smlouvy o účtu ze strany banky (čl. III odst. 3 smlouvy); (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 11. 9. 2019).

14. Žalovanému posléze vznikl k 31. 1. 2022 na účtu nepovolený debetní zůstatek spočívající v neuhrazených poplatcích po splatnosti v částce 3 076 Kč (zjištěno z výpisu z osobního účtu žalovaného).

15. Právní předchůdkyně žalobkyně 25. 1. 2022 od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb odstoupila pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu (zjištěno z odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 25. 1. 2022, přehled podacích čísel ze dne 20. 3. 2021).

16. jméno FO dne 18. 1. 2021 byla na účet žalovaného připsána mzda v částce 28 991 Kč, dne 16. 3. 2021 v částce 28 029 Kč, žalovaný na účet průběžně rovněž vkládal peněžní prostředky v hotovosti (zjištěno z mimořádného výpisu z účtu Anonymizováno za období 1. 1. 2000 - 7. 3. 2022).

17. Pohledávky za žalovaným z předmětných smluv byly postoupeny na společnost Anonymizováno, IČO IČO na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. Anonymizováno ze dne 29. 8. 2018 (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. Anonymizováno ze dne 29. 8. 2018, včetně příloh), ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. Anonymizováno, ze dne 25. 5. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno, ze dne 25. 5. 2022, včetně přílohy, potvrzení úplaty ze dne 8. 3. 2022). Žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na společnost Anonymizováno na adresu adresa a na adresu adresa (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2022 (4 x) a přehledu podacích čísel ze dne 20. 3. 2022 (2x)). Pohledávky byly následně postoupeny ze společnosti Anonymizováno na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne 8. 3. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022, včetně přílohy). Rovněž oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti Anonymizováno na žalobkyni bylo žalovanému zasláno na adresu Anonymizováno, adresa, Anonymizováno a na adresu adresa (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 5. 2022 (4 x) a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z Anonymizováno na žalobkyni ze dne 10. 5. 2022).

18. Dne 20. 7. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu adresa a na adresu adresa, předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala, aby uhradil částku 370 525,61 Kč a 4 528 Kč na bankovní účet ve výzvě uvedený (zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 10. 5. 2022 (4 x) a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev žalobkyně).

19. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

20. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

21. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 4. 2021 na základě smlouvy o půjčce tel. číslo ze dne 5. 4. 2021 peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal je splatit ve 120 měsíčních splátkách po 4 477,55 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný svým povinnostem vyplývající z předmětné smlouvy nedostál. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 9.2019 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě banka žalovanému zřídila a vedla bankovní účet a žalovaný se zavázal platit poplatky dle ceníku. Na účtu však vznikl nepovolený debetní zůstatek, když žalovaný na účtu nezajistil dostatek prostředků, v částce 3 076 Kč. Pohledávky byly bankou postoupeny až na společnost žalobkyně. Žalovaný na předmětný úvěr před podáním žaloby zaplatil celkem 4 676,80 Kč. K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila mimo jiné protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného a prohlášení k němu, dle kterého banka vycházela z průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného ve výši 34 582 Kč a ohledně výdajů dle tvrzení žalobkyně banka vycházela z částky odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný nepravidelně na účet dostával platby od zaměstnavatele kolem 28 000 Kč, na účet vkládal žalovaný hotovost.

22. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

23. Žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Soud dle čl. 69 dále uvedeného nařízení aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu předmětného nařízení, neboť soud ze sdělení zaměstnavatele žalovaného (na č. l. 63 spisu) zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy až doposud bydliště na území České republiky, písemnosti se mu však SOUDEM nepodařilo řádně doručit.

24. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.

25. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o. z.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

33. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

34. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

35. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

39. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

40. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

41. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

42. V daném případě je stěžejní, že byť banka vycházela z příjmů žalovaného v částce 34 582 Kč měsíčně a žalovaný dle výpisu z jeho účtu určitými příjmy (byť nepravidelnými) skutečně disponoval, vyšla banka ohledně výdajů žalovaného pouze z odhadnutých výdajů na základě historických dat z Českého statistického úřadu, aniž tyto přes poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. byla schopna specifikovat a aniž tyto od žalovaného v jejich konkrétní výši zjišťovala. V tomto ohledu tedy absentují zjištění banky, jaké byly výdaje žalovaného a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Žalobkyně pak od žalovaného ani nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného a spokojila se pouze s jejich nekonkrétním odhadem. Za situace, kdy banka nezjišťovala výdaje žalovaného, nebylo bankou zohledněno, zda výdaje žalovaného jsou nižší či vyšší než jeho příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru.

43. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

44. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o půjčce Anonymizováno tel. číslo ze dne 5. 4. 2021 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (300 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil (4 676,80). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 295 323,20 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

45. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 295 323,20 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.

46. Ve zbývající části ohledně nároku za smlouvy o úvěru soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

47. Nárok ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb posoudil soud podle § 2662 an. o. z., dle něhož banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o účtu, přičemž mezi účastníky byly za poskytování těchto služeb sjednány poplatky. Žalovaný nedodržel smluvní povinnosti tím, že nezaplatil běžné poplatky, jež byly sjednány v rámci smlouvy o účtu.

48. K argumentaci opatrovnice žalovaného, že žalobkyně neprokázala, že se žalovaný seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami, na jejichž základě mělo dojít k odstoupení od smlouvy původní věřitelkou, soud uvádí, že Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky jsou ve smyslu ust. § 1751 odst. 1 o. z. součástí smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 11. 9. 2019, když tyto jsou (vedle dalších obchodních podmínek) ve smlouvě výslovně uvedeny jako součást smlouvy, přičemž tento odkaz je dostatečně určitý. V odstavci 3 závěrečných ujednání smlouvy (čl. III) pak žalovaný prohlásil, že byl seznámen (mimo jiné) s obsahem Všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek, které jsou součástí smlouvy a že obsahu porozuměl a byl ve smlouvě mimo jiné upozorněn i na to, že upravují pravidla pro odstoupení od smlouvy bankou. Byl tedy splněn i požadavek seznámení se žalovaného s všeobecnými obchodními podmínkami (k tomu vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015).

49. Žalobkyně svůj nárok v této části prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 57 067,47 Kč, přičemž tato částka představuje 94,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 97,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 260 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 306 480 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 770 Kč za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (za jednoduchou výzvu k plnění), z částky 9 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 10. 2022 a z částky 9 540 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 19. 9. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 660 Kč ve výši 8 328,60 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k výzvě soudu ze dne 28. 8. 2024, neboť doplněná tvrzení v něm uvedená měla být již součástí žaloby.

51. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění výroku II. a IV. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.