OSPH04 47 C 86/2023-25

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení, částky částka jako nákladů spojených s uplatním pohledávky, částky částka a úroků z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne datum domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále také jako„ společnost“), byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalované částku ve výši částka. Žalovaná se spolu s jistinou zavázala společnosti splatit i poplatek částka, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky, celkem tedy částku částka. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené době nevrátila a z titulu smlouvy o úvěru uhradila pouze částku částka, která byla započtena na poplatek ve výši částka a na jistinu ve výši částka. Dne datum se žalovaná dostala do prodlení a právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a další sjednané sankční poplatky. Dne datum došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní k postoupení pohledávky za žalovanou. Ke dni postoupení pohledávky činila hodnota pohledávky částku částka Poslední předžalobní výzvu zaslala žalobkyně žalované dne datum, avšak žalovaná na svém zbývajícím dluhu ničeho neuhradila. Za tohoto stavu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, úroku 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, částky částka představující smluvní pokutu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení ve výši částka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

3. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě předložených důkazů. Právní zástupce žalobkyně svou účast omluvil, žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila bez omluvy.

4. V řízení bylo provedenými listinnými důkazy prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla tato společnost žalované peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti (smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalovaná se zavázala splatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem částka, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to konkrétně částku částka představující úrok za dobu trvání úvěrové smlouvy od datum do datum, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši částka, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka a doplňkové pojištění ve výši částka Celkem tedy měla žalovaná uhradit částku částka v 78 pravidelných týdenních splátkách, přičemž výše první až předposlední splátky činila částka a výše poslední splátky činila částka (smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo standardními informacemi o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnut žalované poté, co vyplnila tzv. zákaznickou kartu, resp. žádost o spotřebitelský úvěr, ve které mimo jiné uvedla, že bydlí v nájemním bytě, její nejvyšší dosažené vzdělání je základní, rodinný stav svobodná, má jednu vyživovací povinnost, jejím zdrojem příjmu jsou dávky mateřské/rodičovské dovolené, což je zároveň jediný příjem žalované a odpovídá částce částka čistého, žalovaná tento příjem doložila příslušnými dokumenty, dále žalovaná uvedla, že další čistý příjem její domácnosti činí částka, ohledně svých odhadovaných měsíčních výdajů uvedla, že činí částka měsíčně a dále uvedla, že již má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti (zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr). Žalovaná na svém dluhu uhradila pouze částku částka a dne datum se dostala do prodlení s úhradou zbylé dlužné částky, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky denně (smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru, čl. 6). Jelikož žalovaná svůj dluh řádně nesplácela, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to datum, což žalované oznámila dopisem. Výše pohledávky v době postoupení činila částka, o postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem ze dne datum, který jí byl odeslán dne datum, a zároveň byla vyzvána, aby dlužnou částku žalobkyni uhradila (oznámením o postoupení pohledávky, poštovním podacím archem, smlouvou o postoupení). Žalovaná neuhradila ničeho ani na základě předžalobní upomínky ze dne datum zaslané žalované dne datum (předžalobní výzvou, poštovním podacím archem). Žalobkyně se před podáním žaloby snažila získat svou pohledávku mimosoudní cestou s tím, že za tímto účelem zaslala žalované dopis dne datum a vykonala celkem čtyři návštěvy terénního pracovníka na adrese žalované, a to dne datum, datum, datum a datum O ceníku úkonů mimosoudního vymáhání byla žalovaná informována v dopise, kterým jí bylo oznámeno postoupení pohledávky (výpisem úkonů smírného vymáhání, oznámením o postoupení pohledávky, dopis ze dne datum).

5. Na základě výše uvedeného tak lze v dané věci učinit skutkový závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku částka po zhodnocení informací o jejich majetkových poměrech, které žalovaná uvedla do žádosti o spotřebitelský úvěr (zákaznické karty). Spolu s jistinou částka měla žalovaná uhradit dále částku částka a to do datum. Žalovaná svůj dluh uhradila pouze ve výši částka a s úhradou zbylého dluhu se dostala do prodlení, přičemž v souladu se smluvními podmínkami vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Za této situace postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou v celkové výši částka na žalobkyni, přičemž té žalovaná ničeho neuhradila, ani přes snahy žalobkyně získat svou pohledávku mimosoudní cestou a ani na základě předžalobní výzvy.

6. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a po právní stránce věc posoudil následovně:

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu na straně poskytovatele v postavení podnikatele a žalovaný na straně spotřebitele. Smlouvy podléhají režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ust. § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá (poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet.), je smlouva neplatná.

11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Poskytovatel úvěru má tedy jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče přezkoumání úvěruschopnosti je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit, příp. si je nechá od žadatele doložit. Při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. V konkrétním případě z důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru měla od žalované takové informace, z nichž by nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala majetkové poměry žalované prostřednictvím žalovanou vyplněného formuláře, tzv. zákaznické karty, resp. žádosti o úvěr, získané údaje však vyhodnotila v rozporu s postupem předestřeným v ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož zcela nedostatečně vyhodnotila tvrzené měsíční výdaje žalované a rezignovala na prověření jejich případných dluhů. Tvrzené měsíční výdaje žalované byly částka, což v případě, že žalovaná bydlí v nájemním bytě a má jednu vyživovací povinnost, nemůže odpovídat realitě. Již samotná průměrná cena nájmu v obec dalece přesahuje částku částka, přičemž kromě nájmu musí žalovaná platit ještě další běžné výdaje denní potřeby, jako jsou například potraviny a hygienické potřeby. Za referenční údaj pro měsíční výdaje žalované mohla právní předchůdkyně žalobkyně považovat částku životního minima, která je definovaná jako minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. Ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru odpovídala výše životního minima pro jednu osobu a dítě do šesti let v jedné domácnosti částce 6 950 Kč. Jelikož životní minimum je minimální částka k zajištění výživy a ostatních základních potřeb, měla právní předchůdkyně tuto částku považovat zároveň za minimální měsíční výdaj žalované. V rámci měsíčních výdajů je třeba zohlednit také splátky na spotřebitelský úvěr, který měla žalovaná u jiné společnosti. Z důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala výši měsíčních splátek tohoto jiného spotřebitelského úvěru, případně zda by prověřovala dluhy žalované, ať už v souvislosti se splácením jiného spotřebitelského úvěru, nebo ostatními závazky žalované. Z důkazů také nevyplynulo, čím jsou tvořeny další čisté příjmy domácnosti žalované, o kterých žalovaná tvrdila, že jsou ve výši částka. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze spokojila s objektivně nedoloženými informacemi poskytnutými žalovanou, a tudíž nezkoumala její majetkové poměry s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání majetkových poměrů žalované vynaložila odbornou péči, nemohla by dojít k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr byl žalované poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., a proto je smlouva o úvěru neplatná. Na tomto místě soud uvádí, že žalobkyně nebyla poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., aby doplnila případné důkazy prokazující, že zkoumala výdajovou stránku žalované nebo ověřovala její dluhy, jelikož souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti a práva na toto poučení se tak vzdala.

14. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že smlouva o úvěru ze dne datum je tedy od počátku neplatná jako celek a částka 20 000 Kč, kterou na jejím základě žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela, je plněním z neplatného právního důvodu. Žalobkyně má proto právo toliko na vrácení jistiny podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

15. Soud tak shledal žalobu důvodnou co do částky částka, jež představuje poskytnutou jistinu částka, poníženou o částku zaplacenou žalovanou z uvedeného neplatného titulu ve výši částka, a nedůvodnou co do částky částka, jakož i dalšího příslušenství vyplývajícího ze smlouvy o úvěru. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a tedy i neplatnosti ujednání o smluvním poplatku, započetl soud uhrazenou částku pouze na jistinu, na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně, která z uhrazené částky na jistinu započetla pouze částka a zbylou část ve výši částka započetla na poplatek.

16. Jelikož pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není splatnost stanovena, je u něj třeba dobu plnění vázat na výzvu věřitele ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, či ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020). Teprve učiněním výzvy k plnění se dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (pokud věřitel nestanoví lhůtu jinou). Oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém byla žalovaná zároveň vyzvána k plnění, bylo předáno k poštovní přepravě dne datum. Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení co do výše částka (viz výše) se stala splatnou.

17. Do prodlení s úhradou částky částka se žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky. Dle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. byla doručena žalované dne datum, dnem datum pohledávka byla splatná a následujícího dne datum se žalovaná ocitla v prodlení, proto je povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Ohledně nárokované částky ve výši částka jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud přiznal žalobkyni jako účelně vynaložené náklady co do výše částka Tyto náklady se sestávají z částky částka za zaslaný obyčejný dopis žalované v rámci mimosoudního vymožení pohledávky a z jedné osobní návštěvy terénního pracovníka žalobkyně na adrese žalované, za níž si žalobkyně podle svého sazebníku účtuje částka, přičemž o těchto sazebnících byla žalovaná informována. Ostatní dvě návštěvy terénního pracovníka na adrese žalované, které žalobkyně také nárokovala, již soud neuznal za náklady účelně vynaložené s uplatněním pohledávky. Pokud k úspěšnému mimosoudnímu vymožení pohledávky nedošlo na základě dopisu, popřípadě jedné osobní návštěvy, je zřejmé, že absolvování dalších návštěv již bude pro účely mimosoudního vymožení pohledávky nadbytečné.

19. Předmětem řízení bylo zaplacení částky částka (žalovaná jistina), přičemž žalobkyně byla úspěšná co do částky částka, tedy žalobkyně byla ohledně žalované jistiny úspěšná v poměrné části 19 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,5 %). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je však nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005). Přitom jen požadované kapitalizované úroky představovaly v součtu částku částka, přičemž i v této části byla žaloba zamítnuta, tedy byla úspěšná žalovaná. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož žalované, která byla v řízení úspěšnější (při zohlednění jistiny i příslušenství), v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly za situace, kdy v řízení neučinila žádný úkon.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.