OSPH04 24 C 180/2022-132

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Anonymizováno, narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 94 821,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 94 821,13 Kč spolu s ⟪LB:lb_001⟫ - kapitalizovaným úrokem ve výši 5 617,33 Kč od 7. 11. 2021 do 14. 2. 2022, ⟪LB:lb_002⟫ - úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 92 174,87 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení a ⟪LB:lb_003⟫ - úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 92 174,87 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 711 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu 20. 9. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba., IČO IČO, dále též jako „banka“) uzavřela se žalovaným dne 27. 7. 2017 smlouvu o vydání kreditní karty č. hodnota, která je smlouvou o úvěru, jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, který byl žalovanému navýšen dne 18. 9. 2018 na částku 95 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně, žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální měsíční splátkou a byl povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, které byly stanoveny ceníkem; úroky, poplatky a náklady banky byly splatné měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dopisem ze dne 6. 11. 2021 zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 92 174,87 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 617,33 Kč, z dlužných poplatků ve výši 2 646,26 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Předmětná pohledávka byla bankou nejprve postoupena na společnost právnická osoba Anonymizováno a posléze z této společnosti na žalobkyni. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu smlouvy, žádost žalovaného byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze právnická osoba. Banka porovnávala příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Banka nezjistila žádnou skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Banka rovněž měla k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného od zaměstnavatele. Žalobkyně dále uvedla, že banka žalovaného naposledy vyzvala k uhrazení dlužné částky prostřednictvím výzvy dne 4. 8. 2021. Částka 2 646,26 Kč představující poplatky sestává z poplatků za ostatní služby dle ceníku ve výši 500 Kč (2x) a poplatku za pojištění kreditní karty ve výši 0,69 % měsíčně z celkové dlužné částky (947,93 Kč a 975,10 Kč); tyto poplatky byly poníženy o splátku žalovaného v částce 276,77 Kč.

2. Žalovanému byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 10. 2024, č. j. 24 C 180/2022-103, ustanoven postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník Jméno opatrovnice, advokátka, neboť se mu nepodařilo doručit soudní písemnost na známou adresu v cizině.

3. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila tak, že banka nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když nedodržela své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť nedoložila, že zkoumala i výši příjmů žalovaného a tyto následně porovnávala s jeho výdaji. Toto zřejmé pochybení zjevně odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku a je v rozporu se zákonem a smlouva je tak absolutně neplatná dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V této souvislosti poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance. Poukázala rovněž na povinnost banky dle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru vyzvat spotřebitele před zesplatněním k úhradě dlužné částky a poskytnout mu lhůtu alespoň 30 dnů, přičemž z žaloby neplyne, že by tuto povinnost banka splnila. Poukázala na § 1799 o. z. a nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, I ÚS 3512/11, přičemž pokud žalobkyně zahrnula ustanovení ohledně zesplatnění dluhu ze spotřebitelského úvěru do produktových podmínek, porušila kogentní ustanovení o. z. a zároveň neprokázala, že by se žalovaný s tímto ujednáním seznámil.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba ze dne 7. 9. 2020).

6. Právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl dne 27. 7. 2017 podepsán návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota, ve které byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému kreditní kartu s možností čerpání peněžních prostředků do úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal prostředky splácet ve výši minimální splátky 3,5 % celkové dlužné částky, minimálně však 300 Kč, spolu s poplatky v souladu s ceníkem, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Ve čl. III. návrhu bylo ujednáno, že součástí smlouvy jsou mj. Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Ke smlouvě je připojen protokol o převzetí kreditní karty/PINu (návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota). Dne 24. 7. 2018 byl právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsán návrh na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu čerpaného kreditní kartou Anonymizováno, na jehož základě byl žalovanému úvěrový limit navýšen na částku 80 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu čerpaného kreditní kartou Anonymizováno ze dne 24. 7. 2018). Dne 18. 9. 2018 byl právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsán návrh na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu čerpaného kreditní kartou Anonymizováno, na jehož základě byl žalovanému úvěrový limit navýšen na částku 95 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření dohody o navýšení úvěrového limitu čerpaného kreditní kartou Anonymizováno ze dne 18. 9. 2018).

7. V čl. IX.6 Obchodních podmínek pro vydávání o používání kreditních karet byla sjednána obnova úvěrového limitu v případě úhrady jakékoli splátky dlužné částky. V čl. IX. byl upraven závazek žalovaného jednou měsíčně splácet dlužnou částku alespoň ve výši povinné minimální částky specifikované v čl. IX.2. V čl. XVI byl upraven postup v případě porušení smlouvy - dle čl. XVI.1 k porušení smlouvy ze strany žalovaného dojde tehdy, poruší-li jakoukoliv svou dohodnutou povinnost včetně prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky či překročení celkového úvěrového limitu. Dle čl. XVI.2 v případě porušení smlouvy bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně mj. prohlásit veškeré pohledávky žalované za okamžitě splatné (Obchodní podmínky pro vydávání o používání kreditních karet).

8. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně) a ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaná v době uzavírání smlouvy deklarovala zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 39 550 Kč. Na základě těchto informací nebyly pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr a banka dne 27. 7. 2017 úvěr schválila (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta).

10. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě či bytě, má úplné střední vzdělání a je zaměstnán jako střední či vyšší manažer. Nemá žádné vyživované děti a uvedl název zaměstnavatele právnická osoba. od března 2017. Uvedl svůj měsíční příjem v částce 39 550 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota). Právní předchůdkyně žalobkyně disponovala potvrzením o příjmu žalovaného od právnická osoba. ze dne 3. 7. 2017, který uvedl, že příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 71 749 Kč, 40 262 Kč a 38 125 Kč (zjištěno z potvrzení o příjmu pro právnická osoba. ze dne 3. 7. 2017).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného dne 27. 7. 2017 v 16:53 hod. ve své interní databázi, přičemž výsledkem verifikace bylo, že subjekt je v pořádku (sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, věc: CBL, ze dne 16. 9. 2022).

12. Žalobkyně předložila soudu mimořádný výpis z účtu Anonymizováno/CZK k doložení příjmů a výdajů žalovaného. Dne 9. 4. 2017 byla od Anonymizováno připsána na účet částka 71 749 Kč, dne 10. 5. 2017 částka 40 262 Kč, dne 8. 6. 2017 částka 38 125 Kč, další měsíce vždy žalovanému byly od uvedené společnosti připisovány pravidelně měsíčně částky okolo 35 000 Kč, a to rovněž 10. 4. 2018 částka 39 086 Kč, 10. 5. 2018 částka 34 624 Kč a 8. 6. 2018 částka 34 882 Kč, 11. 7. 2018 částka 35 546 Kč, 8. 8. 2018 částka 34 759 Kč a 10. 9. 2018 částka 34 951 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného nevyplývají žádné mimořádné výdaje ani splátky zápůjček a úvěrů či jejich čerpání (mimořádný výpis z účtu účtu Anonymizováno/CZK).

13. Dle souhrnného výpisu předloženého žalobkyní za období od 7. 8. 2017 do 2. 11. 2021 konečný zůstatek na účtu žalovaného činil minus 100 438,46 Kč. Žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr, avšak jeho splátky nehradil řádně a včas (souhrnný výpis z účtu kreditní karty).

14. Právní předchůdkyně žalovaného dopisem ze dne 6. 5. 2019, 6. 10. 2020, 7. 7. 2021 a 4. 8. 2021 vyzývala k úhradě dlužných splátek (zjištěno z 1. výzvy – upomínky ze dne 6. 5. 2019, upozornění na neuhrazenou splátku ze dne 6. 10. 2020, upozornění na neuhrazenou splátku ze dne 7. 7. 2021, upozornění na neuhrazenou splátku ze dne 4. 8. 2021).

15. Dopisem ze dne 8. 11. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila závazky ze smlouvy z důvodu neplnění finančních závazků, a to ke dni 6. 11. 2021, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky (Dopis o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 8. 11. 2021, včetně přehledu podacích čísel ze dne 20. 3. 2022).

16. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na společnost právnická osoba Anonymizováno, IČO IČO na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. Anonymizováno ze dne 29. 8. 2018 (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. Anonymizováno ze dne 29. 8. 2018, včetně příloh), ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. Anonymizováno, ze dne 25. 2. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno, ze dne 25. 2. 2022, včetně přílohy), banka potvrdila přijetí úplaty za postoupení pohledávek (zjištěno z potvrzení úplaty ze dne 8. 3. 2022). Žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na společnost právnická osoba Anonymizováno na adresu adresa a na adresu Anonymizováno adresa (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2022 (2 x) a přehledu podacích čísel ze dne 20. 3. 2022). Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti právnická osoba Anonymizováno na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne 8. 3. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 3. 2022, včetně přílohy, položka 104). Rovněž oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba Anonymizováno na žalobkyni bylo žalovanému zasláno na adresu adresu adresa a na adresu Anonymizováno adresa (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 5. 2022 (2 x) a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z právnická osoba Anonymizováno na žalobkyni).

17. Žalovaný byl vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou, a to na adresu adresu adresa a na adresu Anonymizováno adresa (předžalobní výzvy ze dne 10. 5. 2022, včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 10. 5. 2022).

18. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

19. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno ze dne 27. 7. 2017 a dohod o navýšení úvěrového limitu ze dne 24. 7. 2018 a ze dne 18. 9. 2018 prostřednictvím úvěrového rámce až do výše 95 000 Kč. Žalovaný se zavázal prostředky splácet ve výši minimální splátky 3,5 % celkové dlužné částky, minimálně však 300 Kč, s poplatky v souladu s ceníkem a se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný svým povinnostem vyplývajícím z předmětné smlouvy nedostál, proto právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 6. 11. 2021 zesplatnila. Pohledávka byla nejprve postoupena na společnost právnická osoba Anonymizováno a posléze na žalobkyni. K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, dle kterého vycházela z příjmů tvrzených žalovaným, průměrných příjmů na jeho běžném účtu ve výši 39 550 Kč a záznamu o negativním výsledku v databázích právní předchůdkyně žalobkyně, které jsou potvrzeny i potvrzením od zaměstnavatele a z výpisu z účtu žalovaného, z něhož nevyplývají žádné mimořádné výdaje ani jiné splátky zápůjček a úvěrů.

21. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

22. Žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Soud dle čl. 69 dále uvedeného nařízení aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení, neboť poskytnutí úvěru je službou, která byla žalovanému poskytnuta bankou v jejím sídle (srov. rozsudek SDEU ze dne 15. 6. 2017, věc C-249/16 Saale Kareda proti Stefan Benkö), čímž je založena příslušnost (nejen mezinárodní, ale i místní) zdejšího soudu. Zároveň v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu čl. 17 uvedeného nařízení.

23. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. III. odst. 17 všeobecných obchodních podmínek.

24. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o. z.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

30. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

32. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

33. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

34. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

35. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

36. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

37. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

38. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení, je platná, neboť banka posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž bylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tento úvěr splácet – banka nevycházela pouze z tvrzení poskytnutých ze strany žalovaného, ale vycházela taktéž z poměrně detailního hodnocení žalovaného podle údajů z její vlastní interní databáze i externích databází (vizte odst. 9 tohoto rozsudku), z nichž o žalovaném nebyly zjištěny žádné negativní informace. V rámci protokolu o zkoumání úvěruschopnosti je pak výslovně uvedeno, že spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut s ohledem na průměrný příjem žalovaného ve výši 39 550 Kč, což je z pohledu soudu dostatečný příjem pro to, aby byl žalovaný schopen splácet měsíční splátku odpovídající 3,5 % z dlužné částky, nejméně však 300 Kč. Uvedený příjem si banka ověřila rovněž u zaměstnavatele žalovaného a tento trval i před navýšením úvěrového rámce (srov. odst. 12 tohoto rozsudku). Z mimořádného výpisu z účtu pak neplynou žádné nestandardní výdaje žalovaného ani poskytnutí či splátky jiných zápůjček či úvěrů.

39. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas dle smluvních ujednání, banka byla oprávněna celý úvěr zesplatnit a požadovat jeho okamžité splacení. Banka poté pohledávku za žalovaným postoupila, a to jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek až na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Ode dne 15. 2. 2022 je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně má proto podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (11,75 % ročně ke dni počátku prodlení).

40. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

41. K argumentaci opatrovnice žalovaného, že žalobkyně neprokázala, že se žalovaný seznámil s Všeobecnými obchodními podmínkami, na jejichž základě mělo dojít k odstoupení od smlouvy původní věřitelkou, soud uvádí, že Všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky jsou ve smyslu ust. § 1751 odst. 1 o. z. součástí smlouvy o vydání kreditní karty Anonymizováno ze dne 27. 7. 2017, když tyto jsou (vedle dalších obchodních podmínek) ve smlouvě výslovně uvedeny jako součást smlouvy, přičemž tento odkaz je dostatečně určitý a žalovaný prohlásil, že byl seznámen s obsahem Obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditní karty, Všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek, které jsou součástí smlouvy a ceníkem (čl. III. odst. 1 smlouvy). Zároveň žalovaný ve smlouvě potvrdil, že se seznámil s čl. XVI.2 a XVI.3 Obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditní karty týkajících se opatření, které může banka uplatnit v případě porušení smlouvy nebo v případě vzniku závažné skutečnosti a s čl. XVI.6 Obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditní karty upravujícím specifické skutečnosti, které způsobují zánik smlouvy (čl. III odst. 2 písm. b) smlouvy). Byl tedy splněn i požadavek seznámení se žalovaného s všeobecnými obchodními podmínkami (k tomu vizte usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015).

42. Žalobkyně pak rovněž prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla lhůtu přesahující 30 dnů ve smyslu ust. § 124 zákona o spotřebitelském úvěru k uhrazení dlužné splátky, když naposledy před zesplatněním spotřebitelského úvěru dne 6. 11. 2021 žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné splátky dne 4. 8. 2021 (srov. odst. 14 tohoto rozsudku).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 39 711 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 742 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 821,13 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 29. 4. 2022, z částky 4 900 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 5. 2022, z částky 4 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 9. 2022, z částky 4 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k výzvě soudu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 12. 2022, z částky 2 450 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne 13. 3. 2023 a z částky 4 900 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 1. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve znění účinném od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 900 Kč ve výši 6 069 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 13. 12. 2022, když toto bylo pouze doplněním k vyjádření ze dne 6. 12. 2022 a mělo být obsaženo již ve vyjádření ze dne 6. 12. 2022, a za vyjádření ze dne 6. 1. 2025, když tvrzení a důkazy v něm uvedené měly být již součástí žaloby.

44. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.