OSPH04 29 C 88/2025-18

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro zaplacení 106 127,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 106 127,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 106 127,26 Kč odAnonymizováno26. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 907 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se vůči straně žalované domáhá zaplacení částky 106 127,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému poskytla zdravotní péči v době od Anonymizováno. – datum, za kterou mu vyúčtovala částku 142 127,26 Kč, z níž žalovaný uhradil pouze 29 000 Kč. Dne datum žalovaný svůj dluh co do výše a důvodu uznal a zavázal se jej splácet pod ztrátou výhody splátek po 2 000 Kč měsíčně. I přes předžalobní výzvu zaplatil pouze dalších 7 000 Kč.

2. Strana žalovaná je občanem Ukrajiny, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Pravomoc českého soudu je dána podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (publikované pod č. 123/2002 Sb. m. s.), dle něhož platí, že „Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek,“ neboť v době uzavřen smlouvy měla strana žalovaná bydliště na území České republiky.

3. Rozhodným právem je podle čl. 48 odst. 2 výše uvedené smlouvy, dle níž platí, že „Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku“, právo české, neboť smlouvu o poskytnutí zdravotnických služeb účastníci uzavření na území České republiky.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Žalobkyně žalovanému poskytla zdravotní péči v době od péči v době od Anonymizováno. – datum, za kterou mu vyúčtovala částku 142 127,26 Kč, z níž žalovaný uhradil pouze 29 000 Kč (důkaz: prohlášení žalovaného, faktura, doklad o zaplacení částky 29 000 Kč). Dne datum žalovaný svůj dluh co do výše a důvodu uznal a zavázal se jej splácet pod ztrátou výhody splátek po 2 000 Kč měsíčně. I přes předžalobní výzvu zaplatil pouze dalších 7 000 Kč (uznání dluhu, předžalobní výzva s dokladem o odeslání).

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči. Jelikož žalovaný nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, vznikla mu poskytnutím zdravotní služby podle § 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (cit.) „Pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen… uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem“, povinnost cenu poskytnutých zdravotních služeb zaplatit.

7. Dle § 639 obč. zák. platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

8. Rozsah žalobkyní provedených léčebných úkonů je uveden na výpisech faktur, které soud považuje za tvrzení žalobkyně a na něž soud odkazuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 916/2003 ze dne 22. června 2004 nebo sp.zn. 32 Odo 315/2004 ze dne 26. ledna 2005). Soud tak má za to, že žalobkyně svůj nárok prokázala, a nadto jej žalovaný i uznal.

9. Tím, že žalovaný na dlužnou částku ničeho nehradil, dostal se do prodlení a žalobkyně má nárok podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s nař. č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 907 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 307 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.