OSPH04 32 C 231/2024-49

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 151 447,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 976 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky ve výši 115 471,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 151 447,35 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, dále zaplacení částky ve výši 2 696,54 Kč a smluvního úroku ve výši 28,32 % ročně z částky 137 054,35 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 163 518 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 163 518 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, částky ve výši 2 696,54 Kč a smluvního úroku ve výši 64,31 % ročně z částky 137 054,35 Kč od datum do zaplacení. Později žalobkyně svým podáním ze dne datum vzala žalobu zpět co do částky 12 071,28 Kč s příslušenstvím představující kapitalizovaný smluvní úrok, a také co do smluvního úroku z prodlení ve výši 35,99 % ročně z částky 137 054,35 Kč od datum do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstala částka 151 447,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 151 447,35 Kč ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, dále zaplacení částky ve výši 2 696,54 Kč a smluvního úroku ve výši 28,32 % ročně z částky 137 054,35 Kč od datum do zaplacení (maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 504 172 Kč). Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 150 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s úrokem 64,31% ročně v 48 měsíčních splátkách po 8 753 Kč. Žalovaná požádala v průběhu splácení o odklad splátek, čemuž bylo vyhověno a po dobu od datum do datum neběžel sjednaný úrok. Žalovaná uhradila v průběhu smluvního vztahu celkem 114 024 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne datum. Žalobkyni před zesplatněním vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splátkami č. hodnota, 12, 14, 15, a 16 celkem ve výši 2 495 Kč. Dále nárok na zaplacení náhrady nákladů za prodlení se splátkami č. hodnota, 3, 4, 67, 7, 10, 11, 12, 13, 14, 15, a 16 celkem v částce 2 400 Kč. Rovněž požaduje smluvní pokutu v částce 2 696,54 Kč vypočtenou ke dni podání žaloby a zákonný úrok z částky 151 447,35 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 28,32 % ročně, když původně sjednaný pro účely řízení žalobkyně ponížila, a to z částky 137 054,35 Kč od datum do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to poměřením zjištěných příjmů ve výši 32 842 Kč a výdajů v částce 16 368 Kč. Rovněž nahlédla do databáze NRKI a SOLUS. Žalovaná ani přes výzvy žalobce neuhradila ničeho.

2. Žalovaná uvedla, že má za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Namítala, že nedošlo k dodržení kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku a není tak postaveno najisto, že předloženou smlouvu uzavřela žalovaná v této podobě. Dále je sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy a žalovaná porušila svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované, když vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení. Stejně tak je dle žalované krajně nevěrohodné, že by v rozhodné době nebyla v registru dlužníků. S žalobkyní se pokusila opakovaně spojit za účelem smírného řešení sporu, avšak marně.

3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum prostředky na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně dne datum poskytla žalované částku 150 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. č. účtu, který ověřila zasláním 1 Kč z tohoto bankovního účtu. Žalovaná se zavázala vrátit částku spolu s úrokem ve výši 64,31% ročně a poplatky v 48 měsíčních splátkách po 8 753 Kč. Celková částka k zaplacení činila 420 144 Kč. RPSN činilo 86,12% ročně (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo hodnota včetně splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře ke smlouvě Anonymizováno, podpisu na dálku, smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A), základní informace o klientovi, důkazu o odeslání 1 Kč, zaslané SMS informace o vyplacení, důkazu o přijaté SMS pro vyplacení, výpisu bankovního účtu ze dne datum a doklad o vyplacení úvěru, dodatku číslo hodnota k návrhu smlouvy o úvěru číslo hodnota, dodejky k oznámení o schválení úvěru ze dne datum).

5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalované. Dále zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Příjem žalované činil 32 842 Kč měsíčně, což vyplývá z potvrzení zaměstnavatele žalované a rovněž tato částka byla připsána na bankovní účet žalované č. č. účtu dne datum. Žalovaná dne ke dni datum měla dvě nebankovní zápůjčky/úvěry, přičemž u jedné z nich byla s částkou 17 000 Kč po splatnosti. Jako výdaje žalovaná uvedla částku 8 018 Kč na bydlení. Dále uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Žalobkyně tak započítala jako výdaje životní minimum v částce 4 860 Kč a výdaje na dítě 3 490 Kč (zjištěno z kopie občanského průkazu, potvrzení o příjmu ze dne datum, výpis z bankovního účtu číslo č. účtu ze dne datum, výpisu z Anonymizováno, výpisu záznamu z registru Anonymizováno, prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ke smlouvě číslo hodnota, hodnocení klienta ze dne datum).

6. Žalovaná požádala dne datum o odklad splátky, čemuž bylo vyhověno a byl žalované stanoven nový splátkový kalendář, ze kterého je patrný odklad 5. splátky. Žalovaná uhradila celkem částku 114 024 Kč, kdy poslední splátku uhradila dne datum (zjištěno z žádosti o odklad splátek ze dne datum, potvrzení o vyhovění žádosti ze dne datum, upraveného splátkového kalendáře po provedeném odkladu splátek ke smlouvě číslo hodnota, karty klienta).

7. Žalobkyně opakovaně upozornila žalovanou na prodlení se splácením s tím, že rovněž upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. První upozornění bylo ze dne datum, a týkalo se 7. a 8 splátky. Dále byla žalovaná upozorněna na prodlení se splacením 12., 13., 14., 15., 16., i 17. splátky. K tomu došlo dne datum. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 163 518 Kč vyzvána dopisem ze dne datum a současně byla upozorněna na možnost podání žaloby (zjištěno z výzvy k zaplacení upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, ze dne datum, datum, datum a datum, oznámení ze dne datum o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího archu).

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

9. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 48 měsíčních splátkách po 8 753 Kč. Úvěr byl úročen 64,31% ročně, RPSN činilo 87,09% ročně. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila příjmy žalované, výdaje zjišťovala pouze na bydlení a nijak tyto neověřila. V té době splácela žalovaná další dva úvěry, z toho jeden nesplácela řádně a včas. Žalovaná požádala o posečkání se splácením již 5. splátky. Následně byla v prodlení se splacením 7., 8., 12., 13., 14., 15., 16., i 17. splátky, proto žalobkyně přistoupila dne datum k zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby uhradila žalovaná celkem částku 114 024 Kč. Po podání žaloby neuhradila ničeho.

10. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

11. V první řadě je třeba uvést, že soud předmětnou smlouvu kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném, (dále jen „o.z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném, (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla smlouva řádně uzavřena. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem v souladu s § 1824 odst. 1 o.z., kdy se jednalo o finanční služby a na smlouvu se tak aplikuje i § 1842 a násl. o. z. Dle Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne datum o právech spotřebitelů, která upravuje především práva spotřebitele v rámci smluv uzavíraných mimo obchodní prostory a smluv uzavíraných na dálku, „Definice smlouvy uzavřené na dálku by měla zahrnovat všechny případy, kdy je smlouva uzavírána mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku s výhradním využitím jednoho nebo několika dálkových komunikačních prostředků (např. objednávka poštou, přes Internet, telefon nebo fax), a to až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku.“ (viz čl. 20 odůvodnění směrnice) a „smlouvou uzavřenou na dálku“ jakákoli smlouva uzavřená mezi obchodníkem a spotřebitelem v rámci organizovaného systému prodeje či poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obchodníka a spotřebitele s výhradním použitím jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy, včetně tohoto okamžiku; (viz čl. 2 odst. 7 směrnice). Nicméně v daném případě si žalobkyně ověřila identitu žalované i skrze zaslání kopie občanského průkazu, potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele, a výpisu z účtu, ze kterého byla rovněž pro ověření zaslána 1 Kč, tedy písemnosti a důkazy, kterými může disponovat pouze osoba žadatele o úvěr. Z tohoto pohledu bylo dle názoru soudu dostatečně vyhověno dikci § 562 odst. 1 o. z., kdy poskytovatel úvěru mohl s dostatečnou určitostí vědět, že s ním elektronicky sjednává úvěrovou smlouvu konkrétní osoba a smlouva tak byla uzavřena platně v její písemné formě.

13. Soud se dále zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, což je soud povinen zkoumat ex officio (§ 86 ZSÚ) a což ostatně namítala i žalovaná.

14. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.

21. Soud je tedy povinen zkoumat, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v návrhu netvrdila konkrétně a ani neprokazovala, že zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka, nechť ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplní mj. svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a v téže lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v návaznosti na výzvu soudu vzala žalobu částečně zpět, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne datum, č.j. spisová značka. K posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že prověřila žalovanou v databázích Anonymizováno a Anonymizováno, insolvenčním rejstříku, ověřila příjmy žalované a porovnala je s tvrzenými výdaji, kdy volné zdroje ke splácení činily částku 15 474 Kč.

22. Soud uzavírá, že důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, nyní žalobkyně, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v jméno FO and Anonymizováno).

23. Jelikož z žalobkyní předložených důkazů nevyplývalo, že by žalobkyně tuto svou povinnost splnila, doslalo se jí dalšího poučení při jednání dne datum. K tomu žalobkyně uvedla, že nemá další tvrzení ani důkazy k doplnění.

24. Soud v ohledu zjišťování podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované shledal v rámci příjmů, že ta byla provedena zcela dostatečně, když příjmy žalované byly ověřeny skrze potvrzení od zaměstnavatele i z předložení výpisu z účtu, že na daný účet skutečně výplata přišla. Co se týče výdajů žalované, pak toto ověření nebylo dostatečné. Jak bylo uvedeno výše, je potřeba vždy zkoumat, zda jsou tvrzení uvedená spotřebitelem pravdivá. V tomto ohledu pak není patrné, že by žalobkyně zkoumala, jak má žalovaná zajištěné bydlení a zda žalovaná platí skutečně pouze 8 018 Kč. Žalobkyně provedla prověření v dlužnických registrech a nezohlednila, že žalovaná má závazky, z toho jeden po splatnosti. Stejně tak žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování jiných výdajů žalované, když započítala pouze životní minimum, aniž by se zabývala reálnými výdaji žalované. V tomto ohledu tak soud shledal, že nebyly splněny podmínky dostatečné odborné péče. Žalobkyně sice doplnila výdaje žalované s životním minimem dle zákona o životním a existenčním minimu, ale toto srovnání není zcela přiléhavé (byť ho výše uvedená judikatura zmiňuje, nicméně to lze chápat spíše v tom smyslu, že by bylo absurdní, aby byly měsíční náklady nižší než životní minimum). Z judikatury českých soudů pak vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K řádnému zjišťování výdajů žalované však nedošlo.

25. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péči schopnost žalované úvěr splácet a současně byl žalované poskytnut úvěr s nezanedbatelným zpoplatněním ve výši 64,31% ročně na úrocích, s RPSN 86,12 %, což by samo o sobě vedlo k neplatnosti ujednání o úrocích a dalších sankcích, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.

26. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, který je proto v souladu s § 2991 o.z. povinna žalobkyni vrátit poskytnutou částku. Žalobkyni proto přiznal právo na zaplacení poskytnuté částky ve výši 35 976 Kč.

27. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.. Samotný ZSÚ byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

28. Žalovaná uvedla, že je v jejích možnostech vrátit zbývající část poskytnuté jistiny ve lhůtě do 15 od právní moci tohoto rozsudku. Soud proto vycházel z tohoto tvrzení, poté, co se ujistil, že žalovaná si nebude muset na vrácení jistiny brát jiný další úvěr, a uzavřel, že je v možnostech žalované zbytek jistiny zaplatit do 15 dnů od právní moci rozhodnutí v této věci.

29. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky 35 976 Kč, tedy nároky na úroky z úvěru a smluvní pokutu, pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ohledně nároků vyplývajících ze smlouvy soud odkazuje na výše uvedené, tedy že smlouvu považuje za absolutně neplatnou a tedy žalobkyni nemohl vzniknout nárok na nic jiného, než na vrácení poskytnuté jistiny, ponížené o již uhrazené částky. Ohledně nároku zákonného, tj. nároku na zákonný úrok z prodlení, soud uvádí, že je pro něj závazný stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) a nutno konstatovat, že k dnešnímu dni žalovaná v prodlení s vrácením jistoty není, a proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy převážně úspěšná žalovaná výslovně náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.