OSPH04 44 C 52/2025-26

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Markétou Pitrou Křižákovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 33 658 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 938 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 938 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 24 720 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 092,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 286,38 Kč, úrokem z prodlení z částky 25 833,99 Kč od 30. 11. 2019 do 12. 12. 2020 ve výši 9,75 % ročně, úrokem z prodlení z částky 16 895,99 Kč od 13. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrokem 19,52 % ročně z částky 25 833,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 658 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, se žalovaným uzavřela dne 3. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně před poskytnutím úvěru hodnotila úvěruschopnost žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Tuto se žalovaný zavázal splatit společně s částkou 6 000 Kč představující úrok za půjčené prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 19,52 % ročně, částkou 6 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 12 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatkem 720 Kč za doplňkovou službu životní pojištění, a to v 60 týdenních splátkách po 912 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 1. 2019. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas neuhradil, když na dlužnou částku uhradil pouze částku 21 062 Kč s tím, že poslední platba byla uhrazena dne 20. 9. 2019. Pohledávka za žalovaným na žalobkyni přešla uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO IČO, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně nárokuje zaplacení dlužné jistiny ve výši 25 833,99 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 7 824,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 286,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 092,01 Kč, úrok ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 833,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 833,99 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO: IČO, a žalovaný dne 3. 12. 2017 projevili vůli uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota na částku 30 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splatit spolu s částkou 6 000 Kč představující úrok, částkou 6 000 Kč představující administrativní poplatek, částkou 12 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatkem 720 Kč za doplňkovou službu pojištění Credit Life, prostřednictvím 60 týdenních po 912 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 215,01 %. Roční úroková sazba činila 32, 15 % (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota).

5. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, na základě údajů poskytnutých žalovaným, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek u společnosti právnická osoba na pozici zahradník - řidič a jeho čistý měsíční příjem činí 25 350 Kč. Dále uvedl vedlejší příjmy ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že má exekuci ve výši 11 000 Kč, kterou splácí částkou 2 430 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 5 000 Kč a další osobní výdaje částku 8 000 Kč. (zjištěno ze zákaznické karty ze dne 3. 12. 2017).

6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 29. 11. 2019, a tato změna věřitele byla žalovanému oznámena přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 27. 11. 2020 k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 12. 2020. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 21 062 Kč. (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 27. 11. 2020 včetně podacího lístku).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému

10. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na základě smlouvy o hotovostním úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 32,15 %, s RPSN 215,01 %. Za této situace se soud musel na prvním místě zabývat otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a jejím souladem s dobrými mravy. V tomto směru pak soud dospěl k závěru, že smlouva s jejími podmínkami, které lze označit jako lichevní, dobrým mravům zjevně příčí, a z tohoto důvodu je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.

11. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu již v minulosti opakovaně dovodila, že s přihlédnutím k dalším okolnostem případu je obvykle v rozporu s dobrými mravy výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zjištění o nemravné výši úroků pak vede k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, který se ostatně za splnění dalších podmínek může promítnout nejen do nalézacího, ale dokonce i do exekučního řízení (srov. např. nález Ústavního soudu z 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16, usnesení Nejvyššího soudu z 21. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1851/2020, rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020, a tam citovaná rozhodnutí).

12. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v prosinci 2017 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrným RPSN 9,14 % a s průměrnou úrokovou sazbou 8,70 % ročně pro spotřebitelské úvěry.[footnoteRef:1] V případě smlouvy uzavřené právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 3. 12. 2017 tedy přesahovala RPSN (215,01 %) více než dvacetinásobně průměrnou RPSN a i sjednaná úroková sazba (32,15 %) dosahovala téměř čtyřnásobku průměru pro bankovní úvěry. Rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy za těchto okolností soud považuje za zcela očividný. [1: Viz https://www.cnb.cz/arad/#/cs/display_link/set_1190. ]

13. Neplatné ujednání o úroku v daném případě nebylo možné moderovat ve smyslu § 577 o. z., neboť by tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem § 577 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Uvedená interpretace vychází rovněž z judikatury Soudního dvora EU, která zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik vyvarovat (viz rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11. 2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18).

14. Absolutní neplatnost se pak v daném případě týká celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Jednotlivé ujednání smlouvy o úvěru tvořily jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by právní předchůdkyně žalobkyně bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích smlouvu o úvěru s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. Ke shodným závěrům již ostatně v případě obdobných úvěrových smluv opakovaně dospěl rovněž odvolací Městský soud v Praze (srov. např. rozsudky z 10. 1. 2023, č. j. 35 Co 345/2022-56, či z 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99).

15. Za této situace nelze než uzavřít, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rovněž dle ustálené judikatury Soudního dvora má vnitrostátní soud „z úřední povinnosti posoudit zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné“ (rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, bod 32; také viz rozsudek z 26. 10. 2006, Mostaza Claro, C-168/05, bod 38).

16. Tento závěr soud učinil i s vědomím principů smluvní autonomie a pacta sunt servanda, jakož i zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů a ochranou spotřebitele.

17. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., neboť poskytnutím finančních prostředků bez platné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu.

18. Z dlužné částky v původní výši 30 000 Kč žalovaný uhradil 21 062 Kč, a nadále je tedy povinen vydat bezdůvodné obohacení ve výši 8 938 Kč. Nárok na vrácení poskytnuté částky se pak ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. stal splatným 12. 12. 2020, tj. ve lhůtě plnění stanovené v předžalobní výzvě z 27. 11. 2020, u níž žalobkyně doložila odeslání na adresu žalovaného. Od dne následujícího, tedy od 13. 12. 2020 žalobkyni vzniklo dále právo požadovat úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; ke dni splatnosti činil úrok z prodlení 8,25 % ročně. Z těchto důvodů je žaloba důvodná ohledně částky 8 938 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 12. 2020 do zaplacení. Ve zbytku je naproti tomu žaloba nedůvodná. Nároky na úroky a poplatky mají původ v neplatné smlouvě, a nemohly tedy vzniknout. Úroky z prodlení jsou pak požadovány za delší období a z vyšších částek, než na jaké žalobkyni vznikl nárok s ohledem na datum splatnosti a výši bezdůvodného obohacení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl z převážné části úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, jelikož v řízení zůstal nečinný.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat svého práva podáním návrhu na výkon rozhodnutí, exekuci.