OSPH04 29 C 77/2026-35

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ matka osvojenců: Jméno osvojence A, narozená Datum narození osvojence A bytem Adresa osvojence A ⟪LB:lb_002⟫ osvojitel: Jméno osvojitele, narozený Datum narození osvojitele Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ osvojenec: Jméno osvojence B, narozený Datum narození osvojence B bytem Adresa osvojence B ⟪LB:lb_004⟫ osvojenec: Jméno osvojence C, narozený Datum narození osvojence C bytem Adresa osvojence C ⟪LB:lb_005⟫ pro osvojení zletilého

I. Jméno osvojence B, narozený Datum narození osvojence B, narozeného datum, je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem jméno FO, narozeného Datum narození osvojitele, trvale bytem adresa.

II. Osvojitel jméno FO, narozený rodné přijmení Datum narození osvojitele na straně Anonymizováno, jako otec osvojence, místo jeho otce jméno FO, narozeného datum.

III. Jméno osvojence C, narozený rodné přijmení Datum narození osvojence C, narozeného datum, je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem jméno FO, narozeného Datum narození osvojitele, trvale bytem adresa.

IV. Osvojitel jméno FO, narozený rodné přijmení Datum narození osvojitele, na straně/listu Anonymizováno, poř. č. hodnota, jako otec osvojence, místo jeho otce jméno FO, narozeného datum.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne datum, ve znění změny/rozšíření návrhu ze dne datum, pan jméno FO, narozený Datum narození osvojitele (dále jen „osvojitel“), pan Jméno osvojence B, narozený Datum narození osvojence B (dále jen „osvojenec jméno FO“) a pan Jméno osvojence C, narozený Datum narození osvojence C (dále jen „osvojenec jméno FO“) společně navrhují osvojení osvojenců osvojitelem z důvodu, že osvojitel je biologickým otcem osvojenců, s osvojenci žil dále společně s matkou osvojenců, paní jméno FO, narozenou Datum narození osvojence A osvojenců. Osvojitel se od narození osvojenců podílí na jejich výchově a mezi ním a osvojenci je vytvořen láskyplný vztah otce a synů. Matka osvojenců uzavřela manželství s matrikovým otcem osvojenců, panem jméno FO, narozeným datum (dále jen „matrikový otec“), dne datum. Manželství však záhy po svém vzniku přestalo plnit svou funkci, neboť matrikový otec rodinu opustil a o osvojence odjakživa nejevil zájem, ani se nepodílel na jejich výchově či výživě. Manželství matky a matrikového otce bylo následně rozvedeno dne datum, přičemž osvojenci byli svěřeni do výlučné péče matky rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. spisová značka ze dne datum a rozsudkem Okresního soudu adresa-východ č.j. spisová značka ze dne datum. Matka osvojenců uzavřela dne datum manželství s osvojitelem, s nímž již předtím žila ve společné domácnosti a s nímž společně vychovávala osvojence, přičemž tento stav trvá doposud. Navrhovatelé se rozhodli podat návrh na osvojení místo návrhu na popření a určení otcovství z důvodu hrozícího zdlouhavého soudního procesu s ohledem na nespolupráci matrikového otce.

2. Osvojitel má vietnamské státní občanství, osvojenci mají české státní občanství, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), se tento zákon použije v mezích vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána. Mezi Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou je v občanskoprávních věcech použitelná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, vyhlášená pod č. 98/1984 Sb. (dále jen „smlouva“). Podle čl. 26 odst. 1 smlouvy se osvojení řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž je osvojitel občanem v době podání návrhu na zahájení řízení. S ohledem na to, že osvojitel je státním občanem Vietnamské socialistické republiky, je rozhodným právem v této věci právo vietnamské. Nicméně ze zjištěného obsahu vietnamského práva (tj. Zákon o adopci č. 52/2010/QH12 ze dne 17.6.2010) soud dovodil, že vietnamský právní řád osvojení zletilé osoby nepřipouští. Za této situace dopadá na věc § 61 odst. 3 ZMPS, podle něhož, jestliže by bylo třeba použít zahraniční právní řád, který osvojení nedovoluje nebo je připouští jen za okolností mimořádně tíživých, použije se český právní řád, má-li osvojitel nebo osvojenec v České republice obvyklý pobyt. S ohledem na obvyklý pobyt osvojitele i osvojenců v České republice, aplikoval soud v této věci právo české.

3. Stran pravomoci českých soudů, má soud za to, že přestože čl. 27 odst. 1 smlouvy primárně odkazuje na pravomoc orgánu státu, jehož je osvojitel občanem (tj. soudy vietnamské), je v projednávané věci třeba zohlednit mimořádné okolnosti případu, zejména že všichni účastníci dlouhodobě žijí na území České republiky, osvojenci se v České republice narodili, jsou státními občany České republiky a centrum jejich osobního, rodinného i sociálního života je výlučně zde, a současně, že vietnamské právo osvojení zletilých nepřipouští, takže by se účastníci před vietnamskými orgány nemohli účinně domoci právní ochrany jejich rodinného poměru. Navrhovatelé se společně domáhají osvojení zletilých osvojenců formou, která je obdobná osvojení nezletilého ve smyslu § 847 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 60 odst. 2 písm. b) ZMPS platí, že není-li osvojitel nebo ani jeden z manželů státním občanem České republiky, je pravomoc českých soudů dána, má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v České republice obvyklý pobyt. Podle § 60 odst. 3 ZMPS platí, že jestliže je nezletilý, o jehož osvojení jde, státním občanem České republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt, přísluší rozhodovat o jeho osvojení výlučně českým soudům. Za těchto zcela specifických okolností soud dovozuje, že projednání věci českým soudem nejlépe odpovídá požadavku účinné soudní ochrany a spravedlivého uspořádání rodinných poměrů a je v souladu s českým právním řádem.

4. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: osvojenci jsou sourozenci. Matka osvojenců uzavřela manželství s panem jméno FO dne datum, v důsledku čehož je pan jméno FO v rodných listech osvojenců zapsán jako jejich otec (zjištěno z: rodný list zletilého Jméno osvojence B, rodný list zletilého Jméno osvojence C, oddací list).

5. Matka osvojenců se s panem jméno FO rozvedla dne datum, přičemž osvojenci byli svěřeni do výlučné péče matky (zjištěno z: rozsudek Okresního soudu Praha-východ č. j. spisová značka ze dne datum, rozsudek Okresního soudu Praha-východ č.j. spisová značka ze dne datum).

6. Matka osvojenců s osvojitelem dlouhodobě žije, dne datum spolu uzavřeli manželství a vedou společnou domácnost (zjištěno z: oddací list Vietnamské socialistické republiky).

7. Z výslechu paní jméno FO soud zjistil, že pan jméno FO není biologickým otcem přítomných dětí, přičemž jejich biologickým otcem je pan jméno FO. Ke svému vztahu s panem jméno FO uvedla, že byl komplikovaný, a to i s ohledem na jazykovou bariéru. Seznámili se na počátku jejího pobytu v České republice a naposledy jej viděla ještě před narozením dětí, v současnosti spolu již nejsou v kontaktu. jméno FO rodinu opustil, o osvojence nejevil zájem, nepodílel se na jejich výchově ani výživě a dlouhodobě s nimi ani s jejich matkou není v kontaktu. Dále uvedla, že s osvojitelem nadále žije v manželském vztahu ve společné domácnosti na jedné adrese. Ke vztahu osvojenců k osvojiteli vypověděla, že je skvělý, osvojitel se o děti stará od jejich narození a plní veškeré povinnosti otce, současně souhlasí s tím, aby si osvojitel její děti osvojil.

8. Z účastnického výslechu osvojitele soud zjistil, že se o osvojence stará od jejich narození a považuje je za své vlastní děti, jiné děti nemá. S matkou osvojenců, paní jméno FO, se zná od roku Anonymizováno, kdy se s ní seznámil, a od té doby spolu žijí ve šťastném (později) manželském vztahu a ve společné domácnosti. Osvojitel dále uvedl, že si přeje, aby osvojenci nesli jeho příjmení a aby byly jejich osobní a právní poměry po formální stránce řádně upraveny. jméno FO se o osvojence nikdy nestaral.

9. Z účastnického výslechu osvojence jméno FO soud zjistil, že jeho vztah k osvojiteli je vztahem syna k otci, neboť osvojitel je s ním od jeho narození, po celou dobu s rodinou žil ve společné domácnosti a osvojenec jej vnímá jako svého otce, a to v rámci milujícího vztahu. Uvedl dále, že matrikového otce, pana jméno FO nezná, nikdy jej neviděl, a tento jej nikdy telefonicky ani písemně nekontaktoval, ani na něj nehradil výživné. Osvojenec výslovně projevil vůli být osvojen, jelikož nechce nést jméno osoby, kterou nikdy nepoznal, a současně ví od své matky, že se nejedná o jeho biologického otce. Přeje si, aby jako jeho otec byl zapsán jeho skutečný otec. Dále uvedl, že není ženatý a nemá děti.

10. Z účastnického výslechu osvojence jméno FO soud zjistil, že s osvojitelem má velmi dobrý vztah otce a syna, neboť jsou spolu od jeho narození a osvojenec jej rád označuje za svého otce. Uvedl dále, že matrikového otce, pana jméno FO nezná, nikdy se s ním nesetkal, tento jej nikdy nekontaktoval a nehradil na něj výživné. K důvodům osvojení osvojenec uvedl, že nechce nést příjmení člověka, kterého nezná, a přeje si nést příjmení svého biologického otce – osvojitele. Dále uvedl, že není ženatý a nemá děti.

11. Soud názor matrikového otce osvojenců, pana jméno FO, na osvojení osvojenců osvojitelem nezjišťoval, neboť se k jednání soudu nařízeném na den datum nedostavil a je vůči soudu i vůči účastníkům nekontaktní.

12. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc následovně: dle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.

13. Dle § 795 o. z., je předpokladem osvojení takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.

14. Dle § 796 odst. 2 o. z., o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.

15. Dle § 797 o.z., na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.

16. Dle § 448 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s“) je účastníkem osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu.

17. Dle § 450 z.ř.s soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého, které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a manžela osvojence.

18. Dle § 805 o. z. o osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele. To platí i v případě, že byl souhlas s osvojením vzat zpět. Podle § 850 o. z. (1) není-li osvojovaný plně svéprávný, jedná za něho zákonný zástupce, popřípadě opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud. (2) Trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí, zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších členů rodiny. Podle § 856 o. z. povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.

19. Z § 847 odst. 3 o. z. plyne, že ustanovení o osvojení nezletilého se v tomto případě použijí pouze obdobně, tedy jen v rozsahu slučitelném s povahou osvojení zletilého. Podle § 856 o. z. přitom nabytím zletilosti zanikají povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte, takže rodičům již nenáleží oprávnění udělovat souhlas k takovému osobnímu statusovému jednání zletilého potomka. Tomu odpovídá i procesní úprava, neboť podle § 448 z. ř. s. jsou v řízení o osvojení zletilého účastníky osvojenec, jeho dítě a osvojitel, nikoli rodiče osvojence; odlišně je tomu u osvojení nezletilého podle § 431 téhož zákona. Ochranu pokrevních rodičů zákon zajišťuje v § 847 odst. 2 o. z., podle něhož zletilého nelze osvojit, bylo-li by to v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů, nikoli však požadavkem jejich souhlasu.

20. Dle § 846 o. z. lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.

21. Dle § 847 odst. 1 o. z. lze zletilého osvojit, jestliže a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem, b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý, c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Dle § 848 odst. 1 o. z. není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných případech alespoň pro jednoho z nich.

22. Dle § 847 odst. 2 o. z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Platí, že „pro úvahu soudu je relevantní vyjádření rodiče (zejména v rámci výslechu), jeho chování při péči o osvojované dítě v době nezletilosti, posouzení, zda je zde reálná obava z nepřiměřeného negativního vlivu na poměry rodiče (např. v oblasti vyživovací povinnosti dítěte k rodiči – § 853 odst. 1) apod.; nepostačí obecná námitka biologického rodiče, že má právo, aby ho dítě respektovalo. Je-li v případech uvedených v odst. 1 písm. b) podán návrh krátce před nabytím zletilosti osvojovaného, je třeba zjistit, proč nebylo dítě osvojeno dříve a zda nejde o účelovou snahu vyloučit z řízení rodiče, který s osvojením nesouhlasí.“ (ZIMOVÁ (ŠIMARKOVÁ), Olga. § 847 [Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 8. Dostupné na beck-online.cz.).

23. Dle § 847 odst. 3 o. z. ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.

24. Dle § 851 odst. 1 o. z. osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.

25. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou splněny zákonné podmínky pro osvojení zletilých osvojenců Anonymizováno jméno FO a Jméno osvojence C osvojitelem Jméno osvojitele. Osvojitel o oba osvojence pečoval již v době jejich nezletilosti jako o vlastní děti, dlouhodobě s nimi žije ve společné domácnosti, plní vůči nim fakticky roli otce a mezi ním a osvojenci existuje trvalý, blízký a láskyplný vztah odpovídající vztahu rodiče a dítěte ve smyslu § 795 o. z. Současně jde o dítě manželky osvojitele ve smyslu § 847 odst. 1 písm. d) o. z., přičemž jsou dány i podmínky podle § 847 odst. 1 písm. c) o. z., neboť osvojitel o osvojence pečoval již v době jejich nezletilosti. Oba osvojenci s osvojením výslovně souhlasili, nejsou ženatí a nemají děti, a osvojení není v rozporu s dobrými mravy ani s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů ve smyslu § 847 odst. 2 o. z. Osvojitel se o oba osvojence stará od jejich narození, podílí se na jejich výchově a fakticky vůči nim plní roli otce. Mezi osvojitelem a osvojenci existuje blízký, láskyplný a dlouhodobý vztah odpovídající vztahu otce a synů, přičemž oba osvojenci osvojitele za svého otce považují. Současně bylo zjištěno, že ani jeden z nich není ženatý a nemá děti. Matka osvojenců s osvojením souhlasila.

26. Soud sice matrikového otce pana jméno FO nevyslechl, neboť se k jednání nedostavil a je nekontaktní, tato okolnost však nebrání rozhodnutí ve věci, jelikož k osvojení zletilého se podle občanského zákoníku nevyžaduje souhlas rodičů osvojence. Za tohoto stavu soud návrhu v plném rozsahu vyhověl.

27. Vzhledem k tomu, že osvojenci si přejí být osvojeni osvojitelem a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud návrhu na osvojení zletilých vyhověl a rozhodl tak, že osvojený Jméno osvojence B a Jméno osvojence C budou osvojenci osvojitele jméno FO a současně rozhodl tak, že posledně jmenovaný bude zapsán v rodném listě osvojenců jako jejich otec.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; jiný výrok ostatně není myslitelný za procesní situace, kdy bylo návrhu plně vyhověno, a současně zde není jiný účastník řízení, jenž by měl navrhovatelům nahradit jejich náklady.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.