OSPH05 15 C 505/2019-301

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Barborou Hněvkovskou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa ⟪LB:lb_003⟫ b) celé jméno žalobkyně, datum narození ⟪LB:lb_004⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_005⟫ c) celé jméno žalobce, datum narození ⟪LB:lb_006⟫ bytem adresa žalobce ⟪LB:lb_007⟫ všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ proti ⟪LB:lb_010⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_012⟫ o žalobě na určení

I. Návrh žalobců na přerušení řízení se zamítá.

II. Návrh na určení, že vlastnické právo žalované k pozemku parc. číslo k. ú. obec bylo do katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrálním pracovištěm Praha, zapsáno bez právního důvodu, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se svým návrhem domáhali určení, že vlastnické právo žalovaného k pozemku parc. číslo k. ú. obec bylo do katastru nemovitostí, vedenému Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrálním pracovištěm Praha, zapsáno bez právního důvodu. Uvedli, že výměrem příjmení národního výboru v obec ze dne 9. 5. 1947, který nabyl právní moci dne 10. 4. 1950, bylo sice zjištěno, že majetek nakladatelské právnická osoba, jejíchž akcionářů jsou žalobci právními nástupci, podléhá konfiskaci, protože jméno celé jméno žalobce jako kapitálový účastník společnosti podle rozsudku Mimořádného soudu lidového v obec podporoval v době německé okupace fašistické a nacistické hnutí. Dotyčný rozsudek však byl následně usnesením Krajského soudu trestního v Praze zrušen a jméno celé jméno žalobce byl propuštěn na svobodu. Obvodní soud pro Prahu 6 a Městský soud v Praze ve svých rozsudcích týkajících se dohody o vydání věci dospěly k závěru, že důvody pro konfiskaci majetku majetku jméno celé jméno žalobce neexistovaly. K rozhodnutím soudů v této věci a k uzavření dohod o vydání nemovitostí dříve náležejících manželům jméno celé jméno žalobce a jméno příjmení došlo u nemovitostí, které byly v konfiskačním výměru výslovně uvedeny, tím spíše by tedy důvody svědčící pro vlastnické právo právních nástupců původních vlastníků měly svědčit ve prospěch vlastnického práva právnická osoba k nemovitostem v konfiskačním výměru výslovně neuvedeným. Soud by měl proto také dle názoru žalobců zkoumat, zda žalovaná má vůbec titul, vezme-li se v úvahu, že uvedené pozemky firmy anonymizováno v konfiskaci nikdy vypsány nebyly. Žalobci, dědicové po jméno a jméno příjmení, akcionářích právnická osoba, tvrdí, že na požadovaném určení mají naléhavý právní zájem, neboť vkladem vlastnického práva žalovaného (resp. země) k předmětnému pozemku do katastru nemovitostí je ohroženo právní postavení žalobců jakožto právních nástupců akcionářů skutečného vlastníka pozemku. Bez požadovaného určení nemohou žalobci dosáhnout obnovení zápisu vlastnického práva právnická osoba k předmětnému pozemku v katastru nemovitostí, přičemž sama akciová společnost tak učinit nemůže, protože zde v současné době není nikdo, kdo by za ni byl podle zákona oprávněn jednat.

2. Žalovaný navrhl soudu žalobu zamítnout a poukázal na to, že požadovaným určením se právní postavení žalobců nikterak nezmění, na požadovaném určení není naléhavý právní zájem. Žalobcům pak pro navrhované určení chybí aktivní legitimace již z toho důvodu, že k předmětnému pozemku nemají jakýkoliv hmotněprávní vztah. Žalobkyně uvedla, že pozemek parc. číslo v k.ú. obec vznikl z pozemků PK kat. číslo v k.ú. obec, které byly zapsány v knihovní vložce číslo pozemkové knihy pro katastrální územní celek jako majetek firmy anonymizováno, nakladatelské akciové společnosti v obec. Do vlastnictví státu přešly parcely PK číslo a číslo na základě žalobci citovaného výměru ze dne 9. 5. 1947, kterým byl konfiskován veškerý majetek této akciové společnosti. S argumentací žalobců postavenou na faktu, že jim bylo potvrzeno dědictví po jméno celé jméno žalobce a po jméno příjmení pak žalovaný nesouhlasí zejména proto, že se jedná o původní majetek firmy anonymizováno, nikoliv o původní majetek jméno celé jméno žalobce a jméno příjmení. Předmětný pozemek byl ve vlastnictví akciové společnosti (právnické osoby), nejde o majetek, na který́ by dopadal některý́ z restitučních zákonů. Z tohoto důvodu nelze např. dovozovat převzetí tohoto majetku státem bez právního důvodu, ani nelze tyto skutečnosti (platnost konfiskace) soudně přezkoumávat. Vzhledem k tomu, že se požadovaným určením právní postavení žalobců nijak nezmění, je žalovaný názoru, že u žalobců absentuje výše zmíněný naléhavý právní zájem. Žalovaný rovněž odkázal na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 25 C 115/2018, ve kterém se žalobci domáhali určení vlastnického práva k pozemku p. číslo v k.ú. obec pro sebe, eventuálně pro právnická osoba. Neúspěch žalobců byl definitivně potvrzen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2019, č. j. 22 Cdo 2154/2019-102, kterým bylo odmítnuto jejich dovolání. Závěry soudů v řízení vedených pod citovanými sp. zn. lze dle žalovaného aplikovat i na současný případ.

3. Žalobci v reakci na vyjádření žalovaného sdělili, že rozdíl mezi stávajícím řízením a řízením, na něž je žalovaným odkazováno, spočívá v tom, že žalobci podávali původní žalobu ve stadiu, kdy žalovaný v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán nebyl, byla zde zapsána stále právnická osoba, zatímco v současnosti žalovaná ve veřejném seznamu v podobě majetku ČR zapsána je. Už z tohoto důvodu mají žalobci bez dalšího a ze zákona naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemovitostí takto zapsaných, resp. že vlastnictví žalovaného bylo zapsáno bez právního důvodu. V otázce aktivní legitimace jsou žalobci názoru, že všechny soudy, jak v rámci restitucí, tj. Obvodní soud pro Prahu 6, tak v rámci řízení sp. zn. 25 C 115/2018 u tohoto soudu, jasně zkonstatovaly, že žalobci jsou právními nástupci původního akcionáře firmy anonymizováno pana jméno celé jméno žalobce, kdy firma byla vymazána v době nesvobody z obchodního rejstříku a v současnosti probíhá řízení o obnovu této firmy. Z toho důvodu žalobci rovněž navrhli toto probíhající řízení přerušit do doby, než bude příslušným soudem pravomocně rozhodnuto o zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku (o obnovení firmy anonymizováno a následně o její likvidaci včetně nově najevo vyšlého majetku).

4. Na základě listinných důkazů, vážících se k posouzení naléhavého zájmu žalobců, založených ve spise, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2018, č. j. 25 C 115/ 2018, plyne, že žaloba na určení, že žalobci in eventum firma„ anonymizováno, nakladatelská akciová společnost v obec, se sídlem adresa žalobce, jsou vlastníky pozemku parc. číslo – orná půda, nacházejícího se v katastrální uzemí, obec Praha, zapsaného na listu vlastnictví číslo u Katastrálního úřadu pro hl. m. část Prahy, byla zamítnuta. Soud se zde ztotožnil s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a uvedl, že mimo řízení o dědictví nelze deklaratorním rozhodnutím (výrokem státního orgánu) určit, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví. Nelze obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 o. s. ř. Soud dále dovodil, že se žalobci domáhají určení vlastnictví k majetku právnická osoba, která však fakticky ke dni vyhlášení rozsudku právně neexistovala. Majetek společnosti sice zřejmě nebyl v minulosti vypořádán, ale pokud se žalobci opírají o tvrzení, že jejich právní předchůdci byli vlastníky 100 % akcií této společnosti, neexistuje o tom pravomocné rozhodnutí státního orgánu v dědické věci. Vzhledem ke konstatované absenci aktivní legitimace žalobců pak soud neshledal za naplněnou ani podmínku jejich naléhavého právního zájmu ve smyslu návrhu podle § 80 o. s. ř. (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2018, č. j. 25 C 115/ 2018).

6. V rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 21 Co 402/2018-72 je uvedeno, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. září 2018, č. j. 25 C 115/2018-46 se potvrzuje. Odvolací soud odkázal na závěry prvostupňového rozsudku s tím, že se s nimi zcela ztotožňuje (prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 21 Co 402/2018-72).

7. Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2019, č. j. 22 Cdo 2154/2019-102, pak soud zjistil, že dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2019, č. j. 21 Co 402/2018-72, bylo odmítnuto jako nepřípustné. Ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že žalobcům pro určení jejich vlastnického práva chybí aktivní věcná legitimace z důvodu, že k předmětnému pozemku nemají jakýkoliv hmotněprávní vztah. (prokázáno usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2019, č. j. 22 Cdo 2154/2019-102).

8. Z výpisu z katastru nemovitostí plyne, že ke dni 5. 11. 2019 byl vlastníkem předmětného pozemku stát, Česká republika (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 5. 11. 2019 pro list vlastnictví na č. l. 84-85 spisu).

9. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 74 Cm 20/2018-59, byl návrh žalobců na jmenování celé jméno žalobce, datum narození, bytem adresa žalobce, nakladatelská akciová společnost v obec, zamítnut (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 74 Cm 20/2018-59).

10. Žalobci se návrhem ze dne 25. 8. 2021 podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 10 domáhají dodatečného projednání dědictví, konkrétně aktiv tvořených 200 ks akcií právnická osoba, nakladatelská akciová společnost v obec (návrh na dodatečné projednání dědictví ze dne 25. 8. 2021).

11. Další důkazy soud nehodnotil, neboť jejich obsah nebyl mezi stranami sporný či nebyly relevantní pro rozhodnutí ve věci (výměr příjmení národního výboru v obec č. VIII číslo ze dne 9. 5. 1947 na č. l. 58-63 spisu a žádost o konfiskovaný majetek ze dne 16. prosince 1949 na č. l. 12-13 spisu). Soud potřebu dalšího dokazování neshledal, skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn.

12. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá závěr, že žalobci ke dni vydání tohoto rozsudku nemají k pozemku parc. číslo k. ú. obec platný, příslušným orgánem přiznaný, hmotněprávní vztah. Žalobci se dále u Obvodního soudu pro Prahu 10 domáhají dodatečného projednání dědictví, aktiv tvořených 200 ks akcií právnická osoba, nakladatelská akciová společnost v obec, nicméně o této věci nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.

13. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, pokud je na tom naléhavý právní zájem.

14. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mají žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení. příjmení určovací žaloba mohla být úspěšná, je, zjednodušeně řečeno, nutno splnit dvě kumulativní podmínky. První z nich je obecný požadavek být k podání žaloby věcně legitimován. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se týká sporný vztah nebo sporné právo (srov. komentářovou literaturu SVOBODA, Karel. § 80 (Naléhavý právní zájem). In: SVOBODA, jméno, příjmení, jméno, LEVÝ, jméno, příjmení, jméno a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 431). Zadruhé je nutné naplnit tzv. podmínku naléhavého právního zájmu, jež představuje určité kritérium efektivity a vhodnosti konkrétní ochrany, jíž se navrhovatel určovací žalobou domáhá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále také„ Nejvyšší soud“ či„ NS“) ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1850/2009).

16. V předmětném řízení došel soud k závěru, že žalobci nenaplnili již první z uvedených podmínek úspěšnosti žaloby podle § 80 o. s. ř., tedy samotný požadavek být k jejímu podání věcně legitimován. Jak správně uvedl žalovaný, žalobci za současného stavu nemají k pozemkům, jichž se určení týká, žádný, příslušným orgánem potvrzený, hmotněprávní vztah. Soud v této souvislosti opakuje konstatování obsažené v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2018, č. j. 25 C 115/ 2018, a sice že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 10. 1993, sp. zn. 9 C 44/1992, se týkalo„ přímého“ majetku právních předchůdců žalobců, a nikoli původního majetku právnická osoba, v níž měli mít tito předchůdci podíl. Výsledek uvedeného řízení (a také ani vydání další nemovité věci v rámci restitucí v roce 1992) tak s řízením předmětným nesouvisí.

17. Žalobci tak vlastnického práva k pozemku, jehož se určení mělo týkat, nejsou účastni žádným způsobem a jejich právní sféra (ve smyslu shora zvolené terminologie) by za současného stavu zůstala stejná, bez ohledu na vyhovující čí zamítavé rozhodnutí soudu. Nelze pak dovodit ani naplnění podmínky naléhavého právního zájmu žalobců, neboť, jak uvedl žalovaný, s jehož názorem se soud ztotožňuje, případné vyhovění návrhu žalobců by pro výše popsanou absenci hmotněprávního vztahu žalobců k pozemku nevedlo k žádné změně jejich právního postavení. Jinými slovy, nemůže se jednat o efektivní ani vhodnou ochranu ve smyslu kritérií uvedených v odstavci 15 odůvodnění tohoto rozsudku.

18. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí neměli žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem, soud určovací žalobu zamítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1121/2011 a k rozhodné době pro určení existence naléhavého právního zájmu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2494/2010). Tento soud pak zdůrazňuje, že právě uvedená kauzalita platí i tehdy, probíhá-li v době rozhodování o určovací žalobě jiné řízení, jehož výsledek by mohl založit změnu poměrů při zvažování naplnění podmínky naléhavého právního zájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014). V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobcům nic nebrání, aby žalobu znovu podali v případě, pokud příslušný orgán deklaruje jejich hmotněprávní vztah k předmětnému pozemku.

19. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud rovněž nevyhověl návrhu žalobců na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

20. Ve vztahu k dokazovaní prováděnému v rámci tohoto řízení, resp. k jeho míře, soud uvádí, že v řízeních, v nichž by i v případě prokázání žalobních tvrzení nebylo možno vyhovět uplatňovanému žalobnímu návrhu, není dle ustálené judikatury dokazování potřeba provádět vůbec (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. 16 Co 95/98 a z rozhodnutí Nejvyššího soudu v chronologickém pořadí kupř. unesení ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 896/2006, rozsudek ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 627/2006, usnesení ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 293/2016, rozsudek ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4615/2015, usnesení ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2962/2017 či usnesení ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3781/2017 nebo usnesení ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2154/2019). Soud proto provedl toliko shora označené důkazy a potřebu provádění důkazů dalších v této věci neshledal.

21. Pro úplnost soud dodává, s odkazem na výše uvedené vysvětlení podstaty a účelu řízení o žalobě podle § 80 o. s. ř. a na absenci věcné legitimace žalobců (jež vedla k nevhodně zvolené požadované ochraně), že otázkou platnosti titulu žalované k předmětnému pozemku se již zabývat nemohl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dnů 10. 2. 2020, 5. 5 2020, 19. 5. 2020 a za účast na soudním jednání konaném dne 22. 9. 2021).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.