OSPH05 24 C 103/2021-264

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: ⟪LB:lb_006⟫ právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa vedlejší účastnice ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_010⟫ o zaplacení 1 236 630,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 1 236 630,69 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 98 445,60 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši 49 222,80 Kč k rukám právní zástupkyně vedlejšího účastníka na straně žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19.3.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 236 630,69 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 12. 2019 do zaplacení z titulu náhrady škody s odůvodněním, že žalovaný při výkonu advokacie porušil ust. § 16 odst. 1, odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), čímž žalobci způsobil škodu v žalované výši. Žalobu dále odůvodnil tak, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 42 C 375/2013 (dále též jen„ Řízení 1.“) se žalobkyně pí příjmení domáhala po žalobci (tam v postavení žalovaného) zaplacení 842 963 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty z titulu nesplacených půjček; v daném řízení žalobce dle plné moci z 15.1.2014 zastupoval advokát anonymizováno jméno příjmení, který se však včas nevyjádřil k výzvě soudu učiněné dle ust. § 114b o.s.ř. (ačkoli mu bylo žalobcem sděleno, že a jakým způsobem na dané půjčky již v roce 2011 zaplatil částku 825 000 Kč na účet pí příjmení). Pouze z důvodu tohoto porušení zákonné povinnosti advokáta anonymizováno příjmení bylo v Řízení 1. žalobě vyhověno rozsudkem pro uznání z 30.1.2014, č.j. 42 C 375/2013-23, pravomocným dne 22.2.2014. Žalobce se proto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 42 C 44/2017 (dále též jen„ Řízení 2.“) domáhal po žalovaném advokátovi anonymizováno příjmení zaplacení 1 038 039 Kč s příslušenstvím (tj. částky přiznané v Řízení 1. včetně nákladů proběhlé exekuce) z titulu náhrady škody způsobené žalobci příjmení příjmení jako advokátem při výkonu advokacie porušením jeho zákonné povinnosti (dle ust. § 16 odst. 2 zákona o advokacii) při zastupování žalobce v Řízení 1. V Řízení 2. zastupoval žalobce právě žalovaný (konkrétně anonymizováno jméno příjmení), a to na základě plné moci udělené mu dne 14.8.2017. V Řízení 2. však též žalovaný porušil své zákonné povinnosti advokáta, a to tím, že nesplnil řádně výzvu soudu učiněnou dle ust. § 118 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. dne 4.1.2018, resp. dne 21.3.2018, aby žalobce tvrdil a prokázal skutečnost, že ohledně vkladů ve výši 825 000 Kč na účet pí příjmení bylo účtováno jako o splátkách půjčky v účetnictví žalobce, resp. že jednatel žalobce jméno příjmení (dále též jen„ jednatel žalobce“) v roce 2011 vybral peníze, resp. 825 000 Kč z pokladny žalobce. anonymizováno příjmení porušil svou zákonnou povinnost konkrétně tím, že na druhé poučení soudu v Řízení 2. uvedl (bez konzultace s žalobcem), že k daným skutečnostem nemá žalobce žádné návrhy na doplnění dokazování, a to přestože mu před tím na společné schůzce žalobce veškerá skutková tvrzení a v úvahu připadající důkazy k jejich prokázání dle výzvy soudu sdělil; když žalovaný byl žalobcem řádně informován, že ve dnech 20.5.2011, 16.6.2011, 30.6.2011 jednatel žalobce provedl výběry hotovosti z poklady žalobce (ačkoli o nich v dané době omylem nebylo takto v účetnictví žalobce účtováno), které v týchž částkách 500 000 Kč, 95 000 Kč, 150 000 Kč a 80 000 Kč vložil v dané dny na účet č. bankovní účet majitelky pí příjmení, čímž žalobce na půjčky (jejichž splacení bylo předmětem Řízení 1.) zaplatil již v roce 2011 částku 825 000 Kč, jak bylo potvrzeno např. v usnesení Okresního soudu Praha-západ z 24.4.2015, č.j. číslo jednací, a v tomto rozsahu tedy měla být žaloba v Řízení 1. zamítnuta. K prokázání těchto skutečností žalobce nabízel výpisy z účtu žalobce, výslechy jednatele žalobce, svědkyň příjmení, příjmení, podklady o zaplacení nákladů exekuce, podklady k opakované úhradě částky 825 000 Kč včetně úroků z prodlení, podklady o vypořádání společného jmění jednatele žalobce s jeho tehdejší manželkou pí příjmení (v jehož rámci byly řešeny i otázky související s půjčkami žalobce v rámci Řízení 1.). Protože žalovaný (ač k tomu měl od žalobce veškeré informace a podklady) řádně nereagoval na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., čímž porušil svou zákonnou povinnost advokáta, byla žaloba v Řízení 2. zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu z 28.3.2018, č.j. 42 C 44/2017-208 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 28.11.2018, č.j. 39 Co 195/2018-327, čímž žalobci vznikla škoda v žalované výši spočívající v částce 825 000 Kč (jistina přiznaná rozsudkem v Řízení 1.), v částce 85 710 Kč (náklady řízení přiznané rozsudkem v Řízení 1.), v částce 44 649 Kč (náklady oprávněné pí příjmení v exekučním řízení), v částce 167 802,80 Kč a 30 879 Kč (náklady řízení přiznané rozsudkem v Řízení 2.). Žalovaný byl o nároku žalobce informován nejpozději vyjádřením žalobce z 19.7.2019 (v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 8 C 251/2019 ve věci zaplacení ceny právních služeb žalovaného pro žalobce), s nímž se mohl seznámit nejpozději na jednání daného soudu dne 4.12.2019. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil, žalobce proto požaduje zaplacení celé žalované částky včetně zákonných úroků z prodlení od 5.12.2019 do zaplacení.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že v daném případě absentuje jak škoda, tak porušení právní povinnosti, tak příčinná souvislost. Žalovaný zcela odmítl, že by při zastupování žalobce svým postupem jakýmkoli způsobem porušil své právní povinnosti, či že by nesprávně reagoval na poučení soudu. Žalovaný dále nesporoval, že na základě plné moci z 14.8.2017 byla mezi žalobcem jako klientem a žalovaným jako právním zástupcem uzavřena smlouva o právní službě, dle níž žalovaný poskytoval žalobci právní služby v Řízení 2. O obsahu výzvy soudu k doplnění tvrzení a důkazů provedené v Řízení 2. dne 4.1.2018 a nutnosti v daném rozsahu doplnit tvrzení a důkazy žalovaný informoval žalobce e-maily z 8.1.2018 a 25.1.2018, a na poučení vůči soudu řádně reagoval podáním z 1.2.2018. Obdobná výzva soudu na doplnění tvrzení a důkazů v Řízení 2. učiněná dne 21.3.2018 byla reakcí na to, že žalobce přes poučení žalovaného, které žalobci dal po proběhnutí jednání soudu dne 4.1.2018, nedoplnil tvrzení a důkazy (zejména výslovně požadovanými účetními doklady) a neprokázal skutečnost náhrady škody, kterou žaloval. Z odůvodnění následně vyneseného rozsudku zdejšího soudu z 28.3.2018, č.j. 42 C 44/2017-208 pak plyne, že soud se (v rámci Řízení 2.) zabýval skutkovými okolnostmi původního vztahu mezi žalobcem a pí příjmení, měl dostatek důkazů, kterými se zabýval, a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jednatel žalobce tvrzené vklady na účet pí příjmení provedl jako její manžel, tj. že se nejednalo o vklady žalobce, pročež byla žaloba v Řízení 2. zamítnuta. Žalovaný tedy o poučení soudu v rámci Řízení 2. žalobce řádně informoval, osobní účast jednatele žalobce na jednání soudu v daném řízení (která však na výsledek daného sporu neměla žádný vliv) nechal plně na vůli jednatele žalobce; žalobcem předložené skutečnosti a důkazy však nebyly způsobilé prokázat, že žalobce plnil pí příjmení dluh před tím, než pí příjmení podala žalobu v Řízení 1., tedy nebyly ani způsobilé prokázat, že nebýt pochybení anonymizováno příjmení, mohl být žalobce v Řízení 1. úspěšný. Příčinou neúspěchu žalobce v Řízení 1. i následném Řízení 2. tak byla neschopnost žalobce prokázat, že svůj původní dluh pí. příjmení uhradil tvrzenými převody na účet pí příjmení, proto ani v tomto řízení není dána příčinná souvislost. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Vedlejší účastník na straně žalované se zcela připojil k vyjádřením žalovaného.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Z obsahu spisu zdejšího soudu č.j. 42 C 375/2013 (Řízení 1.) vzal soud za prokázané, že žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4.12.2013 se pí příjmení domáhala po žalobci (tj. v Řízení 1. v postavení žalovaného) zaplacení 842 963 Kč s příslušenstvím z titulu dluhů ze smluv o půjček (z 15.9.2006 – původního dlužníka – jednatele žalobce, dvou smluv o půjčce z 20.12.2007 a z 12.5.2008), na jejichž základě pí příjmení zapůjčila žalobci, resp. u půjčky z 15.9.2006 původně jednateli žalobce, celkem částku 760 000 Kč (s kapitalizovaným příslušenstvím celkem částku 842 963,29 Kč), smlouvou o převzetí dluhu z 10.9.2009 žalobce převzal dluh z půjčky z 15.9.2006 původního dlužníka – jednatele žalobce, a dále žalobce smlouvou o uznání dluhu z 4.12.2009 daný dluh ve výši 842 963 uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splatit do 31.12.2011, což však neučinil (prokázáno konkrétně žalobou). Žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání zdejšího soudu z 30.1.2014, č.j. 42 C 375/2013-23, pravomocným dne 22.2.2014, vykonatelným dne 24.2.2014 ve znění opravného usnesení zdejšího soudu z 1.9.2014, č.j. 42 C 375/2013-35 (dále též jen„ Rozsudek 1.“), kterým byla pí příjmení vůči žalobci přiznána částka 842 963 Kč, úroky z prodlení z této částky ve výši 5 % od 1.1.2012 do zaplacení, smluvní pokuta z této částky ve výši 0,025 % denně z této částky od 1.1.2012 do zaplacení a náhrada nákladů řízení ve výši 85 710 Kč s odůvodněním že žalobce (tj. v Řízení 1. žalovaný) se ve stanovené lhůtě nevyjádřil na výzvu soudu dle ust. § 114b o.s.ř., proto se mělo za to, že žalobou uplatněný nárok uznal (prokázáno konkrétně Rozsudkem 1.).

6. Podstatným obsahem spisu Okresního soudu Praha-západ č.j. spisová značka bylo prokázáno, že na základě žádosti o pověření a nařízení exekuce pí příjmení byla v daném řízení dle vykonatelného Rozsudku 1. vůči žalobci vedena exekuce na částku 842 963 Kč s příslušenstvím, tj. ke dni 26.3.2014 na celkovou částku 1 194 864 Kč (prokázáno konkrétně žádostí o pověření a nařízení exekuce z 26.3.2014). Žalobce žádal zastavení exekuce, resp. její odklad mimo jiné výslovně s tím, že má vůči pí příjmení pohledávky z titulu půjček, které jí v minulosti poskytl vložením na její účet č. bankovní účet konkrétně dne 20.5.2011 ve výši 500 000 Kč a 95 000 Kč, dne 16.6.2011 ve výši 150 000 Kč a dne 30.6.2011 ve výši 80 000 Kč, přičemž na částku vymáhanou v exekuci žalobce tyto své pohledávky (jakož i další pohledávky) vůči pí příjmení započetl dopisem z 28.4.2014 (doručeným pí příjmení dne 7.5.2014), čímž mělo dojít k zániku celé vymáhané pohledávky (prokázáno konkrétně Návrhem povinného na zastavení exekuce z 12.4.2014, Dopisem žalobce z 28.4.2014 vzájemných pohledávek včetně poštovní doručenky). příjmení příjmení zcela popřela, že by vůči ní měl žalobce jakoukoli oprávněnou pohledávku (prokázáno konkrétně Vyjádřením k návrhu na zastavení exekuce z 26.5.2014). Na jednání soudu v předmětné věci dne 18.1.2015 jednatel žalobce (resp. jeho právní zástupce za současné přítomnosti jednatele žalobce) tvrdil, že půjčky v celkové výši 825 000 Kč byly dluhy výhradně pí příjmení, když„ se počítalo s tím“, že tyto půjčky nebudou vraceny, protože„ šlo o protiplnění poté, co pí příjmení předtím půjčila částku 843 000 Kč jednateli žalobce a tento dluh převzal žalobce“; pí příjmení (resp. její právní zástupce za současné přítomnosti pí příjmení) toto sporovala s tím, že pokud obdržela peníze (825 000 Kč) na jmenovaný účet, jednalo se o cestovní náhrady a nájemné, kromě toho se jednalo o účet, k němuž měl dispoziční oprávnění jednatel žalobce, z tohoto účtu následně vybral částky 600 000 Kč, 150 000 Kč, 250 000 Kč, které vložil žalobci přes pokladnu; jednatel žalobce k tomu uvedl, že z účtu pí příjmení učinil pouze výběr částky 600 000 Kč a 50 000 Kč; na jednání soudu v předmětné věci dne 16.2.2015 právní zástupce jednatele žalobce (za současné přítomnosti jednatele žalobce) uvedl, že předmětný účet pí příjmení, na který byly uskutečněny sporné platby, byl zřejmě pí příjmení, ale jednatel žalobce k němu měl dispoziční právo (prokázáno konkrétně protokoly z jednání soudu dne 28.1.2015 a 16.2.2015). Usnesením Okresního soudu Praha-západ z 24.4.2015, č.j. číslo jednací, pravomocným dne 22.5.2015 tamější soud zamítl návrh na zastavení exekuce s tím, že dluh, jehož zaplacení bylo uloženo exekučním titulem, nezanikl ani přes učiněné zápočty; ohledně částky 825 000 Kč (vložené na účet pí příjmení v částkách 500 000 Kč a 95 000 Kč dne 20.5.2011, 150 000 Kč dne 16.6.2011 a 80 000 Kč dne 30.6.2011) tamější soud uzavřel, že nešlo o půjčku žalobce vůči pí příjmení, ale o placení dluhu, který měl žalobce vůči pí příjmení, resp. dluhu, který měl vůči pí příjmení původně jednatel žalobce, a který žalobce převzal, a„ protože zaplacením částky 825 000 Kč nedošlo k půjčce, nebylo možné provést ani zápočet vzájemných pohledávek, zaplacením částky 825 000 Kč došlo k částečnému splnění povinnosti povinného, která mu později byla uložena též exekučním titulem, žalobce však tuto obranu v nalézacím řízení neuplatnil, nelze ji proto vznést dodatečně v řízení exekučním“. Předmětná exekuce byla zastavena na návrh pí příjmení po vymožení pro ni částky 273 813,80 Kč, a to z důvodu, že došlo k dohodě mezi pí příjmení a jednatelem žalobce o vypořádání společného jmění manželů, kde se pí příjmení zavázala, že z dané pohledávky za žalobcem se spokojí pouze s částkou, která byla v exekuci dosud vymožena; náklady exekutora byly stanoveny částkou 82 679,89 Kč (prokázáno konkrétně usnesením z 14.8.2015, č.j. číslo jednací). Náklady oprávněné pí příjmení v exekuci byly určeny částkou 44 649 Kč (prokázáno konkrétně Příkazem k úhradě nákladů exekuce z 11.6.2015, číslo jednací pozn. soudu – obsaženém i ve spisu zdejšího soudu sp.zn. 42 C 44/2017, č.l. 19).

7. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 42 C 44/2017 (Řízení 2.) vzal soud za prokázané, že žalobce se vůči anonymizováno jméno příjmení jako advokátovi domáhal náhrady škody vzniklé porušením povinností advokáta původně ve výši 4 084 826 Kč s příslušenstvím (spočívající v přiznané jistině a nákladech nalézacího Řízení 1., nákladech exekuce, zmařených investicích a nákladech na znalecký posudek), po částečném zpětvzetí žaloby pouze zaplacení částky 1 038 608 Kč (spočívající v přiznané jistině a nákladech nalézacího Řízení 1., nákladech exekuce) s tím, že anonymizováno jméno příjmení jako advokát dne 15.1.2014 převzal právní zastoupení žalobce v Řízení 1, řádně a včas se však nevyjádřil na tam soudem vydanou kvalifikovanou výzvu, pročež bylo dané žalobě vyhověno (v neprospěch žalobce) Rozsudkem 1.; již v žalobě (podané v Řízení 2.) žalobce tvrdil, že žalobě v Řízení 1 nemělo být vyhověno, neboť tam vymáhaná pohledávka (v převážné většině) zanikla tím, že na účet pí příjmení č. bankovní účet byly vloženy dne 20.5.2011 částky 500 000 Kč a 95 000 Kč, dne 16.6.2011 částka 150 000 Kč a dne 30.6.2011 částka 80 000 Kč, které byly před tím jednatelem žalobce vybrány v hotovosti z poklady žalobce a následně vloženy jednatelem žalobce na účet pí příjmení na úhradu její pohledávky za žalobcem; k prokázání těchto svých tvrzení žalobce navrhl k důkazu zejména výpisy z účtu žalobce z roku 2011, usnesení Okresního soudu Praha-západ z 24.4.2015, č.j. číslo jednací (prokázáno konkrétně žalobou z 28.1.2017). Ze Záznamu z jednání jednatele žalobce a anonymizováno jméno příjmení z 15.1.2014 plyne, že žalobce jako klient svému tehdejšímu advokátovi anonymizováno jméno příjmení daného dne sdělil, že žalobu (v Řízení 1.) považuje za nedůvodnou, neboť pí příjmení danou žalobu používá jako nátlak na jednatele žalobce z důvodu dohody ohledně vypořádání jejich společného jmění manželů; že mezi jednatelem žalobce a žalobcem a pí příjmení existují složité vztahy, proto souběžně probíhají jednání o vypořádání společného jmění manželů, jednatel žalobce i žalobce mají vůči pí příjmení řadu pohledávek, zejména půjčky v minulosti jí poskytnuté, o„ čemž jsou důkazy, protože byly vkládány na její účet“ – konkrétně se jedná (mimo jiné) o„ pohledávky žalobce“ -„ půjčky poskytnuté pí příjmení na její účet bankovní účet“ dne 20.5.2011 vklady v platbách 500 000 Kč a 95 000 Kč, dne 16.6.2011 ve výši 150 000 Kč a dne 30.6.2011 ve výši 80 000 Kč, pročež měly být učiněny zápočty daných částek. Žalobce v Řízení 2. dle příjmení moci z 31.7.2017 od daného okamžiku zastupoval anonymizováno jméno příjmení a dle příjmení moci z 16.4.2018 od daného okamžiku nový právní zástupce Mgr. jméno příjmení. Na jednání soudu dne 25.10.2017 byl žalobce upozorněn na sporným tok peněz, tj. na to, zda dané peníze šly od žalobce či od jednatele žalobce jako fyzické osoby (prokázáno konkrétně protokolem o jednání soudu z 25.10.2017). Na jednání soudu dne 4.1.2018 byl žalobce poučen dle ust. § 118a ods. 1, 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání skutečnosti, že ohledně vkladů v celkové výši 825 000 Kč na účet Mgr. příjmení bylo účtováno jako o splátkách půjčky v účetnictví žalobce (prokázáno konkrétně protokolem o jednání soudu z 4.1.2018). K tomu žalobce doplnil skutková tvrzení Vyjádřením z 1.2.2018, v němž zejména tvrdil, že jednatel žalobce převážnou část dané pohledávky zaplatil tak, že dané částky vybral z pokladny žalobce a vložil na účet jméno příjmení; dále odkázal na žalobcem sdělené závěry usnesení Okresního soudu Praha-západ z 24.4.2015, č.j. číslo jednací, v němž bylo konstatováno, že jednatelem žalobce zaplacená částka 825 000 Kč představuje splátky půjčky pí příjmení a bylo doloženo, že soudní exekutor si ponechal na svém účtu částku 127 328,89 Kč; dále dokládal, že dne 20.5.2015 byla mezi žalobcem a jednatelem žalobce uzavřena Dohoda o převzetí dluhu, na jejímž základě jednatel žalobce uznal dluh žalobce za pí příjmení ve výši 842 963 Kč s tím, že uvedenou částku jednatel žalobce zaplatil v rámci vypořádání společného jmění manželů mezi ním a pí příjmení a jednatel žalobce za toto obdržel od žalobce plnění ve výši 870 766,90 Kč prostřednictvím dílčích plateb v období číslo 2015 číslo 2016; k tomu navrhl provést důkazy zejména výpisy z účtu žalobce, pí příjmení, interními účetními doklady z 13.10.2015, 30.9.2015, účetním deníkem, příkazy k úhradě nákladů exekuce, Dohodou o převzetí dluhu. Na jednání soudu dne 23.3.2018 byl žalobce soudem poučen, že nebylo prokázáno, že by ohledně částky 825 000 Kč bylo v účetnictví žalobce účtováno jako o splátkách půjčky, žalobce byl vyzván dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdil a prokázal skutečnost,„ že pan příjmení vybral peníze, resp. 825 000 Kč z poklady žalobce“, k čemuž právní zástupce žalobce uvedl, že takový doklad k dispozici nemá; dokazování proto bylo ukončeno a jednání bylo odročeno za účelem přednesu závěrečných řečí a vyhlášení rozhodnutí (prokázáno protokolem z jednání soudu z 23.3.2018). Žaloba byla zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vedlejšímu účastníku na straně žalované právnická osoba ve výši 167 802,80 Kč rozsudkem zdejšího soudu z 28.3.2018, č.j. 42 C 44/2017-208, pravomocným dne 23.1.2019 (dále též jen„ Rozsudek 2.“) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 28.11.2018, č.j. 39 Co 195/2018-327, s odůvodněním, že žalobce přes poučení soudu neprokázal, že částka 825 000 Kč vložená postupně na účet pí příjmení jednatelem žalobce byla splátkou poskytnuté půjčky pí příjmení, když žalobce výslovně uvedl, že o těchto platbách jako o splátkách půjčky neúčtoval, dané prostředky vložil na účet jednatel žalobce jako fyzická osoba, nikoli sám žalobce, soud proto uzavřel, že dané vklady nelze považovat za splátky půjčky ani za nové půjčky, nýbrž se jednalo o hotovostí vklady klienta J.Humla, tj. vklady manžela na společný účet; protože dané vklady nebyly půjčkou, nebyl možný jejich zápočet v původním řízení, proto by daná námitka v původním řízení nebyla úspěšná, není proto dána příčinná souvislost s pochybením tehdejšího právního zástupce žalobce; soud přitom k důkazu provedl, jak spis zdejšího soudu sp.zn. 42 C 375/2013, tak předmětné výpisy z účtu pí příjmení, spis Okresního soudu Praha-západ sp.zn. spisová značka. V Doplnění odvolání žalobce proti Rozsudku 2. z 14.11.2018 žalobce mimo jiné navrhl doplnit dokazování o výslechy jednatele žalobce a svědkyně příjmení k prokázání toho, o jaké prostředky ve výši 825 000 Kč se jednalo. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 28.11.2018, č.j. 39 Co 195/2018-327 pravomocným 23.1.2019 byl Rozsudek 2. potvrzen a žalobci bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 30 879 Kč s tím, že žalobce přes opakovaná poučení soudu v Řízení 2. neprokázal úhradu částky 825 000 Kč žalobcem, když v řízení bylo prokázáno, že částku ve třech splátkách uhradil jednatel žalobce, podle bankovních údajů šlo o jeho klientské vklady, a žalobci se v řízení nepodařilo tento závěr zvrátit; v řízení tak nebylo prokázáno, že škoda, spočívající v platbách jednatele žalobce pí příjmení byla v příčinné souvislosti s protiprávním úkonem Mgr. jméno příjmení, protože nebylo prokázáno, že nebýt jednání anonymizováno jméno jméno, byl by žalobce v Řízení 1. úspěšný. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28.11.2018, č.j. 39 Co 195/2018-327 bylo odmítnuto (prokázáno konkrétně usnesením Nejvyššího soudu ČR z 25.6.2020, č.j. 23 Cdo 2369/2019-399).

8. Z obsahu spisu Okresního soudu Praha-západ sp.zn. 8 C 251/2019 má soud za prokázané, že žalovaný (tam v postavení žalobce) se domáhal po žalobci (tam v postavení žalovaného) zaplacení 148 982 Kč s příslušenstvím, resp. po částečném zpětvzetí žaloby zaplacení částky 144 898 Kč s příslušenstvím jako odměny za právní služby poskytnuté žalobci v Řízení 2. (prokázáno konkrétně žalobou). Mezi žalobcem jako klientem a žalovaným jako advokátní kanceláří byla dne 14.8.2017 uzavřena Smlouva o právní službě číslo jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb v zastupování žalobce v Řízení 2., příp. u soudu odvolacího s tím, že právní službu poskytne dle procesní plné moci anonymizováno jméno příjmení, a dále v substituci osoby pověřené advokátní kanceláří zejména Mgr. jméno příjmení (prokázáno konkrétně Smlouvou o právní službě číslo). Žalobě bylo zcela vyhověno Rozsudkem Okresního soudu Praha-Západ z.12.2019, č.j. 8 C 251/2019-53, pravomocným dne 23.2.2021 ve spojení s Rozsudkem Krajského soudu v Praze z 19.1.2021, č.j. 22 Co 249/2020-168 s tím, že smlouva o poskytování právních služeb byla platně uzavřena a služby byly žalobci poskytovány až do jejich ukončení dle předávacího protokolu ke dni 16.4.2018; pokud žalobce tvrdil, že žalovaný řádně nereagoval na procesní poučení soudu z 21.3.2018 (v Řízení 2.), nebylo z jeho strany tvrzeno, jaké pokyny dal žalovanému před jednáním daného soudu a jaké informace mu poskytl, resp. že se chtěl jednatel žalobce osobně účastnit předmětného jednání soudu a žalovaný si to nepřál; ohledně učiněného zápočtu tam žalované částky oproti tvrzenému nároku na náhradu škody vůči žalovanému vzniklé porušením jeho zákonné povinnosti advokáta Krajský soud v Praze uzavřel, že tato pohledávka je skutkově komplikovaně konstruovaná (oproti právně jasné pohledávce na zaplacení odměny za právní zastoupení), dokazování ohledně ní by jednoznačně nepřiměřeně prodloužilo řízení, proto ji shledal nezapočitatelnou. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 19.1.2021, č.j. 22 Co 249/2020-168 bylo odmítnuto Usnesením Nejvyššího soudu ČR z 15.11.2021, č.j. 23 Cdo 2659/2021-245.

9. Zdejší soud vzal ve věci dále za prokázané, že žalobce byl žalovaným informován, že dle předběžného názoru soudu v Řízení 2. bude tam tvrzená škoda prokázána, pokud doloží účetními doklady, že o vrácení půjčky žalobce účtoval (prokázáno e-mailem anonymizováno příjmení žalobci z 26.10.2017). Účastníci učinili na jednání soudu dne 16.11.2021 výslovně nesporným, že žalovaný informoval žalobce e-mailem z 8. 1. 2018 o tom, že je třeba předložit doklady o uhrazení částky 1 038 039 Kč exekutorovi a doložit dokumenty z účetnictví žalobce, kde bude prokazatelné, že výběry, které uskutečnil jednatel žalobce z účtu žalobce a že je žalobce zaúčtoval jako splátky půjčky za pí příjmení; tutéž výzvu učinil žalovaný vůči žalobci opětovně e-mailem žalovaného žalobci z 25.1.2018. Na dané výzvy žalobce reagoval vysvětlením toku předmětných peněz v e-mailu poslaném anonymizováno příjmení dne 27.1.2018 a zasláním sdělení účetní pí příjmení mimo jiné k vkladům na účet pí příjmení a jejich zaúčtování spolu se sestavou účetnictví (prokázáno e-mailem pí příjmení přeposlaným anonymizováno příjmení 16.3.2018) a zasláním účetních dokladů - sestav z účetnictví o účtování půjčky od pí příjmení a o jejím převzení anonymizováno. příjmení jako fyzickou osobou v roce 2015 (prokázáno e-mailem žalobce příjmení příjmení z 30.10.2017 a 3. února 2018 včetně účetního deníku z roku 2015, 2016).

10. Z výpisů z bankovního účtu č. bankovní účet pí jméno příjmení (pozn. soudu – tehdy příjmení) z 05-07 2011 soud zjistil, že jednatel žalobce na tento účet bez bližší identifikace vložil jako„ klientské vklady“ dne 20.5.2011 částky 500 000 Kč a 95000 Kč, dne 16.6.2011 částku 150 000 Kč a dne 30.6.2011 částku 80 000 Kč; ve stejném období byly na daný účet zaslány platby i přímo od žalobce (převodem z jeho účtu č. bankovní účet), např. dne 16.6.2011 a 18.7.2011 vždy částka 18 767 Kč identifikovaná jako„ výplaty příjmení“, dne 18.7.2011 částka 33 188 Kč identifikovaná jako„ cestovné příjmení červen“.

11. Z výpovědi jednatele žalobce (jméno anonymizováno) soud zjistil, že pí příjmení žalobci na více smluv o půjčkách zapůjčila prostředky, o které se poté jednalo v řízení ve věci sp.zn. 42 C 375/2013. Žalobce si proto (dle domluvy pí příjmení a pí příjmení) vzal úvěr 1 300 000 Kč, z něhož chtěl pí příjmení dané prostředky, které ona původně půjčila žalobci, vrátit. V dané době byl jednatele žalobce vážně nemocen, proto byli s pí příjmení domluveni tak, že„ jí to tam postupně nandá, což učinil“. Jednatel žalobce doplnil, že neví, proč daný dluh nebyl zaplacen naráz z úvěru žalobce 1 300 000 Kč s tím, že se„ prostě dohodli na určitých částkách, kterými jí to splatil“. Jednatel žalobce rovněž nevěděl, proč učinil právě dané jednotlivé výběry, ani se nedokázal vyjádřit k tomu, proč převody peněz neučinila přímo pí příjmení, která v dané době pracovala s internetovým bankovnictvím, když na daných platbách byli domluveni; rovněž nevěděl, proč dané platby nijak neidentifikoval. K tomu, že dané výběry nebyly zaúčtovány v účetnictví žalobce doplnil, že veškeré příslušné podklady shromažďoval doma a pí příjmení vše předávala jeho tehdejší manželka pí příjmení, která to měla na starosti. Účetnictví znovu kontrolovali až v souvislosti s následujícími spory, kdy v roce 2015 vyplynulo, že toto nebylo správně zaúčtováno, pí příjmení tam nedala dané podklady (potvrzení z banky o výběrech z účtu žalobce a o vkladech na účet pí příjmení) dle jejich dohody, že se jedná o splátky daného úvěru, který dříve poskytla žalobci. K daným výběrům jednatele žalobce uvedl, že účty žalobce a pí příjmení byly u stejné banky, fakticky dané peníze neměl v ruce, pouze v dané bance řekl, že je chce vybrat a zároveň vložit na jiný účet, peníze tak pouze papírově přešly na pokladnu; dále disponoval nějakými prostředky z pokladny provozovny stavebnin, které k tomu přidal. Jednatel žalobce se s uvedením, že je laik, nedokázal blíže vyjádřit k tomu, proč o daných vkladech na účet pí příjmení na jeho schůzce s p. příjmení hovořil jako výslovně o půjčkách, které žalobce poskytl pí příjmení a proč byl učiněn zápočet daných částek jako půjček žalobce pí příjmení. Ohledně schůzek s žalovaným jednatel žalobce potvrdil, že probíhalo více schůzek s právním zástupcem (pozn. soudu – zjevně míněno anonymizováno příjmení), a to i za účasti pí příjmení a pí příjmení s tím, že předchozí soud chtěl v zásadě vědět, jak o daných penězích bylo účtováno, proto byla učiněna schůzka i s pí účetní, kde nahlíželi do jejích podkladů, právnímu zástupci vysvětlovali, že v daném roce 2011 nebylo účtováno o daných výběrech a vkladech, resp. jak o nich bylo účtováno přes pokladnu žalobce a proč, uváděli mu, že se k tomu může u soudu vyjádřit jednatel žalobci i pí příjmení. Jednatel žalobce se k minulému soudu osobně dostavil na Smíchov, právní zástupce mu však řekl, že na jednání raději půjde sám, proto jednatel žalobce čekal venku před soudem v parku. Jednatel žalobce doplnil, že v dané době roku 2011 měl žalobce pouze jeden bankovní účet, pí příjmení (tehdy příjmení) měla více účtů, jednatele žalobce účet neměl, výplata od žalobce mu chodila na účet pí příjmení, k němuž neměl přístup, pokud potřeboval peníze, dala mu je manželka jako kapesné. Ohledně toho, že za rok 2011 muselo být na pokladně žalobce vykazováno 850 000 Kč, které tam fakticky nebyly, jednatel žalobce uvedl, že jej na to patrně pí příjmení upozorňovala, nevzpomněl si však, jak se to řešilo, nechápal, jak to vzniklo.

12. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že byla v letech cca 2012 -2020 přítelkyní p. příjmení, pomáhala mu dávat dohromady podklady pro setkání s doktorem příjmení, připravovali pro něj výpisy z účtu žalobce, z účtu pí příjmení, svědkyně se v tom moc nevyznala. Jednalo se o spor s pí příjmení, že nebyl splacen dluh žalobce vůči pí příjmení, který však ve skutečnosti splacen byl. Svědkyně ohledně daného dluhu, jeho vzniku, splacení nic nevěděla; to, že byl splacen, bylo dle svědkyně vidět z výpisů z daných účtů, kde bylo vidět, že žalobce načerpal úvěr, peníze okamžitě od žalobce vybral p. příjmení a okamžitě to převedl na účet pí příjmení, ještě se na účet pí příjmení dávaly nějaké peníze z pokladny. Toto bylo doktoru příjmení takto dokola vysvětlováno (i na další schůzce, kde byla i pí příjmení) a k tomu se mu předaly veškeré podklady, výpisy z účtů. Svědkyně p. příjmení rovněž doprovodila k danému soudu na Praze 5, kde mu pan doktor příjmení řekl, ať k soudu nechodí, že to bude lepší, svědkyně poté s p. příjmení čekala venku v parku.

13. Z výpovědi svědkyně jméno příjmení soud zjistil, že byla od roku 2009 do roku 2010, 2021 účetní žalobce. Svědkyně se účastnila jednání s právními zástupci ohledně rozvodu jednatele žalobce s jeho tehdejší manželkou pí příjmení cca v roce 2014. V době, kdy nastoupila do firmy žalobce p. příjmení s pí příjmení byli manželé, p. příjmení vedl věci provozní, dovoz, prodej materiálu, pí příjmení vedla administrativu. Svědkyně v určitém období, na které si blíže nevzpomněla, objevila v pokladně evidovaný velký zůstatek, okolo 2 000 000 Kč, které na pokladně fyzicky nebyly, celý tento přeplatek p. příjmení nevysvětlil, uváděl, že část vložil na účet pí příjmení, ve zbývající části uváděl, že platil fakturu bez stvrzenky. Po pátrání zjistili, že byly udělány výběry z účtu, které byly účtovány jako dotace do pokladny, ale v pokladně tyto peníze nebyly; tyto peníze byly na základě pokynu pí příjmení a výpisů z účtu o výběrech účtovány jako dotace pokladny. Na dané schůzce, kde byla i pí příjmení, p. příjmení uváděl, že se nejednalo o výběry z účtu do pokladny, ale že to vkládal na osobní účet pí příjmení, pí příjmení k tomu uváděla, že to není pravda. Toto vše ale proběhlo až několik let poté, co se dané peníze vybíraly; do té doby se v rozvaze uváděl přebytek na pokladně, i když tam peníze fyzicky nebyly. Svědkyně daný přebytek na pokladně zjistila na konci příslušného roku, to telefonovala pí příjmení, která měla na starosti veškeré doklady, posílal jí hlavní pokladní knihu, nedostala však od ní jiný pokyn, poté došlo ke sporu mezi pí příjmení a anonymizováno příjmení o daných výběrech svědkyni při jejich učinění neuvědomil, svědkyně o nich nevěděla až do doby, kdy objevila nesrovnalosti v pokladně. Po dobu několika let této nesrovnalosti v pokladně svědkyně po p. příjmení žádala nápravu, on si následně vzpomněl, že peníze nešly z účtu pokladny, ale že to proběhlo, jak uváděl. Cca 2-3 roky po schůzce s pí příjmení proběhla další schůzka s právními zástupci, kde byla i pí příjmení, přítelkyně p. příjmení; svědkyně byla i na několika samostatných schůzkách s p. příjmení a pí příjmení, na kterých jim předávala veškeré účetní doklady, poté byla schůzka i s právními zástupci; při schůzkách se třetími osobami měla svědkyně vždy k dispozici veškeré účetní doklady; advokátům ohledně daných toků peněz uváděli totéž, co svědkyně popsala, svědkyně rovněž jednou zasílala právním zástupcům na pokyn p. příjmení e-mail s podklady. Svědkyně doplnila, že se domnívá, že účtovala o smlouvě o půjčce od pí příjmení žalobci, nebo možná přímo p. příjmení, resp. možná existovala jedna smlouva o půjčce od pí příjmení p. příjmení, možná k ní potom přistoupil žalobce, nebo byla přímo půjčka žalobci; svědkyně si nevybavila, že by účtovala o tom, že by žalobce půjčoval peníze p. příjmení. Po předestření učinění daných vkladů na účet pí příjmení č číslo svědkyně doplnila, že pokud by měla tyto informace, neúčtovala by o daných vkladech jako o výběrech na pokladnu, ale účtovala by o tom jako o nějaké pohledávce.

14. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když zejména žalovaným navrhovaný důkaz výslechem anonymizováno příjmení považoval za nadbytečný, neboť by na níže uvedených právních závěrech nemohl ničeho změnit, když soud za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci považuje důkazy již ve věci provedené. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Právně soud věc posoudil podle ust. § 16 zákona o advokacii, dle něhož je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).

16. Dle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

17. V daném případě mezi účastníky nebylo sporu o tom a Smlouvou o právní službě číslo bylo zcela prokázáno, že žalovaný jako advokát poskytoval žalobci jako klientovi právní služby spočívající v jeho zastupování před soudy v Řízení 2., a to od 14.8.2017 (den uzavření smlouvy o právní službě) do 16.4.2018 (den doložení plné moci nového právního zástupce žalobce příjmení příjmení), přičemž za tyto služby mu byla (jak bylo prokázáno rovněž obsahem spisu Okresního soudu Praha-západ, sp.zn. 8 C 251/2019) přiznána odměna.

18. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody způsobené žalovaným jako advokátem při výkonu advokacie v Řízení 2. tím, že žalovaný řádně nereagoval na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., ačkoli k tomu měl od žalobce veškeré informace, s tím, že pouze z tohoto důvodu byl žalobce v Řízení 2. neúspěšný a v příčinné souvislosti s tím mu vznikla škoda (spočívající jak v jistině a nákladech přiznaných v Řízení 2. tak v nákladech související exekuce). Jedná se tedy o nárok žalobce plynoucí z ust. § 24 odst. 1 zákona o advokacii, tj. o objektivní odpovědnost žalovaného, která je dána, pokud současně došlo k porušení právní povinnosti advokáta při výkonu advokacie, ke vzniku škody, a pokud je mezi porušením právní povinnosti advokáta (žalovaného) při výkonu advokacie a vznikem škody (žalobci) dána příčinná souvislost.

19. Ve věci je tedy rozhodné zda vůbec došlo k porušení povinnosti advokáta (žalovaného) při výkonu advokacie v Řízení 2., a dále zda nebýt toho případného porušení povinnosti, jt. škodné události, by ke škodě nedošlo, resp. naopak, zda by ke škodě (tj. v tomto případě způsobené neúspěchem žalobce v Řízení 2.) došlo i v případě, že by výkon advokacie žalovaným byl bezvadným.

20. Soud proto předně zkoumal, zda žalovaný v rámci poskytování právních služeb žalobci v řízení 2. porušil své právní povinnosti.

21. Žalobce porušení povinnosti žalovaného jako advokáta v Řízení 2. shledával v tom, že žalovaný řádně a úplně nereagoval na výzvu tamního soudu učiněnou dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. na jednání daného soudu dne 4.1.2018, resp. 23.3.2018. Jak plyne z protokolů z jednání soudu v Řízení 2. z 4.1.2018 a 23.3.2018 dané poučení spočívalo v tom, aby žalobce doplnil tvrzení a zejména navrhl důkazy k prokázání toho, že ohledně vkladů finančních prostředků ve výši 825 000 Kč (učiněných jednatelem žalobce ve dnech 20.5.2011, 16.6.2011 a 30.6.2011) na účet pí příjmení bylo v účetnictví žalobce účtováno jako o splátkách půjčky, resp. že tyto prostředky jednatel žalobce vybral z pokladny žalobce. Již z předběžného právního názoru soudu v Řízení 2. sděleného účastníkům na jednání daného soudu dne 25.10.2017 (jak je tento zřejmý z protokolu o jednání soudu v Řízení 2. z 25.10.2017) přitom plyne, že za zásadní otázku v dané věci tamní soudu považoval to, že daný tok peněz je sporný v tom směru, zda se jednalo o peníze od žalobce či od jednatele žalobce jako fyzické osoby.

22. Soud proto při posouzení toho, zda žalovaný porušil své povinnosti advokáta v Řízení 2. vyšel z toho, že o výše uvedeném předběžném právním názoru soudu a o obsahu výzvy soudu z 4.1.2018 v Řízení 2. žalovaný řádně informoval žalobce, a to již e-mailem anonymizováno příjmení z 26.10.2017 a dále též e-mailem z 8.1.2018 (jak učinili účastníci nesporným) a opakovaně e-mailem z 25.1.2018. Z Vyjádření ze dne 1.2.2018, které v Řízení 2. učinil v zastoupení žalobce žalovaný pak plyne, že do něj žalovaný zcela řádně a úplně pojal veškeré informace a návrhy na doplnění dokazování v Řízení 2, které mu před tím žalobce jako jeho klient sdělil e-maily žalobce z 30.10.2017, 27.1.2018, 3.2.2018 a pí příjmení (jako účetní žalobce) z 16.3.2018 a které mu byly rovněž sděleny na osobních schůzkách (jejichž uskutečnění a obsah potvrdila ve své výpovědi jak svědkyně příjmení tak příjmení, a pročež soud pro nadbytečnost netrval na výslechu též Mgr. příjmení), a to včetně návrhů na doplnění dokazování zejména výpisy z účtů žalobce a pí příjmení, jakož i veškerými dostupnými účetními sestavami z účetnictví žalobce, příp. rozhodnutím z proběhnuvšího exekučního řízení a dohodou o převzetí závazku žalobce jednatelem žalobce. Z daných informací žalobcem předaných žalovanému (z výše uvedených e-mailů a osobních schůzek) však nade vší pochybnost plyne, že o předmětných vkladech na účet pí příjmení žalobce v dané době (v roce 2011) neúčtoval jako o splátkách půjčky (což žalobce netvrdil ani v tomto řízení) a naopak bylo zcela prokázáno (výslechy jednatele žalobce i pí příjmení), že se nejednalo o výběry z poklady žalobce (jak žalobce původně tvrdil) a že žalobce dané prostředky na pokladně fakticky nikdy neměl.

23. Soud proto uzavřel, že žalovaný jako advokát nepochybil, když na opětovnou (a v zásadě pouze doplňující) výzvu soudu v Řízení 2. dne 23.3.2018, tj. na zcela konkrétní výzvu, aby žalobce prokázal, že„ pan příjmení vybral peníze, resp. 825 000 Kč z pokladny žalobce“, reagoval uvedením toho, že takovými důkazy nedisponuje. A to již jen z toho důvodu, že takovými důkazy disponovat ani nemohl, neboť dané prostředky nebyly (v převážné většině) vybrány z pokladny žalobce, když výpovědí samotného jednatele žalobce, jakož i svědkyně příjmení bylo zcela prokázáno, že tyto finanční prostředky na pokladně žalobce nikdy fakticky nebyly.

24. Již z textu Rozsudku 2., jakož i v potvrzujícím rozsudku Městského soudu v Praze z 28.11.2018, č.j. 39 Co 195/2018-327, pak dále plyne, že soudy v Řízení 2. disponovaly veškerými žalobcem žalovanému sdělenými informacemi, tj. rozhodnými skutkovými tvrzeními, i veškerými návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání (když pouze návrhy na doplnění dokazování výslechy jednatele žalobce a pí příjmení byly učiněny v rámci odvolacího řízení), avšak tyto důkazy soudy shledaly jako nedostatečně, resp. neprokazující, že danými finančními toky ve výši 825 000 Kč byly částečně splaceny půjčky, které před tím pí příjmení poskytla žalobci (a které byly předmětem Řízení 1.); naopak soudy uzavřely, že daná částka (ve třech splátkách) byla uhrazena jako klientský vklad jednatelem žalobce, a žalobcem veškeré navržené důkazy nebyly schopny tento závěr vyvrátit, tedy nebylo prokázáno, že by právě žalobce pí příjmení uhradil částku 825 000 Kč.

25. Zdejší soud se s těmito závěry soudů v Řízení 2. zcela ztotožňuje. Již ze samotných výpisů z účtu pí příjmení ohledně daných vkladů z 20.5.2011, 16.6.2011 a 30.6.2011 plyne, že byly učiněny jednatelem žalobce a že se jednalo o„ klientské vklady“, tedy se zcela zjevně jednalo o účet, k němuž musel mít jednatel žalobce dispoziční oprávnění (jak konec konců jeho tehdejší právní zástupce za přítomnosti jednatele žalobce potvrdil na jednání Okresního soudu Praha-západ ve věci sp.zn. spisová značka dne 18.1.2015). Z výpovědi jednatele žalobce i svědkyně příjmení, ale např. i ze Záznamu z jednání jednatele žalobce a anonymizováno jméno příjmení z 15.1.2014 přitom dále plyne, že v dané době byly komplikované (zjevně majetkové a finanční) vztahy mezi žalobcem a jednatelem žalobce a pí příjmení, když souběžně s dluhy žalobce vůči pí příjmení bylo řešeno i vypořádání tehdejšího společného jmění manželů pí příjmení a jednatele žalobce, tedy zjevně mezi nimi byly řešeny i jejich soukromé finanční záležitosti. Sám jednatel žalobce pak ve své výpovědi potvrdil, že v dané době nedisponoval vlastním bankovním účtem a že jeho vlastní finanční prostředky chodily právě na daný účet pí příjmení, stejně tak bylo prokázáno (protokoly o jednání Okresního soudu Praha-západ sp.zn. spisová značka z 28.1.2015, resp. 16.2.2015) že jednatel žalobce z daného účtu pí příjmení uskutečňoval rovněž výběry podstatných finančních částek (konkrétně uváděl výběry částek 600 000 Kč a 50 000 Kč). Již z těchto důkazů je zřejmé, že v daném případě byly namístě důvodné pochybnosti o tom, zda se v daném případě ohledně předmětných vkladů na účet pí příjmení jednalo o splátky půjček ze strany žalobce či o jiná plnění, které pí příjmení poskytoval jednatel žalobce jako fyzická osoba (jak bylo uzavřeno soudy i v Řízení 2.).

26. Zdejší soud pak dále zohlednil i to, že dané vklady na účet pí příjmení nebyly při jejich učinění žádným způsobem identifikovány jako platby od žalobce, natož jako splátky (ze strany žalobce) jakýchkoli konkrétních půjček, a to přesto, že ve stejném období na daný účet chodily jiné platby přímo od žalobce (z jeho účtu), které byly řádně identifikovány např. jako„ výplata příjmení“,„ cestovné příjmení červen“, jak je rovněž patrno z výpisu z účtu pí příjmení z 05-07 2011. Skutečnost, že danými vklady na účet pí příjmení žalobce hradil půjčky, které mu před tím poskytla, tak měla být dle návrhů žalobce prokázána v zásadě pouze účastnickým výslechem jednatele žalobce, neboť z žádných jiných důkazů žalobcem navržených (a soudem v řízení tomto, jakož i v Řízení 2. provedených) tato skutečnost není prokázána. Účastnickou výpověď jednatele žalobce však soud v daném rozsahu shledal jako nevěrohodnou, neboť jednatel žalobce nebyl schopen jakýmkoli smysluplným způsobem vysvětlit, proč byly dané vklady na účet pí příjmení učiněny daným způsobem, když pokud by skutečně existovala daná dohoda (o splacení půjček) mezi jednatelem žalobce a pí příjmení (kterou však již podáním žaloby v Řízení 1. zcela popřela), nic nebránilo tomu, aby dané splátky byly učiněny převodem z účtu žalobce (který si nad to pro daný účel měl vzít úvěr) přímo na účet pí příjmení, jakož ani tomu, aby dané platby byly v tomto směru i řádně identifikovány. Stejně tak je zcela nevěrohodné, z jakých důvodů o daných platbách nebylo ze strany žalobce účtováno jako právě o splátkách půjček (které před tím žalobce výslovně uznal), když faktický přebytek na pokladně žalobce (v rozsahu minimálně daných 825 000 Kč) musel být zřejmý již nejpozději ke konci roku 2011. Z výpovědi svědkyně příjmení (tehdejší účetní žalobce) pak plyne, že o této skutečnosti informovala jak pí příjmení, tak posléze jednatele žalobce, jiné pokyny ohledně daných plateb a jejich zaúčtovaná však (po dobu několika let od proběhnutí daných vkladů) nedostala. Pokud jednatel žalobce k tomuto uváděl, že v dané době nevěděl, jak daný přebytek na pokladně vznikl, považuje soud toto tvrzení za účelové, když před tím sám uváděl, že se jednalo o výslovnou dohodu mezi ním a pí příjmení, tedy o daných finančních tocích musel být dobře informován a nic mu nebránilo v tom, aby o těchto skutečnostech informoval řádně účetní žalobce a aby o nich (pokud by skutečně proběhly způsobem, který uváděl) bylo v rámci účetnictví žalobce řádně účtováno jako o splátkách půjčky od pí příjmení. Výpověď jednatele žalobce v tomto směru však konečně zcela vyvrací i jeho vlastní chování v následujících letech po provedení daných vkladů, konkrétně v navazujícím exekučním řízení, kde prostřednictvím svého právního zástupce sám uváděl, že dané vklady na účet pí příjmení (z 20.11.2011, 16.6.2011 a 30.6.2011) nebyly splátkami půjček od pí příjmení, ale naopak půjčkami, které žalobce poskytoval pí příjmení a v tomto směru vůči pí příjmení i učinil zápočet daných pohledávek (jak bylo zcela prokázáno např. návrhem povinného na zastavení exekuce sp.zn. spisová značka a Dopisem žalobce z 28.4.2014 vzájemných pohledávek). Stejná tvrzení, tedy že dané vklady byly fakticky půjčkami od žalobce pí příjmení, pak jednatel žalobce uváděl výslovně i tehdejšímu právnímu zástupci Mgr. příjmení (v rámci již Řízení 1.), jak bylo prokázáno Záznamem z jednání jednatele žalobce a Mgr. jméno příjmení z 15.1.2014. Dle soudu pak neobstojí námitka jednatele žalobce, že je právní laik, tedy se v daných věcech neorientoval, neboť i úplnému právnímu laikovi musí být zcela zjevný rozdíl mezi tím, zda je daná osoba věřitel (a tedy půjčuje peníze) nebo dlužník (a tedy splácí jí dříve poskytnutou půjčku). Z výše uvedeného však jasně plyne, že jednatel žalobce v průběhu jednotlivých řízení (jak jsou výše podrobně specifikována) účelově měnil svá tvrzení tak, aby vyhovovala jím zvolené obraně v každém jednotlivém sporu. Obdobně jako Městský soud v Praze v rozsudku z 28.11.2018, č.j. 39 Co 195/2018-327 pak zdejší soud pouze podotýká, že případná dohoda v rámci vypořádání společného jmění manželů jednatele žalobce a pí příjmení, resp. jakákoli dohoda o převzetí dluhu žalobce za pí příjmení z 20.5.2015 není způsobilá prokázat ničeho ohledně plateb provedených na účet pí příjmení již v roce 2011.

27. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalovaný jako advokát v rámci poskytování právních služeb žalobci v Řízení 2. především neporušil své povinnosti ve smyslu ust. § 16 zákona o advokacii, když tamnímu soudu na výzvu sdělil veškerá (jemu před tím žalobcem sdělená) skutková tvrzení a navrhl všechny dostupné důkazy k jejich prokázání. Nelze pak klást k tíží žalovaného jako advokáta, že soudy v Řízení 2. dané důkazy vyhodnotily jako neprokazující skutečnosti tvrzené žalobcem.

28. Nadto soud dospěl k závěru, že ani další žalobcem navrhované důkazy (nad rámec důkazů provedených v Řízení 2., tj. důkazy výslechy jednatele žalobce a pí příjmení, jak byly učiněny až v rámci odvolacího řízení v Řízení 2.) nebyly způsobilé k prokázání jeho tvrzení, že vklady na účet pí příjmení ve dnech 20.11.2011, 16.6.2011 a 30.6.2011 byly splátkami žalobce na půjčku od pí příjmení (a to z důvodů rozebraných výše). I kdyby tedy žalovaný jako advokát v Řízení 2. porušil své povinnosti dle ust. § 16 zákona o advokacii, nebyla by v dané věci dána příčinná souvislost s žalobcem tvrzenou škodou, neboť žalobce by v Řízení 2. nebyl úspěšný, neboť jeho neúspěch v Řízení 2. byl zapříčiněn tím, že nebyl schopen (ani v Řízení 2. ani v řízení tomto) prokázat, že předmětnými vklady na účet pí příjmení žalobce splácel půjčky od pí příjmení, ale soud setrval na výše uvedených závěrech, že žalobcem předloženými důkazy bylo pouze prokázáno, že se jednalo o finanční toky od jednatele žalobce jako fyzické osoby vůči jeho bývalé manželce.

29. Soud tak v daném případě zejména neshledal protiprávní jednání žalovaného (v rámci výkonu advokacie pro žalovaného) v Řízení 2., stejně tak ale ani neshledal možnost příčinné souvislosti mezi jakýmkoli případným porušením právní povinnosti žalovaného jako advokáta a neúspěchem žalobce v Řízení 2., tedy neshledal ani příčinnou souvislost mezi žalobcem tvrzeným vznikem škody a příp. porušením zákonné povinnosti žalovaného jako advokáta při výkonu advokacie.

30. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když se dále pro nadbytečnost nezabýval tvrzenou výší škody.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšnému žalovanému, jakož i vedlejšímu účastníku na straně žalované (který sdílí procesní osud žalovaného) přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

32. Náklady řízení žalovaného jsou tvořeny odměnou advokátky za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé z 21.9.2021, 11.2.2022, účast na jednání soudu dne 26.11.2021, 18.2.2022, 5.8.2022) ve výši po 13 260 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“); dále náhradou hotových výdajů advokátky za všech 6 výše uvedených úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a dále 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 17 085,60 Kč, tj. celkem 98 445,60 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za vyjádření ve věci samé z 31.8.2021 (jak byly žalovaným požadovány), neboť žádné vyjádření žalovaného z tohoto dne soud neeviduje. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

33. Náklady řízení vedlejšího účastníka na straně žalované jsou tvořeny odměnou advokátky za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 29.11.2021, účast na jednání soudu dne 18.2.2022, 5.8.2022) ve výši po 13 260 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“); dále náhradou hotových výdajů advokátky za všechny 3 výše uvedené úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a dále 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 8 542,80 Kč, tj. celkem 49 222,80 Kč. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

34. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domoci jeho splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrhem na nařízení soudní exekuce podle zák. č. 120/2001 Sb.