OSPH05 42 C 490/2020-93

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Terezou Maškovou a členy senátu JUDr. Šárkou Maškovou a JUDr. Jitkou Kománkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 13 351 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 13 351 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 30. 6.2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1.Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 13 351 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody spočívající v úhradě do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně na základě rozhodnutí Odvolacího anonymizována dvě slova obec číslo jednací Částky uvedené v cestovních příkazech vystavených žalobcem neodpovídaly částkám uvedeným v daňových dokladech, k čemuž došlo chybným převodem cizí měny na české koruny. Žalobce nárokoval výdaje za ubytování a diety ve třech žádostech o schválení způsobilých výdajů ze dne 20.9.2011, 19.12.2011 a 25.4.2012, které vyhotovil a podepsal žalovaný. Tyto skutečnosti vyplynuly ze zprávy o daňové kontrole. Žalovaný ani přes výzvu žalobce dosud dlužnou částku neuhradil.

2.Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok žalobce neuznává, se že jednalo o výdaje za služební cesty tří zaměstnanců a částka mu nebyla vyplacena. Chyba měla být zjištěna nadřízeným pracovníkem, který ověřoval žádosti vypracované žalovaným. Žalobce měl chybu zjistit již po obdržení auditní zprávy v roce 2014 a žalovaný tak vznesl námitku promlčení.

4.Ohledně právního posouzení soud postupoval podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen ZP) a podpůrně také občanským zákoníkem. Podle § 250 ZP zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Byla-li škoda způsobena také porušením povinnosti ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 52 a 255. Podle § 629 občanského zákoníku trvá promlčecí lhůta tři roky. Podle § 636 o.z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle § 620 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě.

5.Vzhledem k uplatnění námitky žalovaným se soud nejprve zabýval tím, zda došlo k promlčení nároku žalobce na náhradu škody a dospěl k závěru, že nikoli. K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Při posuzování otázky, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoli z jeho předpokládané vědomosti o této škodě. Žalobce se o škodě a o tom, kdo za ni zodpovídá, dozvěděl až dnem, kdy došlo k úhradě pokuty, tedy vzniku škody po doručení rozhodnutí správního orgánu. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 477/2001, 25 Cdo 1836/2001). Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok na náhradu škody je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Objektivní promlčecí lhůta přitom představuje z hlediska promlčení nároku na náhradu škody počáteční i nejzazší mez, kterou nelze v žádném případě překročit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 479/2010). Soud považoval za datum určující počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty okamžik zaplacení vzniklé škody, tedy pokuty anonymizováno úřadu tedy 13.2.2020 a 22.5.2020. Pokud byla žaloba podána dne 21.10.2020, k uplynutí této subjektivní promlčecí tříleté lhůty nedošlo. I objektivní desetiletá promlčecí lhůta dosud neuplynula.

6.Na základě provedených důkazů byl zjištěn tento skutkový stav: Žalobce uzavřel se žalovaným dne datum pracovní smlouvu na pozici zaměstnání anonymizováno ve znění změny ze dne datum, datum, datum a datum (prokázáno citovanými smlouvami) Rozhodnutím Odvolacího anonymizována dvě slova číslo jednací byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně, rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.2.2020 (prokázáno citovaným rozhodnutím) Žalovaný vystavil dne 20.9.2011, 19.12.2011 a 25.4.2012 žádosti o schválení způsobilých výdajů. (prokázáno citovanými žádostmi) Auditem Ministerstva anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno neoprávněné vynaložení veřejných výdajů ve výši 13 349,49 Kč (prokázáno citovaným auditem) Dne 13.1.2016 uzavřel žalobce se žalovaným dohodu o rozvázání pracovního poměru ke dni 31.1.2016 (prokázáno citovanou dohodou) Žalobce zaplatil vzniklou škodu dne 22.5.2020 částkou 11 348 Kč a dne 13.2.2020 částkou 2 003 Kč (prokázáno citovaným výpisem z účtu) Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. (prokázáno citovanou výzvou) Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro rozhodnutí.

7.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo žalobcem prokázáno současně, že žalovaný zaviněně porušil pracovní povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním tím, že v žádostech o schválení způsobilých výdajů provedla třikrát chybnou měnovou konverzi, čímž vznikla žalobci škoda poté, co musel částku 13 351 Kč uhradit do státního rozpočtu. Byl tak prokázán vznik a výše škody a současně příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného, resp. porušením pracovních povinností zaměstnance při plnění pracovních úkolů a vznikem škody. Pokud žalovaný tvrdil, že vzniklá škoda měla být zjištěna již dávno a že její žádost měla být nadřízeným pracovníkem zkontrolována, takové skutečnosti v řízení prokázány nebyly. Soud tak uzavřel, že byly splněny všechny předpoklady pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu a žalobě v plném rozsahu vyhověl ve smyslu § 250 ZP tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalobce žádné náklady nepožadoval.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.